5 C 138/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 618,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 923,53 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužnou částku po 3 000 měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že pokud nebude jedna ze splátek včas a řádně zaplacena, stane se splatným celý zbytek dluhu.

II. Co do částky 10 695,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 522,97 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 4. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 18 618,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2024, č. smlouvy , Anonymizováno, , smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 8 000 Kč.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -16 ze dne 19. 2. 2025.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, – Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 2. 2024, která byla uzavřena distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě ní byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 75 500 Kč. Z titulu tohoto úvěru žalobkyně žádá po žalovaném 18 618,56 Kč s příslušenstvím. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to 21. 2. 2024 v částce 2 000 Kč, 21. 2. 2024 v částce 4 000 Kč, 21. 2. 2024 v částce 2 000Kč, celkem 8 000 Kč. Žalobce uvedl, že na neuhrazené jistině žádá částku 7 923,53 Kč, zbývající částku tvoří poplatek za vyplacení úvěru, smluvní úrok, poplatek za službu Klidné spaní a poplatek za službu Presto, dále poplatek za informační servis. Ze smlouvy bylo zjištěno, že byl sjednán úrok z úvěru ve výši 1,02 % denně, což odpovídá úroku 372,3 % ročně. Podle systému ARAD byla obvyklá úroková sazba ke dni uzavření smlouvy 21. 2. 2024 částka 8,97 % ročně. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 1. 2025, žalovaný poté dlužnou částku neuhradil.

5. Soud vyzval žalobce po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy k prověření příjmů a výdajů žalovaného za odpovídající období, posouzení závazků žalovaného a jejich splnění, majetkovou situaci žalovaného apod. K výzvě ze dne 16. 5. 2025 se však žalovaný žádným způsobem nevyjádřil, nedoložil soudu listiny prokazující příjmy žalovaného, jeho výdaje, eventuelně dluhy, neměla tedy žalobkyně žádné dostatečné podklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jestliže žalobkyně původně sjednala s žalovaným spotřebitelský úvěr až do výše 75 500 Kč, pak z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně měla dostatek informací pro to, aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost, a poskytnout žalovanému takto vysoký úvěr. Že žalovaný úvěr řádně nesplácel dokládá skutečnost, že žalovaný nebyl schopen řádně a včas úvěr splácet.

6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2024 uzavřený původně na částku 75 500 Kč, částku 7 923,53 Kč, což odpovídá jistině, kterou žalobkyně v rámci žaloby žádá zaplatit. Co do zbývajících poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaný je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 7 923,53 Kč a co do zbývající částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Smlouva byla původně uzavírána dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.

10. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 7 923,53 Kč, neúspěšná co do částky 10 695,03 Kč. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. K rozhodnutí o nákladech řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud neshledal důvod, neboť nárok na část nákladů řízení by měl případně žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.

11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.