5 C 85/2021

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Paloučkové a přísedících Hany Čížkové a Marie Diorkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, obec proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa, obec a číslo - obec zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba žalobkyně, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dne datum, je neplatné, a že pracovní poměr žalované založený pracovní smlouvou ze dne datum trvá, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení, částku částka to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne datum. Uvedla, že s okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce nesouhlasí, důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru měly nastat datum, okamžité zrušení dostala až datum. Od datum chodila do práce podle nařízených směn a pracovní poměr tak nebyl skončen okamžitě. Podle jejího názoru také neporušila povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Navrhla, aby soud rozhodl o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum je neplatné a že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne datum trvá.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne datum, když uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Dále vedla, že k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobkyní došlo proto, že si nesplnila své povinnosti a opustila pracoviště před skončením pracovním doby, hlavním důvodem bylo ale hrubé a vulgární jednání žalobkyně s nadřízenou paní jméno příjmení, ředitelkou hotelu příjmení, a to poté, co žalobkyni na nedostatky v její práci upozornila a vyzvala ji k nápravě. I pokud by žalobkyně směla opustit pracoviště před skončením pracovní doby, podmínkou by bylo splnění všech pracovních úkolů, které v tomto případě splněny nebyly. K tvrzení žalobkyně, že nevěděla, v čem mělo spočívat hrubé porušení pracovní kázně, a k tvrzení žalobkyně, že v okamžitém zrušení pracovního poměru to nebylo výslovně uvedeno, žalovaná uvedla, že hlavním důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru se žalobkyní bylo velmi vulgární a hrubé slovní napadení ředitelky hotelu jméno příjmení. S odkazem na rozhodnutí Nevyšší soudu ČR spisová značka k povinnosti uvést konkrétní důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, žalovaná uvedla, že pokud je z písemností směřující k okamžitému rozvázání pracovního poměru patrno, koho zaměstnanec napadl, jakým způsobem se tak stalo, a že se jednalo o hrubý způsob napadení, není nutné požadovat na zaměstnavateli, aby ve vymezení skutku uváděl konkrétní slova či slovní spojení, jejichž význam je„ pejorativní“. Žalovaná rovněž odkázala na rozsudek Nevyššího soudu ČR spisová značka, který řešil právě hrubě vulgární slovní napadení nadřízeného jeho podřízeným, když Nevyšší soud ČR dospěl ke stejnému závěru, jako žalovaná, že není nutné ve výpovědi opakovat vulgární slovní spojení, které žalobkyně uvedla. Přesto žalovaná doplnila, že se jednalo o slova„ Ty krávo, ty píčo zasraná!“, a to opakovaně. Uvedla dále, že v dopise že dne datum žalobkyně netrvala na dalším zaměstnávání ze strany žalovaného, toliko uvedla, zda by žalovaná nezvážila, zda„ vezme zpět do práce žalobkyni“. Podle názoru žalované tak žalobkyně nesplnila podmínky § 69 odst. 3 písmeno b) zákoníku práce, tedy pokud byla přesvědčena, že došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, měla uvést, že trvá na tom, aby ji zaměstnavatel nadále zaměstnával. Pracovní poměr tak skončil ke dni, kdy měl pracovní poměr skončit okamžitým zrušením, tedy ke dni datum fikcí dohody. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalovaná je obchodním firmou zapsanou u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka číslo. Je podle pracovní smlouvy zaměstnavatelem žalobkyně, je tedy ve věci osobou pasivně legitimovanou. K žádosti žalobkyně za souhlasu žalované byla věc přikázána rozhodnutím anonymizována dvě slova rok k Okresnímu soudu v Českém Krumlově, které nabylo právní moci dne datum.

5. Pracovní smlouva: Účastníci soudu nesporně potvrdili pracovní smlouvou doložili, že žalovaná pracovala na základě pracovní smlouvy u žalované jako pokojská od datum. Jako zaměstnavatel je v pracovní smlouvě uvedena žalovaná, jako zaměstnanec je uvedena žalobkyně. Z pracovní smlouvy dále vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na trvalý pracovní poměr, tedy na 40 hodin týdně. Rozvrh pracovní doby byl prokázán výslechem svědkyně příjmení i samotnou žalobkyní, a to od 7:00 hodin do 15:30 hodin, s tím, že pokud by měla žalobkyně splněné pracovní povinnosti, mohla odejít domů i před skončením pracovní doby. Podle tvrzení žalobkyně pracovní poměr dosud neskončil, podle tvrzení žalované pracovní poměr skončil okamžikem doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy dnem datum, popřípadě fikcí dohody.

6. Lhůty pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru: Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel výpověď nebo smí okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu výpovědi dozvěděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních poměrů v cizině do dvou měsíců po návratu z ciziny, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi vznikl. Žalobkyně uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum dostala. Žalobkyně to navíc potvrdila svým dopisem ze dne datum, kde výslovně uvádí, že dostala od žalované, dne datum dopis s okamžitým zrušením pracovního poměru. Doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni od žalované bylo tedy mezi účastníky nesporným a v řízení bylo i listinnými důkazy prokázáno. Žalovaná tak ve smyslu § 60 zákoníku práce v době stanovené v § číslo ZP doručila žalobkyni okamžitého zrušení pracovního poměru datum. Žalovaná tak splnila lhůty stanovené v § 58 odst. 1 zákoníku práce, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyní doručeno 7 dní po dni, ve kterém k důvodům mělo dojít. 7. příjmení okamžitého zrušení pracovního poměru: Ve smyslu § 60 zákoníku práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené době doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Žalovaná ve smyslu ve stanovené lhůtě okamžitě zrušila pracovní poměr žalobkyni písemně, listina byla soudu předložena, je tedy splněna forma výpovědi.

8. Důvody okamžitého zrušení pracovního poměru: Dle § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce číslo 262/2006 Sb. zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná dala žalobkyni dne datum okamžité zrušení pracovního poměru, které odůvodnila § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce s odkazem na nesplnění pracovních povinností a svévolné opuštění pracoviště, dále pak hrubé napadení nadřízené paní jméno příjmení, dne datum. Žalovaná důvod okamžitého zrušení pracovního poměru vymezila v souladu s § 60 ZP tak, že ho nebylo možno zaměnit s jiným. Skutkově okamžité zrušení pracovního poměru odůvodnila v listině předané žalobkyni a nazvané okamžité zrušení pracovního poměru. Pokud žalobkyně tvrdila, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo na uvedené listině řádně specifikováno, pak s tímto tvrzením žalobkyně se soud nemůže ztotožnit. Soudu byla předložena listina označená jako okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení pracovní kázně daná žalobkyni dne datum. Jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru je uveden § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce tím, že hrubě porušila povinnosti vyplývající z § 38 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce, vztahující se k jí vykonávané práce zvlášť hrubým způsobem, které žalovaná spatřovala v těchto skutečnostech:„ dne datum příjmení příjmení nadřízená paní jméno příjmení, ředitelka hotelu, zadala pracovní úkol, a to uklidit pokoj číslo po rekonstrukci. Tyto úkoly jste nesplnila a bez jakékoliv omluvy či souhlasu zaměstnavatele jste opustila pracoviště v 13:00 hodin, přičemž příjmení pracovní doba je do 15:30 hodin. Tento stav byl zjištěn paní příjmení, zavolala Vám, abyste se dostavila zpět na pracoviště a dokončila pracovní směnu a zadané pracovní úkoly. Vy jste se na pracoviště zpět dostavila, ale místo výkonu své práce, jste slovně a velmi hrubě napadla příjmení nadřízenou, paní jméno příjmení, a to přímo na recepci před hotelovými hosty a také dalšími zaměstnanci příjmení příjmení. Celé této situaci byla přítomna zaměstnankyně hotelu slečna jméno příjmení, recepční. příjmení výše popsaného hodnotíme jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, vyplývajících z právních předpisů ve smyslu platného zákoníku práce a konstantní judikatury. Váš pracovní poměr končí dnem doručení tohoto opatření.“ Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že žalovaná řádně nespecifikovala okamžité zrušení pracovního poměru, a že proto je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, pak soud odkazuje na rozhodnutí Nevyššího soudu ČR spisová značka. Z uvedeného vyplývá, k povinnosti uvést konkrétní důvod okamžitého pracovního poměru, že pokud je z písemnosti, směřující k okamžitému zrušení pracovního poměru patrno, koho zaměstnanec napadl, jakým způsobem se tak stalo a že se jednalo o hrubý způsob napadení, není nutné požadovat na zaměstnavateli, aby vymezení skutku uváděl konkrétními slovy či slovní spojení, jejichž význam je„ pejorativní“. Rovněž rozhodnutí Nevyššího soudu ČR spisová značka toto stanovisko podporuje. Za této situace se považuje konkrétní vymezení důvodu pro ukončení pracovního poměru za dostačující.

9. K otázce splnění pracovních povinností a dodržení pracovní doby: § 38 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce týkající se povinností vyplývajících z pracovního poměru uvádí, že od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynu zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. K návrhu žalované byly ve věci vyslechnuty svědkyně příjmení, příjmení. Výpovědí svědkyň příjmení a příjmení bylo potvrzeno, že pracovní doba žalobkyně trvala od 7: do 15:30 hodin s tím, že pokud měly splněné pracovní povinnosti, mohly opustit pracoviště i dříve, když pracovaly jako pokojské společně. Možnost opuštění pracoviště po splnění pracovních úkolů před skončením pracovní doby potvrdila i svědkyně příjmení. Pokud jde o předchozí splnění pracovních povinností, a to pověšení záclon v pokoji číslo v řízení bylo prokázáno výslechem svědkyní příjmení, příjmení, příjmení i žalobkyně, že záclony před opuštěním pracoviště pověšeny nebyly. Pokojské sice nemohly najít záclony k pověšení, což potvrdila i svědkyně příjmení, ovšem žalobkyně a její spolupracovnice opustily pracoviště, aniž se na záclony zeptaly ředitelky příjmení, která byla v hotelu podle svědkyně příjmení celý den přítomna. V řízení dále bylo prokázáno, že dne datum žalovaná opustila pracoviště před 14:00 hodinou, když toto potvrdila svědkyně jméno příjmení a nakonec i sama žalobkyně, která uvedla, že odcházeli asi v 13:45 hodin. Svědkyně příjmení i žalobkyně, následně pak i vyslýchaná recepční svědkyně příjmení potvrdily, že však pokojské mohly opustit pracoviště, pokud měly splněné pracovní povinnosti, i před ukončení pracovní doby. Žalobkyně opustila pracoviště bez svolení žalované před ukončením pracovní doby stanovené od 7:00 do 15:30 hodin, ačkoliv nesplnila spolu s dalšími pokojskými paní příjmení a paní příjmení, své povinnosti zadané žalobkyní, a to úklid pokoje číslo když nepověsily záclony. V řízení sice bylo prokázáno výslechem svědkyní, a to zejména paní příjmení, příjmení, příjmení i žalobkyně, že nemohly najít záclon k pověšení, což potvrdila i svědkyně příjmení, ovšem žalobkyně, ani její spolupracovnice neučinily dostatek kroků k tomu, aby záclony skutečně našly, když ředitelka hotelu, svědkyně příjmení, byla na pracovišti dle sdělení svědkyně příjmení přítomna a mohly se jí tedy dotázat. Opustily tedy pracoviště bez toho, aby měly splněné pracovní povinnosti před uplynutím pracovní doby. V řízení dále bylo prokázáno, že ještě téhož dne zavolala žalovaná žalobkyni prostřednictvím paní příjmení, ředitelky hotelu zpět na pracoviště. Byl tak naplněn jeden vymezený výpovědní důvod.

10. Hrubá slova vyřčená žalobkyní: Žalovaná tvrdila, že žalobkyně řekla ředitelce hotelu příjmení hrubá slova, když doplnila, že se jednalo o slova„ Ty krávo, ty píčo zasraná!“, a to opakovaně. Žalobkyně potvrdila, že ředitelce řekla slovo„ kráva“ s tím, že jiná hrubá slova neřekla. Svědkyně příjmení uvedla, že neslyšela hrubá slova, když byla vpovzdálí, svědkyně příjmení, potvrdila hrubé slovo,,kráva“ s tím, že víc nepadlo. Svědkyně příjmení, bývalá recepční žalované však uvedla, že žalobkyně řekla svědkyni příjmení nejen hrubé slovo„ kráva“, ale nazvala jí i,,píča“, což tvrdila i svědkyně příjmení. Svědkyně příjmení i svědkyně příjmení potvrdily rovněž značnou hlasitost konverzace mezi žalobkyní a svědkyní příjmení, což měli slyšet i hoteloví hosté. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyně řekla svědkyní příjmení, ředitelce hotelu hrubá slova„ kráva a píča.“ I jen slovo„ kráva“ potvrzené i samotnou žalobkyní, by bylo dostačujícím pro závěr, že žalobkyně jako zaměstnanec porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Soud posoudil slovní jednání žalobkyně jako skutečně velmi hrubé napadení nadřízené ředitelky hotelu. V řízení bylo výslechem svědkyně příjmení prokázáno i to, že žalobkyně toto učinila přímo na recepci před hotelovými hosty, když se mělo jednat o dva asijské hosty, kteří reagovali překvapením. Byli tam přítomni i další hoteloví zaměstnanci, kromě žalobkyně a svědkyně příjmení i recepční příjmení, další spolupracovnice žalobkyně paní příjmení a paní příjmení. Z výslechu svědkyně příjmení přitom bylo zjištěno, že se jednalo o slovní napadení hlasité, když minimálně na tři metry slyšet bylo. Byl tedy naplněn i druhý vymezený výpovědní důvod, ačkoliv by postačoval pouze jeden. Při posuzování tohoto hrubého oslovení své nadřízené ze strany žalobkyně soud posuzoval i tu skutečnost, že ředitelka hotelu si s žalobkyní tykala. Při zjišťování okolností však soud z výslechu svědkyně příjmení zjistil, že svědkyně příjmení, ředitelka hotelu, si tykala se všemi zaměstnanci. Bylo však zjištěno, že mezi žalobkyní a paní příjmení nebyly žádné přátelské nebo kamarádské vztahy, jen běžné pracovní. Soud sice ve smyslu judikatury spisová značka vzal úvahu to, že žalobkyně pracovala na pozici pokojské, že si s ředitelkou hotelu tykala, ovšem nejednalo se o vztahy přátelské, kamarádské, navíc intenzita hrubého slovního napadení je obzvlášť vysoká, soud proto i tento důvod shledal jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru.

11. Odpověď žalobkyně na okamžité zrušení pracovního poměru: Žalobkyně zaslala žalované dopis ze dne datum, kde k uváděné výpovědi a jejím důvodům pouze uvedla to, že se nehádala jen ona sama. Dále dala na zváženou žalované, zda ji vezme do práce zpět nebo zda trvá na zrušení pracovního poměru tak, jak byl odůvodněný. Ve smyslu § 69 dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě, nebo ve zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho nadále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Dle odst. 2 rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit. Dle § 72 neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Dopisem ze dne datum žalobkyně uvedla, že se nehádala jenom ona sama, dále uvedla, že za rok a půl práce neměla žádný přestupek ani napomenutí, rovněž vyzvala žalovanou, aby zvážila, zda ji vezme zpět do práce, nebo zda trvá na zrušení pracovního poměru tak, jak je odůvodněný. Žalovaná potvrdila doručení tohoto dopisu od žalované, nicméně uvedla, že žalovaná tímto dopisem pouze žádala o zvážení, zda žalovaná ji vezme zpět do práce, netrvala na dalším zaměstnávání a nenamítala, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Podle § 69 odst. 1 dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď, nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Dle § 69 odst. 3 rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu ukončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou. Ve smyslu § spisová značka je-li oznámení obsaženo v úkonu učiněném soudu (např. žalobě), kterou se zaměstnanec domáhal nejen určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ale také náhrady mzdy, je vůči zaměstnavateli účinné doručení žaloby, nebo okamžikem, když se o něm jinak v řízení dozvěděl. Žalobkyně tedy splnila podáním žaloby podmínku oznámení zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ji zaměstnával, a neztotožňuje se s tvrzením žalované, že tato podmínka splněna není. Jestliže žalovaná tvrdila, že pro toto neoznámení ve smyslu § 69 odst. 1 o. s. ř. zákoníku práce ze strany žalobkyně o tom, že trvá na zaměstnávání, došlo k ukončení pracovního poměru, případně dohodou, pokud by bylo shledáno okamžité zrušení pracovního poměru, jako neplatné, pak s tímto závěrem žalované se soud neztotožňuje. Vychází přitom z komentáře k § 69 odst. 1 zákona práce (komentář WK):, dle něhož,,Přesto, že zákon požaduje, aby zaměstnanec oznámil, že na dalším zaměstnávání trvá, bez zbytečného odkladu, nespojuje s nedodržením této lhůty žádnou sankci, zaměstnanec tak musí oznámení provést nejpozději do rozhodnutí soudu o žalobě o neplatnost o zrušení pracovního poměru, či okamžiku, kdy pracovní poměr zanikl z důvodu jiné právní skutečnosti.“ V tomto případě žalobkyně přímo v žalobě uváděla, že navrhuje, aby soud rozhodl, že její pracovní poměr trvá. Za této situace došlo,,Ke zhojení“ požadavku, aby žalobkyně v přiměřené lhůtě oznámila žalovanému, že na dalším zaměstnávání trvá. V řízení však nebylo prokázáno, že by okamžité zrušení pracovního poměru bylo neplatné. Naopak bylo zjištěno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni je platné, bylo řádně odůvodněno, řádně doručeno, a to ve lhůtách stanovených zákoníkem práce.

12. Lhůty pro podání žaloby: § 72 zákoníku práce uvádí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní skončit tímto rozvázání. Okamžité zrušení pracovního poměru je datováno dnem datum a žalobkyně potvrdila, že tímto dnem listinu o okamžitém zrušení pracovního poměru převzala. Žaloba u soudu byla podána dne datum, tedy ve lhůtě dvou měsíců, uvedených v § 72 zákoníku práce, tedy v zákonné lhůtě.

13. Skutkový závěr soudu: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně pracovala jako pokojská u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum, a to v trvalém pracovním poměru. Její pracovní doba činila od 7:00 do 15:30 hodin. Doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni od žalované bylo tedy mezi účastníky nesporným a v řízení bylo i listinnými důkazy prokázáno. Žalovaná tak splnila lhůty stanovené v § 58 odst. 1 zákoníku práce, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyní doručeno 7 dní po dni, ve kterém k důvodům mělo dojít. Žalovaná tak ve smyslu § 60 zákoníku práce v době stanovené v § číslo ZP doručila žalobkyni okamžitého zrušení pracovního poměru datum. Žalovaná ve smyslu ve stanovené lhůtě okamžitě zrušila pracovní poměr žalobkyni písemně, listina byla soudu předložena, je tedy splněna forma výpovědi. V řízení dále bylo prokázáno, že dne datum žalovaná opustila pracoviště před 14:00 hodinou, pokojské mohly opustit pracoviště před ukončení pracovní doby, pokud měly splněné pracovní povinnosti. Opustila tak pracoviště bez svolení žalované před ukončením pracovní doby, když nesplnila spolu s dalšími pokojskými své povinnosti zadané žalobkyní, a to úklid pokoje číslo když nepověsily záclony. V řízení dále bylo prokázáno, že ještě téhož dne zavolala žalovaná žalobkyni prostřednictvím paní příjmení, ředitelky hotelu zpět na pracoviště. V řízení také bylo prokázáno, že žalobkyně slovně napadla ředitelku hotelu paní příjmení, když jí řekla vulgární slova„ kráva a píča.“ Na základě toho žalobkyně dala žalované okamžité zrušení pracovního poměru, které jí doručila dne datum. Žalovaná toto okamžité zrušení pracovního poměru převzala, reagovala na něj dopisem ze dne datum, kde pouze dala na zváženou žalované, zda by ji dále nezaměstnávala. Písemně výslovně žalobkyně ve smyslu § 69 odst. 1 neoznámila, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné a nežádala, aby jí žalovaná dále zaměstnávala a aby dále konala svou práci ve smyslu § 69 odst. 1, 3 zákoníku práce. Tento požadavek zhojila podanou žalobou. Žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedla dva konkrétní důvody, a to, že žalobkyně pracovní úkoly dne datum nesplnila a bez svolení nadřízené opustila pracoviště v 13:00 hodin, když její pracovní doba je do 15:30 hodin. V tomto případě soud shledal tento výpovědní důvod za platný, neboť skutečně bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně (a spolu s ní i její kolegyně) opustila pracoviště před tím, než splnila svůj pracovní úkol, když v pokoji číslo nebyly pověšeny záclony. V řízení byl splněn i druhý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, a to skutečnost, že žalovaná zvlášť hrubě slovně napadla svoji nadřízenou paní jméno příjmení, přímo na recepci před hotelovými hosty a také dalšími zaměstnanci hotelu příjmení. Soud posoudil tyto hrubé výrazy jako velmi hrubé napadení nadřízené ředitelky hotelu. Žalobkyně tak porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žaloba u soudu byla podána dne datum, tedy ve lhůtě dvou měsíců, uvedených v § 72 zákoníku práce, tedy v zákonné lhůtě.

14. Náklady řízení: Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zastoupena právní zástupkyní, advokátkou, která vyčíslila náklady řízení za jeden úkon právní služby ve výši částka, když tato částka odpovídá § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dle něhož hodnota jednoho úkonu činí částka. Advokát má právo za přípravu + převzetí obhajoby, písemné podání ve věci dne datum, účast při jednání dne datum, písemné podání datum a účast u jednání datum za 5 úkonů právní služby, dále půl úkonu právní služby za vyjádření ve věci dne datum, celkem částka. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo ve smyslu § 13 odst. 3 na režijní paušál po částka, celkem za 6 úkonů částka. Advokát cestoval 2x k jednání v obec dne datum a datum, a to z obec do obec a zpět. Za jednu cestu tam a zpět, celkem 2x 30 km, celkem 60 km. Jednalo se o cestu v roce 2021. Cestoval osobním automobilem anonymizováno tovární značka Škoda Fabia, když dle velkého technického průkazu činí průměrná spotřeba 5,9 l číslo km. Podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. platné pro rok 2021 činí cena benzinu 95 částku částka l. Spotřebované palivo na 1 km tak činí 1, částka. Při ujetých 60 km z obec do obec a zpět tak činí spotřebované palivo částka. Advokátu také náleží základní náhrada za používání silničních motorových vozidel částka /1 km, při ujetých 60 km činí tato částka částka. Za jednu zpáteční jízdu k jednomu jednání tedy činí cestovní náklady částka. Za dvě jízdy celkem částka. Advokát účtoval také promeškaný čas vždy za 2x dvě půl hodiny při cestě z obec do obec a zpět, ztráta času k jednomu jednání tedy činí částka. Za dvě jízdy celkem částka. Celkové náklady advokáta tak činí částka. Advokát neúčtoval DPH. Celkové náklady žalované tak činí částka, které soud žalované jako účelně vynaložené náklady přiznal.

15. Povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově. Pokud by povinnosti v rozsudku stanovené nebyly včas a řádně splněny, je možné podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.