5 C 48/2020

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Paloučkové a přísedících JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8, 05 % ročně od 10. 2. 2017 do 10. 4. 2017, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 42% jeho nákladů řízení, tedy částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené mzdy za období leden až březen roku 2017. Uvedl, že výpověď, kterou žalobce dal žalovanému, byla neplatná, má tedy právo na vyplacení mzdy. Následně uváděl žalobce, že by soud měl vycházet z druhé výpovědi, která byla žalobci dána, a jejíž výpovědní doba skončila [datum]. Uvedl, že proto by soud neměl vycházet z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích [číslo jednací].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Následně soudu uvedl, že všechny nároky žalobce za období leden až březen roku 2017 byly uhrazeny, když žalobci by příslušela hrubá mzda v celkové výši [částka], z čehož mu bylo vyplaceno [částka] v dubnu roku 2019 a v květnu roku [částka], celkem [částka] hrubého, čemuž odpovídaly vyplacené čisté částky [částka] a [částka]. Nároky žalobce tedy uspokojil v plné výši, doplatil žalobci i plné úroky z prodlení. Později potvrdil, že nedopatřením vyplatil žalobci o [částka] méně, místo částky [částka] zaplatil [částka]. <b>3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:</b> <b>4. Pracovní poměr žalobce:</b> Mezi žalobcem a žalovanou existoval pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], kterou se změnil obsah původní pracovní smlouvy ze dne [datum], a to tak, že s účinností od [datum] byl žalobce zaměstnán jako regionální vedoucí prodeje [anonymizována dvě slova]. Podle § 8 odst. 2 citované smlouvy byla konkrétní délka rozvržení pracovní doby stanovena ve mzdovém výměru. Podle mzdového výměru ze dne [datum] pracoval žalobce v pracovní době standart 1 – pružná. Podle nesporného prohlášení účastníků potom hodinová mzda žalobce činila 8 hodin denně. Dne [datum] předložila žalovaná žalobci dokument označený jako výpověď z pracovního poměru, když tato výpověď byla rozhodnutím Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] prohlášena za neplatnou. Žalovaná byla písemně informována žalobcem dne [datum] o tom, že setrvává na dalším zaměstnávání a vyzval ji k přidělování práce, přičemž žalovaná žalobci žádnou práci nepřidělila. Žalobce tak postupoval ve smyslu § 69 a následujících zákoníku práce, když oznámil žalobci, že trvá na dalším zaměstnávání. Ve smyslu § 69 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zruší-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě, nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho nadále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Žalobce tak v řízení prokázal, že v důsledku neplatné výpovědi a toho, že ho žalovaný dále nezaměstnával, má nárok na náhradu mzdy za žalované období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017. <b>5. Uplynutí výpovědní lhůty za neplatné výpovědi:</b> V této věci soud zkoumal jako předběžnou otázku, kdy došlo k uplynutí výpovědní lhůty z neplatné výpovědi. Výpověď byla dána [datum], dvouměsíční výpovědní lhůta tedy začala běžet počínaje [datum]. Uplynout tak měla dne [datum]. Žalobce však tvrdil, že byl po část měsíce června a celý červenec a srpen roku 2016 v pracovní neschopnosti, a že tedy nedošlo k uplynutí výpovědní doby k [datum], ale později. Soud posoudil podle § 52 písmeno g) zákoníku práce, zda v tomto případě se uplatní pracovní neschopnost žalovaného jako ochranná doba, která by měla vliv na běh výpovědní doby. Podle § 54 písmeno d) zákoníku práce, ochranná doba spočívající v pracovní neschopnosti se v případě výpovědi ve smyslu § 52 písmeno g) zákoníku práce, pro něž byla dána výpověď žalovanému, neuplatní, resp. uplatní pouze v případě těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně čerpající mateřskou dovolenou, nebo zaměstnance nebo zaměstnankyně čerpající rodičovskou dovolenou. Žalobce však v tomto zvláštním postavení nebyl a neplatná výpověď byla z důvodu podle § 52 písmeno g) zákoníku práce, v tomto případě, tedy pracovní neschopnost žalobce nepředstavovala ochrannou dobu a neměla vliv na běh výpovědní doby. Podle § 53 odst. 1 písmeno a) zákoníku práce se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, tj. v době, kdy zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil, nebo nevznikla tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a to v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo nástupu lázeňského šetření až do doby jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování. Dle § 53 odst. 2 zákoníku práce, byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skoční teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Dle § 54 písmeno d) zákoníku práce, se zákaz výpovědi podle § 53 nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci pro jiné porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahující se k vykonávané práci podle § 52 písmeno g) nebo pro porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301 a zvlášť hrubým způsobem (§ 52 písmeno h); to neplatí, jde-li o těhotnou zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo o nebo zaměstnance nebo zaměstnankyně, kteří čerpající rodičovskou dovolenou. Jak tedy vyplývá ze shora uvedených ustanovení zákoníku práce, žalobci byla dána výpověď podle § 52 písmeno g) zákoníku práce, žalobce byl sice v pracovní neschopnosti, ovšem nevztahovaly se na něj výjimky stanovené zákonem, neboť se nejednalo o těhotnou zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo zaměstnance nebo zaměstnankyni čerpající rodičovskou dovolenou. Pracovní neschopnost tedy neměla vliv na běh výpovědní doby a byla dána z důvodu § 52 písmeno g) zákoníku práce, výpovědní doba tedy uplynula [datum]. <b>6. Rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku:</b> Jestliže výpovědní doba uplynula dne [datum], tedy ve třetím čtvrtletí roku 2016, posuzoval soud, jaké období je obdobím rozhodným. Vycházel přitom z § 353 odst. 1 zákoníku práce, dle něhož průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Rozhodným obdobím je tedy předchozí kalendářní čtvrtletí, tedy druhé čtvrtletí roku 2016. V tomto případě soud vychází i z judikatury Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], popř. [spisová značka]. V obdobné věci žalobce proti žalované rozhodoval Okresní soud v Českém Krumlově již ve věci [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Pro určení průměrného výdělku je tak rozhodné druhé kalendářní čtvrtletí roku 2016, neboť jde o poslední čtvrtletí před skončením pracovního poměru, byť neplatnou výpovědí. Na běh výpovědní lhůty z neplatné výpovědi neměla vliv pracovní neschopnost žalobce a tato výpovědní doba měla skončit dne [datum]. <b>7. Průměrný výdělek žalobce (hrubá mzda v období druhého čtvrtletí roku 2016):</b> K výši průměrného výdělku se vyjadřuje i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozhodnutí [číslo jednací], a to zejména v bodě 25 rozsudku. Žalovaný v druhém čtvrtletí roku 2016 řádně pracoval, průměrný výdělek se tedy zjistí z hrubé mzdy vyúčtované žalobci v tomto období a z odpracované doby v tomtéž období (§ 353 odst. 1 zákoníku práce), když tyto údaje vyplývají ze mzdového listu žalobce za rok 2016. Mzdu ve smyslu § 353 odst. 1 zákoníku práce je mzda, kterou žalobce obdržel v tomto čtvrtletí podle příslušného mzdového výměru, když se jedná o mzdový výměr ze dne [datum], určený k [datum]. Mzdu tvoří základní mzda (§ 1 odst. 1 písmeno a) výměru), motivační prémie (písmeno b) výměru), provize z obratu (písmeno c) výměru). Složkou mzdy za toto čtvrtletí nemohou být žalobcem požadované složky podle VSP programu (podíl z rabatového základu a podíl z hospodářského výsledku) podle extenzivního výkladu písmene d) výměru, neboť žalobce v tomto čtvrtletí do tohoto systému dosud plně zařazen nebyl, resp. nacházel se v přechodném období, kdy vyjednávání o konkrétní podobě stanovení VSP programu pro jeho odměňování (na stanovení tzv. cílové částky), když žalobce pobíral místo těchto složek dočasnou motivační prémii (viz. vnitřní mzdový předpis žalovaného [příjmení] [číslo], část [číslo], bod třetí, čl. 11: individuální dočasná složka, stanovená na přechodnou dobu před konečným stanovením pravidla odměňování“, tedy motivační prémie podle písmene b) výměru. Ostatně vzhledem k tomu, že ke shodě stran ohledně tohoto konečného stanovení pravidla odměňování (tzv. cílové částky) nedošlo, tyto konkrétní nároky podle VSP programu není podle čeho stanovit. Z důvodu nedokončení plného začlenění žalobce do VSP programu žalobci nevznikají žádné další mzdové nároky v druhém čtvrtletí roku 2016. Průměrný výdělek pro stanovení předmětného nároku se zjišťuje jako hrubý hodinový výdělek. Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku č. j. [číslo jednací] v bodě 28 uvádí, že okresní soud správně stanovil průměrný hodinový výdělek žalobce za druhé čtvrtletí roku 2016 v částce [částka], jak vyplývá ze mzdového listu. Vychází se tedy z průměrného hodinového hrubého výdělku za druhé čtvrtletí roku 2016 v částce [částka]. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci ve smyslu § 69 náhradu mzdy, neboť žalobce písemně do zbytečného odkladu žalované oznámil, že považuje výpověď za neplatnou a že trván na tom, aby ho žalovaný dále zaměstnával. Má tak právo na náhradu mzdy, jejíž výše byla stanovena z průměrného hodinového výdělku za druhé čtvrtletí roku 2016, tedy z kalendářního čtvrtletí před uplynutím výpovědní doby, když takto stanovený průměrný hodinový výdělek je určující i pro všechna další následná období, za něž žalobce náhradu mzdy žádá. <b>8. Výpočet výdělku žalobce za první čtvrtletí roku 2017:</b> Jak shora uvedeno, pro výpočet výdělku za první čtvrtletí roku 2017 je nadále podstatný výdělek za kalendářní čtvrtletí před uplynutím výpovědní doby, byť z neplatné výpovědi, tedy za druhé čtvrtletí roku 2016. Ten činí [částka] hrubého na hodinu. S ohledem na to, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce pracoval v 8 hodinové pracovní době, zjistil soud z on-line plánovacího kalendáře 2017 pro 8 hodinovou pracovní dobu, že v lednu 2017 činila pracovní doba 176 hodin, když nebyl žádný svátek (1. ledna připadlo na neděli). V únoru činilo pracovních hodin 160, v březnu pak 184. Při součtu pak docházíme k počtu pracovních hodin 520 za první čtvrtletí roku 2017. Při hrubé hodinové mzdě [částka] činí doplatek náhrady mzdy [částka] hrubého, z čehož částka [částka] je za leden 2017, částka [částka] za únor 2017 a částka [částka] je březen roku 2017. Tento rozpočet předložil žalovaný soudu ve vyjádření ze dne [datum]. Současně však žalovaný výplatními lístky za květen roku 2020 prokázal, že žalobci měl vyplatit čistého [částka], ve skutečnosti z účtu žalobce bylo zjištěno a účastníky učiněno nesporným, že bylo vyplaceno o [částka] méně, a to [částka], když k platbě došlo po podání žaloby, a to [datum]. Předloženým výplatním lístkem za březen roku 2019 prokázal, že žalobci vyplatil částku čistého [částka] čistého. Částce [částka] čistého odpovídá částka [částka] hrubého, částce 43 812 ([částka] + [částka]) čistého odpovídá částka [částka] hrubého. Celkové tak hrubého bylo žalobci vyplaceno nebo rozhodnutím soudu přiznáno [částka]. Žalovaný přitom hradil žalobci úrok z prodlení, a to souhrnnou částkou [částka], když účastníci učinili nesporným, že tato částka pokrývá veškeré úroky z dosud zaplacených částek. <b>9. Soud závěrem shrnuje:</b> Žalobce v řízení prokázal, že v důsledku neplatné výpovědi a toho, že ho žalovaný po předchozí výzvě žalobce dále nezaměstnával, má nárok na náhradu mzdy za žalované období od [datum] do [datum]. Pracovní neschopnost žalobce neměla vliv na běh výpovědní doby pro výpověď danou z důvodu § 52 písmeno g) zákoníku práce, výpovědní doba tedy uplynula [datum]. Pro určení průměrného výdělku je tak rozhodné druhé kalendářní čtvrtletí roku 2016. Vychází se tedy z průměrného hodinového hrubého výdělku za druhé čtvrtletí roku 2016 v částce [částka]. Za žalované období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017 žalobci [částka] hrubého, což odpovídá výpočtu mzdy za 1-3/ 2017 za první čtvrtletí roku 2017, při hrubé hodinové mzdě [částka] za 520 hodin. Z toho však bylo žalobci podle výplatnic žalovaným přiznáno před podání žaloby zaplaceno [částka] čistého, čemuž odpovídá částka [částka] hrubého. Částce [anonymizována dvě slova] čistého (skutečně vyplacené [částka] + přiznané [částka]) čistého odpovídá částka [částka] hrubého. Celkově tak bylo žalobci vyplaceno nebo rozhodnutím soudu přiznáno [částka] hrubého, což odpovídá výpočtu mzdy za 1-3/ 2017 za první čtvrtletí roku 2017, při hrubé hodinové mzdě [částka] za 520 hodin. Protože omylem nebylo žalobci vyplaceno na účet [částka], ale jen [částka], vyplatil tak žalovaný žalobci o [částka] méně. Žalovaný hradil žalobci úrok i z prodlení, a to souhrnnou částkou [částka], avšak podle prohlášení účastníků se jedná jen o úrok ze skutečně vyplacených částek. Úrok z částky [částka] zaplacen nebyl. Žaloba je důvodná jen co do částky [částka] s příslušenstvím. Žalobce však žaloval ještě o [částka] čistého více, než kolik mu skutečně náleželo. Jestliže tedy žalobce žaloval [částka] čistého a bylo mu vyplaceno nebo rozhodnutím soudu bylo přiznáno [částka] čistého, je žaloba nedůvodná co do částky [částka] s příslušenstvím (čistého). Soud pouze podotýká, že žalobce měl žalovat v hrubé, nikoliv v čisté mzdě. Avšak soud si dopočetl odpovídající částky hrubého a mohl tak dospět ke shora uvedenému závěru. <b>10. Náklady řízení:</b> Žalobce byl úspěšný (součet dobrovolného plnění žalovaného po podání žaloby 43 298 a výroku I. částky [částka]) co do částky [částka], což je 71% žalované částky. Neúspěšný byl co do částky [částka], tedy z 29 %. Žalobce má tak právo na 42 % nákladů řízení (po odečtení neúspěchu ve výši 29% od úspěchu ve výši 71 %). Žalobce byl po část řízení zastoupen advokátem. Soud vychází z toho, že z původně žalované částky [částka] činí ve smyslu § 7 bod 5 odměna za jeden úkon právní služby [částka]. Žalobce byl zastoupen advokátem od [datum]. Advokátu tak náleží odměna za jeden úkon právní služby za přípravu + převzetí obhajoby, nikoli však dnem [datum], ale dnem [datum]. Nenáleží tak úkon upomínky ze dne [datum]. Náleží mu pak následně úkon podání žaloby ze dne [datum] jako druhý úkon. Žalobce také vyúčtoval poradu přesahující hodinu k vyjádření protistrany ze dne [datum], [datum] a [datum]. Za tyto služby náležely advokátu rovněž po jednom úkonu právní služby. Žalobce podáním ze dne [datum] odvolal plnou moc svému právnímu zástupci. Následně tedy nemá nárok na úkony právní služby. Po 10. únoru 2021 tak účtoval ještě úkon právní služby [datum] jako poradu před jednáním a dále potom režijní paušál za jednání dne [datum] Tyto úkony však advokátu již nepřísluší, neboť žalobce nezastupoval a sám žalobce na tyto částky nárok nemá. Žalobci tak náleží za právní zastoupení pět úkonů právní služby, a to za přípravu + převzetí obhajoby, podání žaloby, poradu přesahující hodinu k vyjádření protistrany ze dne [datum], [datum] a [datum]. Za pět úkonů právní služby po [částka] náleží [částka]. Ke každému tomuto úkonu právní služby měl advokát právo na režijní paušál po [částka], za pět úkonů právní služby celkem [částka]. Advokátu tak náležela částka [částka]. Advokát byl plátcem DPH, v současné době se však náklady řízení přiznávají žalobci, nikoliv advokátu. Žalobci tak DPH nenáleží. Náklady žalobce tak činí [částka]. Žalobce opomněl žádat soudní poplatek [částka], který soudu zůstává po částečném zastavení řízení, když ve výši [částka] soud žalobci samostatným usnesením soudní poplatek vrací. Protože žalobce prokazatelně vynaložil soudní poplatek [částka], soud mu tyto náklady rovněž připočítal. Celkové náklady žalobce tak činí [částka]. Soud žalobci přiznal podle úspěchu a neúspěchu ve věci 42 % nákladů řízení, tedy částku [částka].

11. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř.