5 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 91 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 74 700 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužnou částku po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 600 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 307,45 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 87 556 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 716,16 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 086 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta, , částku 7 243,80 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužnou částku po 400 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 91 300 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, kterou uzavřel žalovaný s žalobkyní dne 29. 8. 2024. Na základě této smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku 91 300 Kč s příslušenstvím.

2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 23. 12. 2025.

3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 25. 11. 2025.

4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, zejména úvěrovou smlouvou ze dne 29. 8. 2024, předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2025 s poštovním podacím archem, potvrzením o ověření bonity klienta z registru CEE, NRKI, ISIR, SOLUS, TELCO, MVCR, dále potom matričním listem klienta a úvěrovou zprávou, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2024, na základě níž byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,351613 % ročně. Ze systému ARAD bylo zjištěno, že obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami ke dni poskytnutí úvěru činila 8,81 % ročně. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit celkem 173 040 Kč, na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem 10 300 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána 25. 11. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil.

6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně se na výzvu soudu vyjádřila, když uvedla, že podle jejího názoru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin však vyplývá, že ověřovala bonitu žalovaného v systémech CEE, NRKI, ISIR, SOULUS, TELCO, MVCR, a to s negativním výsledkem, v dalším však vycházela pouze z matričního listu klienta, kde jsou uvedeny příjmy a výdaje prohlášené žalovaným. Tato tvrzení žalovaného však žalobkyně žádným způsobem neověřovala. Do provedeného výpočtu zadávala údaje tvrzené žalovaným. I skutečnost, že žalovaný na úvěr zaplatil pouze 10 300 Kč, podporuje závěr, že žalovaný nebyl schopen úvěr řádně a včas splácet. Za situace, kdy žalobkyně sice ověřovala úvěruschopnost žalovaného, neověřovala ji však řádně, má soud za to, že žalobkyně řádně úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), nezkoumala řádně.

7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni částku 74 700 Kč na poskytnuté a neuhrazené jistině z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2024 za neplatnou. Ačkoliv žalobkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala ji řádně. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

8. Co do zbývající žalované částky 16 600 Kč, co do kapitalizovaného roku ve výši 8 307,45 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 87 556 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 716,16 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 086 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl s ohledem na § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

13. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.

16. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení; jeho smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazů mu neumožňují přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzené skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdo 257/97, uveřejněný na str. 372 v sešitě č. 7/1998 časopisu Právní rozhledy)“. Bod 16.:“Z citované judikatury pro danou věc vyplývá, že domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.

17. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K obdobným závěrům lze dospět i na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.

18. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). Žalobkyně má tak právo pouze na bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru 85 000 Kč, na něj žalovaný zaplatil pouze 10 300 Kč, tedy na částku 74 700 Kč.

19. Splátky: Soud dospěl k závěru, že osobním a majetkovým poměrům žalovaného dostupným z obsahu spisu z doby uzavírání úvěru je přiměřená měsíční splátka ve výši 1 500 Kč. Soud proto umožnil žalovanému splácet částku uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč pod ztrátou výhody. Soud má za to, že takto stanovená splatnost dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru odpovídá kritériím ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a je tedy nejen odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, ale také v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru. Ztráta výhody splátek pak znamená, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel (žalobkyně) může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli (věřitel zašle dlužníku, který je v prodlení, oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, pak dojde k zesplatnění celé částky), když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v režimu obdobném, jak jej stanoví § 1931 o. z.

20. Úrok z prodlení: Soud rovněž neshledal důvodným nárok žalobkyně, jímž se domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 556 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 5 716,16 Kč. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 87 zákonao spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, a nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto nevzniklo v projednávané věci právo na zákonný úrok z prodlení.

21. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení odpovídá § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle něhož „Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo“. V tomto případě musel při porovnávání úspěchu a neúspěchu ve věci soud vyházet i z příslušenství k pohledávce, a to úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. Podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 „Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“.

22. Pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky jistiny ve výši 74 700 Kč. Neúspěšná byla co do částky 16 600 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 307,45 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 87 556 Kč od 13. 12. 2025, který soud vypočetl do 5. 5. 2026, kdy ve věci rozhodoval, a to na částku 4 116,33 Kč. Neúspěšná byla dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 716,16 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 086 Kč od 13. 12. 2025 do dne rozhodování soudu 5. 5. 2026, který soud vypočetl na částku 4 235,28 Kč. Neúspěch žalobce tak činil 38 975,22 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná co do 66 % a neúspěšná co do 34 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci, má žalobkyně právo na 32 % nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokátu ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu, které činí 4 780 Kč za jeden úkon. Za tři úkony (příprava + převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci) má advokát právo na 14 340 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu právo na režijní paušál po 450 Kč, za tři úkony celkem 1 350 Kč. Z celkové částky 15 690 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkově tedy na částku 18 984,90 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 3 652 Kč činí náklady řízení celkem 22 636,90 Kč. Advokát má však právo pouze na 32 % těchto nákladů, tedy celkově na částku 7 243,80 Kč. Tuto částku soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.

23. Splatnost: Povinnost zaplatit přiznanou částku a náklady řízení v pravidelných měsíčních splátkách uvedené ve výroku tohoto rozsudku ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalovaného řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.