5 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 77 004,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 47 724 Kč, když soud povoluje žalované splácet dlužnou částku po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že pokud nebude jedna ze splátek včas a řádně zaplacena, stane se splatným celý zbytek dluhu.

II. Žaloba se zamítá co do částky 29 280,24 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 984,11 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 73 999,47 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 205,68 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 77 004,24 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 14. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 77 004,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2022, na základě níž žalované poskytnut úvěr postupně, kdy žalovaná postupně načerpala částky 154 905 Kč. Z titulu poskytnutého úvěru žádá žalobce částku ve výši 77 004,24 Kč s příslušenstvím.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalované zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 29. 10. 2024.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, doručeno jí bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 29. 11. 2022, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 154 905 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaná zaplatila celkově částku 107 181 Kč, když dle sdělení žalobce splácela úvěr více než jeden rok. Poté své povinnosti plynoucí ze smlouvy řádně a včas neplnila, žalobce proto zesplatnil úvěr ke dni 10. 7. 2024. Zaplacenou úhradu 107 181 Kč žalobce částečně započetl na jistinu, úrok a poplatky. Žalovaná částka 77 004,24 Kč se skládá dle sdělení žalobce z neuhrazené jistiny 73 999,47 Kč, poplatku za pojištění ve výši 604,77 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a účtovaných smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 1. 8. 2024, ani poté žalovaná dlužnou částku, byť i jen částečně, neuhradila.

5. Soud vyzval žalovanou po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. Žalobce k tomu tvrzením ze dne 17. 2. 2025 uvedl, že dle jeho názoru řádně zkoumal individuální úvěruschopnosti spotřebitele. Nahlédl do databáze NRKI, vycházel z prohlášení žalované ohledně příjmů a výdajů. Na základě toho pak posoudil úvěruschopnost klienta podle metodiky MLS a MLS domácnosti, když z prohlášení žalobkyně vycházel ze započitatelného příjmu 28 000 Kč životního minima 4 250 Kč, součtu splátek úvěru 1 000 Kč, součtu splátek úvěru z NRKI ve výši 4 473 Kč, výše splátky schvalovaného úvěru ve výši 1 837 Kč, když dospěl k závěru, že žadateli zbývá 16 440 Kč. Provedl také lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. K ověření tvrzení žalovaného si vyžádal výpis z účtu za období od 30. 8. 2022 do 25. 11. 2022. Soud však dospěl k závěru, že jestliže žalovaná načerpala úvěr v celkové výši 154 905 Kč, pak výše tohoto úvěru neodpovídá jejím schopnostem a možnostem úvěr řádně a včas splácet, když tato skutečnost je nakonec potvrzena i tím, že žalovaná po jednom roce přestala úvěr řádně splácet a následně již na něho ničeho nezaplatila. Žalobce sice zkoumal úvěruschopnost žalované, neposoudil však úvěruschopnost žalované řádně a nevyvodil z ní odpovídající závěry, když za daných majetkových poměrů žalované jí neměl být poskytnut takto vysoký úvěr, který žalobkyně umožnila načerpat až do 154 905 Kč.

6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni 47 724 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2022, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, na základě níž byl žalované poskytnut celkový úvěr ve výši 154 905 Kč. Co do zbývající žalované částky 29 280,24 Kč s veškerým příslušenstvím ve výši kapitalizovaného úroku ve výši 12 984,11 Kč, dále zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 205,68 Kč a úroku z úvěru tak, jak je vymezena v bodě II. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaný je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 47 724 Kč a co do zbývající žalované částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.

10. Žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, a to co do částky 47 724 Kč, neúspěšná byla co do částky (29 280,24 + 12 984,11 + 2 205,68) vyčíslené na částku 44 470,03 Kč a zároveň co do částek nevyčísleného úroku z úvěru a úroku z prodlení, když v tomto případě soud dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch ve věci žalobkyně byl poměrně stejný. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.