5 C 99/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 41 219,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 219,88 Kča. s kapitalizovaných úrokem z prodlení ve výši 75 134,07 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 41 219,88 Kč od 4. 1. 2007 do 18. 3. 2025,b. s kapitalizovaným úrokem ve výši 147 196,34 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně 18,19 % z částky 37 459,88 Kč od 4. 1. 2007 do 18. 3. 2025,c. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 41 219,88 Kč od 19. 3. 2025 do 27. 3. 2025, a za dobu od 28. 3. 2025 zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repro sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repro sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí,d. s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 37 459,88 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta A, ve výši 21 553 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2025 (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 41 219,88 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutého spotřebitelského úvěru ke kreditní kartě ze dne 23. 3. 2024, registrační č. , hodnota, , když se jednalo o používání kreditní karty u , právnická osoba, . Žalovaný má z titulu této smlouvy zaplatit žalobkyni 41 219,88 Kč s příslušenstvím.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR , č. účtu, -5 ze dne 27. 3. 2025, který byl zrušen podle § 173 odst. 2 o. s. ř., neboť se žalovanému nepodařilo platební rozkaz řádně doručit.

3. Soud v řízení na základě předložených listinných důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, ze kterých plyne následující skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, registrační č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2024. Mezi účastníky byl sjednán úvěrový limit 40 000 Kč, tedy možnost čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty vydané , právnická osoba, . Žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty opakovaně úvěr, který však žalobkyni nezaplatil. Ke dni 4. 1. 2007 na základě historického výpisu z účtu byla vyčíslena čerpaná a nevrácená jistina úvěru ve výši 37 459,88 Kč, dlužný úrok z úvěru ve výši 16 454,11 Kč, když mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 18,90 % ročně, neměnná. Dále byl vyčíslen žalovanému úrok z prodlení ve výši 8 730,70 Kč. Za období od 23. 3. 2024 do vystavení historického výpisu 4. 1. 2007 byly žalovanému vyčísleny dlužné poplatky ve výši 3 760 Kč. Spolu s nezaplacenou jistinou tedy celkem 41 219,88 Kč. Splatnost úvěru nastala 10. 10. 2025 pro řádné nesplácení úvěru. Pohledávka na žalobce byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 20114. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru ke kreditní kartě č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2004, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným částku 41 219,88 Kč složené z nevrácené vyčerpané jistiny ve výši 37 459,88 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 760 Kč. Řádný úrok z úvěru sjednaný ve výši 18,90 % ročně narostl ke dni 18. 3. 2025 na částku 147 196,34 Kč, vzniklý sazbou 18,90 % ročně z jistiny 37 459,88 Kč od 4. 1. 2007 do 18. 3. 2025. Kapitalizovaný úrok z prodlení činí 75 134,07 Kč a vznikl zákonnou sazbou ročně od 4. 1. 2007 do 18. 3. 2025 z částky 41 219,88 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 41 219,88 Kč od 19. 3. 2025 do 27. 3. 2025 a za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repro sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bod, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repro sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobkyně má rovněž nárok na sjednaný úrok z úvěru ve výši 18,90 % ročně z jistiny 37 459,88 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. Po právní stránce soud hodnotil vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 497 obchod. zákoníku (platného v době uzavření smlouvy), jíž se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tyto podstatné náležitosti byly ve smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovaným obsaženy. Ujednání stran jsou v souladu s kogentními ustanoveními zákona. Tento vztah je podle § 261 odst. 3 písm. d) obchod. zákoníku podřízen režimu obchod. zákoníku. Ve vztahu k odstoupení od smlouvy je podstatným ustanovením § 349 odst. 1 obchod. zákoníku, podle kterého odstoupením smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem je projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy doručen druhé straně. Podle § 351 obchod. zákoníku potom odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Zvláštní ustanovení § 506 obchod. zákoníku vztahující se speciálně na odstoupení od smlouvy o úvěru, pak co do vypořádání smlouvy pro případ odstoupení stanoví, že dlužník je povinen vrátit dlužnou částku s úroky (tj. odstoupením od smlouvy nezanikají tyto povinnosti dlužníka, transformují se však v určitých ohledech, zejména co do splatnosti apod.). Pokud jde o zjištěné prodlení žalované, je třeba ho posuzovat podle § 517 obč. zákoníku aplikovaného v návaznosti na § 262 odst. 4 obchod. zákoníku, podle kterého smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti ze vztahu podléhajících obchodnímu zákoníku podle zákoníku občanského. Podle jeho odst. 2 náleží věřiteli v případě prodlení dlužníka také právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení.

6. Žalovaný namítal, že se jedná o věc již jednou pravomocně rozsouzenou, ve věci byl vydán rozhodčí nález sp. zn. K/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, rozhodcem , tituly před jménem, , adresa, dne 16. 7. 2007, na základě něhož bylo proti žalovanému vedeno exekuční řízení u Exekučního úřadu , adresa, – , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, , které bylo se souhlasem žalobkyně jako oprávněné zastaveno 7. 3. 2025. Ve věci se však nejedná o věc pravomocně rozsouzenou, jak tvrdil žalovaný, když bylo vedeno řízení na základě neplatného rozhodčího nálezu K/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Exekuční řízení , spisová značka, bylo následně zastaveno 7. 3. 2025 a poté podávala žalobkyně žalobu 20. 3. 2025. S ohledem na neplatnost rozhodčího nálezu nemůže být dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Rovněž k námitce žalovaného ohledně zkoumání úvěruschopnosti soud uvádí, že se jednalo o revolvingový úvěr ke kreditní kartě, a to s limitem ve výši 40 000 Kč, nejednalo se tedy poskytnutí tohoto úvěru ve výši 40 000 Kč, ale možnost jej čerpat. Navíc se jednalo o úvěr uzavřený před účinností zákona č. 145/2010 Sb. Před účinností tohoto zákona nebyla smlouva pro nezkoumání úvěruschopnosti neplatná. Pokud jde o posuzování dopadu neplatné rozhodčí doložky, zde soud vychází z judikatury Ústavního soudu II. ÚS 996/18, dle něhož jedním z důsledku neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tj. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálé změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. V tomto případě soud zastává názor shodný s judikaturou, že nedošlo k promlčení pohledávky žalobkyně vůči žalovanému, neboť v daném případě došlo ke stavení promlčecí lhůty, která počala běžet až opětovně 7. 3. 2025. V tomto případě soud shledal vznesení námitky promlčení dlužníkem, tedy žalovaným, za vznesení námitky v rozporu s dobrými mravy. Jako výjimečnou situaci shledal soud právě okolnost, že se žalobkyně po celou dobu snažila pohledávku za žalovaným vydobýt.

7. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 649 Kč, dále odměnou za 5 úkonů právního zástupce žalobkyně po 2 780 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka, vyjádření k odporu žalovaného a jednání u soudu dne 15. 08. 2025) v souladu s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 2 250 Kč (5x 450 Kč úkony učiněné po 1. 1. 2025) v souladu s § 13 odst. 3 AT, dále náhradou cestovních výdajů v souvislosti s cestou do místa jednání soudu v Českém Krumlově a zpět (50 km) osobním automobilem ŠKODA Octavia, při kombinované spotřebě 4,1/100 km, ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l a amortizaci ve výši 5,80 Kč/1 km (tj. cestovné ve výši 362 Kč) vše vyjma soudního poplatku navýšeno o 21 % DPH, neboť advokát je plátcem. Celkem tedy náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 21 553 Kč.

8. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.