6 C 59/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Bouchema ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení 8 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 800 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 3 626 Kč, představující poplatek za půjčku, částky ve výši 3 895, 64 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, částky 8 918, 80 Kč, představující kapitalizovaný úrok, zákonného úroku z prodlení ve výši 8, 05 % ročně jdoucím z částky 4 884, 07 Kč od 28. 9. 2023 a úroku ve výši 20,11 % ročně jdoucím z částky 4 884, 07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 8 425 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , jenž je svou povahou smlouvou o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovanou dne 4. 12. 2013. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná na uvedenou smlouvu dosud uhradila pouze částku ve výši 200 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru.

4. Podáním ze dne 5. 3. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází, a dále tím, že žalovaná v žádosti o úvěr prohlásila, že má pravidelný příjem z pracovního poměru ve výši 8 900 Kč, jenž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou žalované, a že výše jejich výdajů činí 6 700 Kč (nájem 3000 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 3 500 Kč), které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila nájemní smlouvou a z dokladů SIPO žalované. Tyto doklady však žalobkyně soudu nedoložila.

5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 12. 2013 smlouvu, jenž je svou povahou smlouvou o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v Zákaznické kartě, z níž vyplývá, že žalovaná je zaměstnána, její příjem činí 8 900 Kč měsíčně, odhadované výdaje činí 6 700 Kč měsíčně, zápůjčky u jiné společnosti nemá. V kolonce „Ověřené dokumenty“ je zaškrtnuta pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva a SIPO ( vyplývá ze Zákaznické karty ze dne 3. 12. 2013 ). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a přílohy k této ). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ( zjištěno z dopisu adresovaného žalované ze dne 29. 9. 2023 ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 a dokladu o odeslání ).

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

16. K procesu úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dokladů a údajů od žalované, a nahlédnutí do veřejných rejstříků. Žalobkyně však soudu žádný z dokladů, z kterých měl být příjem a výdaje žalované ověřeny, nepředložila. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání soudu, soud jí proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány výdaje žalované. Ze Zákaznické karty vyplývá pouze, že byla ověřena prostřednictvím nájemní smlouvy výše žalovanou sděleného nájemného, tj. 3 000 Kč měsíčně a dále pravděpodobně výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč doklady SIPO. To, že by však byly nějakým způsobem ověřovány další měsíční výdaje nad rámec nájemného, ze Zákaznické karty nevyplývá. Pokud se právní předchůdce žalobkyně v tomto pouze spokojila se sdělením žalované, tak nelze konstatovat, že by posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.

17. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru ze dne 4. 12. 2013 jakožto na neplatnou ve smyslu § 9 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen, a to v souladu s § 2991 o.z. ve spojení s § 2993 o.z. Pohledávka ze shora specifikovaných smluv za žalovanou byla na žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2013 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, když žalovaná z titulu této smlouvy uhradila pouze 200 Kč, z titulu této smlouvy tedy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 800 Kč jakožto zbylou část poskytnutých prostředků, které zůstaly žalovanou nezaplaceny. Co do zbylé části žalobkyní požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

18. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně ani žalovaná se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobkyně proto nemohla být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně doplnění příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalované pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalované, tj. poměrů zjištěných právním předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou ze dne 4. 12. 2013. Za situace, kdy tehdy byl zjištěn a ověřen příjem žalované ve výši cca 8 900 Kč měsíčně, který lze povařovat za poměrně nízký, a při zohlednění skutečnosti, že v mezidobí od roku 2013 dosud se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb ( bydlení, strava ), má soud za to, že je žalovaná schopna poskytnuté a dosud nesplacené prostředky v celkové výši 4 800 Kč zaplatit žalobkyni ve splátkách po 400 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesní úspěch žalobkyně a žalované byl téměř stejný, proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.