5 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 872,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 62 872,84 Kča. s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 53 559,26 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení,b. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 695,86 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta, 16 356,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 62 872,884 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 11. 2019, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . Na základě této smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku 62 872,84 Kč s příslušenstvím.

2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -18 ze dne 29. 12. 2025.

3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 9. 10. 2025.

4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, a to zejména smlouvou o úvěru, platební historií, výpisy z účtu, sazebníkem poplatků, předžalobní výzvou včetně podacího archu, oznámením o zesplatnění úvěru, žádostí o úvěr a předsmluvními informacemi a dále oznámením o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 28. 11. 2019, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 311 000 Kč. Úvěr byl zcela vyčerpán, což žalobkyně prokázala výpisem z účtu. Úvěr byl úročen úrokem z úvěru ve výši 14,70 % ročně z dlužné jistiny. Žalovaný průběžně úvěr splácel, když splatil 257 440,74 Kč. Dle tvrzení žalobkyně zůstala neuhrazená částka 53 559,26 Kč na jistině. Úvěr byl prohlášen za splatný 28. 5. 2025. Žalovaná částka podle tvrzení žalobkyně se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 53 559,26 Kč, poplatků ve výši 4 136,60 Kč (3x předžalobní upomínka po 800 Kč, sjednané pojištění za období od února 2025 do května 2025 v celkové výši 2 192 Kč, poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč), když na tyto poplatky bylo uhrazeno 755,40 Kč, zbývá doplatit 4 136,60 Kč. Úrok z úvěru do 23. 9. 2025 ve výši 12 % ročně vyčíslila žalobkyně na částku 2 970,10 Kč, úrok z prodlení do 23. 9. 2025 ve výši 12 % ročně vyčíslila žalobkyně na částku 2 206,88 Kč. Žalobkyně dále žádá za následující období od 24. 9. 2025 z dlužné jistiny 53 559,26 Kč, úrok z úvěru ve výši 12 % ročně do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 55 503,86 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.

6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu úvěruschopnost a její zkoumání řádným způsobem prokázala, když zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Zkoumala jeho zatíženost podle výsledku kontroly BRKI, NRKI, když zjistila , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč při měsíčních splátkách 400 Kč s dlužnou částkou 0 Kč a , Anonymizováno, , Anonymizováno, úvěr ve výši 138 316,06 Kč při měsíčních splátkách 2 634,06 Kč. Vycházela také z toho, že žalovaný je rozvedený, nemá žádné vyživovací povinnosti. Příjmy žalovaného pocházely ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, s.r.o. ve výši 23 221 Kč měsíčně. Za této situace dospěla žalobkyně k závěru, že je možné poskytnout žalovanému úvěr ve výši 311 000 Kč, kdy by jako přípustné byly splátky 5 527,16 Kč měsíčně. Žalobkyně vyhodnocovala náklady žalovaného prostřednictvím matematického modelu výpočtu úvěruschopnosti, soud při tom dospěl k závěru, že žalobkyně příjmy i výdaje úvěrovaného posoudila v potřebném rozsahu, když náklady úvěrovaného zvýšila podle matematického modelu, a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud při posuzování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel i z rozhodnutí nejvyššího soudu č. j. 33 ICdo 27/2021, dle něhož „Při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala žalobkyně (úvěrující) s odbornou péčí, nespokojila se jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje posuzované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela – mimo jiné – i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla. Náklady dlužnice zvýšila podle svého ekonomického modelu a dospěla k tomu, že by měla být schopna poskytnutý úvěr splácet.“. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. To, že žalovaný byl schopen úvěr splácet prokazuje i skutečnost, že žalovaný v podstatě 6 let úvěr řásně splácel. Podle výpisu z úvěrového účtu na poskytnutou jistinu 311 000 Kč žalovaný uhradil celkem 257 440,74 Kč.

7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. žalovanému dne 28. 11. 2019, č. smlouvy o úvěru , Anonymizováno, částku 62 872,84 Kč, která je složena z nezaplacené jistiny ve výši 53 559,26 Kč, poplatků ve výši 4 136,60 Kč (3x za předžalobní upomínku, sjednané pojištění ve výši 2 192 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč), z částky 2 970,10 Kč představující úrok z úvěru do 23. 9. 2025 ve výši 12 % ročně, když žalobkyně žádala takto snížený úrok z úvěru v souladu v § 122/4 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále má žalobkyně nárok na částku 2 206,88 Kč představující úrok z prodlení za období do 23. 9. 2025 ve výši 12 % ročně. Žalobkyně má právo i na úrok z úvěru z částky 53 559,26 Kč nezaplacené jistiny od 24. 9. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Má nárok i na zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 695,86 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru je proto platná.

8. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

11. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn., spisová značka, „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.

14. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení; jeho smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazů mu neumožňují přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzené skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdo 257/97, uveřejněný na str. 372 v sešitě č. 7/1998 časopisu Právní rozhledy)“. Bod 16.:“Z citované judikatury pro danou věc vyplývá, že domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.

15. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K obdobným závěrům lze dospět i na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.

16. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu).

17. Úrok z prodlení: Žalobkyně požaduje částečně úrok z prodlení v kapitalizované formě, částečně úrok z prodlení v zákonné výši do zaplacení. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řásně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

18. Úrok z úvěru: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl ujednán úrok z úvěru ve výši 14,70 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Soud ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku dospěl k závěru, že toto právní jednání se nepříčí dobrým mravům, zákonu neodporuje. Soud přitom vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Odo 234/2005, který konstatoval, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných běžnými ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ (Rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na https://www.nsoud.cz/). V posuzované věci je úrok sjednaný 14,70 % ročně v souladu s dobrými mravy, když obvyklá úroková sazba v listopadu 2019 podle systému ARAD činila 8,34 % ročně. Trojnásobek by činil 25,02 %. Požadovaný úrok 12 % ročně tedy odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Soud proto podle § 577 o. z. vychází z úroku žádaného žalobkyní ve výši 12 % ročně.

19. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle něhož „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“. Žalobkyně v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu, má tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta ve výši 3 420 Kč za jeden úkon ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a předžalobní výzvu) má advokát nárok na částku 10 260 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál po 450 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za tři úkony celkem 1 350 Kč. Z celkové částky 11 610 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkově tedy na částku 14 048,10 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 2 308 Kč činí náklady řízení celkem 16 356,10 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal. Soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení odměnu za úkon doplnění žaloby ze dne 28. 4. 2026, neboť tyto důkazy a tvrzení měl žalobce předložit již spolu s podáním žaloby, nikoli až na výzvu soudu.

20. Splatnost: Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.