5 C 351/2024

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 9 868 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 314 Kčs úrokem ve výši 8,28 % ročně od 16. 5. 2022 do zaplacení,se zákonným úrokem z prodlení z částky 314 Kč ve výši 11,75 % ročně od 16. 5. 2022 do zaplacení,s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 085,56 Kč,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 9 554 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru nad částku uvedenou v bodě I. do žalované částky, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 30. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 9 868 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena dne 6. 12. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , když žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč. Účastníci se dle předložených dokumentů dohodli na tom, že bude úvěr úročen sazbou 56 % ročně, ačkoliv žalobce v žalobě tvrdil, že to bylo 26,10 % ročně. K výzvě soudu žalobce uvedl, že žádná další ujednání mezi účastníky ohledně změny úrokové sazby nebyla.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 7. 6. 2024, který však byl pro nedoručení žalovanému zrušen.

3. Žalovaný se k jednání nedostavil, k žalobě se nevyjádřil.

4. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud jeho souhlas jeho předpokládal ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala uzavření smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným dne 6. 12. 2019, když se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jistina úvěru činila 10 000 Kč, která byla žalovanému v hotovosti poskytnuta. Žalovaný potvrdil svým podpisem uzavřením smlouvy. Účastníci se dále dohodli dle smlouvy o úročení poskytnuté jistiny ve výši 56 % ročně. Žalobce sice tvrdil, že to byla sazba 26,10 % ročně, žádným způsobem to k výzvě soudu však neprokázal, když sám uvedl, že žádné další ujednání ohledně úrokové sazby není schopen předložit. Účastníci se dohodli o splátkách 52 týdenních splátek po 377 Kč, když dle sdělení soudu žalovaný zaplatil poslední splátku 15. 5. 2022 a dle předložené tabulky celkové zaplatil 9 686 Kč.

6. Dále žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, když byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, na základě nichž zhodnotil možnost poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Dle názoru soudu úvěruschopnost v případě zapůjčované částky 10 000 Kč byla dostačující.

7. Z databáze ARAT České národní banky byly zjištěny obvyklé úroky ve výši 8,28 % ročně k datu uzavření smlouvy 6. 12. 2019.

8. S ohledem na to, že soud shledal smlouvu v části sjednané úrokové sazby za neplatnou, má tak žalobce právo na obvyklé úroky ve výši 8,28 % ročně. Jestliže žalovaný zaplatil částku 9 686 Kč, soud ji započetl na jistinu a zbývá nedoplatek na jistině ve výši 314 Kč. Při obvyklé úrokové sazbě 8,28 % ročně má žalobce také právo na kapitalizovaný úrok v celkové výši 2 085,56 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, rozhodl soud současně o povinnosti žalovaného zaplatit dlužné částky včetně zákonného úroku z prodlení, který ke dni prodlení 16. 5. 2022 činil 11,75 % ročně. Co do zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť soud musel přepočítat výši částky, kterou měl žalovaný žalobci zaplatit, a to s ohledem na obvyklou úrokovou sazbou 8,28 % ročně. Zamítl tak žalobu co do částky převyšující částku přiznanou ve výroku I.

9. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, dne 6. 12. 2019., č. smlouvy , Anonymizováno, , částku 314 Kč s příslušenstvím. Co do zbývající částky soud tak žalobu zamítl. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 2. 4. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni 21. 9. 2023.

10. Po právní stránce soud hodnotil vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., když smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že ve prospěch úvěrovaného poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., když písemná smlouva je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu a určení jednající osoby. Ve smyslu § 142a) zákona č. 99/1963, byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby. Nárok na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků z prodlení byla stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

11. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Výše sjednaného úroku se příčí dobrým mravům a je nutné dovodit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) v této části, a to podle § 580 odst. 1, 588 a 576 o. z. V tomto případě shledal sjednané úroky jako úroky, které se příčí dobrým mravům v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 449/2007 a 33 Cdo 2029/2018. Žalobkyně přitom měla povinnost jednat v právním styku poctivě, jak stanoví § 6 odst. 1 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal anebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z., zejména zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Výrok o nákladech řízení odpovídá skutečnosti, že žalobkyně byla úspěšná jen ve velmi nepatrné části, žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval. Tomu odpovídá i výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 2 o. s. ř.

13. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.