5 C 15/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 254 186,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 254 186,55 Kča. s úrokem z úvěru ve výši 13,49 % ročně z částky 248 577,27 Kč od 23. 10. 2025 do 18. 11. 2025,b. s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 248 577,27 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení,c. s úrokem z úvěru ve výši 11,50 % ročně z částky 248 577,27 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení,d. s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 10 776,27 Kč,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 117,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 25. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 254 186,55 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2024, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným. Na základě této smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku 254 186,55 Kč s příslušenstvím.

2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -6 ze dne 15. 12. 2025.

3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 23. 10. 2025.

4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, a to zejména smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2024, potvrzením o prověření úvěruschopnosti, potvrzením o vyplacení úvěru, splátkovým kalendářem, dodatkem ke smlouvě po změně datumu splátek, dodatek o splátkovém volnu, úvěrovými podmínkami a předžalobní výzvou, dále pak dopisem o zesplatnění, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž byla poskytnuta žalovanému částka 250 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 210 Kč s úrokem ve výši 13,49 % ročně vždy k 11. dni v měsíci počínaje dnem 11. 1. 2025 a s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný zaplatil sjednané splátky od 11. 1. 2025 do 20. 7. 2025. Na splátku 20. 8. 2025 bylo ze strany žalovaného 28. 8. 2025 zaplaceno 960,99 Kč. Náklady na vymáhání a smluvní pokuta za opožděnou splátku byla sjednána 500 Kč. Celková žalovaná částka 254 186,55 Kč se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 248 577,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, pojistného ve výši 1 032 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 577,28 Kč. Žalobkyně má současně právo na úrok z úvěru ve vyčíslené výši 10 776,27 Kč, který je tvořen smluvním úrokem ve výši 13,49 % ročně od 11. 2. 2025 do 19. 10. 2025 z nezaplacené jistiny ve výši 248 577,27 Kč, což činí 23 059,73 Kč. Dále smluvní úrok ve výši 13,49 % ročně od 20. 10. 2025 do 22. 10. 2025 z nesplacené jistiny ve výši 248 509,13 Kč, což činí 275,61 Kč. Po odečtení zaplacených úroků ve výši 12 558,99 Kč zbývá doplatit 10 776,28 Kč. Žalobkyně dále žádá úrok z úvěru i za následující období, a to od 23. 10. 2025 do 18. 11. 2025 ve výši 13,49 % ročně z částky 248 577,27 Kč, dále s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 248 577,27 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně má rovněž právo na zákonný úrok z částky 248 577,27 Kč ve výši 11,50 % ročně od 2. 11. 2025 do zaplacení.

6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu úvěruschopnost a její zkoumání řádným způsobem prokázala, když zkoumala příjmy žalovaného, které podle dokladu o zaměstnání společnosti , jméno FO, s.r.o. činily 31 546 Kč – 33 312 Kč měsíčně. Měsíční výdaje uvedl žalovaný jako 27 000 Kč měsíčně. Pokud jde o úvěry, žalovaný měl sjednán kontokorent a dvě kreditní karty. Žalobkyně využila statistický model příjmů a výdajů žalovaného, když zohlednila částky životního minima a normativních nákladů na bydlení, i skutečnost, že žalovaný je ženatý a má dvě vyživovací povinnosti. Za této situace dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet částku po 4 210 Kč měsíčně a žalovanému proto úvěr poskytla. Žalovaný řádně splácel úvěr po dobu 7 měsíců, když celkem uhradil 22 510,99 Kč, což vyplývá z dokladu o platbách a splátkového kalendáře. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a poskytnuté splátky odpovídají jeho majetkovým poměrům. Žalovaný tak byl schopen poskytnutý úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud při posuzování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , dle něhož „Při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala žalobkyně (úvěrující) s odbornou péčí, nespokojila se jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje posuzované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela – mimo jiné – i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla. Náklady dlužnice zvýšila podle svého ekonomického modelu a dospěla k tomu, že by měla být schopna poskytnutý úvěr splácet.“.

7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru poskytnutého žalobkyní, č. úvěru 1018379332 ze dne 20. 12. 2024, (na základě níž byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 250 000 Kč), částku 254 186,55 Kč složenou z nesplacené jistiny ve výši 248 577,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, pojistného ve výši 1 032 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 577,28 Kč. Dále má žalobkyně právo na kapitalizovaný úrok z úvěru v nesplacené výši za období od 11. 2. 2025 do 22. 10. 2025, a to ve výši 10 776,28 Kč (23 059,73 Kč + 275,61 Kč – zaplacené úroky ve výši 12 558,99 Kč). Žalobkyně má právo i na úrok z úvěru za následující období od 23. 10. 2025 do 18. 11. 2025 ve výši 13,49 % ročně z částky 248 577,27 Kč. Za následující období žádá žalobkyně od 19. 11. 2025 do zaplacení z částky 248 577,27 Kč úrok ve výši 11,50 % ročně odpovídající výši zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně má právo i na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 248 577,27 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně.

8. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

10. Ve smyslu § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „u dluhu ze spotřebitelského úvěru, z jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši reprosazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došilo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“11. Úrok z prodlení: Žalobkyně požaduje po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z nezaplacené jistiny 248 577,27 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řásně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.“.

12. Úrok z úvěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byl ujednán úrok z úvěru ve výši 13,49 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Soud ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku dospěl k závěru, že toto právní jednání se nepříčí dobrým mravům, zákonu neodporuje. Soud přitom vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , který konstatoval, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných běžnými ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ (Rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na https://www.nsoud.cz/). V posuzované věci je úrok sjednaný 13,49 % ročně v souladu s dobrými mravy, když obvyklá úroková sazba v prosinci 2024 podle systému ARAD činila 8,63 % ročně. Trojnásobek by činil 25,89 %. Požadovaný úrok 13,49 % ročně tedy odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Soud proto podle § 577 o. z. vychází z úroku žádaného žalobkyní ve výši 13,49 % ročně. Žalobce přitom za prvních 90 dnů ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru žádala úrok ve sjednané výši 13,49 % ročně, za následující období potom úrok odpovídající výši úroku z prodlení.

13. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“.

14. Ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupce podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Ve smyslu vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (dále jen „NáhŘíz“) v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a podle § 2 odst. , právnická osoba, případech neuvedených v odstavci 1 a 2 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu as pro účely § 89 exekučního řádu 300 Kč za jeden úkon.“. Ve smyslu rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, „Za procesní úkony učiněné po 1. 1. 2025 náleží v případech, na které by dopadal § 2 odst. 3 NáhŘíz, účastníku řízení, jenž není zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o s. ř., paušální náhrada hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AP aplikovaného per analogiam.“.

15. Za tři úkony (předžalobní výzva, podání žaloby a přítomnost při jednání dne 16. 4. 2026) náleží žalobci 3 úkony po 450 Kč celkem 1 350 Kč. Advokátu také náleží za jízdné k jednání z Brna k Okresnímu soudu v Českém Krumlově dne 16. 4. 2026 vozidlem Škoda , jméno FO, , RZ: , SPZ, . Podle technického průkazu vozidla pohonnými hmotami je nafta, průměrná spotřeba 4,6 litrů na 100 kilometrů a počet ujetých kilometrů 482. Žalobci náleží za pohonné hmoty ve smyslu vyhlášky 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného pro rok 2026 dle § 4c částka 34,10 Kč za jeden litr motorové nafty. Při průměrné spotřebě 4,6 litru motorové nafty na 100 kilometrů odpovídá náhrada za palivo 1,5686 Kč za jeden kilometr. Základní sazba náhrady silničních motorových vozidel činí podle § 1b vyhlášky č. 573/2025 Sb. částku 5,90 Kč za jeden kilometr. Za jeden kilometr tedy náleží žalobci 7,4686 Kč. Při ujetých 482 km náleží žalobci jízdné ve výši 3 599,86 Kč. Zaplacený soudní poplatek činí 10 168 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí celkem 15 117,86 Kč, které jí soud jako účelně vynaložené náklady přiznal.

16. Splatnost: Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř.