9 C 151/2022

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 93 599 Kč s příslušenstvím Rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 7. 2022 č. j. [číslo jednací] se doplňuje ve výroku I. o následující část„ žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 301,88 Kč za dobu od 25. 1. 2022 do 28. 2. 2022“ Okresní soud v Českém Krumlově rozhodnul dne 7. 7. 2022 rozsudkem č. j. [číslo jednací] o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 30 499,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 69 742,20 Kč za dobu od 29. 6. 2019 do 19. 8. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 70 205,20 Kč za dobu od 20. 8. 2019 do 10. 10. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,70 % ročně z částky 70 164,08 Kč za dobu od 11. 10. 2019 do 29. 11. 2019, zákonný úrok z prodlení z částky 70 489,08 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 31. 1. 2020 z částky 68 028,58 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 27. 2. 2020, z částky 67 461,08 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do 17. 3. 2020, z částky 66 261,28 Kč za dobu od 18. 3. 2020 do 30. 4. 2020, z částky 66 392,78 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do 29. 5. 2020, z částky 65 845,18 Kč za dobu od 30. 5. 2020 do 25. 6. 2020, z částky 64 762,06 Kč za dobu od 26. 6. 2020 do 28. 7. 2020, z částky 62 763,06 Kč za dobu od 29. 7. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 60 262,86 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020, z částky 58 682,86 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do 29. 10. 2020, z částky 56 581,90 Kč od 30. 10. 2020 do 25. 11. 2020, z částky 54 941 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do 30. 12. 2020, z částky 53 391, 80 za dobu od 31. 12. 2020 do 27. 1. 2021, z částky 53 391,80 Kč za dobu od 28. 1. 2021 do 26. 2. 2021, z částky 51 242,36 Kč za dobu od 27. 2. 2021 do 11. 3. 2021, z částky 46 729,36 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do 23. 4. 2021, z částky 44 702,36 Kč za dobu od 24. 4. 2021 do 26. 5. 2021, z částky 43 048,20 Kč za dobu od 27. 5. 2021 do 25. 6. 2021, z částky 40 348,20 Kč za dobu od 26. 6. 2021 do 28. 7. 2021, z částky 38 160, 38 Kč za dobu od 29. 7. 2021 do 30. 8. 2021, z částky 35 957,38 Kč za dobu od 31. 8. 2021 do 29. 9. 2021, z částky 33 709,38 Kč za dobu od 30. 9. 2021 do 29. 10. 2021, z částky 30 126,38 Kč za dobu od 30. 10. 2021 do 22. 11. 2021, z částky 29 329,38 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do 21. 12. 2021, z částky 28 567,38 Kč za dobu od 22. 12. 2021 do 24. 1. 2022 a z částky 28 301,88 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení. Ve zbytku soud nárok žalobce zamítnul. Dále soud ve výroku II. rozhodnul o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci pohledávku ve výši 44 002 Kč a ve výroku III. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci za poskytnutý úvěr úrok ve výši 8,56 % ročně z částek ve výroku konkrétně uvedených. Zároveň rozhodnul soud o náhradě nákladů řízení, které je povinen zaplatit žalovaný žalobci. Ve výroku I. nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení, tedy o zákonném úroku z prodlení z částky 28 301,88 Kč za dobu od 25. 1. 2022 do 28. 2. 2022, ačkoliv toto obdobní je rovněž předmětem žalobního nároku. Soud postupuje podle § 166 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádku a o té části, o které nerozhodl, rozhoduje tímto doplňujícím rozsudkem. Při rozhodování o doplňujícím rozsudku soud i nadále vychází ze skutkového závěru, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 19.11.2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 90 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 20.11.2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 97,67 % p.a. splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 5 792 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 5 792 Kč ze dne 09.01.2019, částka ve výši 5 792 Kč ze dne 11.02.2019, částka ve výši 5 792 Kč ze dne 11.03.2019 a částka ve výši 5 792 Kč ze dne 17.04.2019. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 23.04.2019. K datu 27.06.2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 1 521 Kč ze dne 19.08.2019, částka ve výši 1 000 Kč ze dne 10.10.2019, částka ve výši 500 Kč ze dne 29.11.2019, částka ve výši 3 500 Kč ze dne 31.01.2020, částka ve výši 1 000 Kč ze dne 27.02.2020, částka ve výši 1 500 Kč ze dne 17.03.2020, částka ve výši 1 000 Kč ze dne 30.04.2020, částka ve výši 1 000 Kč ze dne 29.05.2020, částka ve výši 1 500 Kč ze dne 25.06.2020, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 28.07.2020, částka ve výši 3 000 Kč ze dne 31.08.2020, částka ve výši 2 000 Kč ze dne 30.09.2020, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 29.10.2020, částka ve výši 2 000 Kč ze dne 25.11.2020, částka ve výši 2 000,00 Kč ze dne 30.12.2020, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 27.01.2021, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 26.02.2021, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 11.03.2021, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 23.04.2021, částka ve výši 2 000 Kč ze dne 26.05.2021, částka ve výši 3 000 Kč ze dne 25.06.2021, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 28.07.2021, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 30.08.2021, částka ve výši 2 500 Kč ze dne 29.09.2021, částka ve výši 2 000 Kč ze dne 29.10.2021, částka ve výši 2 000 Kč ze dne 22.11.2021, částka ve výši 1 000 Kč ze dne 21.12.2021, částka ve výši 1 000 Kč ze dne 24.01.2022, částka ve výši 500 Kč ze dne 28.02.2022. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal žalobce řádně úvěruschopnost žalované v souladu s § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. V projednávané věci si účastníci sjednali minimální úrokovou sazbu 70,11 % ročně. Takové ujednání soud považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku, podle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Neplatnost se týká pouze této části úvěrové smlouvy podle § 576 občanského zákoníku, podle něhož týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 449/2007 a 33 Cdo 2029/2018, neboť tato rozhodnutí, ačkoliv se vztahují k ustanovením § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, jsou použitelné i při výkladu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Je-li ujednání o neplatnosti sjednaného úroku 70,11 % ročně, je nutné postupovat dle § 1802 občanského zákoníku a žalobci lze přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. V případě nepřiznání smluvního úroku, ale přiznání obvyklých úroků, nemůže v plném rozsahu obstát ani ujednání o splátkovém kalendáři. Pro případ, že tedy není sjednán splátkový kalendář (dohodnuta splatnost) občanský zákoník neobsahuje ustanovení povolávající soud k autoritativnímu určení splátkového kalendáře. Uplatní se proto § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za takovou výzvu tedy lze považovat výzvy k úhradě dlužných splátek z 24. 5. 2019 a 24. 6. 2019 a oznámení o zesplatnění celého úvěru z 27. 6. 2019. Žalobce jako věřitel se v projednávané věci domáhá úhrady úroků z prodlení od 29. 6. 2019, čili je možné považovat dluh k danému datu za nepochybně splatný a požadavek žalobce na uhrazení tohoto úroku z prodlení za oprávněný. Pokud soud dospěl k závěru, že je neplatná dohoda účastníků o splátkovém kalendáři, je třeba použít § 1932 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož platí, že má-li dlužník plnit na jistinu a úroky, započte se plnění nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Poslední splátka, kterou žalovaný zaplatil byla částka 500 Kč dne 28. 2. 2022.