5 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 27 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 200 Kč,- kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 24 868,02 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 19.12.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.01.2021 do 30.06.2021 ve výši 7,25 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.07.2021 do 31.12.2021 ve výši 7,50 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.01.2022 do 30.06.2022 ve výši 10,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.07.2022 do 31.12.2022 ve výši 14,00 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.01.2023 do 30.06.2023 ve výši 14,00 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.07.2023 do 31.12.2023 ve výši 14,00 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.01.2024 do 30.06.2024 ve výši 13,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.07.2024 do 31.12.2024 ve výši 11,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.01.2025 do 30.06.2025 ve výši 11,00 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 27.200,00 Kč od 01.07.2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,a to tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, , 2 405,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně u Okresního soudu v , adresa, dne 13. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou. Dále se domáhala zaplacení částky 27 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2006.

2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

3. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, na částku 5 000 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 29. 9. 2007. Z titulu této smlouvy žádala žalobkyně částku 1 800 Kč. Po výzvě soudu, aby doložila uzavření této smlouvy, žalobkyně vzala žalobu co do částky 1 800 Kč s příslušenstvím zcela zpět a soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 4. 5. 2026, čj. , spisová značka, Okresního soudu v Českém Krumlově.

4. V řízení dále bylo uvedeno co do částky 27 200 Kč, když žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce dne 30. 9. 2006 č. smlouvy , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které si žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 600 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách po 800 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 29. 9. 2007. Na tuto smlouvu žalovaná uhradila celkem 14 400 Kč. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena 3. 3. 2009. Ke dni 15. 10. 2009 právní předchůdce žalobkyně vyčíslil dluh žalované na částku dlužné jistiny ve výši 16 346,15 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 853,85 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, když z přílohy této smlouvy, strana 79 seznamu postoupených pohledávek, vyplývá i pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou. Předžalobní výzva byla žalované zaslána 25. 11. 2021, žalovaná poté dlužnou částku ani částečně neuhradila.

5. Na projednávanou věc nelze aplikovat povinnost věřitele posuzovat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, neboť předmětná smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2011 a který tuto povinnost nově výslovně zakotvil v § 9. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2010, tj. podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, věřitel neměl zákonem stanovenou povinnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru posuzovat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Současně platí, že podle § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., se právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy. Pouze ustanovení § 7 odst. 1 až 3, § 12, § 13 a § 16 odst. 2 věta druhá a odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. se použijí i na právní vztahy vzniklé ze smluv uzavřených na dobu neurčitou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. mezi tyto výjimky nepatří. Z uvedeného plyne, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , nebyl v době uzavření smlouvy povinen posuzovat úvěruschopnost žalované. Stejně tak nelze na věc aplikovat ani § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb. se totiž práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy. Přechodné ustanovení čl. II odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb. sice stanoví, že § 122 odst. 4 a 5 zákona č. 257/2016 Sb. se použijí i na dříve uzavřené smlouvy, avšak pouze tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy po 24. 4. 2020. V projednávané věci se však žalovaná dostala do prodlení již dne 29. 10. 2006. Za této situace je zřejmé, že § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 24. 4. 2020, na posuzovaný případ nedopadá.

6. Po právní stránce soud hodnotil vztah mezi žalobcem a žalovanou jako smlouvu o úvěru podle § 497 obchod. zákoníku, jíž se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tyto podstatné náležitosti byly ve smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovanou obsaženy. Ujednání stran jsou v souladu s kogentními ustanoveními obchod. zákoníku. Tento vztah je podle § 261 odst. 3 písm. d) obchod. zákoníku podřízen režimu obchod. zákoníku. Ve vztahu k odstoupení od smlouvy je podstatným ustanovením § 349 odst. 1 obchod. zákoníku, podle kterého odstoupením smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem je projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy doručen druhé straně. Podle § 351 obchod. Zákoníku, potom odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Zvláštní ustanovení § 506 obchod. zákoníku vztahující se speciálně na odstoupení od smlouvy o úvěru, pak co do vypořádání smlouvy pro případ odstoupení stanoví, že dlužník je povinen vrátit dlužnou částku s úroky (tj. odstoupením od smlouvy nezanikají tyto povinnosti dlužníka, transformují se však v určitých ohledech, zejména co do splatnosti apod.). Smlouva byla uzavřena před 1. 1. 2014, a proto se co do smluvního typu posuzuje jako smlouva o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku, neboť podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se tímto zákonem řídily smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků; vedle toho je však třeba přihlédnout ke zvláštním kogentním ustanovením na ochranu spotřebitele.

7. Pokud jde o zjištěné prodlení žalované, je třeba ho posuzovat podle § 517 obč. zákoníku aplikovaného v návaznosti na § 262 odst. 4 obchod. zákoníku, podle kterého smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti ze vztahu podléhajících obchodnímu zákoníku podle zákoníku občanského. Podle jeho odst. 2 náleží věřiteli v případě prodlení dlužníka také právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení.

8. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2006 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovanou částku 27 200 Kč s příslušenstvím. Soud tak žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2021.

9. Žalobce byl v řízení z části úspěšný, z části bylo řízení zastaveno k návrhu žalobce pro neprokázání smlouvy, kdy rozsah zastavení řízení je třeba hodnotit jako neúspěch žalobce. Žalobce tak byl úspěšný co do částky 27 200 Kč s příslušenstvím (94 %) a neúspěšný co do částky 1 800 Kč s příslušenstvím (6 %). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i z příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala (jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

10. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta ve smyslu vyhl. 177/1996 Sb., a to § 14b)/1.2 činí odměna advokáta 300 Kč za první dva úkony, a to přípravu plus převzetí obhajoby a předžalobní výzvu, neboť byly učiněny do konce roku 2024. Za jeden úkon právní služby, a to sepsání žalobního návrhu, náleží advokátu, ve smyslu § 14d/1c.2 částka 400 Kč. Celkem advokátu za tři úkony náleží 1 000 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč. Z celkové částky 1 300 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem na částku 1 573 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1 160 Kč činí náklady řízení celkem 2 733 Kč. 88 % těchto nákladů řízení (94 % - 6 %) činí 2 405,04 Kč, které soud žalobci jako účelně vynaložené náklady přiznal.

11. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.