5 C 330/2024

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A žaloba na určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba žalobce, aby soud určil, že vlastníkem pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaný na LV , Anonymizováno, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , je žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta A, 55 254,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 18. 10. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil, že je vlastníkem pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v KÚ a obci , adresa, , zapsané na LV , Anonymizováno, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, . Svého vlastnického práva se domáhá z titulu odvolání daru pro nevděk žalované, když uvedl, že nemovitost na základě darovací smlouvy N , Anonymizováno, /2014 ze dne 11. 8. 2014 daroval žalované. Tato se však k němu chová v rozporu s dobrými mravy. Úmyslné nebo hrubé nedbalosti se žalovaná vůči žalobci dopustila tím, že se s ním jako otcem nechtěla domlouvat na uspořádání vzájemných majetkových vztahů v rodině, což vygradovalo dopisem ze dne 2. 3. 2024, jímž žalovaná vyzvala žalobce k zpřístupnění a vyklizení části stodoly (dílny), kterou používá více než 30 let, když toto ubližující jednání je obsaženo zejména v předžalobní korespondenci jeho právního zástupce a žalované. Žalovaná také odmítla návrh žalobce na zřízení věcného břemene umístnění a přístupu k dřevníku, když žalobce nutně dřevo potřebuje ke svému živobytí a k vytápění domu čp. , Anonymizováno, . Za nevděk považuje i její chování vůči jejímu bratru , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému chce zabránit, aby navštěvoval žalobce v domě čp. , Anonymizováno, a užíval nemovitost k přespání. Jednání ze strany žalované bylo úmyslné, když jednala v úmyslu nepřímém. Požadovat po 84letém otci vyklízet dílnu, kterou si sám vybudoval, považuje za nemorální, když otec ji nemá kam přemístit. Žalovaná také žádá po otci, aby nevjížděl na pozemek, jehož určení vlastnictví se v tomto řízení domáhá. Přitom žalobce vjíždí na pozemek jen v minimální míře ve spodní části pozemku, a to za účelem navážení dřeva do přístřešku, který je na pozemku umístěn, a kde má dřevo k zajištění otopu pro zimu, což je pro něj životně důležité. Toto jednání žalobce své dceři neprominul, k odvolání daru došlo ve lhůtě jednoho roku od ublížení, navrhuje proto žalobě vyhovět.

2. Žalovaná: Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že se vůči žalobci nedopustila žádného jednání, kterým by zjevně porušila dobré mravy a pro nějž by žalobce měl možnost odstoupit od darovací smlouvy. Žalobce spatřuje zjevné porušení dobrých mravů v tom, že ho žalovaná vyzvala k vyklizení stodoly, která je v jejím vlastnictví, a kterou on používá žalobce pro ni neakceptovatelným způsobem, když bez jejího vědomí a souhlasu provedl či nechal provést vestavbu krovu v její části stodoly, která je však přístupná jen z části stodoly, jež je ve vlastnictví jejího bratra , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve stodole také zanechává žalobce nepořádek. Žalovaná tak nepovažuje tuto výzvu za jednání, kterým by zjevně porušila dobré mravy. Žalovaná se vůči žalobci nedopustila žádného hrubě nemravného či nevděčného chování, když to sám žalobce ve své účastnické výpovědi potvrdil. Písemnou výzvu žalované žalobci k vyklizení stodoly, která je v jejím majetku, nepovažuje za nevděk či jednání, kterým by zjevně porušila dobré mravy. Podstatnou část porušení dobrých mravů přikládá žalobce manželovi žalované, nejedná se tedy o její jednání, které by žalobce ospravedlňovalo, aby se domáhal vrácení daru vůči žalované. Žalovaná uvedla, že nemravné jednání tvrzené žalobcem mělo mít počátek již na jaře roku 2023, namítá tedy nevčasné odvolání daru pro případ, že by podmínky proto byly splněny. Navrhla žalobu zamítnout.

3. Skutková zjištění soudu:

4. Vztahy mezi dárcem a obdarovanou: Žalobce je otcem žalované. Bydlí v téže obci, v sousedících nemovitostech. Vztahy mezi účastníky jsou v současné době vypjaté zejména proto, že žalovaná žádá vyklizení části stodoly ve vlastnictví žalované, kde však vlastníkem části pozemku pod touto částí stodoly je žalobce. Vlastníkem druhé části stodoly i s pozemkem pod touto částí je syn žalobce. Žalobce proto žádá vrácení daru pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , který daroval žalované na základě notářského zápisu N , Anonymizováno, /2014, a který sám nabyl jako dědictví po své manželce v rámci dědického řízení , spisová značka, .

5. Dar - parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, a darovací smlouva: Z výpisu z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, pro k. ú. a obec , adresa, vyplývá, že pozemek parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 7 202 m2 je ve výlučném vlastnictví žalované , Jméno žalované, , , adresa, . Z předložené darovací smlouvy, notářského zápisu N , Anonymizováno, /2014 ze dne 11. 8. 2014 vyplývá, že žalobce jako dárce daroval žalované jako obdarované pozemek parcela čl. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , když obdarovaná tento dar přijala. Žalobce nabyl nemovitost na základě rozhodnutí soudní komisařky , tituly před jménem, , jméno FO, , spisová značka, ze dne 30. 7. 2014.

6. Úkon odvolání daru pro nevděk: Žalobce uvedl, že odstoupil od darovací smlouvy pro nevděk dcery dne 11. 8. 2024, a to z důvodu její žádosti o zpřístupnění a vyklizení části stodoly ve vlastnictví žalované ze dne 2. 3. 2024. V žalobě pod bodem 16 potom žalobce konkretizoval důvody nevděku a odstoupení od darovací smlouvy tak, že žalovaná odmítla návrh žalobce na zřízení věcného břemene umístnění a přístupu k dřevníku, když žalobce nutně dřevo potřebuje ke svému živobytí a k vytápění domu čp. , Anonymizováno, , pokud má přežít zimu. Uvedl, že jiné místo na uskladnění dřeva nemá a přístup ke dřevníku je jen přes pozemek parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , když přes parcelu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, není dostatečný. Přes pozemek projíždí jen několikrát do roka a dřevník používá již od 90. let. S ohledem na věk a fyzickou kondici si nemůže zřídit jiné místo pro skladování dřeva. Žalobce žalované poskytl hmotnou pomoc daru, a to darováním bytu v , adresa, , když ke svým tvrzením předložil i dohodu o převodu členských práv v bytovém družstvu k družstevnímu bytu čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . podlaží , adresa, /, Anonymizováno, , , Jméno advokáta B, . Žalované daroval prostředky k opravě střech v hodnotě 800 000 Kč, práce a osobní pomoc při adaptaci a údržbě její nemovitosti , adresa, . Za nevděk považuje i její chování vůči jejímu bratru , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému chce zabránit, aby navštěvoval žalobce v domě čp. , Anonymizováno, a užíval nemovitost k přespání. Soudu byl předložen dopis datovaný dnem 17. 9. 2024, jímž právní zástupkyně žalobce zaslala žalované dopis nazvaný „Odstoupení od darovací smlouvy ze dne 11. 8. 2014 – dar pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, “. Uvedla, že z důvodu (uvedených stejně jako v žalobě) nezbývá žalobci nic jiného, než odstoupit od darovací smlouvy číslo N , Anonymizováno, /2014 ze dne 11. 8. 2014 pro nevděk obdarované týkající se pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Soudu tento dopis byl předložen spolu s doručenkou datové schránky. V následujícím emailu zástupkyně žalované potvrzuje, že odstoupení od darovací smlouvy bylo doručeno dne 18. 9. 2024. Tomuto odstoupení od darovací smlouvy předcházela rozsáhlá emailová komunikace mezi zástupci účastníků, která následovala po žádosti o zpřístupnění a následné vyklizení části stodoly na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, o výměře 106 m², když dopis zaslal žalobce dne 2. 3. 2024. Na ně navazovala emailová komunikace, v níž se právní zástupci účastníků pokoušeli mimosoudně věc vyřešit, a to emailem ze dne 7. 3. de 2024, 5. 6. 2024, 25. 6. 2024, 22. 7. 2024, 22. 8. 2024. Následovalo odstoupení od darovací smlouvy ze dne 17. 9. 2024, následné pokusy o smírné vyřešení sporu mezi účastníky ke smíru nevedly.

7. Vlastnictví žalobce: Žalobce předložil výpis z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, pro k.ú. a obec , adresa, , z něhož vyplývá, že je vlastníkem parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí zemědělské stavení bez čísla popisného (předmětná stodola). Na tomto pozemku stojí část stodoly, která je ve vlastnictví žalobkyně (LV , Anonymizováno, ).

8. Vlastnictví žalované k stavbě na pozemku číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bez čísla popisného, zemědělská stavba, vyplývá z LV , Anonymizováno, pro k. ú. a obec , adresa, .

9. Majetkové vztahy řešené v rodině mezi žalobcem a žalovanou jako dcerou a , tituly před jménem, , jméno FO, jako synem: Soudu byl předložen notářský zápis o zřeknutí se dědického práva , tituly před jménem, , jméno FO, , když prohlásil, že jeho nároky byly plně uspokojeny otcem za jeho života, týkal se případného dědictví po , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobci. Notářský zápis NZ , Anonymizováno, /2014 je ze dne 11. 8. 2014.

10. Zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk: Podle § 2072/1 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., „ublíží-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, nepromine-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny“.

11. Lhůta k odvolání daru: Dle § 2075 odst. 1, „dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Dle odst. 2, je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne“.

12. Žalobce uvedl, že jednání žalované neodpustil, proto odstoupil od darovací smlouvy pro nevděk a žádá vrácení daru. Soud tedy posuzoval, zda je splněna lhůta jednoho roku ode dne, kdy měla žalovaná žalobci ublížit. K odvolání daru došlo dopisem ze dne 11. 8. 2024, doručeného žalované dne 18. 9. 2024. Jestliže žalobce jako jeden z důvodů pro odvolání daru uvedl, že žalovaná ho požádala o zpřístupnění a vyklizení části stodoly dne 2. 3. 2024, pak jednoroční lhůta v tomto případě byla splněna. Jestliže následovala žádost o zřízení věcného břemene a umístění a přístupu k dřevníku, pak tato následovala po této žádosti o vyklizení nemovitosti a lhůta je tedy také splněna. Pokud za nevděk považoval žalobce i chování žalované vůči jejímu bratru , tituly před jménem, , jméno FO, , synu žalobce, a to tím, že chce zabránit, aby žalobce navštěvoval v domě čp. , Anonymizováno, a užíval nemovitost k přespávání, pak v tomto případě nebyly v řízení předloženy žádné konkrétní důkazy prokazující, že k takovému jednání žalované došlo. Úvaha žalované o případném nájemném za přespávání jejího bratra v domě čp. , Anonymizováno, by v žádném případě nedosahovala takové intenzity, aby mohla mít za následek odvolání daru. Soud proto neprováděl další dokazování ohledně zjišťování, zda žalobkyně uvažovala o tom, že bude bránit , jméno FO, navštěvovat otce v jeho domě a užívat nemovitost k přespání. Fakticky se tak nestalo, nikdo z účastníků to ani netvrdil. Žalovaná tvrdila, že k zhoršení vztahů účastníků došlo již v dubnu 2023, kdy na narozeninách jejího manžela žalobce vyjádřil přání, aby žalobkyně stodolu převedla do vlastnictví svého bratra, a že tedy za počátek lhůty k odvolání daru je třeba považovat již duben 2023, právo žalobce je tak promlčeno. Žalobce objasnil, že tehdejší nesouhlas žalované ještě nepovažoval za takové jednání, které by mělo znaky, pro něž by bylo možné odvolat dar. Předpokládal, že se s žalovanou dohodne, když mezi nimi opakovaně jednání probíhala, následně potom i prostřednictvím právního zástupce. Žalobce považoval za první úkon v rozporu s dobrými mravy právě písemnou výzvu k vyklizení stodoly, a to ze dne 2. 3. 2024. Jestliže tedy žalobce svůj záměr, aby žalobkyně převedla polovinu stodoly na svého bratra, projevil již v době mezi 21. a 23. dubnem 2023, jak potvrdil i svědek , jméno FO, , manžel žalované, pak pouhý nesouhlas žalované s tímto řešením nelze ještě považovat za takové jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy a bylo takové intenzity, že by pro ně bylo možné odvolat dar. Sám žalobce nakonec uvedl, že tehdy ještě předpokládal, že může dojít mezi účastníky k dohodě. Je přitom na žalobci (nikoliv na žalované), aby sám označil jednání, které považuje za jednání, pro něž dar odvolává. Za počátek běhu lhůty k odvolání daru tedy soud považuje žalobcem označenou písemnou výzvu z 2. 3. 2024. Právo odvolat dar tak není promlčeno.

13. Naléhavý právní zájem žalobce na určovací žalobě: Podle rozhodnutí NS 22 Cdo 1620/2001 „vlastník nemovitosti, který daroval podíl na této nemovitosti, má po uplatnění práva na vrácení daru naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva“. Tedy i v případě této žaloby má žalobce jako dárce, který uplatnil právo na vrácení daru, naléhavý právní zájem na této určovací žalobě. Podle rozhodnutí NS 22 Cdo 1620/2001 „ Nic nebrání tomu, aby úkon směřující k vrácení daru byl obsažen přímo v žalobě“.

14. Důvody odvolání daru - uvedení konkrétních skutečností, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů: Judikatura Nejvyššího soudu 22 Cdo 1620/2001 se vyjadřuje k právnímu úkonu dárce směřujícího k vrácení daru. Podle názoru Nejvyššího soudu „k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm byly uvedeny konkrétní skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu nebo členům jeho rodiny. Tento právní úkon dárce může být obsažen i v žalobě. V takovém případě nastávají jeho právní účinky okamžikem, kdy byla žaloba doručena obdarovanému“. Dle tohoto rozhodnutí je-li v případě, že obsah hmotně právního úkonu obsaženého v žalobě není jednoznačný, vůle toho, kdo jej učinil, zřejmá z listiny k žalobě připojené, je tento právní úkon určitý, jestliže tato vůle neodporuje jazykovému projevu v žalobě.

15. Pro platnost úkonu odvolání daru pro nevděk se tedy předpokládá, že skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, budou konkrétní. Dopisem ze dne 11. 8. 2024 žalobce odvolal dar žalované a uvedl následující důvody. V případě žádosti žalované o zpřístupnění a vyklizení části stodoly ze dne 2. 3. 2024 se jedná o skutečnost konkrétní, rovněž tak v odmítnutí zřízení věcného břemene, umístění a přístupu k dřevníku. V případě úkonu konkretizovaném jako chování vůči osobě blízké žalobci, synu žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , se nejedná o úkon konkrétní, ale jen o úvahu žalované žádat nájemné. Skutečné bránění synu žalobce navštěvovat žalobce a bránit mu v přespávání v nemovitosti čp. , Anonymizováno, nebylo v řízení prokázáno a nakonec ani tvrzeno.

16. Posouzení nevhodnosti chování (soustavnost, značná intenzita): Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1708/2000 předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, a to buď porušení značné intenzity, nebo porušování soustavné. Stupeň závažnosti je přitom hodnocen podle objektivních kritérií.

17. Porušení dobrých mravů značné intenzity: Jakkoliv žalobce pociťuje jednání žalované jako jednání hrubě porušující dobré mravy, značné intenzity, soud se s touto kvalifikací žalobce neztotožňuje. Mohlo se jednat maximálně o chování nevhodné, když žalovaná by si měla být vědoma toho, že sama se na nabytí majetku žádným způsobem nepřičinila, dostala jej od svých rodičů. Pouhá výzva k vyklizení nemovitosti, která je v jejím vlastnictví, popř. rozhodnutí nezřídit žalobci služebnost přístupu k přístřešku, kde má uskladněno dřevo, je sice nevděkem, avšak nelze ho kvalifikovat jako tak hrubé porušení dobrých mravů, tedy porušení tak značné intenzity, pro něž by bylo možné odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk. Jestliže v řízení žalobce uváděl několik příkladů toho, jak manžel žalované, svědek , jméno FO, , se dopouštěl určitého nevhodného jednání vůči jeho osobě, které považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy, pak toto jednání manžela žalované nelze přičítat žalované. Je sice jejím manželem, je však samostatnou osobou a ona nemůže odpovídat za jeho jednání. Hrubé porušení dobrých mravů značné intenzity žalovanou tak soud neshledal.

18. Jednotlivá jednání nižší intenzity: Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 767/2011, „aby úvaha o naplnění důvodů pro vrácení daru mohla být založena na soustavném porušování dobrých mravů, kdy jednotlivá jednání obdarovaného vůči dárci samostatně nedosahují intenzity chování hrubě porušujícího dobré mravy, musí být tato dílčí jednání specifikována (skutkově popsána) již ve výzvě ke vrácení daru, následně obsažena jako tvrzení v žalobě a být předmětem dokazování. Zjistí-li soud, že do okamžiku doručení výzvy ke vrácení daru se obdarovaný dopustil konkrétního nemravného jednání v jednom případě, nelze mít za to, že závadnost jeho chování naplnila skutkovou podstatu pro vrácení daru podle § 630 obč. zákoníku“.

19. Žalobce v odvolání daru nesděloval žádné opakující se jednání žalované nižší intenzity, tedy intenzity, která by nedosahovala hrubého chování porušující dobré mravy. Muselo by se jednat o dílčí jednání skutkově popsaná, která by byla určena již ve výzvě k vrácení daru a následně obsažena jako tvrzení v žalobě. Takováto tvrzení jednání opakovaná nižší intenzity žalobce však neuváděl. A jednání, která uváděl jako jednání značné intenzity, kdy soud tuto intenzitu neshledal, v souhrnu nelze považovat za jednání nižší intenzity, které je opakované a které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu pro vrácení daru. Dále pokud žalobce tvrdil, že žalovaná s ním nekomunikuje, pak ani toto opakující se jednání se nedá považovat za jednání nižší intenzity, které je opakované a které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu pro vrácení daru.

20. Odvolání daru pro nevděk vůči osobě blízké: Podle § 2072/2 zákona č. 89/2012 Sb., o.z., „odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě dárci blízké.“ Dle § 22 odst. 1 o. z., „osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner dle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen partner); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí“.

21. Žalobce za nevděk považuje i chování žalované vůči jejímu bratru , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému chce žalovaná zabránit, aby navštěvoval žalobce v domě čp. , Anonymizováno, a užíval nemovitost k přespání. Žalobce to konkretizoval tak, že žalovaná uvažovala o tom, že by jí měl platit nájemné, pokud tam bude bratr přespávat. Žalovaná k tomu uvedla, že nemovitost spoluvlastní s žalobcem, sama nemovitost užívat nemůže. Žalobce však možnost společného užívání nemovitosti s žalovanou vyloučil s ohledem právě na jejich konfliktní vztahy a uvedl, že je to jeho syn , tituly před jménem, , jméno FO, , který mu v současné době pomáhá zajišťovat životní potřeby, když přijíždí a přespává v nemovitosti. Ve věci byl vyslechnut i syn žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten sám uvedl, že nebyl přítomen žádnému nevhodnému chování žalované vůči žalobci, vše má z doslechu od žalobce. Uvedl jen, že žalovaná chce omezit jeho přítomnost u otce, aby mu nemohl pomáhat a nemohl u něho bydlet. Zabránit mu žalovaná v tom chce tak, že by jí otec musel platit nájem. Informace měl však pouze od otce. V řízení tak žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, že žalovaná nějakým způsobem brání , tituly před jménem, , jméno FO, navštěvovat žalobce a užívat nemovitost k přespání. Jestliže o tom bylo hypoteticky hovořeno, nejde o konkrétní jednání, které by dosahovalo takové intenzity, že by jej bylo možno považovat za nevděk vůči osobě dárci blízké.

22. Nevděk po odvoláním daru: Soud nemusel dávat žalobci poučení ve smyslu § 118a) odst. 3 o. s. ř., pro prokazování dalšího nevhodného chování žalovaní, které podle tvrzení žalobce mělo nastat až po odvolání daru pro nevděk, neboť k chování žalované, které uvedl žalobce ve výzvě k vrácení daru, účastníci žádné další důkazy neměli, a žádné další jednání žalované učiněné případně po odvolání daru není v tomto případě právně relevantní.

23. Zohlednění vzájemného jednání: Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3926/2016, „k použitelnosti § 630 obč. zákoníku obecně, se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity, nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630, obč. zákoníku, přičemž stupeň závažnosti konkrétního chování obdarovaného je hodnocen podle objektivních kritérií a nikoli jen podle subjektivního názoru dárce (srovnej např. rozsudky ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 11. 2000 sp. zn. 33 Cdo 2425/98 a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 27. 9. 2012j, sp. zn. 33 Cdo 767/2011). Pojem dobrých mravů činí z ust. § 630 obč. zákoníku právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normou normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezením hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata § 630 obč. zákoníku, se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností konkrétního případu individuálně (nelze ji objektivizovat)“. Toto ustanovení lze použít i pro výklad pojmu porušení dobrých mravů ve smyslu §2072/2 o. z.

24. Z řízení probíhajícího u Okresního soudu v Českém Krumlově bylo zjištěno, že vztahy mezi účastníky jsou vyhrocené. Není to jen žalovaná, která se odmítá s žalobcem kontaktovat, a která si stojí za svými názory. Je to i žalobce, který má své představy o tom, jak bude nakládáno s nemovitostmi, které žalované daroval. Mezi účastníky tedy dochází ke střetu v tom, jak chce žalovaná jako nová vlastnice nemovitostí s nemovitostmi nakládat a s představou žalobce, do jaké míry má jako bývalý vlastník právo do nakládání s nemovitostmi zasahovat. Ačkoliv to není otázka právní, má soud za to, že oba účastníci mají rezervy v tom, aby ze svých postojů ustoupili a chovali se k protistraně vstřícněji. Nakonec jsou stále ve vztahu otec a dcera, stále mají sousedící nemovitosti, takže pro budoucí řešení jakýchkoliv problémů by bylo vhodné ze svých postojů oboustranně ustoupit. Soud se nakonec opakovaně pokoušel o smírné vyřešení tohoto sporu právě s ohledem na příbuzenské vztahy účastníků, což se však nepodařilo.

25. Výklad pojmu rozpor s dobrými mravy: Výklad pojmu rozpor s dobrými mravy je obsažen i v rozhodnutí 33 Cdo 2409/2016, kde se uvádí, že výklad tohoto pojmu Nejvyšší soud podal ve svých rozhodnutích již opakovaně, a to např. v rozsudku ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, rozsudku ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003. Konstatoval, že „jimi lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“. Judikatura se tak ustálila na názoru, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemné ho jednání účastníků vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy.

26. Žalobce v řízení neprokázal, že by došlo k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru pro závadné jednání žalované vůči žalobci nebo jeho synovi, neboť případné takovéto jednání nedosahovalo intenzity a takového rozsahu, které by při zhodnocení vzájemného jednání účastníků vůči sobě vzbuzovalo z hlediska společenského pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Ačkoliv žalobce to sám takto vnímá, je to pouze vnímání subjektivní, když soud musí tuto intenzitu a rozsah posuzovat ne ze subjektivního hlediska žalobce, ale z hlediska objektivního, celospolečenského. Takovéto jednání žalované v řízení shledáno nebylo.

27. Závěr o skutkovém stavu věci: Žalobcem je otcem žalované, oba bydlí v téže obci, žalobce na adrese , adresa, , žalovaná na adrese , adresa, , když tyto nemovitosti byly původně součástí jednoho funkčního celku, statku, který původně vlastnila teta žalované, následně přešla do vlastnictví matky žalované, manželky žalobce. Žalobce následně část nemovitostí dostal od své manželky darem, částečně nabyl v pozůstalostním řízení po své manželce. Žalovaná část nemovitostí získala v pozůstalostním řízení po své matce, předmětný pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, získala darovací smlouvou od žalobce. Vztahy mezi účastníky byly běžné až do dubna 2023, kdy , jméno FO, , manžel žalované, slavil narozeniny. Někdy v době od 21. do 23. 4. 2023 pan , Jméno žalobce, sdělil žalované a jejímu manželovi, že by byl rád, kdyby budova nad jeho pozemkem, (část stodoly nyní ve vlastnictví žalované), byla převedena do vlastnictví jeho syna, který vlastní druhou část stodoly i pozemek pod ní. Od té doby byly mezi účastníky neshody, žalobkyně požádala následně o zpřístupnění a vyklizení budovy stodoly dopisem ze dne 2. 3. 2024, předchozí ani následná smírná řešení nevedla k výsledku. Žalobce dopisem ze dne 17. 9. 2024 doručený dne 18. 9. 2024 žalované, odstoupil od darovací smlouvy ze dne 11. 8. 2014 pro nevděk ve vtahu k pozemku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, . Soud posuzoval charakter důvodů uvedených v tomto odstoupení od darovací smlouvy ve vztahu § 2072 zákona č. 89/2012 Sb. Soud tedy zjišťoval, zda žalovaná ublížila žalobci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušila dobré mravy. Žalobce uvedl, že jednání žalované neodpustil, proto od darovací smlouvy pro nevděk odstoupil. Soud však dospěl k závěru, že žalovaná neublížila žalobci nebo jeho synovi jako osobě žalobci blízké úmyslně nebo z hrubé nedbalosti v takové míře, že by toto ublížení mohl soud považovat za zjevné porušení dobrých mravů. Soud přitom vycházel z ustálené judikatury, kdy k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu, nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Muselo by jít o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty pro vrácení daru pro nevděk. Sám žalobce uvedl, že žalovaná se vůči němu žádného fyzického napadení, hrubých urážek apod. nedopustila, za takovéto hrubé porušení dobrých mravů považoval pouze dopis se žádostí o vyklizení stodoly, který adresovala žalobci zástupkyně žalované. Také nesouhlas se zřízením služebnosti či úvaha o placení nájemného z části nemovitosti, jež je ve vlastnictví žalované, ale užívá ji syn žalobce, nelze považovat za jednání, které by bylo způsobilé naplnit znaky skutkové podstaty pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk. Jakkoliv žalobce toto považuje za porušení dobrých mravů značné intenzity, nelze v tomto případě vycházet pouze z toho, jak situaci pociťuje žalobce, nýbrž je potřeba ji hodnotit objektivně z hlediska celospolečenského tak, aby byly pochybnosti o hrubé kolizi jednání žalované s dobrými mravy. Důvody pro odstoupení od darovací smlouvy nenaplňují znaky toho, že by žalovaná žalobci ublížila úmyslně nebo z hrubé nedbalosti a že by tímto ublížením zjevně porušila dobré mravy. Jednání žalované tak, jak bylo v řízení prokázáno, a na něž odkazoval žalobce v žalobě a v odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk, nemá znaky zjevného porušení dobrých mravů, jak předpokládá § 2072. Soud proto žalobu zamítl.

28. Náklady řízení: Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů vynaložený k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla zastoupena advokátem, ten ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb. vyúčtoval své náklady řízení. Ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb. (advokátní tarif) dle § 9 odst. 4 písm. B) se za tarifní hodnotu uvažuje částka 50 000 Kč, z toho náleží advokátu odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon. V této výši účtovala žalovaná šest úkonů právní služby (příprava + převzetí zastoupení. 1. 11. 2024., porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 12. 11. 2024, vyjádření k žalobě 26. 11. 2024, porada s klientkou přesahující hodinu dne 10. 12. 2024, sepis vyjádření k replice dne 16. 12. 2024 a zastoupení při jednání dne 17. 12. 2004. Za šest úkonů po 3 100 Kč náleží advokátu 18 600 Kč. Advokát dále účtoval úkony v roce 2025 po novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 258/2024, když ve smyslu § 9 odst. 4 náleží advokátu odměna za jeden úkon (při tarifní hodnotě 113 000 Kč) 5 620 Kč. Za podání ve věci ze dne 4. 2. 2025, zastoupení při jednání dne 25. 2. 2025, 17. 4. 2025 a po úkonu účasti při vyhlášení rozsudku dne 29. 4. 2025 náleží advokátu za 3,5 úkonu po 5 620 Kč částka 19 670 Kč. Za úkony provedené do konce roku 2024 náleží advokátu za jeden režijní paušál 300 Kč, za šest režijních paušálů celkem 1 800 Kč. Za čtyři úkony realizované v roce 2025 náleží advokátu za jeden úkon režijní paušál ve výši 450 Kč, za čtyři úkony celkem 1 800 Kč. Advokát také účtoval náhradu za promeškaný čas na cestě z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět k jednání ne. 17. 12. 2024 tři půlhodiny po 100 Kč, celkem 300 Kč. Za promeškaný čas z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět k jednáním dne 25. 2. 2025, 24. 4. 2025, 28. 4. 2025 účtuje devět půlhodin po 150 Kč, celkem 1 350 Kč. Advokát doložil parkovné dne 17. 12. 2024 ve výši 80 Kč, čárka 25. 2. 2025 ve výši 120 Kč, čárka 24. 4. 2025 ve výši 120 Kč a 28. 4. 2025 ve výši 80 Kč, celkem 400 Kč. Za cestovné k jednání dne 17. 12. 2024 z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět účtoval zástupce žalované za 54 km osobním automobilem Hyundai RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 6,4 litru na 100 km benzínu, když dle vyhlášky č. 398/2023 činí cena benzínu 38,20 Kč za 1 l. Za 1 km tak náleží náhrada za palivo 2,4448 Kč. Podle citované vyhlášky má advokát právo na základní sazbu náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč, celkově tedy za 1 km o 8,0448 Kč, při ujetých 54 kilometrů náleží advokátu 434,40 Kč. Za cestu z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět k jednání dne 27. 2. 2022, 24. 4. 2022 a 28. 4. 2022 účtoval advokát po 54 kilometrech stejným automobilem při průměrné spotřebě 6,4 litru na 100 km, když cena benzínu podle vyhlášky č. 457/2024 Sb. činí 35,80 Kč za 1 litr. Při průměrné spotřebě 6,4 litru na 100 km náleží advokátu za 1 km 2,912 Kč. Základní sazba náhrady silničních motorových vozidel činí v roce 2025 5,80 Kč, celkově za 1 km náleží advokátu 8,0912 Kč. Při ujetých 54 kilometrech za cestu k jednomu jednání náleží advokátovi 436,92 Kč, za tři jízdy celkem náleží advokátu po 1 310,77 Kč. Z celkové částky 45 665,17 Kč náleží advokátu 21 % DPH ve výši 9 589,60 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 55 254,44 Kč, které soud žalované jako účelně vynaložené náklady přiznal.

29. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.