5 C 292/2024

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 137 949,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 107 006,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 107 006,40 Kč ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.Co do částky 0,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 0,60 Kč ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pohledávku na smluvní pokutu ve výši 30 943,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 9,46 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 21. 11. 2023 do 18. 2. 2024, dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 11. 2023 dosáhne částky 124 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.Co do úroku z úvěru ve výši 5,54 % ročně z částky 103 189,04 Kč za období od 16. 12. 2023 do 18. 2. 2024, se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 143,50 Kč, a to z účtu Okresního soudu v Českém Krumlově do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokátky , Jméno advokátky, část náhrady nákladů řízení ve výši 42 %, a to 21 867,79 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 10. 9. 2024 žádala vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 149 694 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou č. , hodnota, – půjčka ze dne 13. 7. 2023. Uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 104 000 Kč, když prostředky převedla na účet žalované. Před uzavřením spotřebitelského úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registru SOLUS a NRKI – nebankovní registr klientských informací. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 678 Kč k 15. dni počínaje měsícem srpen roku 2024, když žalovaná však na dluh uhradila pouze jednu splátku, a to 15. 8. 2023 částku 4 678 Kč. Ačkoliv byla upomínána, zbytek dluhu neuhradila. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 21. 11. 2024, když na jistině žádala o 8 995,6 Kč s příslušenstvím méně, na smluvní pokutě o 2 748,95 Kč méně a snížila i úrok z úvěru z původních 44,62 % na 9,46 %. Soud tak řízení částečně zastavil. Následně žalobkyně žádala a předmětem řízení zůstalo zaplacení pohledávky ve výši 107 007 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 107 007 Kč ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení, na smluvní pokutě žádala 30 943,45 Kč a dále žádala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 9,46 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 21. 11. 2023 do 14. 12. 2023, úrok ve výši 9,46 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 15. 12. 2023 do 15. 12. 2023 a úrok ve výši 15 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 11. 2023 dosáhne částky 269 452 Kč. Žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.

2. Žalovaná se k jednání nedostavila, doručeno jí bylo fikcí, ve věci se nevyjádřila.

3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejích vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Smlouva o úvěru: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 13. 7. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru – půjčka č. , hodnota, , na základě níž žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 104 000 Kč, který převedl na její účet. Účastníci se dohodli, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou 44,62 % ročně. Žalovaná ho měla splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 678 Kč. Smlouva o úvěru byla tak mezi účastníky uzavřena v souladu s § 2395 o. z., když jde o úvěrovou smlouvu, jejíž základní náležitostí je závazek žalobce jako úvěrující osoby žalované jako úvěrovanému poskytnout peněžní prostředky a závazek žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Úvěruschopnost žalované: Žalobkyně před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, když ověřila úvěrovou historii žalované v databázi SOLUS a NRKI. Databáze byla bez negativního příznaku. Žalobce dále z výpisů z účtu žalované za období od 11. 3. 2023 do 10. 7. 2023 ověřil pravidelný příjem žalované a výdaje žalované. Na základě toho došlo ke schválení úvěru a oznámení toto skutečnosti žalované. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně před uzavřením úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána řádně. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posoudila podle § 86 odst. 1,2 zákona č. , hodnota, Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o výši sjednaného úroku z úvěru, ten soud posoudil s ohledem na dobré mravy.

6. Úrok z úvěru: Z databáze ARAD ČNB byly zjištěny obvyklé úroky ve výši 9,46 % ročně k datu sjednání úvěru 13. 7. 2023, a to při spotřebitelském úvěru. Pokud soud vychází z judikatury Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 4498/2007 a 33 Cdo 2029/2018 týkající se úroků, pak soud vychází z toho, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy a dovodil tak soud částečnou neplatnost úvěrové smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. K výzvě soudu žalobce vzal žalobu částečně zpět a žádal jen úroky obvyklé. Soud neposoudil tak smlouvu jako jednání, které by bylo absolutně neplatné v plném rozsahu. Následně soud postupoval podle § 1802 o. z., a přiznal žalobkyni pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud tak zohlednil sjednanou výši splátek ve výši 4 678 Kč a provedl nový výpočet délky splácení úvěru při úrokové sazbě obvyklé 9,46 % ročně podle kalkulačky Beck online. Soud vycházel ze smlouvy mezi účastníky, když si nesjednali, že by splátky byly nejprve započítávány na jistinu úvěru. Soud tak vychází z tvrzení žalobce, že na splátky úvěru byla jediná zaplacená splátka ve výši 4 678 Kč započtena pouze co do 810,96 Kč, tedy na jistině zůstává neuhrazena částka 103 189,04 Kč. Zbývající částku žalobce započetl částečně na smluvní pokutu a částečně na úrok z úvěru. Protože vzal žalobce žalobu částečně zpět, když původní žalobce žádal jistinu ve výši 116 002 Kč a řízení bylo zastaveno co do částky 8 995,60 Kč, zbývá nedoplatek 107 006,40 Kč, žalobce uvedl nesprávně 107 007 Kč, tedy o 0,60 Kč více. Soud tedy vyhověl žalobě co do částky 107 006,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení, když výše zákonného úroku z prodlení odpovídá zákonné výši. Dále soud vyhověl co do pohledávky ve výši 30 943,45 Kč na smluvní pokutě, když byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a toto odpovídá maximální výši uvedené v § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Původně požadovanou smluvní pokutu ve výši 33 692,40 Kč žalobce rovněž ponížil na částku 30 943,45 Kč, když co do smluvní pokuty 2 748,95 Kč vzal žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Soud přitom při výpočtu smluvní pokuty stejně jako žalobce vycházel z nové dlužné jistiny 103 189,04 Kč počítané z úroku z úvěru ve výši 9,46 % ročně, nikoliv v původně sjednané výši 44,62 % ročně. Pokud jde o úrok z úvěru, zde soud vychází tedy z databáze ARAD, kdy k datu 13. 7. 2023 činila obvyklá úroková sazba 9,46 % ročně. Ohledně úroku nad 9,46 % ročně do původně sjednané výše 44,62 % ročně bylo řízení k návrhu žalobce zastaveno. Soud při rozhodování o úroku z poskytnutého úvěru tedy vychází z úroku 9,46 % ročně za 90 dnů následujících po prodlení žalovaného, když 90 dnů po 21. 11. 2023 uplynulo 18. 12. 2024, nikoliv 15. 12. 2023, jak uváděl žalobce. Za následující období od 19. 2. 2024 soud žalobci přiznal úrok z úvěru ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repro sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, neboť úrok nebyl sjednán nižší. Za toto následující období má tedy žalobce právo na úrok z úvěru ve výši 15 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nad rámec původně žalované částky do částky, která byla tímto rozsudkem žalobci přiznána, soud žalobu zamítl.

7. Výše původně sjednaného úroku se zjevně příčí dobrým mravům, je nutné dovodit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) v této části, a to podle § 580 odst. 1 o. z., 588 o. z., a 576 o. z. Soud v tomto případě shledal sjednané úroky jako úroky, které se příčí dobrým mravům, když obvyklé úroky v daném místě a čase činily 9,46 % ročně, žalobkyně však sjednal úroky ve výši 44,62 % ročně. V této věci soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, 29 Cdo 449/2007 a 33 Cdo 2029/2018, když soud dovodil, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy, a že závěry Nejvyššího soudu ČR dopadající a vztahujících se ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., jsou aplikovatelné i při výkladu ustanovení § 2395 a následujících o. z. Soud proto dovodil dílčí neplatnost předmětné smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. Nepovažuje jako neplatnou tedy celou smlouvu o úvěru. Při neplatném ujednání o výši úroků z úvěru je nutné postupovat podle § 1802 o. z., a žalobkyni přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Při obvyklých úrocích na místo vyšších sjednaných úroků tak nemůže v plném rozsahu obstát ani ujednání o splátkovém kalendáři. Poklesem výše úroků z úvěru nutně dojde k úpravě počtu splátek. Soud tak ve smyslu § 1802 o. z., učil obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka. Jestliže úrok je soudem snížen, pak zcela logicky musí dojít ke snížení počtu splátek žalovaného, který se tímto nedostane do zhoršeného postavení dlužníka. Žalobkyně měla povinnost jednat v právním styku poctivě, jak stanoví § 6 odst. 1 o. z., a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal, nebo nad který má kontrolu (§6 odst. 2 o. z.). Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Jestliže žalobkyně žádala úrok z úvěru do maximální částky 269 452 Kč, pak soud tuto maximální výši úroků snížil na částku úvěru ve výši 104 % násobené 120 %, jak bylo sjednáno mezi účastníky v bodu 2.2 smlouvy, tedy na částku 124 800 Kč.

8. Platby žalované na poskytnutý úvěr: Žalovaná zaplatila pouze jedinou splátku, a to dne 15. 8. 2023 částku 4 678 Kč.

9. Zesplatnění úvěru: Účastníci si v uzavřené smlouvě sjednali, že zesplatnění úvěru nastane v případě v prodlení s úhradou, když žalobce zesplatnil úvěr ke dni 21. 11. 2023.

10. Započítávání jednotlivých plateb dlužníka na dluh: Ve smyslu § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu a úroky, započte se plnění nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V tomto případě konkrétní vůle žalované byla projevena, a to tím způsobem, že na jistinu byla započtena částka 810,96 Kč, zbývající částka do 4 678 Kč byla započtena na smluvní pokutu a úrok z úvěru.

11. Smluvní pokuta: Žalobce žádal po žalované smluvní pokutu původně ve výši 33 692,40 Kč, když vycházel z úrokové sazby 44,62 %. Po částečném zastavení řízení žádal smluvní pokutu ve výši 30 943,45 Kč, a to z částky 105 609,04 Kč, což je částka tvořena nezaplacenou jistinu a nezaplacenými úroky do zesplatnění. Účtoval jí ve výši 0,1 % denně, když výše této smluvní pokutu nepřesahuje výši stanovenou v § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tudíž smluvní pokutu žalobci přiznal.

12. Zákonný úrok z prodlení: Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, ten je žalobci přiznán ve výši 15 % ročně, tak jak odpovídá vládnímu nařízení.

13. Předžalobní výzva: Žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2024, kterou soudu předložil.

14. Skutkový závěr soudu: V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, – půjčka ze dne 13. 7. 2023, na základě níž byl poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 104 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 44,62 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 678 Kč. Za situace, kdy soud shledal sjednaný úrok jako neplatný, vycházel soud z obvyklé úrokové sazby, která ke dni uzavření smlouvy 13. 7. 2023 činila 9,46 % ročně. Soud přepočetl celkový úvěr po částečném zastavení řízení a dospěl k závěru, že žalovaná při platbě pouze jedné splátky dne 15. 8. 2023 ve výši 4 678 Kč je povinna zaplatit žalobci 107 006,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne zesplatnění 21. 11. 2023 do zaplacení, dále na smluvní pokutě 30 943,45 Kč, dále na úroku za poskytnutí úvěru ve výši 9,46 % ročně z částky nové jistiny 103 189,04 Kč od 21. 11. 2023 po dobu 90 dnů, tedy do 18. 2. 2024 a ode dne následujícího 19. 2. 2024 má žalobce právo na úrok z úvěru ve výši stanovené § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., a to ve výši repro sazby stanovené Černou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, když v tomto případě nebyl sjednán úrok nižší, tedy 15% ročně. Co do zbývající částky soud žalobu zamítl, když se jednalo o část úroků z úvěru a částku 0,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

15. Právní posouzení věci: Smlouva o úvěru byla tak mezi účastníky uzavřena v souladu s § 2395 o.z., když jde o úvěrovou smlouvu, jejíž základní náležitostí je závazek žalobce jako úvěrující osoby žalovanému jako úvěrovanému poskytnout peněžní prostředky a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posoudila podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. , hodnota, Sb., o spotřebitelském úvěru. Výše sjednaného úroku se zjevně příčí dobrým mravům, je nutné dovodit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) v této části, a to podle § 580 odst. 1 o. z., 588 o. z., a 576 o. z. Soud v tomto případě shledal sjednané úroky jako úroky, které se příčí dobrým mravům (judikatura Nejvyššího soudu ČR, 29 Cdo 449/2007 a 33 Cdo 2029/2018). Při neplatném ujednání o výši úroků z úvěru je nutné postupovat podle § 1802 o. z., a žalobkyni přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Žalobkyně měla povinnost jednat v právním styku poctivě, jak stanoví § 6 odst. 1 o. z., a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal, nebo nad který má kontrolu (§6 odst. 2 o. z.). Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Výrok o nákladech řízení: Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 107 006,40 Kč s příslušenstvím, což odpovídá 71 % původně žalované částky, když soud při rozhodování o nákladech řízení musí vycházet nejen co do částky, kterou zamítl, ale i co do částky, která byla k návrhu žalobce po podání žaloby vzata zpět a řízení co do ní bylo zastaveno. Žalovaná tak byla úspěšná co do 29 %, žalobkyně má tedy právo na náklady řízení ve výši rozdílu mezi neúspěchem odečteným od úspěchu, tedy ve výši 42 % nákladů řízení. Celkové náklady řízení byly tvořeny odměnou advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když z konečného žalobního návrhu o zaplacení částky 137 949,45 Kč s příslušenstvím činí odměna za jeden úkon právní služby ve smyslu § 7 bod 5 advokátního tarifu, a to ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. Z tarifní hodnoty před částečným zastavením řízení ve výši 149 694 Kč náleží advokátu za jeden úkon právní služby 7 100 Kč. Za čtyři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, žaloba, zkoumání úvěruschopnosti, částečné zastavení řízení) náleží tedy advokátu 4 x 7 100 Kč, celkem tedy 28 400 Kč. Za účast při jednání po částečném zpětvzetí návrhu je třeba vycházet z tarifní hodnoty ve výši 139 949,45 Kč, za něž advokátu náleží 6 620 Kč. Celkem tedy 35 020 Kč. Advokát účtoval pět režijních paušálů po 450 Kč, je však třeba vycházet z toho, že čtyři úkony právní služby byly učiněny za účinnosti vyhlášky č. 177/1996 Sb. před novelizací učiněné vyhláškou č. 258/2024 Sb., která je účinná k 1. 1. 2024. Podle přechodných ustanovení dle § 15 citované vyhlášky za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátu nebo komerčnímu právníkovi odměna podle dosavadních právních předpisů. Za čtyři úkony právní služby tedy advokátu náleží režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 ve výši 300 Kč a za jeden úkon ve výši 450 Kč, celkem 1 650 Kč. Advokát vyúčtoval cestovné na trase z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět za 54 ujetých kilometrů osobním automobilem BMW E39, RZ , SPZ, , když dle předloženého velkého technického průkazu jezdí vozidlo na benzín a průměrná spotřeba se rovná 10,5 litrů na 100 km. Při vyhláškové ceně 38,20 Kč za jeden litr a průměrné spotřebě 10,5 litrů na 100 km činí náhrada za jeden kilometr 4,011 Kč. K tomu je třeba připočítat základní sazbu náhrady silničních motorových vozidel ve smyslu § 1b ve výši 5,60 Kč. Celkově tedy advokátu náleží za jeden kilometr 9,611 Kč. Při ujetých 54 km činí cestovní náhrada 518,99 Kč. Advokát účtoval ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč, protože však cestoval již v lednu roku 2025, činí správně tato náhrada 150 Kč za jednu půlhodinu, za čtyři půlhodiny tedy celkem 600 Kč. Z celkové částky (35 020 + 1 650 + 518,99 + 600) 37 788,99 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 45 724,67 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 341,50 (původně byl zaplacen soudní poplatek ve výši 7 485 Kč, částečně bylo žalobci vráceno 1 143,50 Kč), celkové náklady řízení tak činí 52 066,17 Kč. Soud přiznal žalobci po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci 42 % nákladů řízení, tedy částku 21 867,79 Kč. Tyto náklady žalobci soud jako účelně vynaložené přiznal.

17. Soudní poplatek: Pokud soud žalobkyni vrátil částečně zaplacený soudní poplatek, vychází ze skutečnosti, že původně byla žalovaná částka 149 694 Kč s příslušenstvím, z čehož žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 7 485 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby vznikl přeplatek ve výši 2 143,50 Kč. V souladu s § 10 zákona č. 549/1991 Sb., a to odst. 3, vrací soud žalobci část soudního poplatku sníženou o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Žalobkyni se tak vrací 1 143,50 Kč z účtu Okresního soudu v Českém Krumlově. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 10a odst. 1 ve výši 30 dnů.

18. Lhůta k plnění je stanovena s ohledem na § 160 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů.