9 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudce Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované obě zastoupeny advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o žaloba o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcely Katastru nemovitostí [číslo] o výměře 98 m² zastavěná plocha a nádvoří jejíž součástí je stavba č. evidenční [anonymizováno] rodinná rekreace, to vše vedené u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov pro [územní celek] a [katastrální uzemí], okres [okres] listu vlastnictví [číslo].

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 39 081,14 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalované jsou povinny zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českém Krumlově náhradu nákladů řízení ve výši 14 950 ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 16. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je výlučným vlastníkem I. pozemku parcely Katastru nemovitostí [číslo] o výměře 98 m čtverečních zastavěná plocha a nádvoří jejíž součástí je stavba č. evidenční 40 rodinná rekreace, to vše vedené u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov pro [územní celek] a [katastrální uzemí], okres [okres] listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ nemovitosti“). Žaloba je odůvodněna tím, že podle výpisu z katastru nemovitostí je zapsáno vlastnické právo k nemovitostem tak, že podíl ve výši ideální ½ vlastní žalobce a podíl ve výši ideální ¼ každá ze žalovaných. Tento údaj, jež je zapsán ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem a z tohoto důvodu nezbývá žalobci nic jiného než se s určením vlastnictví obrátit na výše nadepsaný soud. Žalované dle výpisu z katastru nemovitostí nabyly své podíly na základě Smlouvy darovací ze dne 22. 3. 2021, právní účinky zápisu k okamžiku 23. 3. 2021, 10:00:59, zápis proveden dne 14. 4. 2021. [příjmení], od kterého nabyly tyto své podíly byla jejich matka [jméno] [příjmení], dříve [příjmení] – bývalá manželka žalobce. Žalobce je otcem žalovaných, když se ale se svými dcerami vídá jen zřídka. [příjmení] [příjmení] převedla tento svůj podíl na žalované, ačkoliv jí muselo být zřejmé, že dle uzavřené Dohody o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 16. 3. 1988 není vlastníkem daného podílu. Na základě této smlouvy v rámci vypořádání BSM bylo ujednáno, že výlučným vlastníkem rozestavěné rekreační chalupy jejíž stavba byla povolena rozhodnutím o přípustnosti stavby ONV v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] postavená na stavebním pozemku v osobním užívání pozemková parcela KN [číslo] na LV [číslo] pro [územní celek] a k.ú. [anonymizováno] se stává žalobce. Zároveň bylo stanoveno, že se stává výhradním uživatelem i daného pozemku. Na základě této smlouvy tedy žalobce obligačně nabyl vlastnické právo k daným nemovitostem v k.ú. [anonymizováno]. Pouze toto právo nebylo zapsáno věcně právně do příslušného veřejného rejstříku. Žalobce obdržel v měsíci červnu 2021 dopis od právního zástupce žalovaných, ve kterém ho žalované vyzývají k tomu, aby od nich odkoupil podíly na předmětných nemovitostech za částku 7. mil. Kč a zároveň jim uhradil ušlý zisk a bezdůvodné obohacení za to, že bez jejich souhlasu pronajímá předmětnou nemovitost každé ve výši 500 000 Kč. V tu chvíli si žalobce uvědomil, že nemá dořešen zápis svého vlastnictví do veřejného rejstříku a že tedy stav zachycený ve veřejném rejstříku neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Žalobci nezbývá tedy nic jiného než daný rozpor mezi skutečným právním stavem a zápisem ve veřejném seznamu vyřešit žalobou na určení vlastnictví na základě které bude soud deklarovat kdo je vlastníkem ideální ½ na daných nemovitostech. Žalobce má na podání určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu naléhavý právní zájem, neboť je nutné deklarovat, že je opravdu výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí v k.ú. [anonymizováno] už z důvodu toho, že žalované na něj vyvíjejí tlak na koupi jejich podílu a domáhají se tak něčeho na co nemají právní nárok.

2. S ohledem na stanovisko žalovaných vznesl žalobce námitku vydržení vlastnického práva k nemovitostem s odůvodněním, že žalobce nabyl na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, uzavřené dne 16. 3. 1988, nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a o tento právní titul opírá svou dobrou víru ve vztahu k vydržení vlastnického práva. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na dohodu se ujal držby nemovitostí, a to v souladu se zákonem [číslo] občanského zákoníku, který uváděl že:„ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.“ Žalobce tedy neměl žádné pochybnosti o tom, že drží v dobré víře s tím, že nemovitosti dlouhodobě fakticky ovládal a nakládal s nimi z pozice vlastníka, přičemž právní předchůdkyně žalovaných byla zcela nečinná, neprojevila žádný nesouhlas s držbou žalobce a žádná svá spoluvlastnická práva nevykonávala. Žalovaní rovněž vyjádřili názor, že kdyby nedošlo k řádnému vydržení, nabyl žalobce vlastnického práva mimořádným vydržením a to k 1. 1. 2019 s odkazem na § [číslo] ve spojení s § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobce užíval nemovitosti po dobu více než 30 let s tím, že nikdo jeho vlastnické právo nerozporoval. Zde žalobce odkázal na příklad na rozsudek sp. zn. [spisová značka]. Pokud by nemělo dojít k mimořádnému vydržení tak pouze za situace, kdy by žalované prokázaly žalobci nepoctivý úmysl. Žalobce připomněl, že podle § 1095 o. z. v případě mimořádného vydržení nemusí držitel prokazovat důvod, o který svou držbu opírá, v projednávané věci však žalobce takový důvod má a je jím právě dohoda o vypořádání BSM.

3. Odkaz žalovaných na § 984 odst. 1 občanského zákoníku považuje žalobce za nepříhodný, neboť se týká úplatných převodů. Žalované však tvrdí, že nabyly vlastnického práva na základě darování, tedy bezúplatně. Žalobce zpochybnil dobrou víru žalovaných jako nabyvatelek spoluvlastnického podílu k nemovitostem, neboť jejich matka jako právní předchůdkyně nikdy neměla zájem nemovité věci užívat. Matka žalovaných nemohla darovat spoluvlastnický podíl dcerám za situace, kdy věděla, že ona je účastníkem dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

4. Žalované navrhly zamítnutí žaloby. Učinily nesporným, že nabyly spoluvlastnictví k nemovitostem, každá v podílu id. ¼, na základě darovací smlouvy ze dne 22. března 2021, od své maminky, paní [jméno] [příjmení], nar.: 21.1.1960, trvale bytem: [adresa]. Žalované rovněž učinily nesporným, že dne 28. května 2021, oslovily žalobce prostřednictvím jejich právního zástupce s tím, že nemají zájem na tom, setrvat ve shora uvedeném spoluvlastnictví, nabídly mu přitom své podíly k odkupu a sdělily mu, že nebude – li o nabytí jejich podílů mít žalobce zájem, nabídnou je k prodeji třetím osobám. Žalované předložily soudu výpisy z katastru nemovitostí, týkající se sporné nemovitosti, ze dne 19. 3. 2021, tedy z data před uzavřením darovací smlouvy, na jejímž základě nabyly příslušné spoluvlastnické podíly, a dále ze dne 5. 9. 2001, kdy se jedná o nejzazší možné datum, ke kterému lze získat zpětně výpis z katastru nemovitostí dálkovým přístupem. Žalované jsou nicméně přesvědčeny, že i z těchto dvou listů je zřejmé, že více než 20 let, byl zápis v katastru nemovitostí takový, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem sporné nemovitosti, s velikostí podílu id. ½. Žádný jiný zápis na uvedených listech vlastnictví přitom nedává znát, že by tento stav měl být nesprávný či zpochybnitelný.

5. Žalované poukázaly na § 984 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož platí: Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Žalované jsou si vědomy toho, že spornou nemovitost, resp. spoluvlastnické podíly na ní, nenabyly úplatně. Protože se ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku vztahuje pouze na věcná práva nabytá úplatně, v dobré víře a od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu, neřeší postavení osoby, která nabyla vlastnické právo k nemovitosti bezúplatně. Je-li věcné právo odvozeno od neúplatného právního jednání, je třeba ochranu zapsaného vlastníka dovodit z nálezové judikatury Ústavního soudu. Dle názoru žalovaných je pak neakceptovatelné, aby za existence nálezové judikatury soudu ochrany ústavnosti řešící situaci nabytí bezúplatným právním jednání, byť za staré právní úpravy, došlo toliko s poukazem na ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku k popření jakékoliv dobré víry žalovaných s poukazem na neúplatné nabytí vlastnického práva. V konečném důsledku by totiž žalovaným byla do 31. prosince 2013, kdy zákon ochranu dobré víry toho, kdo nabyl vlastnické právo k nemovitosti od osoby k tomu sice oprávněné dle stavu zapsaného v katastru nemovitostí (nicméně ve skutečnosti od nevlastníka), vůbec expressis verbis neřešil, poskytnuta vyšší ochrana než nyní. Tímto by došlo k naprostému popření principů, které vyslovil ve své nálezové judikatuře Ústavní soud, přičemž dle názoru soudu je zřejmé, že pokud by zákonodárce mínil ochranu osobám, které nemovité věci od nevlastníka nabyly neúplatně, vůbec neposkytovat, pak by nejspíše v rámci § 984 občanského zákoníku podobně jako v případě nezbytné cesty, výměnku a věcného práva formuloval jasnou výjimku, kterou by zcela vyloučil možnost ochrany a dobré víry takových osob. Žalované nabývaly předmětné podíly na sporné nemovitosti v dobré víře. Nikdy nikým nebyly informovány o tom, že by zápis v katastru nemovitostí neměl odpovídat skutečnosti a neměly žádné pochybnosti o tom, že zápis v katastru nemovitostí skutečnosti odpovídá. Žalobce přitom v žalobě ani netvrdí, ani nedokazuje, že by žalované v dobré víře nebyly. Závěr o neexistenci dobré víry žalovaných přitom musí být řádně odůvodněn, jinak dochází k porušení práva na soudní ochranu i práva vlastnického zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Má-li být existence dobré víry vyvrácena, musí se tak stát skutečnostmi vyvracejícími přímo dobrou víru o tom, že by zápis v katastru nemovitostí neměl odpovídat skutečnosti. Argumentace výše uvedená vychází z předpokladu, že je pravdivé tvrzení žalobce, že došlo k uzavření dohody o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů mezi žalobcem a maminkou žalovaných dne 16. března 1988. Uvedený předpoklad však není dostatečně osvědčen. Žalované důvodu opatrnosti popřely pravost listiny nazvané Dohoda o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 16. března 1988. Předmětnou listinu viděly žalované poprvé poté, co její scan zaslala právní zástupkyně žalobce jejich právnímu zástupci s přípisem ze dne 16. června 2021. K otázce důkazního břemene při prokazování pravosti a pravdivosti soukromé listiny se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

6. Žalované se vyjádřily rovněž k možnosti vydržení s tím, že žalobce nemohl nemovitosti vydržet ani řádně, neboť po celé rozhodné období byl v katastru nemovitostí zapsán jako podílový spoluvlastník nikoliv jako vlastník výlučný a toho si musel být při běžné opatrnosti vědom. Není tak splněna podmínka oprávněné držby, která se„ zakládá“ na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení, neboť podmínkou § 1095 občanského zákoníku je dvojnásobná doba oproti řádnému vydržení, tedy 20ti letá, když pro řádné vydržení postačuje podle § 1091 občanského zákoníku nepřetržitá držba v trvání 10ti let a současně se musí jednat o držbu poctivou. Žalované pak argumentují tím, že žalobce nebyl poctivým držitelem s odkazem na § 992 občanského zákoníku. Žalované pak poukazují na to, že nemovitosti nabyly v dobré víře od své matky, která nemovitosti neužívala, protože po dobu manželství mezi žalobcem a matkou žalovaných žalobce jejich matku psychicky týral, zneužíval a soustavně ji napadal jak verbálně, tak i fyzicky. To vyplývá i z řízení o rozvodu manželství žalobce a jeho bývalé manželky.

7. Výpis z katastru nemovitostí evidovaný k datu 9. 6. 2021 prokazuje, že na [list vlastnictví] pro k.ú. [anonymizováno], [územní celek], okres [okres] vlastnické právo zapsáno pro žalobce jednou polovinou a pro žalované každé jednou čtvrtinou.

8. Dohoda sepsaná na hlavičkovém papíře advokátní poradny [obec] s datem 16. 3. 1988 a razítkem advokátní poradny s nečitelným podpisem je prokázáno, že ji uzavřeli manželé [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM). V článku II. se uvádí mimo jiné, že ze zaniklého BSM účastníků zůstávají ve výlučném vlastnictví pana [celé jméno žalobce] tyto věci: rozestavěná rekreační chalupa, jejíž stavba byla povolena rozhodnutím o přípustnosti stavby ONV v [obec] ze dne 25. 3. 1976, postavená na stavebním pozemku v osobním užívání parc. [číslo] o výměře 98 m² zapsaná EN u SG v [obec] na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [anonymizováno] s tím, že [celé jméno žalobce] se stává také výhradním uživatelem shora uvedeného pozemku. Žalobce na základě této dohody v článku II. nabývá dále tam uvedené movité věci, v článku III. jsou uvedeny movité věci, jež nabývá paní [jméno] [příjmení] a v článku IV. se pan [celé jméno žalobce] zavazuje, že na úplné vyrovnání podílu se zaniklého BSM zaplatí [jméno] [příjmení] částku 22 000 Kč s uvedením způsobu plateb a lhůt splatnosti. V článku V. se zavazuje žalobce vydat tam uvedené movité věci.

9. Znaleckým posudkem [celé jméno znalkyně] [číslo] 2022 z 24. 1. 2023 je prokázáno, že podpis paní [jméno] [příjmení] nyní [příjmení] na shora uvedené dohodě ze dne 16. 3. 1988 jsou pravými podpisy paní [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], narozené [datum].

10. Tehdejší manželé [celé jméno žalobce] nabyli rozestavěnou rekreační chalupu jejíž stavba byla povolena rozhodnutím o přípustnosti stavby odboru výstavby a územního plánování ONV v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha o výměře 98 m² dříve č. kat. [číslo] v k.ú. Pernekod manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy [spisová značka], NZ [číslo] ze dne 20. 12. 1983.

11. Návrhem na rozvod manželství je prokázáno, že tento byl podán soudu 23. 6. 1986 a takto je i datován. Navrhovatelka v něm popisuje manželství tak, že se postupně vztahy manželů zhoršily, až k vulgárnímu napadání ze strany odpůrce a rovněž napadání fyzickému, příp. výhružkami fyzickým napadením. Takovému jednání ze strany odpůrce dochází i před dětmi, na které to má špatný vliv. Proveden byl též důkaz protokolem o jednání ve věci vedené Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] ve kterém oba manželé popsali průběh manželství s tím, že manžel připustil agresivitu vůči manželce, nikoliv však vůči dětem a důvodem jeho chování byla žárlivost. Odpůrce žádal o možnost zachování manželství, kterou však navrhovatelka již nepřipustila a popsala slovní i fyzické napadání. Svoji výpověď pak doplnila ještě písemně podáním soudu, ve kterém upřesnila okolnosti průběhu manželství, způsoby fyzického a slovního napadání a důvody pro něž nakonec opustila společnou domácnost. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] je prokázáno, že jím bylo rozvedeno manželství navrhovatelky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], uzavřené s odpůrcem [celé jméno žalobce] dne 21. 1. 1978 před MěNV v [obec]. Zároveň bylo rozhodnuto o výchově a výživě k tehdy nezletilým dětem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud v řízení o rozvod dospěl k závěru, že vztahy mezi účastníky jsou skutečně trvale hluboce rozvráceny a dospěly do stádia, že již není naděje na obnovení soužití. Lítost a snaha odpůrce se dostavila příliš pozdě na to, aby navrhovatelka byla ochotna uvěřit.

12. Žalobce jako účastník řízení před soudem vypověděl, že chatu měli někdy od roku 1984, koupili jí z peněz za nemovitost po rodičích žalobce. Před rozvodem tam byla bývalá manželka žalobce asi dvakrát, z toho jednou, když ji kupovali. Po rozvodu neměla zájem nemovitost užívat. Dohoda o vypořádání BSM byla uzavřena asi jeden rok po rozvodu. Bylo vedeno řízení o vypořádání, ve kterém byl žalobce zastoupen advokátem [anonymizována dvě slova], manželku zastupoval [anonymizováno] Dohoda byla uzavřena v advokátní kanceláři. Žalobci vznikla uzavřením dohody povinnost zaplatit bývalé manželce asi 30 000 Kč, které zaplatil. Po rozvodu žalobce na chatu jezdil, běžně ji užíval. Pronajímat ji začal až snad od roku 2000. Pronajímalo se to tak 2 měsíce, celkem několik týdnů v létě. Žalobce sledoval zápisy v katastru nemovitostí, např. v souvislosti s tím, že manželka zdědila nějaké nemovitosti. O tom, že je jako podílový spoluvlastník zapsána jeho bývalá manželka v katastru věděl žalobce ještě před tím, než se na něj obrátily žalované prostřednictvím svého právního zástupce.

13. Bývalá manželka žalobce paní [jméno] [příjmení] před soudem jako svědkyně vypověděla, že si nepamatuje na to, že by mezi ní a žalobcem byla uzavřena nějaká dohoda o vypořádání BSM. Vycházela z toho, že je spoluvlastníkem nemovitosti od té doby, co ji nabyli. K nabytí došlo za trvání manželství asi někdy v roce 1983 od prodávajících, nějakých [anonymizováno]. Jiné nemovitosti nikdy neměli. K rozdělení majetku po zániku manželství nedošlo. Došlo pouze k tomu, že žalobce dostal soudní povinnost vystěhovat se z domu rodičů svědkyně. K písemné dohodě o vypořádání BSM předložené svědkyni, která uvedla, že si tuto listinu vůbec nevybavuje, nepamatuje si jí, vůbec neví, za jakých okolností mohla vzniknout a nic o ní neví. Za trvání manželství byly vztahy mezi účastníky velmi špatné, žalobce svědkyni i děti týral a vedlo to k tomu, že musela utéct k rodičům. S ohledem na tyto vztahy svědkyně nemovitosti neužívala, neboť se žalobce strašně bála. Po revoluci svědkyně žalobce ústně požádala o možnost nemovitost s dětmi užívat, ale byla odmítnuta. Po zániku manželství s žalobcem nijak nekomunikovala, on sám se nezajímal o ni ani o děti a založil si novou rodinu. Nemovitosti byly zakoupeny z prostředků účastníků a z peněz od rodičů svědkyně i žalobce. Že by byly použity prostředky za prodej nějaké jiné nemovitosti, to svědkyně neví. V řízení o rozvod manželství byla zastoupena advokátem, ale nepamatuje si, kdo to byl. Žalobce žádného zástupce neměl, k jednání se nedostavil. Svědkyně vyloučila, že by její podpis na dohodě byl jejím podpisem. [jméno] si všechny listiny pečlivě schovává, tuto však nemá. Nevybavila si, že by ji kdy podepisovala. Vyloučila, že by dostala od žalobce částku, která je uváděna v dohodě, jako částka, kterou měla dostat na vypořádání BSM. Daň z nemovitostí nehradila, protože o to nebyla žalobcem požádána. Svědkyně se stále považovala za spoluvlastnici nemovitostí. K převodu na žalované došlo počátkem roku 2021 z iniciativy svědkyně. Byla vedena úvahou, že už je ve věku, kdy by bylo třeba to vyřešit a přišlo jí jako nejlepší řešení darovat svou polovinu nemovitosti dcerám, které jsou i dětmi žalobce. Svědkyně si kontrolovala v katastru nemovitostí, jak je to s jejich spoluvlastnictvím až v době internetu, kdy si to mohla zjistit sama. V průběhu času chodila svědkyni různá vyrozumění o stavebních úpravách toho domu, které souvisely s vodovodem a kanalizací a obraceli se na ní, jako na spoluvlastnici.

14. Sdělením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 11. 2021 je prokázáno, že spis Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka] byl skartován. Rejstřík oddělení C za rok 1987 pro senát 14 C prokazuje, že pod běžným [číslo] došlo dne 13. 8. 1987 k podání navrhovatelky [jméno] [příjmení] proti odpůrci [jméno] [celé jméno žalobce] o vypořádání BSM. Jednání proběhla 7. 9., 21. 12. a 15. 2. 1988. V kolonce datum a způsob vyřízení soudem prvního stupně je uvedeno datum 18. 4. 1988 – zpětvzato. Právní moci vyznačena dne 11. 5. 1988. Žalobce soudu předložil vlastní listiny, které obdržel v řízení vedeném Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] a to znalecký posudek, ocenění movitých věcí, vypracovaný 18. 11. 1987 znalcem [jméno] [příjmení] ve věci navrhovatelky [jméno] [příjmení], zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], proti odpůrci [jméno] [celé jméno žalobce] a tím je prokázáno, že byly oceněny movité věci účastníků v řízení o vypořádání BSM. Znaleckým posudkem a oceněním nemovitosti rozestavěné chaty na parcele [číslo] v k.ú. [anonymizováno], okres [okres], je prokázáno, že byl vypracován pro objednatele Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci BSM zn. [spisová značka]. Rozsudek byl pořízen v řízení o vypořádání BSM mezi [celé jméno žalobce] a paní [jméno] [příjmení]. Nemovitost byla oceněna na 125 438,80 Kč. V řízení [spisová značka] pak byla vydána usnesení z 8. 12. 1987, kterým byla přiznána znalci [jméno] [příjmení] odměna za vypracování znaleckého posudku k ocenění movitých věcí a znalci [jméno] [příjmení] za ocenění nemovitostí.

15. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobce uzavřel manželství s paní [jméno] [příjmení] dne 21. 1. 1978. Na návrh manželky bylo Okresním soudem v Českých Budějovicích, pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o rozvodu, ve kterém manželka uváděla, že je vůči ní žalobce agresivní, jak slovně, tak i fyzicky a neshody mají dopad i na děti účastníků, tehdy nezletilé dcery, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ve věci se konala dvě jednání, první dne 11. 7. 1986, při kterém byli vyslechnuti účastníci a dne 22. 9. 1986, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Tohoto jednání se účastnila pouze manželka. V řízení o rozvod manželství nebyli účastníci zastoupeni právními zástupci. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 22. 9. 1986, který nabyl právní moci 16. 10. 1986. Za trvání manželství dne 20. 12. 1983 nabyli manželé [celé jméno žalobce] kupní smlouvou, sepsanou ve formě notářského zápisu, od prodávajících manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] nemovitosti. Na návrh [jméno] [příjmení] ze dne 13. 8. 1987 bylo vedeno řízení o vypořádání BSM. Ve věci se konala jednání dne 7. 9. a 21. 12. 1987 a 15. 2. 1988. V tomto řízení byly vypracovány znalecké posudky k ocenění movitých věcí a nemovitostí. [jméno] [příjmení] byla v řízení zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 16. 3. 1988 [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] uzavřeli písemnou dohodu o vypořádání BSM sepsanou v advokátní poradně [obec], na jejímž základě žalobce nabyl do svého výlučného vlastnictví nemovitosti. [příjmení] [jméno] [příjmení] na této dohodě byl znalkyní z oboru písmoznalectví shledán jejím pravým podpisem. Podáním z 18. 4. 1988 vzala navrhovatelka žalobu o vypořádání BSM zpět a řízení bylo zastaveno s právní mocí dne 11. 5. 1988. Nemovitosti od uzavření dohody užíval výlučně žalobce. Dne 22. 3. 2021 [jméno] [příjmení] darovala dcerám účastníků [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] nemovitosti tak, že žalobce v katastru nemovitostí zapsán jako spoluvlastník ½ a žalované každá ¼.

16. Žalobce má na podání určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu naléhavý právní zájem, neboť jak dovodila naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník ([příjmení], [anonymizováno] § 80 (Naléhavý právní zájem). In: [anonymizováno], [jméno], [příjmení], [jméno], [anonymizováno], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). [nakladatelství], 2022, marg. [číslo])

17. Žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení] byla uzavřena dohoda o vypořádání BSM. Na jejím základě se stal žalobce výlučným vlastníkem nemovitostí. Je možné, že si bývalá manželka žalobce nepamatuje na to, že bylo BSM vypořádáno a že byla mezi ní a žalobcem uzavřena dohoda o jeho vypořádání v písemné podobě. Soud však má za prokázané, že k vypořádání došlo, neboť bylo vedeno řízení o tomto vypořádání Okresním soudem v Českých Budějovicích na její návrh, v tomto řízení byly vypracovány znalecké posudky k ocenění nemovitostí i movitých věcí a toto řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí navrhovatelkou [jméno] [příjmení], tehdy [příjmení], což si soud dává do souvislostí právě s uzavřením dohody o vypořádání z 16. 3. 1988.

18. Při rozhodování je nutno použít zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) platný v době, kdy účastníci nabyly nemovitosti do BSM, kdy došlo k rozvodu a následné dohodě o vypořádání BSM. Nemovitosti tak spadaly do BSM podle § 143 obč. zák. a po zániku manželství došlo k zániku BSM podle § 148 o. z. Podle § 149 odst. 1 obč. zák. zaniklo-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150. K vypořádání došlo dohodou, sepsanou v rámci řízení o vypořádání BSM, vedeného soudem.

19. Na projednávanou věc lze použít rozsudek Nejvyššího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. V něm byla shrnuta podstata sporu takto:“ Předchůdce žalobců a žalovaná byli manželé; manželství zaniklo 21. 12. 1983. Po třech letech od zániku manželství, avšak ještě před zastavením soudního řízení o vypořádání BSM, uzavřeli dohodu o jeho vypořádání, podle které se výlučným vlastníkem sporných nemovitostí stal předchůdce (otec) žalobců [příjmení] [jméno]. Tato dohoda nebyla registrována státním notářstvím, ani nebylo na jejím základě evidováno ve veřejném seznamu výlučné vlastnické právo předchůdce žalobců. Soud prvního stupně měl za to, že dohoda o vypořádání BSM nebyla účinná, avšak žalobci nabyli vlastnické právo vydržením; odvolací soud však vyšel z toho, že ani podmínky pro vydržení splněny nebyly, a proto žalobu zamítl”.

20. Dále nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsudku uvádí:„ Nabytí vlastnického práva na základě dohody o vypořádání SJM, uzavřené v roce 1987, se posuzuje podle obč. zák. ve znění před novelou [číslo] Sb. Případné vydržení vlastnického práva, ke kterému by došlo v roce 1997, pak bylo třeba posoudit podle obč. zák. ve znění uvedené novely, mimořádné vydržení pak podle zákona č. 89/2012 Sb. (viz § 3028 o. z.). V této věci soudy, pokud jde o účinky dohody o vypořádání BSM, nevyšly z právní úpravy a judikatury z doby, kdy dohoda byla uzavřena, a nesprávně tyto účinky posoudily; odvolací soud také nesprávně posoudil podmínky vydržení. Dále odvolací soud pod bodem 18 rozsudku uvedl:„ Za situace, při níž nebylo BSM vypořádáno ve lhůtě 3 let od rozvodu manželství dohodou bývalých manželů registrovanou bývalým státní notářstvím a vloženou do veřejného seznamu (evidence, katastr nemovitostí) ani rozhodnutím soudu (§ 149 odst. 2, 3 obč. zák.), bylo možné o vzniku vlastnického práva k druhé polovině nemovitostí ve prospěch rodiny žalobců uvažovat pouze z titulu vydržení“. Tento právní názor není správný. Tak v rozsudku Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaném pod [číslo] ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, část civilní, soud konstatoval, že při vypořádání podle ustanovení § 149 a § 150 obč. zák. (ve znění před novelou č. 509/1991 Sb. – poznámka dovolacího soudu) nedochází k úplatnému nebo k bezúplatnému převodu ani k přechodu vlastnictví nemovitosti (k tomu viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně v rozboru pléna Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka],„ K činnosti státních notářství“, publikovaném ve Sborníku Nejvyššího soudu ČSSR, a nyní též v systému ASPI, se uvádí:„ Nedochází tedy v případě vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů k téže věci k převodu nemovitosti (srov. i rozhodnutí uveřejněná pod [číslo] [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a nepodléhá tedy toto vypořádání registraci státním notářstvím. Poukaz na vhodnost a účelnost vyznačení právního vztahu k nemovitosti, vzniklého v důsledku vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, v evidenci nemovitostí, nemůže být dostatečným argumentem k tomu, aby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví bylo považováno za převod nemovitosti podléhající registraci státním notářstvím, když to občanský zákoník nestanoví“.„ Zápis vlastnického práva do evidence nemovitostí před 1. 1. 1993 měl jen evidenční charakter“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). To, že k platnosti ani k účinnosti dohody o vypořádání BSM, jehož součástí byla nemovitost, nebylo třeba ani její registrace státním notářstvím, ani vklad do evidence nemovitostí (takový institut ostatně tehdejší právo neznalo), se podává i z tehdejší odborné literatury ([příjmení], [anonymizována tři slova], [jméno], [anonymizována tři slova] a kol.: Občanský zákoník, Komentář. Panoráma [obec], 1987, díl I., s. 527). Nejsou proto správné právní úvahy, podle kterých se [anonymizováno] nemohl stát výlučným vlastníkem sporných nemovitostí na základě dohody o vypořádání BSM; k jejím účinkům nebyla třeba ani registrace státním notářstvím, ani zápis do veřejného seznamu. Rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.)“ 21. Také v projednávané věci byla mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou uzavřena dohoda o vypořádání BSM, která nebyla registrována státním notářstvím, ani nebylo na jejím základě evidováno ve veřejném seznamu výlučné vlastnické právo žalobce. Pro projednávanou věc to znamená, že žalobce je vlastníkem nemovitostí na základě dohody o vypořádání BSM ze dne 16. 3. 1988. Pokud [jméno] [příjmení] darovala spoluvlastnický podíl nemovitostem žalovaným, ačkoliv nebyla jeho spoluvlastnicí, nestaly se žalované podílovými spoluvlastnicemi s žalobcem, protože nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Vyloučeno by to bylo pouze při splnění podmínek § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), podle něhož není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis (odst. 1). Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije (odst. 2). [jméno] [příjmení] sice byla ve veřejném seznamu zapsána jako spoluvlastnice nemovitostí v rozsahu ½, ale žalované nenabyly věcné právo za úplatu, ale darováním, tedy bezúplatně. Výjimka se proto na tento převod nevztahuje. Pokud žalované odkazují na rozhodnutí Ústavního soudu, pak ta řeší výklad zákona č. 40/1964 Sb. a jsou překonány právě úpravou nového občanského zákoníku z níž výjimkou je pouze shora citovaný § 984 odst. 2 o.z., který však na žalované nedoléhá. Soud se proto dále již nezabýval tvrzenou dobrou vírou žalovaných v zápis ve veřejném seznamu a nadbytečné bylo hodnotit i to, zda žalobce nemovitosti vydržel řádně, či mimořádně.

22. S ohledem na shora uvedené skutkové a právní závěry, byly zamítnuty Návrhy na provedení důkazu smlouvou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] a dále výslechem jednatele této [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] jako nadbytečné.

23. Protože je žalobce ve věci plně úspěšný, náleží mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení které představuje odměna za právní zastoupení činí 20 000 Kč za 8 úkonů právní služby (1. převzetí věci, 2. sepis žaloby, 3. sepis repliky žalobce ze dne 31. 8. 2021, 4. sepis dalšího vyjádření žalobce ze dne 14. 9. 2021, 5. jednání soudu dne 16. 9. 2021, 6. sepis dalšího vyjádření žalobce ze dne 7. 10. 2021, 6. jednání soudu dne 4. 11. 2021, 7. jednání soudu dne 13. 7. 2023), s tím, že hodnota jednoho úkonu právní služby v této věci podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí částku 2 500 Kč; paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 400 Kč za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, náklady na cestovné advokáta na rok 2021 vozidlem AUDI sQ5 [registrační značka], dle vyhlášky 589/2020 Sb., kterou se stanoví průměrná cena pohonných hmot, přičemž průměrná spotřeba automobilu AUDI sQ5 je podle metodiky 63/2012J uvedené ve velkém TP 6, 8 l [číslo] km motorové nafty, cena 1 km, cena motorové nafty dle Vyhlášky 589/2020 Sb. činí 27,20 Kč při základní náhradě za použití silničního motorového vozidla, která dle uvedené Vyhlášky činí 4,40 Kč za ujetý km dne 16. 9. 2021 z [obec] do [obec] a zpět 50 km 312,50 Kč a dne 7. 10. 2021 z [obec] do [obec] a zpět 50 km 312.50 Kč Náklady na cestovné advokáta na rok 2023 vozidlem AUDI sQ5 [registrační značka], dle vyhlášky 467/2022 Sb., kterou se stanoví průměrná cena pohonných hmot, přičemž průměrná spotřeba automobilu AUDI sQ5 je 6,8 litru [číslo] km motorové nafty, cena motorové nafty dle Vyhlášky 467/2022 Sb. činí 44,10 Kč, náhrad za použití silničního motorového vozidla, která dle uvedené Vyhlášky činí 5,20 Kč za ujetý km, tedy celková náhrada za cestu k jednání dne 13. 7. 2023 z [obec] do [obec] a zpět, tedy na vzdálenost 50 km činí 410 Kč. Celkové náklady jízdného jsou 1 034 Kč; čas strávený na cestě podle § 14 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za čas strávený na cestě ve výši 100 Kč za ½ hodiny 16. 9. 2021 z [obec] do [obec] a zpět 2 půlhodiny 200 Kč, 7. 10. 2021 z [obec] do [obec] a zpět 2 půlhodiny 200 Kč, 13. 7. 2023 z [obec] do [obec] a zpět 2 půlhodiny 200 Kč, tj. celkem 600 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tj. o 5 047,14 Kč, soudní poplatek ve výši 5 000Kč a záloha na znalecký posudek 5 000 Kč Celkem činí náhrada nákladů řízení, které jsou žalované povinny zaplatit 39 081,14 Kč.

24. Soud neshledal důvody pro použití § 150 o.s.ř. který stanoví, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Skutečnost, že žalované, dle svého mínění, nijak nezavinily vedení tohoto sporu, nabyly nemovitosti v dobré víře a že žalobu proti nim podává jejich vlastní otec, přičemž okolnosti uzavření dohody a vůbec původ tohoto sporu pochází z období poměrně dramatického rozvodu jejich rodičů nejsou důvody hodné zvláštního zřetele, které by vedly soud k tomu, aby žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. V řízení vznikly náklady řízení za znalecký posudek, za který bylo soudem znalkyni [příjmení] [jméno] [celé jméno znalkyně] zaplaceno 14 950 Kč a tuto částku jsou žalované povinny zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českém Krumlově podle § 148 odst. 1 o.s.ř.