5 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o stanovení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, , je povinen platit žalobkyni , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně- za období od 18. 3. 2023 do 31. 5. 2024 částku 6 750 Kč měsíčně,- za období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 částku 6 850 Kč měsíčně,- za období od 1. 6. 2025 do 31. 5. 2026 částku 7 000 Kč měsíčně,- za období od 1. 6. 2026 částku 7 000 Kč měsíčně,splatných vždy do 25. dne v měsíci k rukám žalobkyně.

II. Co do částky 1 750 Kč měsíčně za období od 18. 3. 2023 do 31. 5. 2024,- co do částky 1 650 Kč měsíčně za období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025,- co do částky 1 500 Kč měsíčně za období od 1. 6. 2025 do 31. 5. 2026,- co do částky 1 500 Kč měsíčně za období od 1. 6. 2026,se žaloba z a m í t á.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném celkem 109 942 Kč, a to:- za období od 18. 3. 2023 do 31. 5. 2024 částku 39 742 Kč,- za období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 částku 34 200 Kč,- za období od 1. 6. 2025 do 31. 5. 2026 částku 36 000 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužné výživné po 3 000 Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 18. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému platit jí na její výživu za období od 18. 3. 2023 částku 10 000 Kč měsíčně, když později žalobkyně tuto částku snížila na 8 500 Kč měsíčně. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný za žalované období platil žalobkyni částku 4 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného, avšak nikoli na žalobkyní uvedenou částku 8 500 Kč měsíčně, když uvedl, že jeho osobní a majetkové poměry umožňují platit maximálně 7 000 Kč měsíčně.

3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalobkyně a žalovaný jsou v poměru dcera a otec. Tyto skutečnosti byly zjištěny z rodného listu žalobkyně, z něhož bylo zároveň zjištěno, že se narodila , Datum narození žalobkyně, .

5. Žalobkyně soudu předložila potvrzení o studiu ze dne 18. 12. 2025, z něhož vyplývá, že ve školním roce 2025/2026 byla studentkou IV. ročníku Gymnázia , adresa, . Dle sdělení žalobkyně se jednalo o čtyřleté studium. Po celou dobu, za kterou žádá určení výživného, byla žalobkyně studentkou Gymnázia , adresa, . Žalobkyně soudu zároveň předložila maturitní vysvědčení ze dne 20. 5. 2026, z něhož je zjištěno, že žalobkyně řádně ukončila studium na gymnáziu maturitní zkouškou. Dle sdělení žalobkyně se žalobkyně chystá studovat vysokou školu, když přijímací řízení právě probíhají, zatím přijata na vysokou školu nebyla. Pokud by dále nestudovala vysokou školu, je srozuměna s tím, že by vyživovací povinnost otce skončila, neboť by již byla schopna se samostatně živit. Žalobkyně žije se svojí matkou v nájemním bytě o velikosti 3+1, nikdo jiný ve společné domácnosti nežije. Žalobkyně uvedla, že její pravidelné výdaje jsou 1 000 Kč měsíčně na učebnice každý rok, dále pak 500 Kč na mobilní telefon, jednou za pět let úhrada nových brýlí v částce 2 000 Kč – 3 000 Kč. Žalobkyně nemá žádné koníčky, neboť na ně nemá finanční prostředky. Na mimoškolní aktivity se školou nejezdila pro nedostatek finančních prostředků. V roce 2024 a v roce 2025 si o prázdninách v měsících červenci a srpnu přivydělávala, když v roce 2025 si vydělala 20 000 Kč, v roce 2024 částku 17 000 Kč. V roce 2026 s ohledem na maturitní zkoušku a na přijímací zkoušky na vysokou školu již žádné brigády neměla. Cesta z , adresa, a zpět stála žalobkyni 40 Kč denně, tedy v průměru 880 Kč za měsíc. Za obědy platila 600 Kč za měsíc. Žalobkyně má jinak běžné výdaje spojené s živobytím. Žalovaný jí platí za celé žalované období 4 000 Kč měsíčně k rukám matky, nad rámec výživného jí dával jen běžné dárky k Vánocům nebo narozeninám, žádné hodnotnější dary, ani příspěvky na autoškolu či školní akce jí neposkytl.

6. Žalovaný žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, a to v rodinném domě v , Anonymizováno, . Tento rodinný dům opravuje, když jeho měsíční výdaje na splácení půjček činí 12 376 Kč. Soud v rámci předvídatelnosti rozhodnutí soudu uvedl, že tyto částky nemohou být zcela započítány na výdaje žalovaného, neboť nemůže být k tíži žalobkyně, že žalovaný ve větší míře rekonstruoval rodinný dům. Z části je však možné k těmto výdajům přihlédnout, a to v rozsahu přibližně 5 000 Kč měsíčně, neboť pokud by žalobce měl pronajatý byt, musel by nájemné také platit. Soud by za obvyklé nájemné považoval částku 10 000 Kč, když polovinu z této částky by měla hradit partnerka žalovaného. Náklady na elektřinu činí 8 500 Kč měsíčně, v předchozím období činily 6 000 Kč měsíčně, nicméně žalobce pak v roce 2025 doplácel 41 964,72 Kč. Spolu s dalšími platbami činí měsíční výdaje na bydlení 12 000 Kč, polovinu z těchto výdajů dle sdělení žalovaného hradí jeho partnerka, na jeho výdaje se mu započítává tedy 6 000 Kč měsíčně. Za léky žalovaný zaplatí 800 Kč měsíčně, za cestu do zaměstnání a zpět měsíčně 3 500 Kč, neboť dojíždí 30 km. Jinak má žalovaný běžné výdaje na živobytí. Vyživovací povinnost má jen ke zletilé , Jméno žalobkyně, , starší dcera se již byla schopna samostatně živit v roce 2021. Žalovaný soudu předložil doklady o svých pravidelných měsíčních příjmech, když uvedl, že je po celé žalované období zaměstnán u stejného zaměstnavatele, u firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, . Z předložených potvrzení o příjmu vyplývá, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od 3/2023 do 5/2024 činil 33 028,40 Kč, za období od 6/2024 do 5/2025 činil 32 570,60 Kč, za období od 6/2025 do 5/2026 a až do současné doby činí průměrný příjem 32 452,20 Kč. Jeho partnerka pracuje jako manuální dělnice ve výrobě a její průměrný měsíční příjem činí dle sdělení žalobce přibližně 25 000 Kč. Žalovaný potvrdil, že po celé žalované období přispíval na výživu dceři 4 000 Kč měsíčně, žádné hodnotnější dary, ani mimořádné platby nad rámec výživného neplatil.

7. Matka žalobkyně žije s žalobkyní ve společné domácnosti, když žijí v nájemním bytě o velikosti 3+1. Nájemné činí 9 500 Kč měsíčně, spolu s elektřinou 10 500 Kč měsíčně. Matka žalobkyně je v částečném invalidním důchodu, když dřívější invalidní důchod ve výši 8 500 Kč měsíčně jí byl zvýšen na 9 097 Kč. Pobírá příspěvek na bydlení ve výši 7 510 Kč, dále potom příspěvek v nouzi ve výši 5 988 Kč – 9 980 Kč měsíčně. Potvrdila, že žalovaný platí žalobkyni na výživu 4 000 Kč měsíčně, což bylo zjištěno i z výpisu z účtu. Uvedla také, že s finančními prostředky, které mají s dcerou k dispozici, nevyjdou. Starší dcera je proto finančně podporuje, nakupuje jim. V roce 2023 byla matka žalobkyně zaměstnána, pobírala 10 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 2 228 Kč – 3 999 Kč.

8. Zpětné přiznání výživného: Soud se zabýval otázkou, zda je namístě přiznat výživné žalobkyni jako zletilému dítěti i za dobu před zahájením řízení, a to až tři roky zpětně. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat i zpětně, nejdéle však za dobu tří let ode dne zahájení řízení. Smyslem této právní úpravy je zajistit oprávněné osobě, zde zletilému dítěti, aby nebyla zkrácena na svém právu na výživu v důsledku prodlení s uplatněním nároku, pokud potřeba výživy objektivně existovala již dříve. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti přitom podle § 911 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), trvá i po dosažení zletilosti, není-li dítě schopno se samo živit. Skutečnost, že se jedná o dítě zletilé, proto sama o sobě nevylučuje přiznání výživného zpětně, pokud byly splněny materiální podmínky vyživovací povinnosti již v rozhodném období. Žalobkyně se připravovala na budoucí povolání a žalovaný neplnil vyživovací povinnost v odpovídající míře. Lze tedy přiznat výživné v odpovídající míře i za 3 roky zpětně (I. ÚS 871/24, I. ÚS 1760/24).

9. Skutkový závěr soudu: Žalobkyně a žalovaný jsou ve vztahu dcera a otec, ve smyslu § 910 odst. 1 o. z. mají jako předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Žalobkyně po žalované období studovala střední školu, nebyla tak schopna se samostatně živit. Otec neplnil řádně svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni, výživné platil v nedostatečné výši. Žalobkyně má právo na doměření výživného za období tří let zpětně od podání žaloby, tedy od 18. 3. 2023. V době 18. 3. 2023 bylo žalobkyni 15 let, , datum, jí bylo 16 let. V současné době žalobkyně dne , datum, dovršila 19 let. Soud stanovil výživné ve vztahu k věku žalobkyně, jejím odůvodněným potřebám jako studentky střední školy a jejím majetkovým poměrům. Soud dále vycházel z osobních a majetkových poměrů otce, který žije v rodinném domě se svou přítelkyní, která se podílí na platbách za bydlení. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost, soud vycházel z jeho průměrných příjmů za období od 18. 3. 2023 do současné doby, jakož i z jeho schopností, možností a majetkových poměrů. Soud posoudil i poměry matky žalobkyně, která řádně plnila a plní vyživovací povinnost.

10. Určení výživného: Soud rozdělil žalované období na intervaly ukončené ke konci měsíce předcházejícího narozeninám žalobkyně. V době počátku žalovaného období 18. 3. 2023 byla žalobkyně 15letá, v červnu 2023 dosáhla 16 let. Soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného za období od března 2023 do května 2024 ve výši 33 028,40 Kč. Za toto období žalobkyni přiznal soud částku výživného 6 750 Kč měsíčně. Za další období od června 2024 do května 2025 vycházel soud z průměrného čistého měsíčního výdělku žalovaného za toto období ve výši 32 570,60 Kč, který soud vypočetl z předložených potvrzení o mzdě. V té době bylo žalobkyni 17 let. Soud dospěl k obvyklému a přiměřenému výživnému ve výši 6 850 Kč. Za období od června 2025 do května 2026 vycházel soud z průměrného čistého měsíčního příjmu 32 452,20 Kč, v té době bylo žalobkyni 18 let, tomu odpovídá výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. I za následující období od června 2026 má žalobkyně jako 19letá právo na částku výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně, neboť její obvyklé výdaje se již žádným způsobem nezvyšují. Soud nemůže přihlížet k tomu, že žalobkyně bude studovat vysokou školu, pokud na ni bude přijata, ke dni rozhodování soudu žalobkyně přijata na vysokou školu nebyla. Soud nemůže předvídat, jaké budou poměry, potřeby a možnosti účastníků v budoucnosti, když soud rozhoduje podle stavu, který je v době rozhodování soudu. V tomto případě ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. ani nebylo možné určit budoucí změnu, která by mohla nastat studiem žalobkyně na vysoké škole, neboť žalobkyně dosud na vysokou školu přijata nebyla.

11. Částečné zamítnutí žaloby: Žalobkyně za celé žalované období žádala určit výživné ve výši 8 500 Kč měsíčně. Protože za období od 18. 3. 2023 do 31. 5. 2024 soud rozhodl o řádném výživném 6 750 Kč měsíčně, následně žalobu co do částky 1 750 Kč měsíčně za toto období zamítl. Za následující období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 soud rozhodl o řádném výživném ve výši 6 850 Kč měsíčně, proto co do částky 1 650 Kč měsíčně za toto období žalobu zamítl. Za následující období od 1. 6. 2025 do 31. 5. 2026 stanovil soud řádné výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, proto žalobu co do částky 1 500 Kč měsíčně za toto období zamítl. I za následující období od 1. 6. 2026 stanovil soud výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, proto i za toto období žalobu co do částky 1 500 Kč měsíčně zamítl.

12. Dlužné výživné: Soud stanovil v bodě I. výši řádného výživného žalovaného vůči žalobkyni za jednotlivě vymezená období. Soud zároveň vychází z toho, že účastníci nesporně prohlásili, že žalovaný po celou tuto dobu platil žalobkyni 4 000 Kč měsíčně. Při vypočítávání dlužného výživného soud tedy vychází z toho, že za období od 18. 3. 2023 do 31. 5. 2024 měl žalovaný platit 6 750 Kč měsíčně, po odečtení pravidelných plateb 4 000 Kč měsíčně činí dluh na výživném 2 750 Kč měsíčně. Za období od 18. 3. 2023 do 31. 3. 2023, za poměrnou část tohoto měsíce, činí dlužné výživné 1 242 Kč. Za období od 1. 4. 2023 do 31. 5. 2024 za čtrnáct měsíců po 2 750 Kč, celkem 38 500 Kč. Celkem tedy za období od 18. 3. 2023 do 31. 5. 2024 činí dlužné výživné 39 742 Kč. Za období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 měl žalobce řádně platit výživné ve výši 6 850 Kč, žalovaný platil 4 000 Kč měsíčně, zbývá dlužné výživné 2 850 Kč měsíčně. Za dvanáct měsíců po 2 850 Kč činí dlužné výživné 34 200 Kč. Za období od 1. 6. 2025 do 31. 5. 2026 měl žalobce řádně platit výživné 7 000 Kč měsíčně, platil 4 000 Kč měsíčně. Dluh měsíčně tedy činí 3 000 Kč, za dvanáct měsíců celkem 36 000 Kč. Celkové dlužné výživné tak činí 109 942 Kč. Soud povolil žalovanému s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry splácet dluh po 3 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, vždy do 25. dne v měsíci. Pokud by žalovaný měl volné finanční prostředky, může zaplatit žalobkyni více i nad rámec rozsudkem stanovených splátek. Soud žalovanému povolil s ohledem na jeho sociální poměry zaplatit dlužné výživné ve splátkách po 2 000 Kč spolu s běžným výživným. Vycházel z ustálené praxe soudů (Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): H. Nová): Pokud soud rozhoduje o výživném za dobu minulou, vyčíslí dluh na výživném (popř. nedoplatek vzniklý zvýšením výživného) a povinnému přesně stanoví formu úhrady dluhu, termín splatnosti splátek, je-li povoleno splácet po částech, nebo termín, do kterého má být dluh uhrazen celý, a k čím rukám. Judikatura zdůrazňuje nezbytnou přiměřenost povinnosti splácet nedoplatek na výživném takto vzniklý ve vztahu k sociálním poměrům povinného (II. ÚS 979/13).

13. Právní posouzení věci: Podle § 910 o. z. (1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 o. z. (1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (2) Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. (3) Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 922 o. z. (1) Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Náklady řízení: Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, částečně neúspěšná. Žádný z účastníků náklady řízení neúčtoval, soud proto rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.