2 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Montagem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně o zrušení vyživovací povinnosti

I. Výrok II. rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jímž byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalované, se mění tak, že se vyživovací povinnost žalobkyně počínaje dnem [datum] ruší.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne [datum], opravenou podáním došlým dne [datum] domáhá zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve výši [částka] měsíčně, neboť žalovaná je ve vysokém stupni těhotenství, chce mít rodinu, bydlet s přítelem a mít svatbu. Žalovaná ukončila studium na střední škole, nepřipravuje se tak ani na budoucí povolání.

2. Žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti a potvrdila, že dne [datum] se jí narodil syn [jméno] [příjmení]. Žalovaná však s otcem dítěte nežije ve společné domácnosti, nemá to ani v úmyslu, prozatím se s ním nedohodla na výši výživného jak pro syna, tak pro ni. Nadále s dítětem bydlí u své babičky [jméno] [příjmení]. Žalovaná si požádala o výplatu rodičovského příspěvku. Žalovanou mrzí, že se s ní žalobkyně nepokusila otázku vyživovací povinnosti vyřešit mimosoudně, když přestala výživné hradit a zahájila soudní řízení. Žalovaná však předpokládá, že své potřeby bude uspokojovat z rodičovského příspěvku a výživného od otce dítěte. Ve škole si domluvila individuální studijní plán, aby mohla získat výuční list, neboť jí zbývá poslední rok studia v oboru prodavač. Žalovaná navrhla, aby jí soud přiznal podle § 143 o. s. ř. právo na náhradu nákladů soudního řízení.

3. Žalobkyně k tomu uvedla, že před zahájením řízení se bezúspěšně pokusila s žalovanou domluvit na zrušení vyživovací povinnosti. Rozhodnutí soudu považuje za důležité pro svou právní jistotu, neboť jinak by mohla být vystavena exekuci. Nesouhlasí s tím, aby žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně vznik sporu nezavinila.

4. K výzvě soudu, zda účastnice souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na podkladě listinných důkazů obsažených ve spise podle § 115a o. s. ř. žalobkyně uvedla, že s tímto postupem souhlasí a žalovaná se ve stanovení lhůtě nevyjádřila, ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud její souhlas předpokládat.

5. Soud z rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyo právní moci dne [datum], zjistil, že tehdy nezletilá žalovaná byla svěřena do výchovy mateřské babičky [jméno] [příjmení], přičemž žalobkyni, jakožto její matce, bylo uloženo platit výživné ve výši [částka] měšíčně od [datum], čímž byl změněn rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

6. Z kopie rodného listu vydaného Městským úřadem v Českém Krumlově dne [datum] bylo zjištěno, že žalované se dne [datum] narodil syn [jméno] [příjmení], jehož otcem je [obec] [obec], [datum narození].

7. Na podkladě shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně má na základě rozsudku soudu z roku 2013 povinnost platit žalované výživné, že žalovaná nabyla zletilosti, nepřipravuje se soustavně na budoucí povolání, neboť se jí dne [datum] narodilo dítě, že není za otce dítěte provdána, tudíž s vysokou mírou pravděpodobnosti má vůči otci dítěte právo na výživné neprovdané matky po dobu dvou let od narození dítěte a právo na příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (§ 920 o. z.). Výživné pro neprovdanou matku a nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze podle § 922 odst. 2 o. z. přiznat i zpětně, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Také má nárok na přiznání rodičovského příspěvku podle § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

8. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Právo na výživné a zajištění některých nákladů neprovdané matce upravuje § 920 o. z. Ze systematiky ustanovení pododdílu 4, oddílu 3, dílu 4, části druhé zákona [číslo] Sb., občanský zákoník, upravujícího vyživovací povinnost vyplývá, že za situace, kdy má neprovdaná matka dítěte právo na výživné vůči otci dítěte, pak tato vyživovací povinnost otce dítěte vůči matce dítěte předchází vyživovací povinnosti rodiče matky. Žalovaná bude od narození jejího dítěte rovněž poživatelem pravidelného příjmu ve formě rodičovského příspěvku, který tak bude jejím. Žalovaná je tak schopna se nejpozději od [datum] sama živit, tedy uspokojovat své potřeby z jiných finančních zdrojů, než z výživného od žalobkyně. [jméno] žalovaná ze stejných důvodů se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí, a proto žalobě vyhověl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř., podle nichž by žalobkyně jakožto úspěšný účastník měla právo na náhradu nákladů řízení (ve výši [částka] podle § 1 odst. 3 písmeno a) a § 2 odst. 3 vyhlášky číslo 254/2015 Sb. za jeden úkon, a to podání žaloby). Soud však shledal mimořádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které výjimečně nepřiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Tyto důvody shledal jednak v povaze sporu, v souhlasu žalované se zrušením vyživovací povinnosti a v současné osobní, majetkové a sociální situaci žalované. Žalovaná je matkou velmi malého dítěte, jehož otec prozatím ani neplatí výživné jak dítěti, tak žalované. Žalovaná se tak přechodně ocitla v situaci, kdy by uložení platební povinnosti mělo pro ni nepříznivé důsledky. Soud přitom neshledává důvod pro to, aby naopak přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení podle § 143 o. s. ř., neboť podmínky tohoto ustanovení nejsou splněny. Uvedené ustanovení předpokládá, že žalovaný, který neměl úspěch ve věci, tedy svůj spor prohrál, má i přesto právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Toto ustanovení je výjimkou z pravidla, že právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který má na věci úspěch, což je v daném případě žalobkyně, jejímuž nároku soud vyhověl. Toto ustanovení se v praxi aplikovalo např. v situaci, kdy podle starého občanského zákoníku pronajímatel bytu žádal soud o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, pokud jej potřeboval pro sebe, tedy nikoli z důvodu na straně nájemce, který nic neporušil. Nebo se podle právní teorie jedná o situaci držitele věci v dobré víře, který nezavdal příčinu k podání žaloby, avšak s výjimkou situace, kdy ještě před zahájením řízení svou dobrou víru ztratil, neboť obdržel doklady o vlastnictví jiného. Případně se může jednat o jiné situace (např. nesplatný dluh v době zahájení řízení, prodlení věřitele či nerozlučné procesní společenství, jak o tom pojednává např. publikace Svoboda a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání [obec] C. H. Beck 2021, strana 699 – 701. Ustanovení § 143 o. s. ř. na případ nedopadá proto, že žalovaná svým chováním zavdala příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, neboť to byly příčiny na její straně, které vedly k podání návrhu na zahájení řízení. Důvodem pro zrušení vyživovací povinnosti je totiž to, že se žalované narodilo dítě, že ukončila studium a je schopna sama se živit, resp. po dobu péče o dítě má jiné příjmy ke své obživě. Na tom však žalobkyně nenese žádnou vinu.