5 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 11 912,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 591 Kč, když soud povoluje žalované splácet dlužnou částku po 800 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, úroků z úvěru v kapitalizované výši 821,19 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 8 591 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta, , na nákladech řízení částku 1 150,60 Kč, když soud povoluje žalované splácet dlužnou částku po 400 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 21. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 11 912,19 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 10. 2023, kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . Na základě této smlouvy dluží žalovaná žalobkyni částku 11 912,19 Kč s příslušenstvím. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek.

2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalované zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 12. 12. 2025.

3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalované řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 10. 10. 2025.

4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

5. Postoupení pohledávky: Pohledávka za žalovanou byla převedena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025. Žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. Na postoupení pohledávky dopadá § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabyla žalobkyně také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

6. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, zejména smlouvou o poskytnutém úvěru, sazebníkem poplatků, dokladem o čerpání úvěru a platební historií, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 11. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr do výše 150 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat opakovaně, nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalovaná na úvěr vyčerpala částku 8 591 Kč a zavázala se zaplatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 26,82 % ročně v 11měsíčních splátkách po 886 Kč. Na tento úvěr však ničeho nezaplatila, nezaplatila ani první splátku splatnou dne 15. 11. 2023. Žalovaná měla možnost čerpat úvěr opakovaně, další úvěr však již nečerpala. Celková žalovaná částka ve výši 11 912,19 Kč je tvořena jistinou ve výši 8 591 Kč, dlužnými poplatky ve výši 1 000 Kč (400 Kč za první upomínku a 600 Kč za druhou upomínku), smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč splatnou při ukončení smlouvy pro porušení povinností žalovanou. Žalobkyně také žádá úroky z úvěru v kapitalizované výši k datu odstoupení od smlouvy 9. 5. 2024 ve výši 821,19 Kč. Požaduje také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 8 591 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení.

7. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalované a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalované. Žalobkyně v podání ze dne 31. 3. 2026 tvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve skutečnosti však vycházela pouze z tvrzení žalované, že její čistý měsíční příjem činí 18 500 Kč měsíčně, když toto tvrzení žalobkyně žádným způsobem neověřila. Neověřila ani výdaje žalované, která tvrdila, že náklady na bydlení činí 5 000 Kč, je rozvedená a bez vyživovací povinnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy řádným způsobem nepřezkoumala úvěruschopnost žalované, když řádně nepřezkoumala její příjmy ani výdaje, závazky, nezohlednila celkovou majetkovou situaci žalované. Za této situace soud s ohledem na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), dospěl soud k závěru, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 řádně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele.

8. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., a žalovanou, dne 11. 10. 2023, částku poskytnuté jistiny ve výši 8 591 Kč, neboť žalovaná na úvěr nesplatila vůbec nic. Co do zbývající žalované částky soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou a žalovaná je povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované tak bylo vyhověno žalobě co do částky 8 591 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč (400 Kč za první upomínku a 600 Kč za druhou upomínku), smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč splatné při ukončení smlouvy pro porušení povinností žalovanou, co do úroků z úvěru v kapitalizované výši k datu odstoupení od smlouvy 9. 5. 2024 ve výši 821,19 Kč a také co do zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 8 591 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

9. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

13. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.

16. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení; jeho smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazů mu neumožňují přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzené skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdo 257/97, uveřejněný na str. 372 v sešitě č. 7/1998 časopisu Právní rozhledy)“. Bod 16.:“Z citované judikatury pro danou věc vyplývá, že domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.

17. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K obdobným závěrům lze dospět i na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.

18. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). Žalobkyně má tak právo pouze na bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru 8 591 Kč, na něj žalovaná ničeho neuhradila.

19. Ačkoliv žalobkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, nezkoumala ji řádně. Žalobkyně měla k dispozici pouze prohlášení žalované o příjmech a výdajích, schopnost žalované řádně splácet úvěr však nebyla ze strany žalobkyně řádně posouzena. Žalobkyně měla při posuzování úvěruschopnosti žalované ověřit tvrzení žalované a ověřit, zda nemá další závazky. Pokud by žalobkyně postupovala obezřetněji, úvěr by žalované neposkytla. O neschopnosti žalované řádně úvěr splácet svědčí i skutečnost že na úvěr nezaplatila vůbec ničeho. Soudem proto dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované a smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaná povinna vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

20. Splátky: Soud dospěl k závěru, že zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované dostupným z obsahu spisu z doby uzavírání úvěru je přiměřená měsíční splátka ve výši 1 200 Kč (800 Kč na jistinu a 400 Kč na náklady řízení). Soud proto umožnil žalované splácet částku uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách pro 800 Kč pod ztrátou výhody splátek a náklady řízení uvedené ve výroku III. ve splátkách po 400 Kč pod ztrátou výhody splátek. Soud má za to, že takto stanovená splatnost dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru odpovídá kritériím ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a je tedy nejen odpovídající možnostem žalované jako spotřebitele, ale také v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru. Ztráta výhody splátek pak znamená, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel (žalobkyně) může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli (věřitel zašle dlužníku, který je v prodlení, oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, pak dojde k zesplatnění celé částky), když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v režimu obdobném, jak jej stanoví § 1931 o. z.

21. Úrok z prodlení: Soud rovněž neshledal důvodným nárok žalobkyně, jímž se domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 8 591 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021,, Anonymizováno, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, a nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto nevzniklo v projednávané věci právo na zákonný úrok z prodlení.

22. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnější žalobkyně má v poměrné výši při zohlednění úspěchu a neúspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Pro stanovení úspěchu je však nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství. Úspěch žalobkyně tedy činí 72 %, neúspěch 28 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu tak činí nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši 44 %. Náklady řízení žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby v celkové výši 1 200 Kč, tj. ve výši 400 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „advokátní tarif“). Těmito úkony právní služby byly 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, 2) předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem a 3) žaloba, jakožto návrh ve věci samé. Advokát má rovněž právo na paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč, tj. ve výši 100 Kč spojené s každým ze 3 poskytnutých úkonů právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Z celkové částky 1500 Kč má advokát má právo i náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč, neboť prokázal, že je plátcem této daně. Celkové náklady advokáta tak činí 1 815 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem činí náklady řízení celkem 2 615 Kč. 44 % těchto nákladů činí 1 150,60 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal. Na věc dopadá § 14b advokátního tarifu, protože žalobkyně uplatňuje obdobné žaloby v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, konkretizace předmětu řízení a výše nároku.

23. Splatnost: Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedené ve výroku tohoto rozsudku ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované delší lhůtu k plnění tak, aby byla schopna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se sice k jednání nedostavila, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalované řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.