6 C 73/2020

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Milenou Hrdličkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa žalobkyně adresa pro doručování: anonymizována čtyři slova ve anonymizována dvě slova Územní pracoviště obec se sídlem příjmení číslo , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem advokátní kanceláře v [obec], na náhradu nákladů řízení částku [částka], a do tří od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobce se v řízení před soudem proti žalovanému domáhal vydání platebního rozkazu pro částku [částka] s příslušenstvím.

2. Pokud byl ve věci vydán platební rozkaz, byl zrušen pro odpor žalovaného.

3. Žalobce žalobu o zaplacení částky [částka] zdůvodnil tak, že žalovaná částka představuje rozdíl mezi částkou [částka], kterou žalobce zaplatil za smýcení stromů napadených kůrovcem ve smyslu rozhodnutí MÚ [obec] a částkou, která mu byla zaplacena žalovaným ve výši [částka], a to částečně započtením ve výši [částka] a částečně zaplacením ve výši [částka] na základě dohody o uspořádání vzájemných vztahů týkajících se pozemků v k. ú. [obec] uzavřené [datum]. Žalobce dále v žalobě rozvedl následující: U Okresního soudu v Českém Krumlově na základě žaloby Římskokatolické farnosti [obec] o určení vlastnického práva podané podle § 18 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi bylo vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Oba účastníci tohoto sporu byli ve sporu Římskokatolickou farností žalováni. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] bylo určeno, že žalobce v pořadí jedna (ČR) je vlastníkem nemovitostí, a to pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec]. Na základě tohoto rozhodnutí byly nemovitosti zapsány na list vlastnictví 10 001 s vlastnickým právem České republiky a příslušností hospodařit s majetkem státu ve prospěch Úřadu (viz § 10 zákona č. 2019/2000 Sb. v platném znění). K dovolání obou žalovaných (ČR i město Velešín) Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum] do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. Na podkladě tohoto usnesení došlo opět k zápisu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného. Následně [datum] Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil, a to rozsudkem č.j. [spisová značka] a konečně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] potvrdil původní rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově, jímž byla žaloba zamítnuta. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Dovolání a ústavní stížnost Římskokatolické farnosti v této věci byly odmítnuty. V mezidobí, v době, kdy žalobce byl na základě rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zapsán jako vlastník zmiňovaných nemovitostí, Městský úřad Kaplice, odbor životního prostředí územního plánování a památkové péče vydal [datum] dvě rozhodnutí, a to č. j. [spisová značka] a [spisová značka], jimiž uložil žalobci na svůj náklad zajistit smýcení stromů napadených kůrovcem, a to na shora uvedených nemovitostech. Žalobce v souvislosti s tímto rozhodnutím, postupně zaplatil celkem [částka], když postupoval podle vysoutěžené zakázky a rámcové smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba], která byla uzavřena [datum] Celkem vyplatil [částka], [částka], [částka], dále za ožínání porostu na předmětných pozemcích [částka] a [částka] za znalecké posudky zpracované Ing. [příjmení] dne [datum] a [datum].

4. Žalovaný se žalobě bránil a navrhoval její zamítnutí. V zásadě nerozporoval skutková tvrzení žalobce zmiňovaná shora. Potvrdil, že na podkladě rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum] došlo ke vkladu vlastnického práva k lesním pozemkům ve prospěch ČR a žalobce převzal lesní pozemky do své správy, když usnesením Nejvyššího soudu ČR o odkladu vykonatelnosti ze dne [datum] bylo zpět vlastnické právo k lesním pozemkům vloženo ve prospěch žalovaného, a to prozatímně do skončení dovolacího řízení, jak bylo uvedeno v poznámce. Další vývoj soudního sporu o církevní restituce žalovaný nikterak nerozporoval. Nerozporoval ani údaje žalobce o tom, že v důsledku tzv. kůrovcové kalamity a rozhodnutí příslušného městského úřadu, životního prostředí, bylo nutné žalobcem provést těžbu a nerozporoval ani náklady s touto těžbou spojené, tak jak je žalobce tvrdil. Dovozoval však, že žalobce nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když ve vztahu k právnímu posouzení lze přiměřeně odkázat na závěry Nejvyššího soudu v ČR ve věcech sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] žalobce se neobohatil, k žádnému zhodnocení pozemků nedošlo. Žalovaný dovozoval, že žalobce nabyl vlastnické právo pouze dočasně s omezeným účelem jeho následného vydání ve smyslu zákona o církevních restitucích, tudíž nemohlo dojít k typickému nakládání s věcí vlastníkem, neboť žalobce celou dobu věděl, že buď lesní pozemky vydá oprávněné osobě, anebo je vrátí. Tudíž odkázal na principy prezentované Nejvyšším soudem v rámci nároků při vypořádání neoprávněné držby. Dovozoval, že se uplatní korektiv, podle kterého lze uplatňovat náhradu nákladů, které žalobce při těžbě a správě vynaložil, postupoval-li s péčí řádného hospodáře a vynaložil-li je účelně. Zatím účelem žalovaný předložil znalecké posudky zpracované Ing. [jméno] [příjmení] a dovodil, že podle shora uvedeného korektivu výpočtů a závěrů znaleckého posudku, žalobce má nárok pouze na zaplacení částky [částka], které se mu na základě dohody o uspořádání vzájemných vztahů týkajících se pozemků ze dne [datum] dostalo.

5. Žalobce ve svém písemném vyjádření s právním názorem na tento případ opakovaně upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], podle kterého„ rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňující podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotně právní normu, než jak jí uvádí žalobce, je povinností soudu posoudit důvodnost podle všech do úvahy přicházejících hmotně právních ustanovení“. Více méně žalobce ponechal na soudu, zda jeho nárok podřadí pod ustanovení týkající se bezdůvodného obohacení, pro ten případ však netvrdil, že se cena předmětných pozemků po provedených pracích zvýšila, když v tomto směru nerozporoval závěry výslechu svědka pana [příjmení] ani závěry výslechu znalce [příjmení] [příjmení]. V souvislosti s nárokem na bezdůvodné obohacení žalobce reagoval na poučení soudem k možnosti postupu podle § 3013 obč. zákoníku a odkázal na komentář k obč. zákoníku, kde je uvedeno, že aplikace tohoto ustanovení na jiné případy, na které nedopadá kategorie bezdůvodného obohacení, tento aplikační prostor nenabízí. V případě, že nárok nebude posouzen jako bezdůvodné obohacení, dovodil, že je nutné právně hodnotit nárok na plnění, jako náklad vynaložený žalobcem, jenž je tvořen nutnými náklady, které bylo potřeba investovat pro zachování podstaty věci. Obhajoval nutnost respektovat rozhodnutí městského úřadu, když nešlo o žádnou svévoli, ale akceptaci pravomocného rozhodnutí a dále nutnou akceptaci zákonných předpisů pro výběr dodavatele na realizaci rozhodnutí vč. obhajoby výše částky, kterou musela ČR zaplatit vč. DPH.

6. Žalovaný od samého počátku setrvával na stanovisku, že případ nelze podřadit pod bezdůvodné obohacení. Tvrdil, že nárok není dán ani z dalších předestíraných alternativ právního posouzení, když odmítl aplikaci ustanovení § 3013 obč. zákoníku. Pro případ posouzení nároku z titulu nároků držitele vlastnického práva podle § 997 obč. zákoníku dovozoval, že je nutné akcentovat základní korektiv umožňující nahradit náklady pouze do výše„ přítomné hodnoty“, když tento pojem je vykládán odbornou literaturou jako hodnota nákladů vynaložených na věc v době vydání vlastníkovi, tedy jako nárok na náhradu nákladů, tak jak byl dříve posuzován ustanovením § 130 odst. 3 obč. zákoníku, tedy nákladů, které oprávněný držitel vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Žalovaný odkázal na závěry znaleckého posudku Ing. [příjmení] a na závěr, že v důsledku vynaložených finančních prostředků žalobcem nedošlo k žádnému zhodnocení pozemků žalovaného.

7. Skutková tvrzení žalobce shora popsaná jsou prokázána, jednak rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově [spisová značka], rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], výpisem z listu vlastnictví [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] k [datum], usnesením Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a konečně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

8. Předložená rozhodnutí Městského úřadu, odbor životního prostředí ze dne [datum] s doložkou právní moci prokazují, že žalobci tímto úřadem byla uložena povinnost na svůj náklad zajistit smýcení stromů napadených kůrovcem na pozemku [číslo] v k. ú. [obec] a dále na pozemku [číslo] v k. ú. [obec].

9. Výzva k podání nabídky ze dne [datum], přehled oslovených subjektů, rozhodnutí ředitele ze dne [datum], rámcová dohoda z [datum], doklad o zveřejnění dohody v registru smluv, tři faktury s dokladem o úhradě, objednávka z [datum], faktura z [datum] prokazují, že žalobce v rámci vyhlášené veřejné zakázky malého rozsahu nakonec po výběrovém řízení uzavřel rámcovou smlouvu se subjektem nabízejícím nejvhodnější nabídku, a to se společností [právnická osoba], když tato společnost byla povolána ke smýcení, přiblížení a sortimentaci kulatiny dle platné normy, k úklidu klestu, odvozu kulatiny na odvozní místo a za tyto práce bylo zaplaceno celkem [částka] na základě třech vystavených faktur. Dále žalobce zaplatil společnosti [právnická osoba], na základě faktury vystavené [datum] za ožínání porostů na předmětných pozemcích částku [částka], a za zpracování dvou znaleckých posudků pro ocenění dřevní hmoty předmětných pozemků znalci [příjmení] [příjmení] celkem částku [částka]. Dalšími doklady, a to dohodou o součinnosti ze dne [datum], kupní smlouvou z [datum], aukční vyhláškou ze [datum], dokladem o úhradě kupní ceny je prokázáno, že na základě dohody účastníků sporu došlo prostřednictvím elektronické aukce k prodeji dřevní hmoty vytěžené z předmětných pozemků za částku [částka], když tato částka nejdříve [datum] dle dohody stran byla deponována na účtu žalobce a následně na základě dohody o uspořádání vzájemných vztahů ze dne [datum] byla tato částka započtena do částky [částka], kterou účastníci částečně narovnali sporné nároky a kterou se žalovaný zavázal zaplatit za účelně vynaložené náklady za péči o předmětné pozemky, za dobu kdy svědčilo vlastnictví žalobci, celkem částku [částka].

10. Žalobce soudu k provedení důkazu předložil dva znalecké posudky, a to posudek [číslo] 2018 ze dne [datum] a posudek [číslo] 2018 ze dne [datum]. Dále předložil fakturu na částku [částka] za zpracování posudků a doklad o zaplacení této částky. Ze znaleckých posudků, z prvého bylo zjištěno, že byl zpracován pro žalobce a týkal se objemu vytěženého dříví, sortimentace a jeho ocenění, kdy znalec ocenil cenu dříví podle sortimentace s ohledem na jeho množství celkovou částkou [částka]. Upozornil na to, že jde o obvyklou cenu stanovenou porovnávací metodou, upozornil však na nevýhody celkového formátu těžby a prodeje dříví, zejména na nevhodné časové oddělení těžby dříví od prodeje, kdy může dojít k navyšování celkových nákladů. Další znalecký posudek [číslo] 2018 o stanovení množství, sortimentaci a obvyklé ceně dříví k nahodilé těžbě uzavírá, že průměrné zpeněžení dříví na lokalitě činí [částka] (Znalecké posudky hovoří i o objemu měřeného dříví, v prvém případě jde o 438,95 m³ a v druhém případě o 62 m³).

11. Naproti tomu žalovaný předložil znalecké posudky zpracované stejným znalcem z oboru lesního hospodářství, odvětví dříví - těžba a v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování pozemků porostů, jak lesních, tak ostatní zeleně mimo les, když první znalecký posudek [číslo] 2020 je posudek o obvyklé ceně za dopravu dříví z lokality těžební do areálu firmy [právnická osoba] v [obec] se závěrem, že obvyklá cena za odvoz dříví, a to celkem množství 501,28 m³ činí [částka] bez DPH. Další znalecký posudek [číslo] 2019 o obvyklé ceně za těžbu, přibližování a sortimentaci dříví na danou lokalitu za účelem zjištění obvyklé ceny uzavírá, že stanovení průměrné ceny za těžbu, přibližování a sortimentaci dříví je [částka] to v roce 2018. Obvyklá cena byla stanovena porovnávací metodou, když posudek stanovil obvyklou cenu za práce spojené s těžbou, přibližováním a sortimentací dřeva. V dodatku znaleckého posudku – odborné vyjádření o obvyklé ceně za shazování klestu a obvyklé ceně za celoplošné vyžínání znalec uzavřel, že obvyklá cena za celoplošné vyžínání kultur činí 8 000 [spisová značka] a za shazování a úklid klestu se pohybuje v relaci 50- [částka], obvyklá cena za shazování a úklid je [částka] bez DPH. (v relaci cen roku 2018)

12. Ze znaleckého posudku [číslo] – 2019 zpracovaného na žádost města Velešín dne [datum] je prokázána obvyklá cena vytěženého dříví v dané lokalitě ve výši [částka].

13. Zůstalo nesporným, že tato částka byla podkladem pro aukci dřeva a jeho prodej.

14. Žalobce pak soudu ještě doplnil listinu ze dne [datum], která prokazuje, že žalobce byl vyzván k vydání majetku dle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi, a to Římskokatolickou farností [obec] na základě vydaného soudního rozhodnutí. Další listiny pak prokazují, že žalobce původně oslovil Lesy České republiky s možností převedení lesních pozemků do jejich správy s poznámkou, že jde o pozemky z dosud nedořešeného soudního sporu. Dále soudu byly předloženy listiny, které předcházely vydání rozhodnutí městského úřadu, odboru životního prostředí, a to výzvy ke zpracování kůrovcem napadené dřevní hmoty a doporučení z listopadu 2017. Nutno poznamenat, že žalovaný obsah těchto listin nikterak nerozporoval. Před podáním žaloby žalobce písemně vyzval žalovaného k plnění.

15. Soud ve věci vyslechl svědka [jméno] [příjmení], jenž v době, kdy žalobce spravoval lesní pozemky, byl ve funkci lesního revírníka a vykonával správu na těchto pozemcích. Šlo o výkon státního dohledu. [územní celek] bylo informováno o tom, že je třeba přijmout konkrétní opatření na lesních pozemcích. Šlo o nutnou těžbu napadených stromů. Svědek potvrdil, že žalobce začal na základě rozhodnutí těžit v lesích asi v dubnu 2018 a těžba byla ukončena na podzim 2018. Kalamita byla odstraněna, mělo ještě dojít k odklizení klestu a následně k novému zalesnění. Hodnota lesních pozemků před odstraněním kůrovcové kalamity a po odstranění kůrovcové kalamity se víceméně nezměnila. Nedošlo k žádnému zhodnocení, k nezhodnocení rovněž ne. Po smýcení lesa je nutná asanace, buď na místě samém, nebo na jiném místě, chemická asanace s ohledem na lokalitu nebyla možná. Pokud by vytěžená hmota zůstala na kraji lesa, bylo třeba přistoupit k mechanické asanaci. Svědek potvrdil, že těžbě mohla být v rozsahu asi 500 m³. Svědek vypověděl, že ožínání bylo nutné, a to u té plochy, která byla zalesněna v dřívější době.

16. Znalec [příjmení] [příjmení] odkázal ve své výpovědi na zpracované znalecké posudky, vysvětlil, že znalecký posudek na obvyklou cenu vytěženého dřeva zpracovával dvakrát, nejdříve na žádost žalobce v době, kdy dřevo bylo uskladněno po jeho vytěžení ve firmě pana [příjmení] a další znalecký posudek zpracovával po roce, a to na žádost města. V roce 2019 došlo ke snížení obvyklé ceny vytěžené hmoty, neboť hmota byla již rok vytěžena a uložena a v důsledku toho došlo ke snížení kvality uskladněného dřeva. [příjmení] uskladněním stárne, ztrácí na své kvalitě a znalec upozornil na to, že dřevo bylo nešťastně uloženo po dlouhou dobu, což vysvětlil i ve znaleckém posudku. Stále oceňoval stejný objem dřeva. Dále znalec ve své výpovědi uzavřel, že vytěžením zhruba 500 m³ dřeva z lesních pozemků nedošlo ke změně hodnoty nemovitosti jako takové, to je pozemku a porostů, uvádějíc, že cena lesních pozemků se pohybuje aktuálně 16- [částka], tato cena dlouhodobě stagnuje, cena byla zhruba stejná v roce 2019 i rok před tím. Skutečnost, že došlo ke smýcení a čištění lesa, nemá vliv na jeho celkovou hodnotu. [příjmení] je cena majetku, tedy celková zásoba dřeva. Zvolený formát těžby dřeva byl nevýhodný. Na žádost města zpracovával nový znalecký posudek, kde se vyjádřil k obvyklé ceně těžebních prací, když posudek je zpracován s údaji pro rok 2018. Závěry znaleckého posudku znalec zdůvodňoval tak, že v roce 2018 byla za posledních pět let situace na trhu s dřevem nejsložitější, na trhu dřeva byl přetlak, byla velká nabídka proti zájmu, vytěžené dřevo se mělo prodávat hned z místa, jakékoliv proluky znamenají ztrátu na ceně (výše nákladů převyšuje zisk). K opakovaným dotazům znalec vysvětlil, že i bez detailnějších výpočtů lze jednoznačně uzavřít, že těžbou v lese nedošlo k žádné změně hodnoty nemovitostí, a pokud vůbec k nějaké změně, tak ke snížení, a to minimálnímu. Dále znalec zdůvodnil, proč z pohledu napadeného dřeva kůrovcem byl převoz dřevní hmoty na skladiště víceméně zbytečným a dalším nákladem. Zpravidla se vytěžena hmota uskladňuje co nejblíže u lesa, kam se dostane odvozní souprava.

17. Soud zhodnotil všechny shora provedené důkazy, každý zvlášť a všechny dohromady a jejich zhodnocením uzavírá. V konkrétním případě žalobce prokázal, že v době, kdy na základě později zrušeného a následně zamítavého rozhodnutí soudu investoval na základě rozhodnutí městského úřadu, odboru životního prostředí, do majetku žalovaného celkem částku [částka], když tato částka představovala celkové výlohy spojené se smýcením stromů napadených kůrovcem z pozemků žalovaného v objemu 501,28 m³. Následně v důsledku uzavřené dohody o uspořádání vzájemných vztahů týkajících se stejných pozemků žalovaný žalobci v souvislosti se smýcením lesů na těchto pozemcích vyplatil celkem částku [částka], a to částečně započtením proti pohledávce žalovaného na zaplacení částku [částka] jako kupní ceny dle kupní smlouvy o prodeji vytěženého dřeva a částku [částka] jako doplatek do obvyklé částky, kterou by žalovaný vynaložil na stejné práce.

18. Žalobce vůči žalovanému uplatnil pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Opakovaně však poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] podle kterého„ rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňující podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotně právní normu, než jaký uvádí žalobce, je povinností soudu posoudit důvodnost podle všech do úvahy přicházejících hmotně právních ustanovení.“ 19. Podle § 2991 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud vyšel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, například z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který uzavřel, že„ v případě investic do cizího majetku je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo, to je rozdíl mezi hodnotou jeho věci (tržní cenou) před investicemi a poté“. Vedle toho Nejvyšší soud uvádí, že obohacený„ jen povinen vydat, jen ten majetkový prospěch, jehož se mu obohacením dostalo, a nikoliv nahradit majetkovou ztrátu tomu, na jehož úkor bylo obohacení získáno“. Ve světle této konstantní judikatury je zřejmé, že nárok žalobce na peněžité plnění nelze podřadit pod ustanovení § 2991 a násl. obč. zákoníku. Plněním žalobce se totiž žalovanému nedostalo žádné bezdůvodné obohacení ve smyslu zhodnocení věci, které by byl povinen vydat. Ostatně žalobce ani netvrdil, že k takovému obohacení na straně žalovaného došlo. Tento závěr je jednoznačně postaven na zjištěných skutkových okolnostech tohoto sporu, když svědek [příjmení] i znalec [příjmení] [příjmení] se shodli na tom, že v důsledku provedených prací žalobcem ve prospěch žalovaného nedošlo k žádnému zhodnocení lesních pozemků. V konkrétním případě soud v této věci uvažoval o aplikaci ustanovení § 3013 obč. zákoníku, podle kterého, kdo učiní za druhou osobu náklad, který tato osoba byla povinna učinit sama, má právo požadovat náhradu. Jde v podstatě o modifikaci bezdůvodného obohacení a v konkrétním případě aplikace tohoto ustanovení není možná, neboť žalovanému před zahájením řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] (o určení vlastnického práva podané Římskokatolickou farností [obec]) žádná povinnost rozhodnutím Městského úřadu v Kaplici uložena nebyla. Ten měl jen obecnou povinnost péče o lesní pozemky s péčí řádného hospodáře, tak jak vyplývá ze zákona č. 289/1995 Sb. o lesích a v konkrétním případě nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný své povinnosti preventivního charakteru porušil.

20. Při právním hodnocení tohoto sporu soud vyšel z celé podstaty tohoto sporu, jenž vychází z řízení vedeného podle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Řízení bylo Římskokatolickou farností proti žalobci a žalovanému vedeno podle § 18 tohoto zákona. Věcná pasivní legitimace žalobce a jeho pasivní procesní legitimace vyplývá z tohoto ustanovení zákona, když smyslem zákonodárce nebylo primárně určení vlastnického práva státu jako takového, ale možnost domoci se naturální restituce. Smyslem zákona v podstatě bylo zajistit určitý mezikrok (vlastnictví České republiky) před následným vydáním lesních pozemků v církevní restituci. Soud je přesvědčen o tom, že správu žalobce v době, kdy byl určen soudním rozhodnutím, jako vlastník nemovitostí nelze z posuzovaného hlediska hodnotit jinak než specifickou držbu nevlastníka odpovídající právům a povinnostem tzv. neoprávněného držitele a vzájemná práva je nutno vypořádat s tímto zřetelem. Ostatně účastníci podle této premisy k uspořádání sporných nároků přistoupili shora zmiňovanou dohodou o uspořádání vzájemných vztahů týkajících se lesních pozemků. Soud v daném případě odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, kupříkladu rozsudek [spisová značka], případně na rozsudek [spisová značka]. Jsou to případy, kdy Nejvyšší soud se zabýval náhradou za těžbu dřeva prováděnou po doručení výzvy k vydání pozemků v případech církevních restitucí. Podle judikatury Nejvyššího soudu„ jestliže povinná osoba na pozemku určeném k plnění funkcí lesa v době od doručení výzvy k vydání do jeho odevzdání oprávněné osobě prováděla s péčí řádného hospodáře těžbu dřeva, je povinna vydat oprávněné osobě vytěženou dřevní hmotu nebo ji poskytnout peněžitou náhradu, může si však odpočítat to, co na těžbu, případně prodej účelně vynaložila. Těžil-li neoprávněný držitel při řádném hospodaření s věcí její plody, a má povinnost je vlastníkovi vydat, nebo poskytnout mu za ně peněžní náhradu, může si od nároku vlastníka odpočítat to, co účelně vynaložil na těžení plodů a podle okolností věcí na jejich prodej.“ V daném případě Nejvyšší soud odkazuje na dřívější ustanovení § 131 obč. zákoníku z roku 1964 Sb., neboť skutkové okolnosti tohoto případu se váží k úmyslné těžbě dřeva v roce 2010. Současně Nejvyšší soud uzavřel, že při určení výše náhrady náležející vlastníku za plody, které držitel nemůže vydat, se vychází z ceny plodů již oddělených od mateřské věci. Soud v konkrétním případě řešil otázku nutných nákladů vynaložených neoprávněným držitelem na těžení plodů a údržbu lesních pozemků. Ze shora uvedených závěrů je zřejmé, že neoprávněný držitel byl povinen vydat vlastníkovi vytěženou hmotu a mohl si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci, ale jen v tom rozsahu, kolik by při obvyklém nakládání (hospodaření) s lesními pozemky musel vynaložit žalovaný, byl-li by vlastníkem nakládajícím se svými pozemky. V konkrétním případě lze vyvodit obdobné závěry, jako jsou ve shora zmiňovaných judikátech. [příjmení] v tomto konkrétním případě žalobce nakonec nevydával pozemky oprávněné osobě ve smyslu zákona o církevních restitucích, nýbrž vracel pozemky původními vlastníkovi. Pořád je však naplněna skutková podstata spočívající v tom, že žalobce byl povolán pouze k tomu, aby časově dočasným způsobem a omezeným způsobem hospodařil s pozemky do té doby, než bude umožněna naturální restituce. V daném případě lze srovnávat postavení žalovaného a oprávněné osoby. Podle názoru soudu nemůže být postavení žalovaného, jenž v důsledku nesprávného rozhodnutí pozbyl faktickou správu nad nemovitostmi, přísnější a zavazující k celkové refundaci nákladů prokázaných žalobcem. Je třeba použít stejný korektiv, podle kterého lze uplatňovat pouze takovou náhradu nákladů, které žalobce při těžbě a správě vynaložil, postupoval-li s péčí správného hospodáře a vynaložil-li je účelně. Za tím účelem byly zpracovány znalecké posudky, které si nechal vypracovat žalovaný. Závěry těchto znaleckých posudků žalobce nerozporoval, jen obhajoval nutnost vedeného postupu těžby dřeva způsobem odpovídajícím předpisům o hospodaření s majetkem státu. Shodl se s žalovaným v tom, že celkově bylo vytěženo 501,28 m³, a nerozporoval ani obvyklou cenu prací v roce 2018 určenou znalcem ve výši [částka] Žalovanému se v daném případě podařilo prokázat, že postup žalobce nebyl ekonomicky výhodným, v daném případě dokonce zbytečně nákladným, neboť po vytěžení dřevní hmoty došlo k dalším výlohám spojených s uskladněním hmoty mimo les na určité skladiště. Dále znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení] je prokázáno, že dřevní hmota v důsledku uskladnění do doby prodeje ztratila na hodnotě. Z dodatku znaleckého posudku pak je prokázáno, že náklady na úklid a svoz klestu činily [částka] jako obvyklá cena v daném místě a čase (částka 8 000 [spisová značka]). Navíc součástí uplatněných nákladů na straně žalobce pak byla ještě daň z přidané hodnoty za jednotlivé sjednané služby. Při úvaze, že žalobce může nárokovat pouze to, co by při obvyklém nakládání a hospodaření s lesy musel vynaložit žalovaný, byl-li by jejich vlastníkem, je zjevné, že v případě žalovaného by nedošlo k zásadnímu zásahu v majetkové sféře, neboť žalovaný je plátce DPH a odpočty daně by byly uplatňovány v rámci úhrady na vstupu a tudíž by rovněž docházelo ke snížení daně placené na výstupu o dotčený obnos.

21. Celkové náklady, které se žalobce mohl započítat při vrácení předmětných lesních pozemků a prodeji vytěžené lesní hmoty činí celkem [částka]. Tuto částku by žalovaný účelně vynaložil, pokud by musel provést práce stejného charakteru. Jde o peněžitou částku, která odpovídá částkám obvykle vynakládaným na získání plodů v daném místě a čase, tak jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobci již zmiňovanou částku, soud rozhodl, tak jak je ve výroku rozsudku a další nárok na peněžité plnění zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci. Žalovaný byl zcela úspěšný, náleží mu tedy náhrada všech účelně vynaložených nákladů se sporem spojených. Jde o náklady 3 znaleckých posudků, jejichž výše podle přeložené fakturace činí [částka]. Dále jde o odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění z žalované částky. Odměna advokáta představuje dle § 7) bod 6 vyhlášky odměnu [částka] za jeden úkon. Za vykázaných 10,5 úkonu jde o odměnu ve výši [částka] a 11 RP po [částka], tedy [částka]. Dále právnímu zástupci žalovaného náleží náhrada za ztrátu času strávenou na cestě k jednání, celkem 8 započatých hodin ([obec] – [obec] a zpět) k 4 jednáním, tj. celkem [částka]. Konečně náklady řízení pak tvoří jízdné advokáta k soudu k 4 jednáním při použití vozu s doloženou průměrnou spotřebou 6 l [číslo] km, 2 jednání proběhla v roce 2020 a 2 v roce 2021. Při aplikaci vyhlášky o cestovních náhradách pro rok 2020 jde o ujetých celkem 108 km (4 x 27 km) po [částka] km, tj. [částka]. V roce 2021 při ujetí stejného počtu kilometrů po 6, [částka] km se jedná o částku [částka] Celkem náklady řízení představují částku [částka].