2 C 74/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Hubertem Maxou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 52 577 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 021,16 Kč spolu -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 019,16 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 8,30 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 638 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 556,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 556,63 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení a dále úrok ve výši 87,61 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 638 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhá zaplacení částky ve výši 52 577 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 5. 2019. Připomíná, že na podkladě úvěrové smlouvy [číslo] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se uvedenou sumu včetně příslušenství zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši efektivní sazby 151,6 %. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované jednak na podkladě informací získaných od ní samotné, jednak z řady zdrojů dalších. Žalovaná se ovšem ocitla v prodlení s úhradou prvých dvou splátek, v souvislosti s čímž vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (499 Kč x 2) a nákladů spojených s prodleném ve výši 400 Kč (200 Kč x 2). K datu 12. 9. 2019 došlo v souladu s čl. 6 úvěrové smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou první splátky v délce 65 dnů. V souladu s dikcí čl. 6 úvěrové smlouvy vznikl žalobkyni ještě nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, která je požadována ve výši 14 002 Kč za období prodlení od 14. 9. 2019 do 21. 3. 2023. Žalovaná na pohledávku doposud ničeho neuhradila, a to ani vzdor zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Při jednání provedl soud důkaz listinami založenými ve spisovém materiálu sp. zn. [spisová značka], a to návrhem na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 6-9, oznámením o okamžitém zesplatnění na č. l. 10, kartou klienta na č. l. 11, oznámením o schválení úvěru na č. l. 12, splátkovým kalendářem na č. l. 13, dodejkou na č. l. 14, předsmluvním formulářem na č. l. 15-17, výzvou včetně upozornění na možnost zesplatnění na č. l. 18 (9. 9. 2019), výpisem ze SOLUS na č. l. 19, výzvou včetně upozornění na možnost zesplatnění na č. l. 20 (9. 8. 2019), ústřižky složenek na č. l. 21, dokladem o vyplacení úvěru na č. l. 23, hodnocením klienta na č. l. 24-25, prohlášením klienta na č. l. 26-27, scóringem na č. l. 28, kopií občanského průkazu na č. l. 29-30, podacím archem k předžalobní upomínce na č. l. 31, výpisem ze seznamu ČNB na č. l. 32, předžalobní upomínkou na č. l. 33, vyjádřením znalce na č. l. 34-38 a výpisem z účtu na č. l. 40.

4. Ze shora rekapitulovaných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela se žalobkyní jakožto úvěrující smlouvu o úvěru [číslo] na podkladě které jí byly na účet převedeny finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit žalované formou 48 měsíčních splátek po 2 459 Kč. Celková částka, jíž byla žalovaná povinna zaplatit, činila 118 032 Kč, zápůjční úroková sazba dosahovala míry 151,6 % ročně. V rámci úvěrové smlouvy strany ujednaly pro případ prodlení sérii smluvních pokut. V případě prodlení s úhradou jedné splátky či její části v délce 30 dnů vzniklo úvěrující společnosti právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, celková výše tohoto typu pokuty byla limitována částkou 2 999 Kč Vedle toho smlouva zakotvila právo úvěrující společnosti požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč pro případ prodlení s úhradou jednotlivé splátky v délce 15 dnů. Za předpokladu prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů mělo dojít k automatickému zesplatnění úvěru, přičemž pro případ prodlení s úhradou tzv. nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy o úvěru) vzniklo úvěrující společnosti právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut byl limitován částkou 15 000 Kč (čl. 6 smlouvy o úvěru).

5. V souvislosti se žádostí o úvěr vyplnila žalovaná formulář, v němž uvedla druh a výši svého příjmu, specifikovala své výdaje a poskytla úvěrující společnosti další relevantní informace stran své životní situace (vzdělání, bytové a rodinné poměry). Na podkladě informací od žalované a zjištění z databází SOLUS a NRKI vyhodnotila žalobkyně jakožto úvěrující schopnost žalované úvěr splácet a učinila rozhodnutí, že žalované poskytne 30 000 Kč. Žalovaná prodlela s úhradou prvních tří splátek, což vedlo k automatickému zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně žalovanou náležitě informovala. Žalovaná na dlužnou pohledávku doposud ničeho neuhradila.

6. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

14. Dle § 122 odst. 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

15. Dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

16. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 2557/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

17. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt.

18. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 by mohla naznačovat, že jde o neplatnost„ toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo]) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.).

19. V předmětné věci žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalované prověřila dostatečně pregnantně. Od žalované získala podstatné informace stran jejího finančních a rodinných poměrů, svá zjištění doplnila o lustrace v databázích SOLUS a NRKI a po provedení tzv. scóringu dospěla k závěru, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, namísto požadovaných 150 000 Kč (viz k tomu hodnocení klienta na č. l. 24-25). Dlužno dodat, že žalovaná jakožto úvěrující předložila dva ústřižky složenek prokazující její pravidelný měsíční příjem z titulu důchodu ve výši přesahující 13 000 Kč.

20. Soud dále zaměřil svoji pozornost na opodstatněnost jednotlivých nároků plynoucích z úvěrové smlouvy. Při vědomí skutečnosti, že žalovaná jakožto úvěrovaná doposud ničeho nezaplatila, lze považovat za důvodný jednak nárok na vrácení jistiny ve výši 30 000 Kč, dále nárok na zákonný úrok z prodlení v sazbě 10 % jdoucí od 14. 9. 2019, tj. od data automatického zesplatnění úvěru, nárok na smluvní pokuty, jejichž souhrnná výše činí 15 000 Kč (14 002 Kč za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru a 998 Kč za prodlení s úhradou dvou splátek delší 30 dnů, což vyhovuje zákonném požadavku vyjádřenému v § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., který úvěrová smlouva bezezbytku respektuje (viz k tomu zejména její bod 6.9) a konečně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč), který, obdobně jako je tomu u smluvních pokut, respektuje dikci zákona.

21. Jako opodstatněný však již nelze označit nárok na zaplacení smluvního úroku v sazbě 151,6 % ročně, neboť smluvní ujednání takovouto úrokovou sazbu zakotvující prima facie odporuje dobrým mravům a je tudíž absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. Tento závěr činí soud při vědomí skutečnosti, že v květnu 2019, tj. v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, poskytovaly banky spotřebitelské úvěry s úrokovou sazbou ve výši 8,30 % ročně, jak svědčí výpis ze statistiky ARAD na č. l. 46 spisu.

22. S ohledem na skutečnosti popsané v předchozím odstavci soud v intencích § 577 o. z. provedl přepočet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 177,79 Kč tak, aby jeho výše odpovídala sazbě 8,30 % ročně, tedy spravedlivému uspořádání práv a povinností, a dospěl k částce 621,16 Kč, jíž žalobkyni výrokem v odst. I. v rámci sumy 46 021,16 Kč přiznal. Ve zbývající částce 6 556,63 Kč byl žalobní nárok na kapitalizovaný smluvní úrok jako nedůvodný zamítnut, čemuž odpovídá výrok v odst. II. Z týchž důvodů soud modifikoval žalobní požadavek na zaplacení smluvního úroku z částky 30 000 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 638 Kč, což vedlo k zamítnutí žaloby co do úroku ve výši 87,61 % (žalobou požadovaných 95,91 % - přiměřených 8,30 %).

23. Pokud se týče adekvátní výše smluvního úroku, nutno poznamenat, že nalézací soud si je vědom relevantní judikatury, která jako přiměřenou hodnotí i takovou úrokovou sazbu, jež trojnásobně převyšuje sazbu uplatňovanou v době poskytnutí úvěru bankami (viz k tomu kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Uvedené teze ovšem nelze aplikovat mechanicky, vždy musí být brán zřetel na konkrétní okolnosti posuzované věci. V této souvislosti se sluší poukázat na několik relevantních bodů. Žalobkyni byla výrokem v odst. I. přiznána souhrnná částka 46 021,16 Kč, která sestává z poskytnuté jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, smluvních pokut ve výši 15 000 Kč, nákladů spojených s prodlením ve výši 400 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 621,16 Kč Vedle toho přirůstá k částce 32 019,16 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně a k částce 30 000 Kč modifikovaný smluvní úrok ve výši 8,30 % ročně, obojí od 14. 9. 2019 do zaplacení, se zastropováním v případě smluvního úroku maximální částkou 141 638 Kč. I přes modifikaci nemravného úroku tak bylo žalobkyni rozsudkem přiznáno více jak 150 % z původně poskytnutého úvěru, a to včetně výše specifikovaného příslušenství. Vedle toho nelze přehlížet současnou dikci § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., která s účinností od 24. 4. 2020 kategoricky limituje smluvní úrok do té míry, že od 91. dne prodlení jej poskytovatel úvěru smí na spotřebiteli nárokovat maximálně ve výši zákonného úroku z prodlení. Nalézací soud vzal konečně v potaz i tu okolnost, že ve věci zde řešené pod sp. zn. [spisová značka] vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvního úroku z poskytnuté jistiny a sama jej limitovala sazbou dle ARAD, tj. ve výši 8,16 %.

24. S ohledem na právě uvedené skutečnosti považuje soud za adekvátní smluvní úrok ve výši 8,30 % dle statistiky ARAD a nikoliv jeho trojnásobek ve výši 24,90 %.

25. Pokud se týče práva na náhradu nákladů řízení, bylo namístě pro objektivní určení míry úspěchu ve věci postupovat v intencích usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Ke dni rozhodování soudu (27. 6. 2023) se žalobkyně domáhala celkové částky ve výši 176 036 Kč, úspěšná však byla toliko co do částky 67 586,88 Kč, tj. v rozsahu 38,4 %, neúspěšná pak v rozsahu 61,6 %. Čistý úspěch ve výši 23,2 % tak zaznamenala žalovaná, která ale v řízení žádné náklady nevynaložila. Tomu odpovídá dikce výroku v odst. III.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.