5 C 261/2022

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 21 318 Kč

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 21 318 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení k rukám advokátky Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 20 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 13. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 21 318 Kč. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že se jedná o úrok z prodlení za období od 12. 8. 2019 do 31. 1. 2020 z půjčky ve výši 450 000 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena původní žalobkyní paní jméno FO, když soud usnesením spisová značka, které nabylo právní moci 29. 3. 2023, připustil, aby na místo původní žalobkyně jméno FO vstoupila do řízení žalobkyně právnická osoba.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že pohledávku žalobkyni uhradil, nemá tedy žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení. Dále uvedl, že i pokud by pohledávka žalobkyně vůči žalovanému ve výši 450 000 Kč existovala, pak vznáší námitku promlčení, neboť pohledávka měla být uhrazena do 13. 2. 2018. Žalovaný sice pohledávku žalobkyně uznal, avšak jen co do jistiny. Promlčecí lhůta pro úroky tak uplynula 13. 2. 2021 a žaloba byla podána až 13. 8. 2022. Navrhl žalobu zamítnout.

3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které soud zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou bývalými partnery, kteří společně podnikali. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že žalovaný uznal ve formě notářského zápisu před tituly před jménem jméno FO, NZ Anonymizováno/2013 dne 13. 2. 2013, že mu paní jméno FO půjčila 1. 2. 2013 částku 250 000 Kč a 4. 2. 2013 další částku 250 000 Kč. Celkovou částku 500 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit do 13. 2. 2018. V notářském zápisu ve smlouvě o půjčce není uvedeno, že by měl žalovaný vracet příslušenství a není tam ani prohlášení ohledně uznání příslušenství k pohledávce 500 000 Kč. Žalovaný tvrdil, že tuto půjčku právní předchůdkyni žalobkyně paní jméno FO vrátil s tím, že byla na účet paní jméno FO po dohodě všech zúčastněných vrácena kauce od původního pronajímatele ve výši 450 000 Kč, a to dne 20. 4. 2017. Tím žalovaný považoval půjčku ve výši 450 000 Kč za vrácenou. Žalovaný uváděl, že zaplatil rovněž měsíční nájemné ve výši 50 000 Kč. Tímto způsobem považoval půjčku za zcela uhrazenou. Takto považoval dluh za uhrazený již v roce 2017. jméno FO, původní žalobkyně, uváděla, že dlužná částka vrácena nebyla, neboť žalovanému nepůjčila jen částku 500 000 Kč, ale ještě dalších 500 000 Kč. Těchto dalších 500 000 Kč žalovaný převzal od p. jméno FO, nabídl se částku 500 000 Kč odnese do banky a zašle za paní jméno FO přímo na účet pronajímatele jako kauci a první nájemné. Situaci však zneužil, finanční prostředky vložil nejprve na svůj účet a teprve poté poslal na účet pronajímatele. Následně žalovaný tvrdil, že je poslal na úhradu své kauce a ze svých prostředků. V řízení přitom účastníci prokázali, že existovaly dvě smlouvy o nájmu nemovitostí, když původní zněla na pana Jméno zainteresované osoby 0/0 jako nájemce, následná zněla na paní jméno FO jako nájemce. Jednalo se o stejný předmět nájmu. V řízení tedy byl spor i o tom, zda paní jméno FO půjčila žalovanému dvakrát 500 000 Kč či jen jednou a zda byla tedy půjčka uhrazena či nikoliv.

5. Vrácení půjčky: Soud tedy následně zaměřil dokazování na skutečnost, zda finanční prostředky ze smlouvy o půjčce byly paní jméno FO ze strany žalovaného vráceny či nikoliv. Za tím účelem byli vyslechnuti svědci jméno FO, pan jméno FO jako původní pronajímatel, pan jméno FO, paní jméno FO. Z jejich výslechu bylo zjištěno, že svědci nemají shodný názor na to, zda a kdy měla půjčit paní jméno FO žalobci dalších 500 000 Kč. Matka paní jméno FO, svědkyně jméno FO, potvrdila, že dala paní jméno FO částku 500 000 Kč. Dcera jí následně sdělila, že pan jméno FO si od ní postupně půjčil 2 x 250 000 Kč, když svědkyně trvala na tom, aby se o tom sepsal notářský zápis, což se také stalo. Dále potvrdila, že dalších 500 000 Kč (450 000 Kč na kauci a 50 000 Kč na měsíční nájem) odvezli do adresa do cukrárny, ve které podnikal pan jméno FO, kde 500 000 Kč předala dceři. Ta je dala panu jméno FO s tím, aby je tento předal panu jméno FO. O těchto penězích nebyl sepsán žádný doklad. Nepamatuje si již přesně, zda byla u předání peněz ona i její manžel či jen někdo z nich. Nevlastní otec paní jméno FO pan jméno FO v řízení spisová značka uvedl, že poskytnuté peníze žalobkyni nebyla půjčka, ale dar v celkové výši 1 000 000 Kč, který byl předán po dvou částech paní jméno FO po 500 000 Kč v hotovosti. Uvedl, že k předání druhých 500 000 Kč došlo proto, že si dcera s panem jméno FO chtěli pronajmout penzion. Ve věci byla také vyslechnuta svědkyně jméno FO, která uvedla, že panu jméno FO půjčila 250 000 Kč, které měla doma, následně dalších 250 000 Kč. Ty předala panu jméno FO doma, žili ve společné domácnosti. Svědkyně původně uvedla, že těch prvních 500 000 Kč dostala od matky na chalupě, dále uváděla, že je dostala v prosinci roku 2012, následně uváděla, že to bylo v lednu nebo v únoru roku 2013. Doklad žádný nesepisovali. O původních 500 000 Kč sepsali následně notářský zápis. Protože v řízení bylo tvrzeno, že nejen paní jméno FO, ale i pan jméno FO měli uzavřenou samostatnou nájemní smlouvu na tytéž nemovitosti, byl ve věci vyslechnut i pan jméno FO, pronajímatel. Ten nedokázal popsat, zda a jakým způsobem byla ukončena nájemní smlouva pana jméno FO, nedokázal ani upřesnit, zda bylo podnikáno na základě smlouvy pana jméno FO nebo paní jméno FO. Potvrdil však, že mu bylo sděleno, že smlouvu chce mít na sebe napsanou paní jméno FO. Pokud jde o zálohu, tato mu přišla ve výši 450 000 Kč, když uvedl, že smlouvu uzavřel s panem jméno FO a ten mu zaplatil také kauci. Ohledně vrácení kauce ve výši 450 000 Kč pan jméno FO uvedl, že se s účastníky dohodli na ukončení nájmu, kauci vrátil tak, jak měl a tím vše uzavřel. Po 11 letech už není schopen na to reagovat. Také svědek jméno FO byl ve věci vyslýchán ohledně skládané kauce, když uvedl, že skutečnosti ví pouze z doslechu, přítomen nebyl. Ví o tom, že jsou v rodině paní jméno FO kvůli nevráceným 500 000 Kč hádky. Za všech provedených důkazů tedy není jednoznačné, zda panu jméno FO byla půjčena nejen částka 2 x 250 000 Kč, o čemž byl sepsán notářský zápis, ale zda mu byla předána i částka dalších 500 000 Kč, kterou měl uložit na svůj účet a poslat jako kauci panu jméno FO. Zda tedy peníze na kauci patřili paní jméno FO nebo panu jméno FO. Svědecké výpovědi i další důkazy ve věci se neshodují, nejde z nich vyvodit jednoznačný závěr. Není sporu o tom, že po určitou dobu v nemovitostech podnikala i paní jméno FO, měla uzavřenou nájemní smlouvu, což potvrdil i svědek jméno FO. Není však jasné, jakým způsobem byla ukončena nájemní smlouva s panem jméno FO a zda ukončena byla, když i pan jméno FO měl nájemní smlouvu k týmž nemovitostem uzavřenou. Nebylo také jednoznačně prokázáno, z jakých prostředků pan jméno FO kauci zaplatil, zda to byly jeho prostředky či zda to byly prostředky paní jméno FO. Jestliže v řízení bylo předkládáno velké množství účetních dokladů znějících na jméno paní jméno FO, pak soud uvádí, že žalovaný v řízení nezpochybňoval, že po určitou dobu paní jméno FO podnikala. Z těchto důkazů tedy není potřeba vyvozovat podrobnější závěry, když podnikání paní jméno FO i platby paní jméno FO žalovaným zpochybňovány nebyly a pro výsledek sporu nemají zásadnější právní význam. Nebylo potřeba provádět ani dokazování posouzením pravosti podpisu paní jméno FO na smlouvě o postoupení pohledávek mezi pronajímateli jako postupiteli a žalovaným jakožto postupníkem. Provedení tohoto důkazu by nemohlo přinést v řízení jiný závěr i s ohledem na uplatněnou námitku promlčení. Také, pokud jde o provedení důkazů podezřelý výraz dokumentací paní jméno FO, která se měla podezřelý výraz léčit v období roku 2018 až 2019, pak soud uvádí, že ani tyto doklady nejsou v řízení podstatné. To, že se paní jméno FO měla léčit u podezřelý výraz, nemůže vést soud k závěru, že by nebyla schopna podat žalobu vůči žalobci na vrácení půjčky. Za situace, kdy se paní jméno FO aktivně účastnila jiných soudních řízení, by skutečnost, že se léčila u podezřelý výraz, nemohla vést k závěru, že paní jméno FO nebyla schopna podat žalobu proti panu jméno FO ohledně vymožení finančních částek.

6. Další důkazy: Jestliže byly původně navrhovány výslechy ještě svědka jméno FO, jméno FO, dále potom důkazy opětovným výslechem paní jméno FO a pana Žlábka, jakož i doklady o zaměstnání a účetní doklady žalovaného, pak tyto důkazní návrhy vzala žalobkyně zcela zpět. Soud zamítl návrh na provedení důkazů podezřelý výraz dokumentací, zejména posudkem o psychickém stavu žalobkyně z roku 2018 do roku 2019, neboť v řízení bylo prokázáno, že paní jméno FO byla schopná účastnit se jednání u soudu a podávat žaloby v rozhodném období 3 let. Také důkaz ohledně pravosti podpisu paní jméno FO na smlouvě o postoupení pohledávky mezi pronajímateli jakožto postupiteli a žalovaným jakožto postupníkem byl v řízení nadbytečný s ohledem na uplatněnou námitku promlčení. Dalšími důkazy jsou listinné důkazy týkající se podnikání paní jméno FO, jejích účetních dokladů, jimiž žalobkyně prokazovala, že paní jméno FO podnikala a v rámci svého podnikání platila také náklady spojené s nájmem, elektřinou, vodným a stočným, případně další náklady. Mezi účastníky však nebylo sporu o tom, že po určitou část společného soužití mezi účastníky také paní jméno FO podnikala.

7. Námitka promlčení: V průběhu řízení ještě před dokončením dokazování žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že i kdyby se v řízení prokázalo, že pohledávka žalobkyně vůči žalovanému existuje, pak nárok na žalované úroky z prodlení byl promlčen. Z notářského zápisu NZ Anonymizováno/2013 ze dne 13. 2. 2013 bylo zjištěno, že půjčka 500 000 Kč měla být jméno FO vrácena podle dohody do 13. 2. 2018. Uznání závazku se týkalo jen částky 500 000 Kč, nikoliv příslušenství, když v uznání je výslovně uvedeno, že úroky nebyly sjednány, o úrocích z prodlení se vůbec nehovoří (bod I. notářského zápisu NZ Anonymizováno/2013). Tříletá promlčecí doba ve smyslu § 100-101 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. tedy platila pro úroky z prodlení, které uznány nebyly. adresa k uplatnění práva na úroky z prodlení měla tedy paní jméno FO do 14. 2. 2021. V této lhůtě se svého práva paní jméno FO nedomohla. Jestliže žaloba byla podána až 13. 8. 2022, pak byla podána opožděně po uplynutí promlčecí lhůty. Ve vztahu k příslušenství, tedy zákonnému úroku z prodlení za žalované období od 12. 8. 2019 do 31. 1. 2020 v celkové výši 21 318 Kč soud vychází z toho, že v rámci půjčky sepsané notářským zápisem uznal žalovaný pouze částku 500 000 Kč, nikoliv však příslušenství k němu. S ohledem na uplatněnou námitku promlčení soud uvádí, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. se soud musel zabývat přednostně touto uplatněnou námitkou promlčení. Vychází přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka či spisová značka. Účelem soudního řízení je přitom rozhodovat hospodárně na základě zjištěného skutkového stavu. Soud se proto zabýval přednostně otázkou uplatněné námitky promlčení, když k takovéto námitce soud musí přihlédnout.

8. Rozpor s dobrými mravy: Pokud žalobkyně namítala, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, pak soud vychází z ustálené judikatury a posuzoval, zda tato námitka promlčení je skutečně v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Soud vychází z toho, že posouzením námitky promlčení jako námitky v rozporu s dobrými mravy je zcela výjimečným institutem. Dle rozhodnutí III US 3358/20 pojem dobrých mravů a jeho použití v rozličných situacích opakovaně vyložil Nejvyšší soud i Ústavní soud např. v rozhodnutí IV US 299/2018. Při posuzování souladu nebo rozporu jednání s tímto pojmem je vždy nutné vycházet z individuálních okolností a všech relevantních souvislostí každého jednotlivého případu, založených na skutkových zjištěních (např. III US 2700/2015). Bohatá judikatura existuje též přímo k otázce uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Jejich základ vychází z přístupu, dle něhož je promlčení zákonným institutem přispívajícím k jistotě právních vztahů a lze jej tudíž použít ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (spisová značka). Vznesení námitky promlčení proto dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou v obecné rovině situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplatnění promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva z důvodu, pro které právo včas neuplatnil (spisová značka). Podle judikatury Ústavního soudu naplňují tyto podmínky třeba případy, ve kterých za specifických okolností námitka promlčení uplatněna státem (spisová značka), v rámci rodinných vztahů (spisová značka) nebo advokátem proti klientovi, kterého předtím při zastoupení poškodil (spisová značka). V posuzovaném případě však soud dospěl k závěru, že uplatnění námitky promlčení se dobrým mravům nepříčí. Nenastaly předpokládané situace, kdy by bylo možné námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy takto posoudit. Současný žalobce nemohl nabýt postoupením pohledávky více práv, než měla paní jméno FO. Tato přitom měla tři roky na to, aby své právo vůči žalovanému uplatnila. Jestliže žalobkyně tvrdila, že paní jméno FO byla ve špatném psychickém stavu, když se nejméně v roce 2018 – 2019 podezřelý výraz léčila, pak paní jméno FO nebyla v takové situace, kdy by nebyla vůbec schopná žalobu podat. V té době bylo vedeno mezi účastníky několik soudních řízení, kdy žalovaná uváděla, že se konkrétně jednalo o pět soudních řízení, z nichž ve čtyřech byla žalobkyní paní jméno FO, což žalobkyně nezpochybňovala. jméno FO tedy nebyla v situaci, kdy by vůbec nebyla schopná žalobu podat. Navíc se v té době starala o nezletilé dítě, musela tedy být schopna běžných úkonů. Nelze přitom dospět k závěru, že byla schopna podat žalobu o zvýšení výživného a nebyla schopná podat žalobu o zaplacení částky 450 000 Kč vůči žalovanému. Jelikož tedy nebyly shledány žádné okolnosti, které by mohly vést soud k závěru, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, musel soud přihlédnout k uplatněné námitce promlčení a nárok na zaplacení částky 450 000 Kč posoudit jako promlčený.

9. Skutkovým závěrem soudu je, že soud k námitce žalovaného posoudil nárok žalobkyně vůči žalovanému jako promlčený, když neshledal, že by se jednalo o uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Za této situace nezbylo soudu nic jiného, než žalobu zamítnout, neboť k uplatněné námitce promlčení musí přihlédnout. To, zda další částka 500 000 Kč byla žalovanému skutečně půjčena, a to, zda ze strany žalovaného byla paní jméno FO vrácena kauce na úhradu původní půjčky 2 x 250 000 Kč, či byla kauce vrácena na úhradu případné další půjčky, nebylo v řízení prokázáno. Další dokazování soud již neprováděl, neboť toto řízení se netýkalo vrácení půjčky, ale pouze zákonných úroků z prodlení z půjčky uznané notářským zápisem za období od 12. 8. 2019 do 31. 1. 2020 v celkové výši 21 318 Kč. Pro rozhodnutí ve věci samé již další dokazování nebylo s ohledem na uplatněnou námitku promlčení podstatné. Pokud notářským zápisem nebyl v tomto případě uznán nárok na úrok z prodlení, promlčuje se tento úrok samostatně v obecné tříleté promlčecí době. V tomto případě je tedy nárok na úrok z prodlení promlčen i za situace, že by bylo v řízení prokázáno, že dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu smlouvy o půjčce sepsané notářským zápisem a žalovaným uznaným, že by nebyl uhrazen. V tomto případě se však jednalo pouze o úrok z prodlení, není podstatné tedy dále v řízení prokazovat, zda jistina zápůjčky byla uhrazena či nikoliv, neboť pro jistinu běží jiná promlčecí doba než pro úroky z prodlení. Tyto byly samostatně promlčeny. Nebylo tedy potřeba již další dokazování za situace, kdy žalovaný uplatnil námitku promlčení. K námitce promlčení, která byla v řízení oprávněnou osobou uplatněna, musí soud přihlédnout.

10. Po právní stránce soud vychází z § 100 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dle něhož odstavce 1: Právo se promlčí, jestli nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 – 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Soud vychází ze znění zákona č. 40/1964 Sb., neboť vychází z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Dle něho, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Za situace, kdy smlouva o půjčce byla sepsána 13. 2. 2013, byla sepsána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a je tedy třeba promlčení posuzovat podle jeho ustanovení.

11. Podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, jímž byla vyhláška č. 142/1994 Sb.

12. K promlčení úroků z prodlení ve vztahu k uznané pohledávce soud vychází z judikatury Nejvyššího soudu ČR spisová značka. V odůvodnění tohoto rozsudku se mimo jiné uvádí: Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že ze samostatného uznání jistiny nelze dovozovat, že byl učiněn i úkon uznání příslušenství, a to zejména za situace, kdy byl uznáván dluh promlčený. Byť byl uvedený závěr vysloven v řízení, jež se týkalo uznání promlčeného dluhu, uplatní se i v případě, že se jedná o dluh (jistinu a její příslušenství), který v době, kdy byl tento jednostranný úkon učiněn, ještě promlčen nebyl (nemohl být). Dále se v odůvodnění tohoto rozsudku uvádí: Proto nebylo-li právo na úrok z prodlení písemně uznáno, promlčuje se v tříleté promlčecí době, která začne běžet ode dne, kterým mohlo být uplatněno poprvé (srov. spisová značka).

13. Náklady řízení: Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. mu přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zastoupen advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0. Té ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za jeden úkon právní služby ve smyslu § 7 bod 5 po 1 980 Kč. Advokát má právo za přípravu + převzetí obhajoby dne 18. 10. 2022, odpor k platebnímu rozkazu 25. 10. 2022, vyjádření ve věci 18. 5. 2023, přítomnost při jednání 19. 9. 2023, vyjádření dne 25. 10. 2023, přítomnost při jednání 12. 12. 2023, vyjádření ve věci 15. 12. 2023, vyjádření ve věci 8. 1. 2024 a přítomnost při jednání 23. 1. 2024, celkem za 9 úkonů právní služby po 1 980 Kč částku 17 820 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo ve smyslu § 13 odst. 3 advokátního tarifu na režijní paušál po 300 Kč, za 9 úkonů celkem 2 700 Kč. DPH advokátka neplatí. Celkové náklady řízení žalovaného tak činí 20 520 Kč, které soud žalovanému jako účelně vynaložené náklady přiznal. 14. adresa k plnění: Povinnost plnit náklady řízení k rukám advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř. a z § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově.