9 C 115/2021

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 32 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 918,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 918,50 Kč od 12. 4. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 511,60 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podáním došlým soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 32 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucím ze žalované částky od 12.4.2021 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný byli ke dni podání žaloby podílovými spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci a kat. úz. [obec], jež stojí na pozemku st. parc. [číslo] v obci a kat. úz. [obec], a to vč. k této jednotce přináležejících spoluvlastnických podílů na budově [adresa], stojící na pozemku st.parc. [číslo] na pozemku st.parc. [číslo] o velikosti těchto podílů [číslo], vše v kat. úz. a obci [obec] (dále jen bytová jednotka). Jejich spoluvlastnictví bylo rovnodílné. Žalobkyně a žalovaný spolu žili jako druh a družka v bytové jednotce. Jejich soužití skončilo a předmětnou bytovou jednotku využívá výlučně žalovaný, když v ní bydlí společně se svojí manželkou paní [jméno] [příjmení], dříve [příjmení]. Žalobkyně je tudíž z užívání této jednotky zcela vyloučena a žalovaný využívá celou tuto bytovou jednotku pouze pro sebe resp. pro sebe i manželku. Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje tím, že tuto jednotku užívá nad rámec velikosti svého spoluvlastnického podílu. Výši bezdůvodného obohacení žalobkyně shledává v částce 2 700 Kč měsíčně, tedy ve výši jedné poloviny obvyklého nájemného, neboť obvyklé měsíční nájemné z celé této bytové jednotky shledává v částce 5 400 Kč měsíčně. Na výši obvyklého nájemného z této bytové jednotky byl zpracován znalecký posudek znalce [titul] [příjmení] [titul za jménem], [číslo] 2020, a dále k němu byl dne [datum] zpracován dodatek [číslo] podle kterého je obvyklé nájemné v předmětném bytě v daném určeno a zjištěno ve výši 5 400 Kč měsíčně. Tento posudek byl zpracován v rámci soudního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], ve kterém žalobkyně požaduje po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za období od listopadu 2018 do března 2020. V uvedené věci byl dne [datum rozhodnutí] vyhlášen rozsudek [číslo jednací] C 303/ 2019 [číslo] ve kterém došel soud k závěru, že:“ … období od března 2019 do žalovaného období březen 2020 již má žalobkyně právo na bezdůvodné obohacení….“, když z obsahu rozhodnutí vyplývá, že jde prakticky o„ nadužívání“ nemovitostí žalovaným, čímž jsou zcela vyvrácena tvrzení žalovaného ohledně období, kdy byt údajně nenadužíval i ohledně užívání bytu jeho nynější manželkou. Okolnost, že byt je nadužíván, je zcela zjevná. Žalobkyně se touto žalobou domáhá po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytové jednotky žalovaným s vyloučením žalobkyně nad rámec velikosti jeho spoluvlastnického podílu v období od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021 /tedy za jiné časové období než v řízení vedeném u OS [obec] sp.zn. [spisová značka], byť ze stejných důvodů/. Výši bezdůvodného bohacení za shora uvedené období od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021, jež je předmětem této žaloby tedy žalobkyně vyčísluje na částku 12 x 2 700 Kč, celkem tedy na částku 32 400 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného i jeho právního zástupce přípisem ze dne [datum] o vydání bezdůvodného obohacení ze shora uvedených důvodů ve výši 32 400 Kč, na což však nebylo nijak reagováno a požadovaná částka nebyla uhrazena.

2. Pokud žalovaný namítá, že nárok žalobkyně je nemravný a jde o zneužití práv, neboť žalobkyně měla obdržet 552 500 Kč na vypořádání podílu z titulu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce, že se měla domáhat svých práv jinak a že se nepodílela na pořízení bytu, pak tyto námitky považuje žalobkyně za zcela nedůvodné z následujících důvodů. a) Žalobkyně neměla možnost byt užívat /jednak s ohledem na postoj žalovaného a jednak s ohledem na to, že on sám nemovitosti využíval se svojí manželkou/ a jiný postup není podmínkou využití tohoto práva, zvláště za situace, kdy faktický stav /způsob užívání bytu/ žalobkyni z jejího užívání vylučuje. b) Tvrzení, že se žalobkyně na pořízení bytu/ uhrazení kupní cena za něj/ nepodílela je nepravdivé. Žalovaný z pozice žalobce vedl proti žalobkyni řízení u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. [spisová značka], které již pravomocně skončil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Předmětem žaloby byly tvrzené nároky žalobce [celé jméno žalovaného] (v projednávané věci žalovaného) na úhradu dluhu /půjčky od banky/ použité na uhrazení kupní ceny za byt. Odvolací soud uložil žalované [celé jméno žalobkyně] povinnost zaplatit žalobci 88 054,20 Kč s příslušenstvím, kterým je zákonný úrok z prodlení, neboť na koupi bytové jednotky se podíleli oba účastníci (čerpáním úvěru) a měli by se tak v rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví na nákladech podílet rovným dílem. Žalobkyně i nedoplatek částky jejího podílu na úhradu úvěru na pořízení bytu dle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výši 88 054,20 Kč včetně úroků již uhradila. c) Žalovaný sám uvádí, že již není vlastníkem předmětného bytu na základě darovací smlouvy. Současně se však dovolá toho, že vyplacením podílu žalobkyni se ocitnul na hranici chudoby. Pokud se žalovaný dobrovolně a bezúplatně zbavil majetku v hodnotě nejméně 1 100 000 Kč, pak jeho osobní a rodinnou situací nelze namítat nedůvodnost či„ nemravnost“ nároku žalobkyně. Pokud by žalovaný byt prodal, mohl získat nejméně uvedenou hodnotu, kterou by mohl sanovat své dluhy a ještě by měl značné peněžní prostředky /nehledě na prostředky od žalobkyně dle citovaného rozhodnutí/. Navíc nemovitosti daroval osobě sobě blízké-dceři své manželky.

3. Žalovaný následně rovněž vznáší námitky vůči započtení, které učinil žalovaný v částce 14 348 Kč. Žalobkyně k tomu namítá především nezapočitatelnost pohledávek z důvodů jejich spornosti a pochybnosti. K tomu žalobkyně uvedla, že a) veškeré platby žalovaným tvrzené měl hradit on sám, pokud byt výlučně užíval, b) žalovaný se stal vlastníkem předmětných nemovitostí, čímž na něj přešly i veškeré související nároky z titulu plateb do fondu oprav, jakož o poměrná část prostředků uložených ve fondu oprav, c) ve věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. [spisová značka] soud dospěl závěru, že žalobkyně nemá právo na bezdůvodné obohacení za listopad, prosinec 2018 a za leden a únor roku 2019, tedy za 4 měsíce po 2 700 Kč, celkem nemá tak nárok na 10 800 Kč s příslušenstvím. Soud vyšel z toho, že v tomto období žalovaný ještě řádně platil z dohody o uznání dluhu po 4 000 Kč měsíčně a žalobkyně sama uznala, že v období, kdy bude žalovaný řádně platit z dohody o uznání dluhu a zároveň bude v bytě bydlet sám, nebude žádat po žalovaném bezdůvodné obohacení ve výši poloviny obvyklého nájemného. Žalobkyně tento závěr akceptovala, žalovaný však přesto po žalobkyni požaduje a započítává své údajné pohledávky i za listopad, prosinec 2018 a za leden a únor roku 2019, tedy za 4 měsíce, ačkoliv byt užíval bezúplatně sám. V tomto směru, i kdyby zápočet všech tvrzených pohledávek byl možný a pohledávky důvodné, je třeba tento zápočet vnímat jako v rozporu s dobrými mravy, d) platby pojištění ve výši 537 Kč nesouvisejí s bytem, a není právní důvod k tomu, aby se na nich žalobkyně jakkoliv podílela, e) žalobkyně z opatrnosti namítá promlčení tvrzených pohledávek, f) i kdyby však byl žalovaný oprávněn tyto pohledávky započítat, započtení provedl platně a šlo by o nepromlčené pohledávky, pak žalobkyně namítá, že uvedené jednání činí až po podání žaloby, tudíž žaloba byla podána důvodně a uvedená skutečnost by neměla mít vliv na právo na náhradu nákladů řízení.

4. Podáním došlým soudu dne [datum] žalovaný navrhl proti nároku žalobkyně započtení částky celkem 14 348 Kč s odůvodněním, že žalovaný minimálně od listopadu 2018 do března 2020, kdy byla žalobkyně spoluvlastníkem bytové jednotky, platil měsíčně 1 000 Kč do fondu oprav bytového domu, 537 Kč pojištění a 151 Kč odměnu správce bytového domu. Celkem za 17 měsíců to činí 28 696 Kč. Veškeré uvedené platby přímo souvisely s vlastnictvím bytu a oba spoluvlastníci k nim byli povinni v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, každý o velikosti jedné ideální poloviny. Žalobkyně tedy měla za uvedenou dobu uhradit částku 14 348 Kč, kterou za ni uhradil žalovaný. K úhradě těchto částek byla v rozsahu svého spoluvlastnického podílu povinna žalobkyně, bez ohledu na to, zda byt užívala či nikoliv, případně z jakého důvodu jej neužívala, neboť vlastnictví zavazuje. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobkyně, že se jedná o pohledávky nezapočitatelné, které mají být neurčité. Pohledávky jsou určité, je patrno, o jaké částky se jedná, z jakého právního důvodu byly placeny a kdy. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že bytovou jednotku nabyli účastníci za těch okolností, že v bytové jednotce bydlel žalovaný od roku 2007 jako nájemce v souvislosti s tím, že pracoval pro [právnická osoba] – rekonstrukce a opravy historických staveb, s.r.o., když vlastník této společnosti byl tehdejším vlastníkem bytové jednotky. Když se v roce 2016 naskytla příležitost bytovou jednotku koupit, uzavřel žalovaný dne [datum] kupní smlouvu. Ta nakonec nebyla předmětem vkladu do katastru nemovitostí, protože žalobkyně jako tehdejší partnerka žalovaného si vymínila, aby i ona byla v kupní smlouvě uvedena. Takto nabyli účastníci byt do podílového spoluvlastnictví. Žalovaný učinil nespornou skutečnost, že [datum] účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání podílového spoluvlastnictví, na jejímž základě se žalovaný stal výlučným vlastníkem bytové jednotky a zavázal se zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 552 500 Kč a tuto povinnost splnil.

5. Žalovaný vyjádřil názor, že vůči žalobnímu návrhu žalobkyně by měl být uplatněn korektiv dobrých mravů. Ukončení společného soužití sebou v naprosté většině případů přináší důsledek faktického odloučení jednoho partnera od druhého, a to dříve, nežli dojde k dohodě nebo jinému způsobu řešení ohledně vypořádání majetkových vztahů. Jedná se o dispozici s vůlí účastníka/partnera, kterou může a nemusí projevit, využít. V konkrétním případě se žalobkyně odstěhovala zcela dobrovolně. Nelze však za tento stav nepřiměřeně stíhat pouze jednu stranu, která v nemovitosti, kde doposud bydlela, zůstala, na rozdíl od druhé strany, která se zcela dobrovolně rozhodla odejít. Žalovaný je přesvědčen, že na jeho straně bezdůvodné obohacení nevzniklo, protože se nikterak na úkor žalobkyně neobohatil. Pakliže by soud shledal, že se jedná u žalobkyně o výkon práva, který odpovídá zákonu, je dle přesvědčení žalovaného v rozporu s dobrými mravy a nemůže mu proto být přiznána soudní ochrana (opakovaně nálezy Ústavního soudu, aktuálně v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3542/20). Je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení žalovaného navenek. Žalovanému nemůže přitěžovat ani to, že předmětný byt daroval své nevlastní dceři a lichá je i polemika žalobkyně na téma vzdání se zisku z kupní ceny. Žalovaný by bytovou jednotku neprodal, protože by neměl kde bydlet. Bytovou jednotku stále užívá za účelem uspokojování své bytové potřeby. Nemá prostředky na to, aby ji jakkoli udržoval nebo renovoval. Je důchodce stižený tíživou a nejistou životní situací, kdy jsou vedena nákladná soudní řízení a jemu na to, aby mohl po celoživotní fyzické práci odpočívat v důchodu, nezbývají žádné finance. Naopak je nucen splácet půjčky v souvislosti s vypořádáním spoluvlastnictví s žalobkyní. Z důchodu mu skutečně nic nezbývá. Žalovaný sice obdržel od žalobkyně z pravomocně skončeného řízení vedeného u Okresního soudu Č. Krumlov pod sp. zn.: [spisová značka] částku 88 054,20 Kč včetně úroků, leč tuto takřka obratem použil na úhradu dluhu, který má u [právnická osoba] – rekonstrukce a opravy historických staveb s.r.o. Vůči tomuto věřiteli splácí zápůjčku v celkové výši 150 000 Kč, kterou si byl nucen vzít na to, aby vyplatil žalobkyni vypořádací podíl na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Bytové jednotce. Dále má žalovaný v souvislosti s vyplacením žalobkyně úvěr ve výši 400 000 Kč, který bude splácet až do roku 2028. Měsíční splátka úvěru činí 7 554 Kč, měsíční splátka pojištění úvěru činí 537 Kč. Dále platí žalobce měsíčně 3 000 Kč jako zálohu na energie, 2 633 Kč na fond oprav a odměnu správce a vodné, poplatek SIPO 150 Kč, poplatek [právnická osoba] 99 Kč a průměrně 9 000 Kč měsíčně jako náklady právního zastoupení. Je zcela evidentní, že z důchodu, který činí 19 195 Kč měsíčně mu nezbývá nic. Další vedení soudního sporu s žalobkyní je pro něj takřka likvidační, což sama žalobkyně musí bohužel dobře vědět. Pokud soud neshledá v dalším žalobní návrhu rozpor s dobrými mravy, v podstatě tak může dojít k závěru, že stačí pouhé dobrovolné odstěhování se z nemovitosti, která je předmětem podílového spoluvlastnictví, k tomu, aby účastník mohl po druhém spoluvlastníkovi, který se sám nikterak nepřičinil o to, aby k nevyužití společné nemovitosti druhým spoluvlastníkem docházelo (protože rozchod a ukončení společného soužití jistě nelze přičítat v konkrétním případě jednomu nebo druhému účastníku), žádat majetkový prospěch. To vše za stavu, kdy nadále nemovitost spoluvlastní (spoluvlastnila) a může s ní vlastnicky i jinak disponovat, leč se v ní (na rozdíl od druhého spoluvlastníka) nezdržuje. Takový závěr je zcela absurdní a společensky nepřijatelný. [obec] mravy mají být vnímány jako korektiv spravedlnosti. Ten by však v takové úvaze shledán nebyl.

6. Informace o jednotce prokazuje, že ke dni podání žaloby byli účastníci podílovými spoluvlastníky bytové jednotky v rozsahu každý jedné poloviny. Dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum] prokazuje, že se účastníci dohodli na zrušení podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce, žalovaný se stal výlučným vlastníkem bytové jednotky a zavázal se žalobkyni zaplatit na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 552 500 Kč. Informace o jednotce prokazuje, že v době rozhodnutí soudu je vlastnicí bytové jednotky paní [jméno] [příjmení].

7. Účastníci učinili nesporným, že v době, která je předmětem tohoto řízení, tj. od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021 bylo obvyklé měsíční nájemné z celé bytové jednotky v částce 5 400 Kč měsíčně. Je to prokázáno i znaleckým posudkem znalce [titul] [příjmení] [titul za jménem], [číslo] 2020, a k němu dne [datum] zpracovaným dodatkem [číslo].

8. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] je prokázáno, že ve výroku I. byl rozsudek soudu prvního stupně (tj. rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) ve výroku I. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 88 054,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 9. 2021 do zaplacení a ve výroku II. potvrzen. Výrokem II. byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 38 485,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení změněn tak, že žaloba byla v této části zamítnuta. Výrokem III. byl rozsudek soudu prvního stupně se výroku III. ohledně úroku z prodlení z částky 88 054,20 Kč změněn tak, že byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 054,20 Kč za období od 23. 10. 2020 do 23. 9. 2021, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve zbytku byl ve výroku III. potvrzen. Výrokem IV. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V řízení šlo o nárok žalobce [celé jméno žalovaného] proti žalované [celé jméno žalobkyně] o zaplacení 167 425 Kč, představujících širší vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce. Účastníci učinili nesporným, že soudem uložená povinnost [celé jméno žalobkyně] zaplatit [celé jméno žalovaného] 88 054,20 Kč se zákonnými úroky byla splněna.

9. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] je prokázáno, že jím bylo v řízení žalobkyně [celé jméno žalobkyně] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] o zaplacení 169 900 Kč rozhodnuto ve výroku I. tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 124 000 Kč s 9,50 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, částku ve výši 5 400 Kč s 9,50 % úrokem z prodlení od 23. 5. 2019 do zaplacení, částku ve výši 40 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2020 do zaplacení, výrokem II. byla co do částky 10 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2020 do zaplacení žaloba zamítnuta a výroky III, IV. a V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení státu a účastníků. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, o kterém v době rozhodnutí soudu nebylo rozhodnuto. V tomto řízení soud řešil mimo jiné otázku, od kdy žila manželka žalovaného skutečně s ním ve společné domácnosti v bytové jednotce a dospěl k závěru, že ke společnému soužití žalovaného se svou manželkou tedy došlo až od dubna roku 2020. Nebylo prokázáno, že by tam bydlela již od listopadu 2018 a že by z toho titulu měl platit žalovaný bezdůvodné obohacení již od této doby. Tyto závěry učinil soud i v projednávané věci na základě důkazu čtením výpovědí účastníků z protokolu o jednání ve věci [spisová značka] (na č. l. 135 a následujících), které byly podány do protokolu z [datum] a následně samotným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

10. Periodickými výpisy z účtu žalovaného za období listopad 2018 – březen 2020 je prokázáno, že každý měsíc za uvedené období žalovaný provedl odchozí úhradu 537 Kč jako odchozí úhradu [právnická osoba] a dále částky 1 633 Kč s identifikací úhrady„ nájem“ s názvem protiúčtu„ Společenství vlastníků bytových jednotek“.

11. Listina nazvaná přehled vyměřených předpisů za rok 2021 vystavená [právnická osoba], správa domů, je prokázáno, že pro žalovaného byla součástí předpisu záloha 1 000 Kč a 151 Kč odměna správce, a to pro rok 2021 s tím, že stejná částka platila i pro rok 2018 – 2020.

12. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že se jím žalobkyně obrátila na žalovaného, jako na spoluvlastníka bytové jednotky s tím, že je žalobkyni známo, že bytovou jednotku užívá žalovaný spolu s paní [jméno] [příjmení], čímž dochází k porušení dohody účastníků z dřívější doby. Z toho důvodu žalobkyně vyzývá žalovaného k placení platby za užívání bytové jednotky v rozsahu její poloviny ve výši 3 000 Kč měsíčně představující obvyklé nájemné. Žalobkyně stanovuje splatnost uvedené částky vždy k 20. dni počínaje březnem 2019.

13. Žalobcem sepsaný přehled příjmů a výdajů prokazuje, že podle jeho údajů činí jeho měsíční obvyklé výdaje celkem 13 973 Kč, za energie, příspěvek do fondu oprav a vodu, poplatek SIPO, poplatek Komerční bance, úvěr s úrokem a pojištění úvěru. Nad rámec těchto výdajů žalovaný splácí ještě zápůjčku ve výši 150 000 Kč, kterou si vzal u svého zaměstnavatele Ing. [jméno] [příjmení] na vyplacení podílového spoluvlastnictví žalobkyni. Skutečnost, že žalovaný si zapůjčil od Ing. [příjmení], prokazuje smlouva o zápůjčce ze dne [datum]. Tato zápůjčka byla částečně splacena [datum] částkou ve výši 100 000 Kč, což prokazuje pokladní doklad vystavený Ing. [příjmení] s tím, že z dluhu zbývá uhradit 50 000 Kč.

14. Skutečnost, že žalobkyně neužívala předmětný byt v období, jež je předmětem tohoto řízení, tedy od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021, je prokázána výpověďmi svědků, kteří vypovídali v řízení vedeném Okresním soudem v Českém Krumlově, sp. zn. [spisová značka].

15. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobkyně a žalovaný byli ke dni podání žaloby podílovými spoluvlastníky bytové jednotky. Jejich spoluvlastnictví bylo rovnodílné. Žalobkyně a žalovaný spolu žili jako druh a družka v bytové jednotce. Jejich soužití skončilo a žalobkyně se z bytové jednotky odstěhovala v říjnu 2018. Od té doby bytovou jednotku využívá výlučně žalovaný, když od března 2020 v ní bydlí společně s ním jeho manželka paní [jméno] [příjmení], dříve [příjmení]. Žalobkyně je tudíž z užívání bytové jednotky v období, které je předmětem řízení, tedy od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021 zcela vyloučena a žalovaný využívá celou tuto bytovou jednotku pouze pro sebe resp. pro sebe i manželku.

16. Na projednávanou věc lze použít rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Jeho závěry platí i pro zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Právní věta tohoto rozhodnutí zní: Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.) Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil ve věci s obdobným skutkovým základem jako v projednávané věci, tedy že žalobce nikdy nepodal žalobu na vyklizení žalovaných, případně na úpravu rozsahu užívání nemovitosti. Obdobně nepodal žalobu na úpravu užívání nemovitosti ve vztahu k žalované po rozvodu jejich manželství. Z domu se dobrovolně vystěhoval. Mezi účastníky není dosud vypořádáno společné jmění manželů a uvedené nároky by měli účastníci řešit v rámci tohoto vypořádání. V projednávané věci se žalobkyně také z bytové jednotky dobrovolně odstěhovala a v období, které je předmětem žaloby (od. 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021) nebyli účastníci jako podíloví spoluvlastníci vypořádáni. K vypořádání došlo až ke dni [datum]. Mezi účastníky nebyla v předmětném období uzavřena dohoda o způsobu užívání bytové jednotky.

17. Nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení podle § 2991 a následujících občanského zákoníku za shora uvedené období je tedy důvodný. Výše obvyklého nájemného předmětné bytové jednotky činí v období od [datum] [datum] částku 5 400 Kč, polovina této částky odpovídající spoluvlastnického podílu žalobkyně 2 700 Kč, což za období 12 měsíců představuje žalovanou částku 32 400 Kč. Žalobkyně má nárok také na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/202 Sb. občanského zákoníku ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] v návaznosti na lhůtu k zaplacení, kterou dala žalobkyně žalovanému ve své výzvě k zaplacení ze dne [datum].

18. Proti nároku žalobkyně však žalovaný uplatnil námitku započtení částky celkem 14 348 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný minimálně od listopadu 2018 do března 2020, kdy byla žalobkyně spoluvlastníkem bytové jednotky, platil měsíčně 1 000 Kč do fondu oprav bytového domu, 537 Kč pojištění a 151 Kč odměnu správce bytového domu. Celkem za 17 měsíců to činí 28 696 Kč. Platby 1 000 Kč do fondu oprav bytového domu a 151 Kč představující odměnu správce bytového domu přímo souvisely se spoluvlastnictvím bytové jednotky a žalobkyně se na nich měla podílet jednou polovinou odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu. Soud shledal nárok žalovaného důvodným v částce 7 481,50 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalobkyně podle § [číslo] odst. 2, neboť tuto částku plnil žalovaný za žalobkyni. Jde o částku 1 000 Kč do fondu oprav bytového domu a 151 Kč odměnu správce bytového domu, tj. 1 151 Kč za období od března 2019 do března 2020 (včetně) tedy 1 151 Kč x 13 měsíců, tj. 14 963 Kč děleno dvěma, tj. 7 481 Kč. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalobkyní, nepřiznal soud žalovanému nárok za období měsíců listopad a prosinec 2018 a leden a únor 2019. Vzájemný návrh není nejistou pohledávkou, neboť v řízení provedené důkazy prokazují nárok žalovaného, který je způsobilý k započtení proti pohledávce žalobkyně podle § 98 o.s.ř. Soud neshledal důvodným nárok na zaplacení částky 537 Kč, kterou platil žalovaný od listopadu 2018 do března 2020 za pojištění v souvislosti s úvěrem, který čerpali účastníci na koupi bytové jednotky, neboť zde jde o platby, které nesouvisí se spoluvlastnictvím účastníků k bytové jednotce a není žádný právní důvod, pro který by se na těchto platbách měla žalobkyně podílet.

19. Pokud soud shledal žalobu důvodnou do částky 32 400 Kč, ale proti této částce započetl oprávněný nárok žalovaného ve výši 7 481,50 Kč, uložil žalovanému zaplatit rozdíl těchto částek ve výši 24 918,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] (viz odstavec 17. odůvodnění tohoto rozsudku 20. Oba účastníci navrhli, aby soud nepřiznal uplatňované nároky pro rozpor s dobrými mravy. Soud námitky žádného z účastníků na tento postup neshledává důvodnými. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. V projednávané věci nejde u žádného z uplatněných nároků o zjevné zneužití práva, ale o standardní nároky, u nichž byla provedeným dokazováním a následným právním hodnocením prokázána jejich oprávněnost a žádná z okolností, kterými účastníci použití uvedeného ustanovení není způsobilá k tomu, aby soud tohoto ustanovení použil. Právě ten stav, kdy se jeden ze spoluvlastníků dobrovolně odstěhuje z nemovitosti, která je předmětem podílového spoluvlastnictví, a druhý ze spoluvlastníků bez dohody o způsobu užívání tuto užívá sám je důvodem k uplatnění nároku na bezdůvodné obohacení. Takové nároky soudy běžně projednávají a rozhodují o nich a projednávaná věc nenese žádné znaky mimořádnosti, které by odůvodňovaly užití § 8 občanského zákoníku.

21. S ohledem na shora uvedené skutkové a právní závěry soud zamítnul jako nadbytečné návrhy na provedení důkazu výpisy z účtu žalovaného za 12 měsíců roku 2021 a úvěrovou smlouvou od [právnická osoba], která měla prokazovat tvrzení žalovaného, že si vzal úvěr na výplatu spoluvlastnického podílu žalobkyni na základě dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví.

22. Žalovaný navrhnul, aby pro případ, že by soud rozhodoval o uložení povinnosti žalovanému nahradit náklady řízení žalobkyni, s ohledem na shora uvedené skutečnosti postupoval podle § 150 občanského soudního řádu a navrhuje, aby tuto povinnost žalovanému neuložil. Žalovaný je přesvědčen, že u něj jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v jeho majetkových poměrech, jak je popsal shora.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle vyhl. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve výši 12 100 Kč za pět úkonů právní služby po 2 420 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne [datum] a [datum], účast při jednání dne [datum] a [datum]) odměna za právní zastoupení ve výši 2 400 Kč za dva úkony právní služby po 1 210 Kč podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (předžalobní výzva, účast při jednání dne [datum], při kterém nebylo zahájeno jednání) a náhrada hotových výdajů 2 400 Kč za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, tj. o 4 061,40 Kč a soudní poplatek 1 620 Kč Celkem tak činí náhrada nákladů řízení 25 021,40 Kč. Žalobce byl úspěšný v 77%, a neúspěšný ve 23%, takže mu náleží 54% nákladů řízení, tj. částka 13 511,60 Kč. Soud neužil ustanovení § 150 o.s.ř., neboť neshledal důvody hodné zvláštního zřetele k jeho použití. Majetková situace žalovaného jak jím byla podrobně popsána, není taková, aby na něj soud mohl hledět jako na osobu, na kterou je uvedeného ustanovení možné použít. Žalovaný má sice oproti svým příjmům i značné výdaje, je však nutno zohlednit to, na co poukázala žalobkyně, tj. že pokud žalovaný poté, co nabyl bytovou jednotku do svého výlučného vlastnictví, daroval ji dceři své manželky a zbavil se dobrovolně a bezúplatně majetku v hodnotě nejméně 1 100 000 Kč. Pokud je žalovanému podle darovací smlouvy umožněno bytovou jednotku dále užívat, mohl si vymoci takové právo i v kupní smlouvě, byť by byla pravděpodobně kupní cena nižší.