5 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 546,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, když soud povolil žalované splácet dlužnou částku po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že pokud nebude jedna ze splátek včas a řádně zaplacena, stane se splatným celý zbytek dluhu.

II. Žaloba se co do částky 10 546,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 546,62 Kč od 8. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta, 1 533,60 Kč, když soud povoluje žalované splácet dlužnou částku po 200 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že pokud nebude jedna ze splátek včas a řádně zaplacena, stane se splatným celý zbytek dluhu.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 24. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 40 546,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 7. 5. 2024, č. smlouvy , Anonymizováno, , smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši celkem 30 000 Kč.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalované zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 3. 3. 2025.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, doručeno jí bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 5. 2024, která byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.zaplo.cz. Na základě ní byl žalované poskytnut úvěr do výše 30 000 Kč. Z titulu tohoto úvěru žalobkyně žádá po žalované částku 40 546,62 Kč s příslušenstvím. Úvěr byl vyplacen žalované 7. 5. 2024 na její účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu se smluvním úrokem vypočteným žalobkyní na částku 10 546,62 Kč nejpozději do 7. 9. 2024. Žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. Ze smlouvy bylo zjištěno, že sjednaný úrok činil 114,25 % ročně, ačkoliv podle systému ARAD ke dni uzavření smlouvy činila obvyklá úroková sazba 8,86 % ročně. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 19. 10. 2024.

5. Soud vyzval žalobkyni po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobkyní, aby žalobkyně předložila a označila důkazy k prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. K výzvě ze dne 22. 5. 2025 se však žalovaná žádným způsobem nevyjádřila, nedoložila soudu listiny prokazující příjmy žalované, její výdaje, eventuelně dluhy, neměla tedy žalobkyně žádné dostatečné podklady k posouzení úvěruschopnosti žalované. Jestliže žalobkyně původně sjednala s žalovanou spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, pak z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně měla dostatek informací pro to, aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost, a poskytnout žalované takto vysoký úvěr. Že žalovaná úvěr řádně nesplácela, dokládá skutečnost, že žalovaná nebyl schopna řádně a včas úvěr splácet.

6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 5. 2024 uzavřený původně na částku 30 000 Kč, částku 30 000 Kč, což odpovídá jistině, kterou žalobkyně v rámci žaloby žádá zaplatit. Co do zbývajících poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaná je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 30 000 Kč a co do zbývající částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Smlouva byla původně uzavírána dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.

10. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 30 000 Kč a neúspěšná co do částky 10 546,62 Kč. Žalobkyně tak byl úspěšná co do 74 % a neúspěšná co do 26 %. Má tedy právo na 48 % nákladů řízení. Soud rozhodoval o náhradě řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení jsou zaplaceny soudním poplatkem ve výši 1 622 Kč, dále odměnou advokáta ve smyslu § 14b advokátního tarifu 300 Kč za jeden úkon, neboť se jedná o formulářovou žalobu, v daném případě za přípravu + převzetí obhajoby, sepsání žaloby, má nárok na 2 úkony po 300 Kč, neboť se jednalo o úkony vykonané v roce 2024. Za jeden úkon (písemné podání ve věci) má nárok na odměnu ve výši 400 Kč, celkem odměna 1 000 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč. Z celkové částky 1 300 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 1 573 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1 622 Kč činí náklady řízení celkem 3 195 Kč. 48 % těchto nákladů řízení činí 1 533,60 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.

11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované delší lhůtu k plnění tak, aby byla schopna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se sice k jednání nedostavila, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalované řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.