9 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa o uložení povinnosti k odstranění výsadby stromů na pozemku

I. Návrh, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně odstranit z pozemku parc. [číslo] zahrada v k. ú. a obci [obec] výsadbu stromů vysazených a situovaných při společné hranici s pozemkem parc. [číslo] ostatní plocha v k. ú. a obci [obec] sestávající ze stromů Zerav západní (thuja occidentalis) v počtu šesti kusů, meruňky odrůda Bergeon v počtu jeden kus a třešně odrůda [příjmení] v počtu jeden kus, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení [částka] 541,80 ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se podáním došlým soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně odstranit z pozemku parc. [číslo] zahrada v k. ú. a obci [obec] výsadbu stromů vysazených a situovaných při společné hranici s pozemkem parc. [číslo] ostatní plocha v k. ú. a obci [obec] sestávající ze stromů Zerav západní (thuja occidentalis) v počtu šesti kusů, meruňky odrůda Bergeon v počtu jeden kus a třesně odrůda [příjmení] v počtu jeden kus. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, vše v k. ú. a obci [obec] Tyto pozemky přiléhají k pozemku stav. parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří rovněž ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí je na něm stojící budova [adresa] v části obci [část obce], objekt k bydlení v k. ú. a obci [obec], ve které žalobkyně mnoho let žije se svou rodinou a přiléhající pozemky jsou užívány jako zahrada k pěstování zeleniny, ovoce a rovněž plní odpočinkovou a okrasnou funkci (dále jen„ pozemky žalobkyně“). Žalovaní jsou vlastníci pozemku parc. [číslo] zahrada v k. ú. a obci [obec], který mají ve společném jmění manželů (dále„ pozemek žalovaných“). Pozemek žalovaných sousedí s pozemky žalobkyně, resp. přímo s pozemkovou parcelou [číslo]. Žalovaný na pozemku žalovaných při společné hranici s pozemkem parc. [číslo] ostatní plocha, vysázeli túje (Zerav západní) v počtu šesti kusů, přičemž se jedná o tzv. řadovou výsadbu ve sponu, jdoucí podél hranice mezi pozemky bezprostředně podél oplocení, které tvoří rozhradu mezi shora uvedeným pozemky. Žalovaní rovněž při společné hranici mezi uvedenými pozemky vysadili na pozemku žalovaných dva ovocné stromy, a to jeden kus meruňky, odrůda Bergeon (výška asi jeden metr) a jeden kus třešně, odrůda [příjmení] (výška cca dva metry), přičemž tyto ovocné stromy byly vysazeny v roce 2019 a šest kusů tújí na konci roku 2018. Pokud se jedná o vzdálenost žalovanými provedené výsadby dřevin od společné hranice mezi pozemky, túje jsou ve vzdálenosti zcela minimální, tj. asi 40 cm a rovněž oba uvedené ovocné stromy jsou velice blízko společné hranice mezi uvedenými pozemky. Žalobkyně s výsadbou uvedených dřevin nedala souhlas, ani o udělení souhlasu nebyla před jejich výsadbou ze strany požádána. Žalobkyně se proto domáhá ochrany, kterou jí dává § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobkyně považuje výsadbu na pozemku žalovaných za zcela nevhodnou, bez souhlasu žalobkyně v minimální vzdálenosti od společné hranice pozemků. Výsadba absolutně nerespektuje vzdálenosti od společné hranice stanovené občanským zákoníkem pro výsadbu dřevin. Zerav západní (thúja occidentalis) je stále zelený, jehličnatý strom čeledi cypřišovitých a dorůstá výšky až 15 – 20 metrů. Meruňka a třešeň jsou plodonosné ovocné dřeviny dorůstající rovněž výšku přesahující tři metry. Žalovaní provedli výsadbu dřevin na svém pozemku za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Výsadba provedená žalovanými je nejen v rozporu s uvedeným zákonným ustanovením, neboť se nachází v bezprostřední blízkosti společné hranice mezi pozemky, ale navíc s ohledem na bezprostřední blízkost takové výstavby dřevin zasahuje negativně do práv žalobkyně, když je zřejmé, že bude docházet a již také dochází ze spadu listí, větví či semen na pozemky žalobkyně a rovněž dochází k prorůstání kořenů dřevin na pozemky žalobkyně. Pokud budou žalovaní túje stříhat, budou na pozemek žalobkyně dopadat jejich větve v místech, kde ona má záhon, přičemž větve tújí jsou jedovaté. Větve tújí budou rovněž ničit plot žalobkyně. Dále dochází ke stínění a odčerpání vláhy z pozemků žalobkyně, a pokud by k odstranění dřevin z pozemku žalovaných nedošlo, byly by takové negativní imisní dopady zcela intenzivnější, včetně poškození oplocení a jeho podezdívky. Žalobkyně se domnívá, že hlavním smyslem výsadby specifikovaných dřevin je především snaha poškodit žalobkyni. Nedává žádný logický smysl sázet plodonosné ovocné stromy, u nichž je předpoklad rozvoje koruny za účelem pěstování plodů tak, že tyto budou velmi brzy zasahovat na sousední pozemek, z čehož mohou vznikat další potenciální spory. Rovněž nedává smysl sázet jakékoliv okrasné dřeviny tak blízko hranice se sousedním pozemkem, že není možné prakticky provádět jejich údržbu ze strany směrem k sousednímu pozemku, když je zřejmé, že navíc budou prorůstat a poškozovat oplocení (rozhradu) mezi pozemky, které není ve vlastnictví žalovaných. Žalobkyně měla zájem vyřešit věc smírně, vyzývala žalované dopisem z [datum], aby přemístili uvedené dřeviny a snažila se vyvolat jednání o hledání možného kompromisu. Žalobkyně také požádala přípisem z [datum] o pomoc Městský úřad Český Krumlov, odbor životního prostředí a zemědělství, nicméně jí bylo sděleno, že se jedná o záležitost, která není v kompetenci tohoto orgánu a jedná se o občanskoprávní spor. Žalovaná vyzvala žalované dále výzvou z [datum] k odstranění dřevin pro rozpor s § 1017 odst. 1 občanského zákoníku a poskytla jim lhůtu do [datum]. Žalovaní však do dne podání žaloby výsadbu neodstranili, ani na výzvu nereagovali. Žalobkyně by nebránila výsadbě stromů, pokud by byla v souladu se zákonem, tak tomu však není.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K žalobnímu návrhu uvedli, že tvrzení, že Zerav západní dorůstá výšky 15 – 20 metrů, ale podle žalovaných je notorietou, že tuto rostlinu lze zastřihávat a její habitus trvale udržovat ve výrazně nižší výšce. Rovněž výše třešně a meruňky může být regulována pravidelným řezem, tyto jsou navíc ve vzdálenosti 170, resp. 200 cm od hranice pozemků. Není pravdivé tvrzení žalobkyně ohledně spadu listí (Zerav západní je jehličnan), větví či semena argumentace týkající se nepříznivých dopadů na žalobkyninu zahradu je čistě hypotetická bez opory ve skutečném stavu věcí. Není hlavním účelem žalobkyni poškodit, jak se sama domnívá, ale snaha zajistit pro žalované soukromí živým plotem, který bude tvořen Zeravy západními a to ve výšce nepřesahující 200 cm. Žalovaní poukázali na skutečnosti, že žalobkyně nemá jako vlastník pozemku pro odstranění stromů rozumný důvod. Žalovaní odkázali na důvodovou zprávu k ustanovení § 1017 OZ:„ Takový rozumný důvod bude např. mít vlastník zemědělského pozemku, počne-li soused v těsné blízkosti hraniční čáry stromy, které hrozí v budoucnu vyčerpat podstatnou měrou podzemní vláhu i pod zemědělským pozemkem nebo které hrozí v budoucnu tento pozemek zastínit apod. Stejně tak bude mít např. vlastník pozemku s domem nedaleko hraniční čáry rozumný důvod bránit se, zasadí-li soused při hraniční čáře např. mladý exemplář jírovce maďalu, protože kořeny vzrostlého jedince tohoto druhu mohou dům vážně poškodit.“ Ve všech popsaných případech se uvádějí spojení jako„ podstatnou měrou“ (vyčerpat podzemní vláhu) či„ vážně poškodit“ (dům), důvodová zpráva tedy stanovuje určitou poměrně vysokou intenzitu hrozícího nebezpečí, aby bylo lze daný důvod označit za důvod rozumný. Nejedná se o excesivní a zcela výjimečné příklady, zákonodárce naopak danou pasáž uvozuje spojením„ např.“, které napovídá, že taková situace bude běžně pod rozumný důvod podřaditelná. Podle mínění žalovaných je smyslem a účelem § 1017 OZ, resp. zejména jeho prvního odstavce je umožnit obranu sousedovi, kterému výsadba stromů nějakým zásadním způsobem bude v budoucnu zasahovat do výkonu vlastnického práva k jeho pozemku či jej jinak zásadním způsobem zatíží. Spad listí a větví musí být v neakceptovatelné rovině, je nutno přihlédnout k tomu, že [obec] je sice město, leč město s velkým výskytem zahrad u rodinných domů, kdy tedy je nutno s jevy jako jsou listí, ovocné plody a větve počítat více než na Václavském náměstí v [obec]. Odčerpávání vláhy pak musí dosahovat opět určité vyšší intenzity, nepřiměřené místním poměrům, musí být„ podstatné“, nikoliv běžné v okolí. Nemůže tedy stačit, že kořeny zeravů západních jednou prorostou až do podezdívky, leč takové kořeny musí být způsobilé„ vážně poškodit“ nejen podezdívku, ale celý dům (jak uvádí důvodová zpráva). Vyžaduje-li právní řád k možnosti žádat odstranění stromů ve vlastnictví žalovaných rozumný důvod, pak tedy vyžaduje nebezpečí poměrně zásadních zásahů do práv žalobkyně za předpokladu, že stromy zůstanou na svém místě stát a vzrostou. Takové nebezpečí však z níže uvedených důvodů v této věci rozhodně dáno není. Oba ovocné stromy, jejichž odstranění je žádáno, jsou z výše uvedených důvodů ve vyvýšené poloze oproti žalobkynině zahradě a jejímu hraničnímu pozemku, stojí tedy na části pozemku za zídkou, pročež jakékoliv pronikání kořenů na nebo pod sousední pozemky je vyloučeno (takové pronikání by totiž zastavila ona zídka). Za oběma předmětnými ovocnými stromy stojí řada dalších stromů ve vlastnictví žalovaných, když spad plodů a listí z těchto starších (a tedy i více plodů a listí majících) stromů probíhá takřka výlučně na pozemek žalovaných (což lze předvídat i v případě obou předmětných stromů), nadto tyto stojí ve stejné vzdálenosti od hranice předmětných pozemků, a tedy i dokládají místní zvyklost v sázení stromů. Nelze tedy uvažovat o tom, že by spad„ listí a větví či semen“, jak žalobkyně uvádí, zde nějak vybočoval ze spadu listí, větví či semen, které lze v daném místě očekávat (celá čtvrť je tvořena domky se zahradami), když tedy poletování listí, úlomků větví nebo plodů je do jisté míry očekávatelné, přirozené, a tedy i nežalovatelné. V okolí pozemků účastníků je zcela běžné, že jsou okrasné dřeviny sázeny těsně k rozhradě jako tzv. živý plot. § [číslo] odst. 1 zdůrazňuje, že obecná kritéria (vzdálenost 3 m pro stromky přesahující výšku 3 m, vzdálenost 1,5 m pro ostatní) se uplatní pouze tehdy,„ neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného“. Zástavba [obec] je z velké části tvořena rodinnými domky a domy s přilehlými zahradami, když tento typ zástavby je ve čtvrti, kde se nachází pozemky účastníků, jasně převažující. Z toho pohledu je tedy i výsadba stromů velmi limitovaná rozměry zahrad a vlastníci se nemohou vyhnout tomu, aby své dřeviny sázeli u hranic se sousedními pozemky. Z toho důvodu se zde ujala místní zvyklost, která nestanoví pravidla pro vzdálenost výsadby, a stromky se tak sází i těsně vedle hranice, resp. rozhrady, když právě jedním z účelů je zajištění si soukromí v husté zástavbě. I kdyby tedy byl dán na straně žalující rozumný důvod pro odstranění stromů, který dán není, pak místní zvyklosti hovoří ve prospěch žalovaných, když v dané čtvrti, a ani na pozemku žalovaných, není místním zvykem sázet stromy ve vzdálenostech předvídaných OZ, nýbrž ve vzdálenostech výrazně menších až těsně u hranice pozemků. Ustanovení § [číslo] odst. 2 stanoví:„ Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.“ Byť komentářová literatura odkazuje na definici sadu v jiném právním předpise, resp. vymezení sadu dle katastrálních předpisů, kteroužto definici by výsadba na Pozemku žalovaných patrně (druh pozemku: zahrada) zcela nenaplnila („ Pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři nebo pozemek tvořící s okolními pozemky takto osázený souvislý celek“ dle přílohy k vyhlášce [číslo] Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)), je nutné zohlednit, že nejméně v části pozemku žalovaných se o sad materiálně jedná. Dva ovocné stromky, kterých se podaná žaloba týká, tvoří s dalšími dříve vysazenými stromky souvislou řadu, jsou funkčně i prostorově oddělené od zbytku zahrady a zejména starší stromky již plní svou pěstitelskou, a tedy i sadařskou funkci (plodí ovoce).

3. Informace o pozemku parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] prokazuje, že žalovaní jsou vlastníky tohoto pozemku. Vlastnictví pozemku [číslo] a [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] prokazuje informace o pozemku, přičemž všechny pozemky jsou zapsány pro obec a k. ú. [obec]. Umístění ovocných stromů a tújí je prokázáno snímky katastrální mapy a fotografiemi pořízenými žalobkyní. Z těchto fotografií je také patrné, že ani stávající stromy zasazené před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani předmětné dřeviny nezasahují před hranici pozemků účastníků, zároveň také prokazují, že jsou ovocné stromy zasazeny ve vzdálenosti menší než tři metry a túje je vzdálen méně než 1,5 metru, tj. ve vzdálenosti přibližně 40 – 50 cm. Žalobkyně má na svém pozemku přímo u hranice s pozemkem žalovaných dřevěný přístřešek, který několika centimetry přesahuje přes plot žalobkyně na pozemek žalovaných. Od plotu žalobkyně, tedy od hranice pozemků, je úzký pruh vzdálený od tohoto plotu zhruba 40 cm a v této vzdálenosti na pozemku žalovaných je z betonových tvárnic vytvořen taras (zřízený na žádost žalobkyně). [jméno] žalobkyně má na svém pozemku jeden ovocný strom. Túje jsou u hranice pozemků žalobkyně umístěny tak, že na pozemku žalobkyně je v sousedství těchto tújí umístěn záhon. U tohoto záhonu má žalobkyně na svém pozemku umístěnu pergolu. Pozemek sousedící s pozemkem žalovaných a s pozemkem žalobkyně je osazen tújí, která přesahuje svými větvemi až na pozemek žalobkyně. V těchto místech má sama žalobkyně také ovocný strom, který je však vysazen před účinností občanského zákoníku a to ve vzdálenosti menší než dva metry. Žalobkyně má také na svém pozemku u hranice s pozemkem žalovaných velkou nádrž na vodu.

4. Fotografie z ulice [ulice] a z ulice [ulice] prokazují, že v zahradách domů v těchto ulicích jsou na hranicích těchto pozemků a u plotů živé ploty, ať už zastřihávané do výše plotů, příp. bez zastřižení, tedy jakékoliv úpravy a u plotů rostou též i jiné dřeviny, než z tújí, stejně jako ovocné stromy. Tato skutečnost je prokázána také místním šetřením, které bylo provedeno soudem za účasti účastníků a jejich právních zástupců, přičemž pozemek žalovaných je zahrádka poměrně malá ve tvaru L, kde směrem k hranici pozemků účastníků, kde jsou umístěny túje, je pozemek ve tvaru L s jeho kratší částí. Tato kratší část je umístěna za garáží na pozemku účastníků. [jméno] žalobkyně má v sousedství rodinný dům se vzrostlým stříbrným smrkem a tújí, přičemž smrk zasahuje částečně větvemi až na pozemek žalobkyně.

5. Fotografie pořízené žalobkyní v areálu hřbitova v [obec] prokazují, že kmeny tújí mohou dorůstat až do šířky 20 cm a kořenové systémy po jejich vykopání mohou být až 150 cm.

6. Skutečnost, že při stříhání tújí žalovanými došlo k tomu, že některé drobné ústřižky z větví tújí dopadly na pozemek žalované v blízkosti jejího záhonu, prokazují fotografie. Fotografiemi je také prokázáno, že z jabloně na pozemku žalovaných vysazené před účinností občanského zákoníku, dopadají některé plody až na pozemek žalobkyně, přičemž převážná většina těchto plodů jabloně, zůstává na pozemku žalovaných. Vzdálenost ostříhaných tújí, tak, jak byly zaznamenány žalobkyní na fotografiích, je v řádu jednotek centimetrů od plotu žalované.

7. Shora uvedené důkazy jsou dostatečné pro zjištění skutkového stavu, proto byly jako nadbytečné zamítnuty důkazy smlouvu kupní, uzavřenou mezi městem Český Krumlov a [jméno] [příjmení] a žalobkyní, ke které je přiložen vytyčovací náčrt a důvodovou zprávou a dále rozhodnutím Městského národního výboru v [obec] z [datum] o udělení povolení k trvalému užívání, které měly prokazujovat, že žalobkyně je vlastníkem plotu včetně podezdívky.

8. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, vše v k. ú. a obci [obec] Tyto pozemky přiléhají k pozemku stav. parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří rovněž ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí je na něm stojící budova [adresa] v části obci [část obce], objekt k bydlení v k. ú. a obci [obec], ve které žalobkyně žije se svou rodinou a přiléhající pozemky jsou užívány jako zahrada k pěstování zeleniny, ovoce. Žalovaní jsou vlastníci pozemku parc. [číslo] zahrada v k. ú. a obci [obec], který mají ve společném jmění manželů. Pozemek žalovaných sousedí s pozemky žalobkyně, resp. přímo s pozemkovou parcelou [číslo]. Žalovaný na pozemku žalovaných při společné hranici s pozemkem parc. [číslo] ostatní plocha, vysázeli túje (Zerav západní) v počtu šesti kusů, přičemž se jedná o tzv. řadovou výsadbu ve sponu, jdoucí podél hranice mezi pozemky bezprostředně podél oplocení, které tvoří rozhradu mezi shora uvedeným pozemky. Žalovaní rovněž při společné hranici mezi uvedenými pozemky vysadili na pozemku žalovaných dva ovocné stromy, a to jeden kus meruňky, odrůda Bergeon (výška asi jeden metr) a jeden kus třešně, odrůda [příjmení] (výška cca dva metry), přičemž tyto ovocné stromy byly vysazeny v roce 2019 a šest kusů tújí na konci roku 2018. Pokud se jedná o vzdálenost žalovanými provedené výsadby dřevin od společné hranice mezi pozemky, túje jsou ve vzdálenosti zcela minimální, tj. asi 40 cm a rovněž oba uvedené ovocné stromy jsou vzdáleny od společné hranice mezi uvedenými pozemky 200 cm.

9. Žaloba není důvodná. Podle § 1017 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.) má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu. V pojednávané věci nebylo možno použít ustanovení odstavce 2 § [číslo], neboť stromy netvoří rozhradu podle § 1024 o.z., protože mezi pozemky účastníků je plot, který by případně byl rozhradou, ani sad, protože pět ovocných stromů nenaplňuje definici sadu uvedenou v § 3 odst. 8 vyhlášky [číslo] s přihlédnutím k tomu, že pozemek žalovaných je v katastru nemovitostí zapsán jako zahrada.

10. V řízení soud zkoumal, má-li žalobkyně jako vlastník pozemku rozumný důvod pro to, aby žalovaní odstranili stromy v případě, že vysadili stromy v těsné blízkosti společné hranice pozemků. Rozumným důvodem má být to, že bude docházet a již také dochází ze spadu listí, větví či semen na pozemky žalobkyně (broskev a třešeň), dochází k prorůstání kořenů dřevin na pozemky žalobkyně (túje) a ke stínění a odčerpání vláhy z pozemků žalobkyně, a pokud by k odstranění dřevin z pozemku žalovaných nedošlo, byly by takové negativní imisní dopady zcela intenzivnější, včetně poškození oplocení a jeho podezdívky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně pro odstranění stromů rozumný důvod nemá. Podle důvodové zprávy k § 1017 OZ:„ Takový rozumný důvod bude např. mít vlastník zemědělského pozemku, počne-li soused v těsné blízkosti hraniční čáry stromy, které hrozí v budoucnu vyčerpat podstatnou měrou podzemní vláhu i pod zemědělským pozemkem nebo které hrozí v budoucnu tento pozemek zastínit apod. Stejně tak bude mít např. vlastník pozemku s domem nedaleko hraniční čáry rozumný důvod bránit se, zasadí-li soused při hraniční čáře např. mladý exemplář jírovce maďalu, protože kořeny vzrostlého jedince tohoto druhu mohou dům vážně poškodit”. V projednávané věci nedochází, ani nelze očekávat, že dojde k čemukoliv, co žalobkyni„ podstatnou měrou“ či„ vážně poškodí“. U konkrétních dvou ovocných stromů nelze očekávat, s ohledem na skutečnost, že jde pouze o dva stromy, že spad listí, větví, semen a plodů bude v nepřijatelné intenzitě, a to ani za předpokladu, že stromy zůstanou na svém místě stát a vzrostou. Oba ovocné stromy jsou ve vyvýšené poloze za zídkou oproti zahradě žalobkyně a jejímu hraničnímu pozemku. V takovém případě je vyloučeno, aby docházelo k odčerpávání vláhy z pozemku žalobkyně, neboť kořeny stromů na tento pozemek nedorostou. Již nyní vedle obou ovocných stromů stojí další (starší) stromy ve vlastnictví žalovaných, u nichž spad plodů a listí probíhá takřka výlučně na pozemek žalovaných. To lze předvídat i v případě obou předmětných ovocných stromů. Již nyní je také zřejmé, že tyto stromy nijak nepřiměřeně nestíní pozemek žalobkyně a nelze to očekávat ani od předmětných stromů. Zde lze přisvědčit žalovaným v tom, že podle normy ČSN 73 [číslo], odst. [číslo], platí:„ Venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne 1. března“ (tedy až 21 hodin denně může být zastíněna nadpoloviční většina plochy pozemku, a přesto bude stav normě vyhovovat). [příjmení] v úvahu rozlohu žalobkyniny zahrady, pak potenciální stín vrhaný předmětnými stromy je naprosto zanedbatelný, když v silách zeravů západních a ani dvou ovocných stromků není, aby zastínily pozemek o výměře 845 m2 takovým způsobem, že by pro den 1. března nesvítilo slunce alespoň 3 hodiny na polovinu jeho výměry (když pro 1. března se zastínění posuzuje z toho důvodu, že jsou vrhány největší stíny), nehledě na to, že s ohledem na polohu obou pozemků a pohyb slunce po nebi hrozí spíše zastínění pozemku žalovaných.

11. Pokud jde o šest keřů tůjí, u těchto je žalobkyní tvrzeno, že dochází k prorůstání kořenů dřevin na pozemky žalobkyně a dále, že pokud budou žalovaní túje stříhat, budou na pozemek žalobkyně dopadat jejich větve v místech, kde ona má záhon, přičemž větve tújí jsou jedovaté. Větve tújí budou rovněž ničit plot žalobkyně, v důsledku jejich vysazení dochází ke stínění a odčerpání vláhy z pozemků žalobkyně, a pokud by k odstranění dřevin z pozemku žalovaných nedošlo, byly by takové negativní imisní dopady zcela intenzivnější, včetně poškození oplocení a jeho podezdívky. Také v případě tújí má soud za to, že pro odstranění šesti keřů, které jsou sice vysazeny ve vzdálenosti menší, než stanoví zákon, nemá žalobkyně rozumný důvod. Ačkoliv keře mohou teoreticky dosahovat výšky, kterou žalobkyně uvádí, takovou výšku nemají a s ohledem na to, kde jsou umístěny, lze očekávat jejich vzrůst do dvou metrů a šířky, která nebude dosahovat k plotu a stejně tak ani na stranu do zahrady žalovaných, neboť pokud by byly keře košatější, sami žalovaní by se ochuzovali o prostor, kterého mají na svém pozemku nedostatek, navíc v místech, kde hodlají vybudovat pergolu. I kdyby se kořeny rozrostly, nelze očekávat takový jejich rozsah, který by byl schopen poškodit plot žalobkyně. Ohledně stínu platí pro túje to, co je uvedeno v odstavci 11. odůvodnění tohoto rozsudku.

12. Pro všechny stromy platí, že způsob jak je žalovaní vysadili, je v místních poměrech obvyklý. U hranice se zahradou žalobkyně se nachází strom z čeledi cypřišovitých jednoho z dalších sousedů žalobkyně, který bezprostředně zasahuje do hraničního plotu. Na hranici pozemku parc. [číslo] druh pozemku: zahrada, v katastrálním území Český Krumlov a zahrady žalobkyně stojí 3 m vysoký plot, který je svým rozsahem násobně delší, než šest tújí žalovaných. Ve vzdálenosti 200 cm od plotu se na zahradě žalobkyně nachází strom, který již nyní přesahuje výšku 3 m a dále se na této zahradě ve vzdálenosti 130 cm od plotu nachází ovocný strom, který rovněž přesahuje výšku 3 m. Pozemky účastníků se nacházejí v zástavbě, která je z velké části tvořena rodinnými domky a domy s přilehlými zahradami. Z toho pohledu je tedy i výsadba stromů limitovaná rozměry zahrad a vlastníci se nemohou vyhnout tomu, aby své dřeviny sázeli u hranic se sousedními pozemky. V této situaci se nachází i žalovaní, stejně jako vlastníci přilehlých zahrádek a zahrad, mimo jiné v ulici [ulice] a [ulice]. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

13. Protože byl žalovaný ve věci plně úspěšný, náleží mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7/4 vyhl. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za deset úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava právního zastoupení, písemné podání ve věci samé - Vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum], účast na jednání soudu [datum], nahlížení do spisu [datum], písemné podání ve věci same – vyjádření žalovaných z [datum], účast při jednání soudu dne [datum] v čase 12:30 až 16:35 - 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, písemné podání - vyjádření žalovaných z [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) [částka] za 0,5 úkonu - účast při jednání soudu dne [datum], při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí, náhrada hotových výdajů [částka] za 11 úkonů právní služby po [částka], jízdné [částka] (ze sídla právního zástupce žalovaného z [obec] do [obec] a zpět, tj. celkem 56,4 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou motorové nafty 7,1 litrů [číslo] km – podle metodiny [příjmení] 1999 [číslo] - třetí údaj ve velkém TP, ceně [částka] za litr a náhradě [částka] za jeden ujetý kilometr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ke čtyřem jednáním soudu a k jednomu nahlížení do spisu), náhrada ztráty času na cestě [částka], to vše navýšeno o 21 % DPH jehož je zástupce žalobce plátcem, tj. o [částka] Celkem tak činí náhrada nákladů řízení [částka].