9 C 274/2019

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o vydání dvou plochodrážních motocyklů

I. Žalovaný je povinen vydat žalobci dva plochodrážní motocykly Jawa 500DT, každý s motorem typ 890, rok výroby 1970 a 1976 ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen vydat žalobci motocykl Hondu Four a motocykl Hondu 50 Monkey, se zamítá.

III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 300 000 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podáním došlým původně Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 4. 4. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobci dvě plochodrážní motorky Jawa 500DT, každou s motorem typ 890, rok výroby 1970 a 1976, motocykl Honda Four a motocykl Honda 50 Monkey. Pro případ, že by nebylo možné motocykly vydat, měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 600 000 Kč, tj. za každý motocykl částku 150 000 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce je bývalý plochodrážní závodník. V době své závodní kariéry používal při závodech plochodrážní motocykly z majetku Plochodrážního klubu [obec]. V té době nebyla možnost, aby závodní motocykly vlastnil sám závodník. Tyto motocykly měl pouze zapůjčené. K možnosti odkoupení došlo až po roce 1989. Proto žalobce v roce 2002, kdy už nezávodil, ale tímto sportem se začal zabývat jeho syn, koupil od Plochodrážního klubu [obec] dvě závodní plochodrážní motorky Jawa 500DT s motorem typ 890, rok výroby 1970 a 1976. Obě motorky byly vydány oproti zaplacení kupní ceny a žalobce si je uložil v domě svého otce, také bývalého plochodrážního závodníka na adrese [adresa žalovaného]. V té době žalobce teprve dostavoval svůj dům v [obec], přičemž u otce v [obec] měl další věci vztahující se k jeho závodnické kariéře a také otec tam měl mnoho příslušenství k motoristickému sportu, protože to žalobce i otec považovali za přirozené. Stroje určené k plochodrážnímu sportu, tedy stroje Jawa 500DT nemají žádnou registrační značku, ani VIN. Tyto stroje má žalobce v držení již od roku 1984, kdy se věnoval závodnímu sportu. Žalobce má z doby, kdy byl aktivním závodníkem, osvědčení závodního stroje, kde je uveden jako držitel Jawy výrobního čísla TK3 [číslo] rok výroby 1970, Plochodrážní klub [obec] prodával závodní stroje pouze lidem, kteří byli do té doby jejich držiteli. Otec účastníků si sestavil jeden motocykl Jawa 500DT, na kterém závodil tzv. veteránské závody. Takto si otec účastníků opravil jeden ze strojů, kterých je žalobce vlastníkem s žalobcovým souhlasem. [ulice] číslo TK3 [číslo] je uvedeno pouze v osvědčení závodního stroje, nikoliv na motocyklu samotném. Teprve v 80. letech se toto výrobní číslo objevovalo na řídítkách, přesněji řečeno na rámu řídítek. Žalobce závodil na plochodrážním motocyklu, k němuž náleží osvědčení výtisk [číslo] který se týká motocyklu, na němž sám žalobce závodil a tam je již uvedeno výrobní číslo N0294, které bylo i na samotném motocyklu. Toto číslo bylo pro evidenci v klubu, který byl vlastníkem motocyklu. K jednotlivým strojům také existují potvrzení o placení pojistek k jednotlivým strojům čísel [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], kde jsou již tedy uvedena výrobní čísla. Tato osvědčení však pochází z 80. let, konkrétně od roku 1986 a dále. Pokud žalovaný poukazuje na to, že na strojích, které má ve svém držení, jsou vyražena čísla, konkrétně - [číslo], pak podle názoru žalobce je to v místech, kde bylo číslo přebrušování a toto číslo, které se na stroji nyní nachází, tam vyrazil žalovaný, protože raznice všech takových čísel má k dispozici každý z bývalých jezdců. Značka ve tvaru jakéhosi srdíčka nebo trojúhelníčku s oblými rohy, v němž je napsáno TK a pod ním číslo, jsou údaje o technické kontrole a číslo označuje konkrétního technického komisaře. Žalobce měl na svých průkazech značku TK3 nebo 6. Motocykl Honda Four je řadový čtyřválec s označením 440 ccm². Jde o limitovanou sérii motocyklů na drátěných pletených kolech s atypickými botkami na svíčky, použitými z plochodrážního motocyklu Jawa značky NGK, jsou atypicky dlouhé v originálním stavu jako při prodeji, modré barvy s chromovými doplňky, rok výroby přibližně 1975. Tento motocykl žalobce koupil v roce 1986 v autobazaru. Byl to testovací motocykl, na kterém se zkoušely karburátory. Kupní cena byla 25 000 Kč a psaná byla tehdy na otce účastníků. Kupní smlouva neměla písemnou podobu, byla pouze ústní a žalobce se stal vlastníkem motorky poté, co přispěl na kupní cenu částkou 13 000 Kč. Motocykl Honda 50 Monkey dostal žalobce darem od svého otce při narození žalobce. O tom neexistuje žádný doklad. Byla dovezena otcem účastníků z Anglie. Jiný stroj v rodině nebyl a v samotné České republice byly snad jen dva takové stroje. Tato motorka je stejně jako Honda Four a oba plochodrážní motocykly na adrese [adresa žalovaného].

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce není vlastníkem motocyklů, které má žalovaný v držení. Ke kupní smlouvě ze dne 12.4.2002, na jejímž základě měl žalobce nabýt plochodrážní motocykly, které jsou předmětem tohoto řízení na žalobce žalovaný uvedl, že v ní nejsou údajně prodávané stroje dostatečně specifikovány, když není uvedeno výrobní číslo (VIN) strojů, ačkoliv tyto stroje běžně již v té době VIN kódem rámu i motoru motocyklu označeny byly. Jednalo se o odlišovací prvek motocyklů, neboť tyto stroje jsou závodní a nemají registrační značku. Stejně tak nejsou v kupní smlouvě uvedeny ani jakékoliv další údaje, které by mohly pomoci se specifikací uvedených motocyklů – např. barva karoserie, údaje o chromování částí rámu apod. Smlouva pouze zcela obecně uvádí, že předmětem smlouvy je prodej 2 kusů motorek JAWA 500 DT, každá s motorem typ 890, r. výroby 1970 a 1976 vč. náhradních dílů. Smlouva navíc podle žalovaného antedatovaná. O tom svědčí skutečnost, že adresa žalobce uvedená ve smlouvě – [ulice a číslo], [obec], neodpovídá skutečnosti, neboť mezi lety 1998 až 2005 měl žalobce trvalé bydliště na adrese [adresa], že v roce 2002 bylo telefonní číslo na pana [příjmení] [číslo], resp. [číslo]. Telefonní číslo uvedené v kupní smlouvě – [číslo] v roce 2002 vůbec neexistovalo, neboť předvolby 776 a 777 byly Českým telekomunikačním úřadem přiděleny až 8.4.2003, tedy až o rok později po podepsání kupní smlouvy. Žalovaný podrobně zhodnotil provedené dokazování a vyjádřil názor, že žalobce neunesl důkazní břemeno ve věci prokázání jeho vlastnického práva ke strojům JAWA 500 DT, které má ve svém držení žalovaný. K jednomu motocyklu JAWA 500DT žalovaný uvedl, že na ní sám závodil, patřil otci a ten mu jej daroval. Druhý motocykl JAWA 500DT byl sestaven z různých dílů pro otce účastníků, takže vzniknul nový motocykl, aby se na tomto motocyklu mohl otec účastníků účastnit veteránských závodů. Co se týče motocyklu Honda Four – řadový čtyřválec s označením 440, 440 cm3, modré barvy s chromovými doplňky, jak byl označen v žalobě, uvedl k němu žalovaný, že takový motocykl ve svém držení vůbec nemá. Jediný motocykl Honda Four, který žalovaný má ve svém držení, je motocykl Honda Four 400 černé barvy, s objemem motoru 398 cm3, který žalovaný koupil na přelomu 80. a 90. let v Mototechně ve [obec]. K tomuto motocyklu žalovaný v průběhu řízení dále doplnil, že jej koupil v roce 1989 od pana [příjmení]. K tomu však již nemá žádný důkaz. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že provedené dokazování neprokázalo vlastnictví žalobce Hondy Four. Ohledně motocyklu Honda Monkey žalovaný uvedl, že tento motocykl ve svém držení má. Zásadně však popřel, že je jeho vlastníkem žalobce. Žalobce uvedl, že tento motocykl dostal od jeho otce ke svému narození. Jak vyplývá z technického průkazu motocyklu č. [anonymizováno], který žalovaný předložil jako důkaz, pořídil tento motocykl otec žalovaného až v roce 1970 v Anglii, kde pobýval jako závodník. Tento motocykl pak otec žalovaného přivezl do [obec], kde jej užívali oba jeho synové, tedy jak žalobce, tak žalovaný. Otec tento motocykl nikdy nepřevedl na žalobce, což je patrné i z technického průkazu, kde je otec účastníků řízení uveden jako poslední vlastník. O vlastnictví žalobce nesvědčí žádný z provedených důkazů.

3. Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl dne 8. září 2020 tak, že návrh, aby byl žalovaný povinen vydat žalobci dvě plochodrážní motorky Jawa 500DT, každou s motorem typ 890, rok výroby 1970 a 1976, motocykl Honda Four a motocykl Honda 50 Monkey zamítl. Uložil také žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Doplňujícím rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pak ještě zamítl návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 600 Kč.

4. K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že rozsudky soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že při posledním jednání ve věci dne 30. 7. 2020 na jeho úvod účastníkům řízení sdělil, že pro vlastnictví žalobce ohledně motocyklu Jawa 500DT jsou prozatím dostatečné důkazy a následně, aniž provedl další dokazování žalobu na vydání těchto motocyklů zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem těchto motocyklů. Takové rozhodnutí je třeba považovat za překvapivé a soud prvního stupně postupoval v rozporu s § 118a odst. 3 o. s. ř., když nepoučil žalobce o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení. Odvolací soud také soudu prvního stupně vytkl, že V daném případě soud I. stupně nehodnotil výpovědi svědků z hlediska tvrzení žalobce ohledně způsobu nabytí vlastnického práva k jednotlivým motocyklům, jakož i z pohledu obrany žalovaného v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a ani nikterak nevysvětlil, proč svědecké výpovědi při tomto hodnocení důkazů pominul (jejich obsah přitom v předchozí části odůvodnění rozsudku uvádí), proto je napadený rozsudek (včetně doplňujícího rozsudku) pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Nehodnotil-li soud I. stupně žádným způsobem svědecké výpovědi a neučinil-li ve vztahu k nim žádné závěry, nemůže odvolací soud správnost skutkových závěrů soudu I. stupně přezkoumat. Uvedený závěr odvolacího soudu je důvodem ke zrušení všech odvoláními napadených rozhodnutí soudu I. stupně dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Pokud soud I. stupně při posledním jednání ve věci dne [datum] na jeho úvod účastníkům řízení sdělil, že pro vlastnictví žalobce ohledně motocyklů Jawa 500DT jsou prozatím dostatečné důkazy a následně, aniž provedl další dokazování, žalobu na vydání těchto motocyklů zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem těchto motocyklů, je nutné přisvědčit odvolání žalobce, že takové rozhodnutí bylo překvapivé, což se v procesní rovině projevilo v tom, že soud I. stupně žalobce v rozporu s § 118a odst. 3 o. s. ř. nepoučil o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení. K hodnocení listinných důkazů obsaženému v bodě 23. odůvodnění napadeného rozsudku ve vztahu k tvrzení žalobce o jeho vlastnictví k plochodrážním motocyklům, odvolací soud uvedl, že pokud písemná kupní smlouva ze dne 12. 4. 2002 neobsahuje přesnou identifikaci plochodrážních motocyklů, je třeba obsah takové smlouvy vyložit v souladu s § 35 odst. 2 obč. zák. (platného v době uzavření smlouvy), tedy nejenom podle jejího jazykového vyjádření, ale zejména podle vůle toho, kdo právní úkon učinil. Proto z hlediska výkladu uvedené smlouvy je významná výpověď svědka [jméno] [příjmení], který uvedenou kupní smlouvu za prodávajícího uzavíral. Pokud přitom vypověděl, že do doby prodeje měl žalobce plochodrážní motocykly doma v zápůjčce, není vyloučeno, aby již před uzavřením kupní smlouvy byly umístěny v domě otce účastníků, popřípadě aby jeden z nich byl před uzavřením kupní smlouvy předělán pro účely veteránských závodů otce účastníků (čímž vlastnické právo žalobce zpochybňoval žalovaný). Právě proto jsou pro posouzení věci významné jednotlivé svědecké výpovědi, které je potřeba řádně zhodnotit jak z hlediska věrohodnosti svědků, tak i z hlediska obsahového. Na věrohodnost výpovědi svědka [jméno] [příjmení] pak mohou mít vliv i závěry, které se týkají posouzení pravosti kupní smlouvy ze dne 12. 4. 2002, kterou žalovaný zpochybňuje poukazem na nesprávné bydliště žalobce ve smlouvě a nesprávné telefonní číslo svědka. Proto odvolací soud považuje již navržené důkazy k posouzení pravosti uvedené kupní smlouvy za významné pro rozhodnutí věci i z hlediska posouzení věrohodnosti svědka [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně by také měl lépe hodnotit důkazy k otázce označování plochodrážních motocyklů identifikačními čísly. Pokud plochodrážní motocykly v držení žalovaného mají vyražené značky, které neodpovídají číslu stroje dle tohoto osvědčení, neznamená to, že se nemůže jednat o plochodrážní motocykly dle kupní smlouvy z roku 2002. Pokud plochodrážní motocykly měl ve svém držení (zápůjčce) žalobce již před uzavřením kupní smlouvy z roku 2002, nezpochybňuje jeho vlastnické právo k motocyklům pouze skutečnost, že ještě před uzavřením kupní smlouvy měly být na nich provedeny nějaké opravy či úpravy (jak důvodně uvádí žalobce). Z hlediska posouzení obsahu a věrohodnosti jednotlivých svědeckých výpovědí je potřeba se vypořádat i s tvrzeními žalovaného, o jaké plochodrážní motocykly se jedná. Významné může být, dle názoru odvolacího soudu i to, jaká tvrzení ohledně vlastnictví všech 4 motocyklů zazněla ze strany účastníků v řízení o pozůstalosti po jejich otci. Byť soud I. stupně v odůvodnění rozsudku uvádí, že motocykly nebyly předmětem pozůstalostního řízení, neboť žalobce uvedl, že je jejich vlastníkem, žalovaný v rámci vyjádření k odvolání naopak uvádí, že žalobce měl v dědickém řízení prohlašovat, že vlastníkem všech 4 motocyklů je otec účastníků. Nabízí se proto provedení důkazu příslušným dědickým spisem. V případě motocyklu Honda Four je třeba na základě provedených důkazů přijmout konkrétní závěry k různým skutkovým verzím obou účastníků, v případě motocyklu Honda 50 Monkey pak učinit konkrétní závěry ze svědeckých výpovědí (když žádný listinný důkaz neexistuje) o tom, zda došlo k žalobcem tvrzenému darování tohoto motocyklu žalobci ze strany jeho otce.

5. Soud vyzval žalobce usnesením z 1. 4. 2022 k tomu, aby písemně označil nebo předložil důkazy k prokázání svých tvrzení o tom, že je vlastníkem plochodrážních motocyklů Jawa 500DT, každé s motorem typ 890, rok výroby 1970 a 1976. Na tuto výzvu žalobce navrhl výslech svědka [celé jméno svědka], který byl soudem předvolán a tento před soudem vypověděl, že žalobce zná od deseti let, když závodili jejich otcové a svědek sám i žalobě. Oba jezdili v jednom klubu, svědek skončil s ježděním v roce 2007, žalobce o něco dříve, protože měl úraz. [ulice] činnost ukončil po revoluci, stejně jako svědek. Motorky pro závodění dostávali, v podstatě je fasovali od klubu. Stroje měli zapůjčeny, dostávali je vždy před sezónou, na konci sezóny pak proběhla inventura. Tímto způsobem je v podstatě měli vracet, ale po inventuře jim byly znovu vydány, aby je měli u sebe přes zimu a mohli se připravovat na další sezónu. Až na konci kariéry si je museli kupovat. Pokud jde o stroje Jawa 500DT, svědek si pamatoval na to, že na těchto strojích s žalobcem začínali. Učili se na nich možní asi jen půl roku, protože potom už začaly být používány novější silnější stroje. Novými stroji byly nahrazovány Jawy 500DT někdy v roce 1984. Jawy 500DT pak byly prodávány každému, kdo o to projevil zájem, v podstatě za cenu šrotu. Sám svědek si tento model nekoupil, koupil si až ten novější typ. Svědek nevěděl, zda si žalobce kupoval model 500DT Jawa, ale když byl u nich na návštěvě, takový stroj u nich byl k vidění a svědek jej tam viděl. Svědek si nebyl jistý, ale myslí si, že měly z výroby Jawy 500DT nějaké číslo, ale rám stejně jako další díly, byly vyměnitelné a často se vyměňovaly. Náhradní díly pak byly bez čísla, ale následně byly opatřeny nějakým číslem dodatečně, protože při závodech bylo třeba přihlašovat stroj s uvedením nějakého konkrétního čísla. Takové číslo bylo třeba i pro případný převoz strojů do zahraničí, když závodily v cizině. Svědek znal pana [jméno] [příjmení] dobře, byl to dlouholetý šéf klubu v [obec]. Svědek vyjádřil domněnku, že byl osobou oprávněnou za klub jednat, tehdy tomu šéfoval.

6. Sdělením společnosti T- [právnická osoba] z 31. 5. 2022 je prokázáno, že telefonní číslo [tel. číslo] není a nikdy nebylo evidováno v jejich síti. [právnická osoba] sdělila dne 1. 6. 2022, že telefonní číslo [tel. číslo] eviduje v síti [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] aktivní od 20. 6. 2001 do současnosti. Adresa zákazníka je [ulice a číslo] [okres]. Sdělením O2 [právnická osoba] je prokázáno, že v roce 2002 ještě přenositelnost čísel neexistovala, číslo dle přidělení náleží Vodafonu, muselo být v roce 2002 tam, což potvrzuje shora uvedené sdělení společnosti [právnická osoba]

7. Sdělením společnosti [právnická osoba] je prokázáno, že motocykly Jawa 500DT byly opatřeny číslem motoru i číslem rámu.

8. Fotografiemi obdobných strojů Jawa, jaké jsou předmětem řízení, příp. starších, prokazují, že motory byly opatřovány čísly, která na ně byla vyražena.

9. I nadále soud vychází z následujících důkazů provedených před prvním rozhodnutím.

10. Žalobce předložil potvrzení o tom, že závodní stroje byly pojištěny a konkrétně je potvrzeno, že motocykl značky Jawa [číslo] který je majetkem SVS [obec], je pojištěn pro rok 1986 hromadnou pojistkou ze zákonné odpovědnosti provozu motorových vozidel [číslo] ze dne 26.

2. Pro motocykl Jawa [registrační značka] pro rok 1986 je potvrzení z 1. 2. 1986, pro motocykl [registrační značka] pro rok 1986 je potvrzeno pojištění 1. 2. 1986 a pro stroj Jawa 500 [registrační značka] pro rok 1985 je potvrzeno pojištění dne 13. 2. 1985. Pro stroj Jawa [registrační značka] je potvrzeno pojištění pro rok 1986 dne 12. 2. 1986.

11. Při místním šetření bylo zjištěno, že v bydlišti žalovaného se nachází dva stroje Jawa plochodrážní ve stavu, jak jsou na fotografiích (č. l. 59, 97 a 98 – stroj s motorem). Na tomto stroji byly zjištěny vyražené značky – N [číslo] a značka TK4 s uvedením čísla 178. Na stroji bez motoru (fotografie č. l. 58, 99 a 100) byly nalezeny značky - [číslo] Stejné značky, jak byly shledány při místním šetření soudem, odpovídají fotografiím na č. l. 102 – 108. Soud rovněž shledal při místním šetření, že v držení žalovaného je i stroj [příjmení] [příjmení] ve stavu částečně odstrojeném tak, jak je uvedeno na fotografiích č. l. 43 a 44 a faktický stav zjištěný při místním šetření Hondy Monkey odpovídá fotografiím na č. l. 56 str. 1,2.

12. Fotografiemi (č. l. 57) je prokázáno, že také žalovaný jezdil na strojích Jawa 500DT a že otec žalovaného byl vyfocen s jedním z plochodrážních strojů, který je na fotografii kompletní, zřejmě ve stavu, ve kterém mohl otec účastníků jezdit veteránské závody. Fotografie z těchto závodů pak jsou ve spisu na č. l.

62. To, že na Hondě Monkey jezdil i žalovaný, prokazuje fotografie na č. l. 63.

13. Technický průkaz motocyklu Honda Monkey, barevného provedení červená, bílá, prokazuje výpis z registrace vozidla č. BKV916 s datem březen 1967 vydaný ve Velké Británii s uvedením čtvrté změny pro osobu [celé jméno žalobce] s datem září 1970.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení], partnerka otce účastníků, se kterým žila 15 let, před soudem vypověděla, že v domě účastníků v [anonymizováno] v ulici na [obec] byla pouze párkrát a tehdy viděla, že jsou tam dvě plochodrážní motorky a dvě Hondy. Podrobněji však k modelům nic říci nedokázala. Jedna Honda byla velká, na ní jezdil otec účastníků za svědkyní na chatu, kde spolu bydleli. Motocykly v domě účastníků viděla teprve někdy v roce 2002 a pak asi v roce 2004 nebo 2005. V domě byla nejvýše třikrát. Otec účastníků svědkyni vyprávěl, že na motorkách závodil, že plochodrážní motorky patří synovi [jméno], velkou Hondu má pro vnuka a o té malé nemluvil. Otec účastníků svědkyni vyprávěl, že jezdíval i veteránské soutěže na jedné z motorek, které byly u něj doma. Na fotografiích obsažených ve spisu svědkyně poznala, jak malou Hondu (Monkey), tak větší ([příjmení] Four) a dvě plochodrážní. Na fotografiích rozeznala svědkyně, že byly pořízeny v domě žalovaného.

15. Svědek [jméno] [příjmení], soused účastníků, před soudem vypověděl, že v domě otce účastníků byly v garáži motorky Jawa i Hondy. Sám je už ale neviděl řadu let, možná dvacet let. Motorek tam bylo víc, protože jezdili závody. Hondu Monkey přivezl otec účastníků z Anglie. Svědkovi bylo tehdy osm nebo deset let. I Hondu Four přivezl táta účastníků. O tom, kdo je vlastníkem motorek, se svědek nikdy nezajímal. Motorky tam byly už před rokem 2000, ale svědek nedokázal říci přesně, zda jde o ty samé motorky. Sám svědek měl podle svého vyjádření pět motocyklů a není si jistý, zda by po letech rozpoznal, zda konkrétně jde o přesně ten samý model, který tehdy vlastnil.

16. Svědek [celé jméno žalobce] mladší, syn žalobce před soudem vypověděl, že motorky, které jsou předmětem řízení, jsou v domě v [anonymizováno] ulici. Kdo je jejich vlastníkem, svědek neví. [příjmení] [jméno] tam byla ještě dřív, než se svědek narodil a pro svědka je to tak, že na těch motorkách jezdil děda. Ten jezdil naposledy veteránské závody někdy v roce 1995, 1996. Bylo to na jedné z těch motorek Jawa. Svědek viděl motocykly naposled, když byly ještě v kompletním stavu. Svědek rozpoznal motocykly, o kterých vypovídá, na fotografiích založených ve spisu, které mu byly předestřeny. Svědek uvedl, že závodní Jawy měl děda od klubu z [obec], ale kdo je jejich vlastníkem a jak se jejich vlastníkem stal, vlastně neví.

17. Svědek [jméno] [příjmení], přítel obou účastníků, před soudem vypověděl, že neví, kdo je vlastníkem předmětných motocyklů. Pro něho byl jejich vlastníkem [celé jméno žalobce] starší, ale ačkoliv spolu měli úzký a přátelský vztah, na tohle téma spolu vlastně nikdy nemluvili. Otec účastníků plochodrážní motocykl používal v době, kdy závodil nebo je i postavil, ale podrobnosti o tom svědek neví. Malou Hondu Monkey si nejspíš přivezl z Anglie, protože tehdy se to u nás normálně neprodávalo. Hondu Four si pan [celé jméno žalobce] starší přivezl ze [obec] z vývoje, hned někdy po revoluci, takže mohl být rok 1989 nebo 1990. Na fotografiích svědek poznal Hondu Four, nedokázal však určit, zda je to přímo ten model, který vídal u [anonymizováno], jinak obecně šlo o model stejný. Svědek rozpoznal i plochodrážní modely, zda na fotografiích jsou ty, které on sám tam osobně vídal, však nedokázal určit. Takových motorek tam byla kvanta. Obecně lze motocykly iedentifikovat podle VIN kódu na krku motorky. Takto se motocykly označují snad od té doby, co se vyrábí. VIN kódy se používaly snad již před 45 lety. Otec účastníků na Hodně Four jezdil snad ještě před 20 lety. Na malé Hondě si také jednou svědek sjel, byla červená a měla žlutou nádrž. Jeden plochodrážní motocykl viděl svědek vystavený v hale u otce účastníků, to bylo asi před 25 lety, od té doby žádnou z těch motorek neviděl. Vystavená motorka byla tehdy kompletní.

18. Svědek [jméno] [příjmení], přítel obou účastníků, před soudem vypověděl, že v rodině účastníků byly určitě dvě motorky dvouventily. Asi v roce 1991 byl mu dokonce jeden zapůjčen otcem účastníků. Tehdy bylo svědkovi řečeno, že má ty dvě motorky od [příjmení] a že jednu mu může půjčit. Bylo tehdy řečeno, že žalobce je vlastníkem těch závodních motorek a že je má od klubu [obec]. Vlastníkem se stal někdy za jeho aktivní sportovní činnosti, detaily o tom svědek nevěděl. Hondu Monkey koupil pan [celé jméno žalobce] starší někdy v roce 1971, už tenkrát na ní žalobce jezdil jako malý. Tehdy to přivezl pro něj otec z Anglie jako dárek. Hondy Four byla pořízena ze [obec], tam se pracovalo na vývoji. Tento stroj měl malou nádrž, na nádrži byla nějaká zlatá linka a mělo to chromované blatníky. Tehdy na to dával žalobce nějaké peníze, protože vydělával v Polsku. Na fotografiích obecně poznal svědek model Honda Monkey. Zda jde o ten model, který viděl přímo u [anonymizováno], nedokázal svědek s jistotou říci. To platí i pro model Honda Four. Dalo by se to nejspíše poznat podle čísla na rámu. Honda Four měla dokonce i nějakou registrační značku, ale číslo si svědek nevybavil. Plochodrážní stroje na fotografiích ve spisu jsou pravděpodobně ty, které tam svědek vídal. Ta, co na ní jezdil pan [celé jméno žalobce] starší, byla upravena tak, aby mohla jezdit veteránské závody. Svědek na nich jezdíval jako mechanik, přičemž pan [celé jméno žalobce] starší závodil. Byly takto na závodech v Německu, v [obec] a na několika dalších. Bylo to odhadem v rozmezí let 1994 – 1997. Pro veteránské závody musela být plochodrážní motorka upravena ve veteránském stylu, ale byly tam dodány některé bezpečnostní prvky, které byly pro tyto závody vyžadovány. Pro svědka to bylo tak, že motorky jsou v rodině. Odlišit je je obtížné. Určitě by to šlo podle čísla, protože stroje, i ty závodní, mají číslo rámu a motoru, tedy obdobu VIN kódu.

19. Svědek [jméno] [příjmení], přítel obou účastníků, před soudem vypověděl, že plochodrážní stroje, které jsou předmětem řízení, byly ve vlastnictví plzeňského plochodrážního klubu. Po převratu klub postupně zrušil sklad a umožnil jezdcům, kteří měli o závodní motocykly zájem, aby je koupili. Žalobce koupil dva plochodrážní motocykly. Svědek uvedl, že ví o existenci ještě nějakých dvou motorek Honda, ale o těch ví velmi málo. Otec účastníků, kterého svědek rovněž znal, říkal něco o tom, že je mají napůl s žalobcem. Menší Hondu prý měl dát žalobci darem, podrobnosti o tom ale svědek neví. Bylo běžné, že jezdci měli stroje doma, což mělo význam v tom, že si je mohli sami opravovat a připravovat na závody, které se konaly každou sobotu a neděli. Plochodrážní motorky nemají žádné označení, protože při závodech může docházet k poškození strojů, třeba i celého rámu, takže dochází k jejich výměně a bylo by obtížné rychle přeevidovat jednotlivá čísla na rámech a strojích, což by dělalo obtíže při přihlašování do závodů. Číslo rámu a motoru se proto neuvádí při přihlašování do závodů. Takové číslo neměly stroje ani z výroby. Tyto plochodrážní závodní stroje nemají žádný technický průkaz. Každý jezdec, který potom měl ve svém držení konkrétní stroj, si ho pak různě doopravoval a bylo by jednotlivý stroj možno poznat právě podle těchto úprav blatníků, apod. Poté, co byly stroje prodány žalobci, je již svědek neviděl. Prodej byl v podstatě za symbolickou cenu. Prodávalo se tenkrát odhadem asi 20 strojů. Kupujících bylo víc. Na fotografiích poznal svědek dva stroje plochodrážní, tzv. dvouventily. K prodeji strojů žalobci došlo odhadem kolem roku 2000. Do té doby je měl doma v zápůjčce. Do převratu si mohl závodník, tedy i žalobce, jezdit fasovat do klubu náhradní díly na závodní stroje ze skladu klubu, který byl po převratu zrušen. Když byla motorka klubem pořízena, byla předána jezdci, byla pořízena fotografie toho stroje a byl k tomu formulář předávacího protokolu o tom, kdy k předání došlo a v jakém stavu stroj byl. Stroje, které žalobce koupil, mu byly předány někdy v roce 1984. Předávací protokoly už pravděpodobně neexistují, nejspíš byly skartovány. Jednotliví jezdci měli stroje v držení po celou dobu své závodní činnosti. Klub je měl v evidenci. Dělala se pravidelná inventura, při které jezdci museli stroje přivést, ukázat je tak, aby je bylo možno fyzicky zkontrolovat a hospodář je spočítal. Svědek nebyl schopen říci, zda žalobce přivezl stroje přímo v den hromadného prodeje, není vyloučeno, že tento stroj viděl hospodář ještě nějakou dobu před prodejem, jisté je to, že stroje byly fyzicky zkontrolovány. Je-li kupní smlouva datována 12. 4., je zřejmé, že to bylo po inventurách a že tedy ten stroj a jeho existence byla zkontrolována. Žalobce vyfasoval motorku v roce 1984, v té době už závodil. Obecně platí, že svědek viděl každou prodávanou motorku. Nepodepsal by nic, co neodpovídalo skutečnosti. Motorky tedy viděl před prodejem, po prodeji už ne. Kolik bylo strojů tohoto typu vyrobeno, svědek nedokázal odhadnout, ale klub kupoval ročně maximálně šest motorek s tím, že klub měl 27 jezdců a před převratem vlastně všichni jezdci jezdili na Jawě typ 500DT. Jiné stroje než Jawy tehdy nezávodily, dá se říci, že šlo o běžný typ.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení], přítelkyně žalovaného, před soudem vypověděla, že ví o tom, že v [anonymizováno] ulici, kde bydlí s žalovaným, jsou všechny čtyři motocykly, které jsou předmětem řízení a to již od doby, kdy do rodiny dochází, což bylo někdy v letech 1995 nebo 1996. Svědkyni není nic známo, kdo je vlastníkem strojů. Pamatuje si, že větší Honda stála rozebraná na stole a v tomto stavu je zřejmě dodnes. Motorky Jawa (po předestření fotografií č. l. 58 a 59) v domě v [anonymizováno] ulici viděla, jsou to plochodrážní stroje, ale nic bližšího o nich svědkyně neví.

21. Svědek [jméno] [příjmení], známý obou účastníků, a 15 let mechanik otce účastníků na ploché dráze před soudem vypověděl, že si pamatuje Hondu 50, když ji přivezl pan [celé jméno žalobce] starší z doby, kdy jezdíval plochou dráhu v Anglii. To mohlo být někdy v roce 1969 nebo 1970. Přivezl ji tehdy pro [příjmení] (žalobce) a byl to dárek pro něj. Žalobce na této Hondě 50 jezdíval třeba v depu, jen tak pro zábavu. O plochodrážních strojích svědek předpokládal, že žalobce, který jezdil plochou dráhu závodně, používal tyto stroje. Svědek se těmito motorkami zabýval někdy do roku 1975 nebo 1976, kdy v [obec] skončila plochá dráha.

22. Svědek [příjmení] [příjmení] před soudem vypověděl, že u [anonymizováno] byly motorky vždycky. Hlavně šlo o stroje plochodrážní, ale i na ledovou plochou dráhu. Motorky se různě měnily, předělávaly a upravovaly se. Mezi motorkami byla i [příjmení] [jméno], na ní jezdíval i žalovaný na klukovských srazech s motorkami, někdy na přelomu 80. a 90. let. Svědek vypověděl, že Hondu 400 sehnal pan [celé jméno žalobce] starší. Koupil tehdy tři japonské troje, jedna z nich byla právě tato Honda 400, a svědek vypověděl, že ji pomáhal žalovanému seřizovat. Byl tehdy jedním z mála, kdo k tomu měl potřebné přístroje, proto si to pamatuje. Pamatuje si to i proto, že pneumatiky měla ještě z výroby, takže se trochu obával, když svědka žalovaný na motorce vezl. Svědek si nedokázal vybavit podrobnosti, ale motorky pocházely odněkud ze [obec], kde je nějak pan [celé jméno žalobce] sehnal. Pokud jde o plochodrážní motorky, pak o těch žádné podrobnosti svědek neuvedl, jen to, že jich tam bylo vždy víc. Pan [celé jméno žalobce] starší byl plochodrážní jezdec, převzal to po něm syn [jméno], který byl jezdec úspěšný, a i když méně, jezdil i žalovaný. Ten spíš ledovou dráhu. Svědek na fotografiích ve spise poznal Hondu Monkey a Hondu 400, ovšem k té uvedl, že je ve stavu jiném, než ji vídal dříve u [anonymizováno]. K Hondě 400 nedokázal svědek uvést, jakou měla barvu. Na Hondě Monkey jezdil žalovaný už v době, ještě než měl řidičský průkaz, který někdy už před rokem 1989. Naposledy viděl svědek Hondu Monkey a Hondu 400 někdy v letech 1992 nebo 1993. Když viděl Hondu 400 naposledy, byla ještě v pojízdném stavu. Obecně se dá říci, že všechny motorky mají VIN kód, ale svědek si nebyl jistý, zda to platí i pro plochodrážní stroje. Žalobce závodil v Polsku, bylo to někdy na konci 80. let. O tom, kdo nabyl motorky do vlastnictví, se vlastně nikdy nebavili.

23. Svědek [jméno] [příjmení], bratranec účastníků, před soudem vypověděl, že u žalovaného byla určitě jedna plochodrážní kompletní motorka sestavená z doby, kdy ještě otec účastníků jezdil veterány v Rakousku. Z jedné se přendával motor do druhé. Tehdy byla podmínka, že na veteránské verzi plochodrážní motorky musí být dvouventil. To bylo někdy v 90. letech, možná šlo o roky 1992 a 1994. Malá Honda Monkey byla rozebraná v garáži v regále, to si svědek pamatuje ještě pro období před 90. rokem. Kdo je vlastníkem strojů, svědek neví, myslí si, že to kupoval otec účastníků. Hondu Four kupoval žalovaný v [obec] někde přes Mototechnu, podrobnosti k tomu svědek nevěděl, bylo to někdy ještě před rokem 1989. Už v době, kdy to žalovaný kupoval, byl ten stroj rozebraný. Jeden dvouventil měl otec účastníků a ten svůj stroj prodal. Svědkovi není nic známo o tom, že by měl žalobce ve svém vlastnictví nějaké plochodrážní motorky Jawa ve verzi dvouventil. Žalobce jezdil plochodrážní závody na jiných strojích a to čtyřventilech a pozdějších verzích. Žalovaný měl svou plochodrážní motorku, ale ty pozdější verze měl i žalobce. Když pak přestal jezdit závody, koupil svědek od něj pro svého syna takovou motorku. Peníze ale dával otci účastníků. Na fotografii ve spise, kde je plochodrážní motorka bez motoru, je ta motorka, z níž byl vyňat motor a dán do motorky na č. l.

59. Na sestavení plochodrážní motorky svědek pomáhal žalovanému a byl u toho i otec účastníků. Z dřívějška tam byly k dispozici různé náhradní díly, jako např. výfuk, spojka, apod., které měl z dřívějška pan [celé jméno žalobce] starší z doby, kdy ještě závodil. Stroje od té doby, kdy došlo k přestavění, svědek neviděl. To bylo někdy v 90. letech, možná v roce 1994. Tehdy měl jet [celé jméno žalobce] starší veteránský závod, kvůli kterému byla přestavba prováděna. Plochodrážní stroje mají vždy číslo rámu a číslo motoru, to, které se uvádí při přihlašování do závodu. Technicky to probíhá tak, že se s motorkou přijede minimálně půl hodiny před závodem k technickému komisaři, kterému se nahlásí číslo rámu a motoru, ten to zapíše a tyto údaje se evidují. Co svědek pamatuje, nestalo se, že by při závodu tato čísla nebyla evidována nebo že by je někdo nevyžadoval. Svědek se nesetkal s tím, že by někdo závodil s motorkou bez čísla rámu a motoru. Svědek vyjádřil domněnku, že žalovaný k plochodrážním motorkám přišel tak, že je prostě poskládal, posháněl z různých dílů, které musel nakoupit. U koupě Hondy Four žalovaným v [obec] svědek nebyl, ale byl u toho, když motorku přivezl do [anonymizováno] v rozebraném stavu. O jiné Hondě Four svědek již neví.

24. Svědek [jméno] [příjmení], známý obou účastníků a celé jejich rodiny, před soudem vypověděl, že o vlastnictví motorek, které jsou předmětem řízení, nic neví. Vždy měl za to, že byly otce účastníků a potom žalobce. Jednu plochodrážní Jawu měl půjčenou, sám na ní jezdil. Na Hondě Monkey jezdili jako malí kluci. Rozdíl na těch plochodrážních motorkách laik nepozná, sám svědek by si na to už také netroufl. V rodině účastníků byla i Honda Four. Svědek se však nedokázal vyjádřit k její barvě s tím, že všechny motorky si pamatuje jako pojízdné. Svědek sám závodil na Jawě DT v [obec]. Myslí si, že používal motorku, na které předtím závodil žalobce, ale jistý si tím není. Na této motorce jezdil od roku 1993, když bylo svědkovi 10 let a bylo to možná asi tři roky. Bylo to dvouventil. V té době ještě čtyřventily nebyly. Sám svědek nezávodil, jezdil silniční motocykly. [ulice] plochodrážní motorky žádnou [registrační značka] možná v poslední době, že mají [příjmení] kódy a snad nějaký speciální sportovní průkaz, tím si však svědek nebyl jistý. Svědek obecně poznal Hondu Four na fotografiích předložených soudem ve spise, nebyl schopen najisto říci, zda jde o ten stroj, který on u [anonymizováno] vídal. Fotografie strojů ve spise odpovídají modelu 500DT. Na fotografii č. l. 59 je podle svědka určitě model, na kterém jezdíval on sám. U [anonymizováno], když tam svědek býval, měli i jiné motorky. K modelům se však svědek nedokázal vyjádřit s ohledem na skutečnost, že byl tehdy ještě malý.

25. Svědek [jméno] [příjmení], známý obou účastníků, před soudem vypověděl, že se domnívá, že vlastníkem motocyklů je pan [celé jméno žalobce] starší. Určitě se však nemohl vyjádřit k tomu, kdo je vlastníkem motocyklů, ani jak je nabyl. K Hondě Four svědek uvedl, že byla v pojízdném stavu. Jezdíval na ní otec účastníků. Na Hondu Monkey si svědek pamatuje z dětství, že na ní jezdili. U [anonymizováno] byly o plochodrážní stroje, na jedné z nich jezdil svědkův bratr. Druhá byla vystavena v baráku v místnosti s poháry. Všechny motorky byly kompletní. Svědek nedokázal odhadnout, kdy viděl motorky naposledy. Na [příjmení] [příjmení] jezdil pan [celé jméno žalobce] starší běžně, používal ji vlastně jako běžný dopravní prostředek. Jezdil na ní takto asi ještě někdy v roce 2005 Pan [celé jméno žalobce] starší jezdil nějaký veteránský závod, ale svědkovi není známo, na které z motorek. Svědek pouze předpokládal, že i závodní plochodrážní stroje mají nějaké číslo rámu a motoru, jak je to běžné u silničních strojů. Hondu Four viděl naposledy funkční a úplnou, nikoliv ve stavu, jak je na fotografiích ve spise. Měla tehdy modrou barvu. Při podrobnějším prohlížení fotografií svědek uvedl, že jde o stroj, který vídal u pana [celé jméno žalobce] staršího, poznal to podle zvláštního plastového krytu na páčce spojky. Svědek rozpoznal i Hondu Monkey, nedokázal ale říci, zda je to přímo ta, co vídal u [anonymizováno]. Na č. l. 59 nejspíš svědek rozpoznal jeden z plochodrážních strojů, které vídal u [anonymizováno], poznal to podle dvou hadiček, které by takové být neměly, jak jsou na fotografii, protože by měly být správně z čirého plastu. Víc Hond Four u [anonymizováno] určitě nebylo. Pan [celé jméno žalobce] starší měl jen jednu, modrou. Jak se dostaly plochodrážní stroje k [anonymizováno], svědek neví jistě, předpokládá, že je v [obec] fasovali a pak je vraceli tak, jak to bylo obvyklé.

26. E-mailem od [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], kterým bylo odpovězeno na dotazy právní zástupkyně žalovaného je prokázáno, že se [příjmení] [příjmení] vyjadřuje k fotografiím založeným ve spise a to jednak k motocyklu s motorem tak, že na něm není originální sedlo šité z Jawy, přední blatník je plastový z novějšího typu, přičemž má být z hliníkového plechu, držák řídítek je z novějšího typu [číslo] a střední díl rámu je novější, soudě podle výztuhy, hlavy rámu s odhadem asi z let 1977 až 1980. Držáky motoru jsou s odlehčovacími motory, také z typu [číslo], tedy kolem roku 1989 a motor má namontovanou nádržku odpadního oleje z typu [číslo]. Z toho lze usuzovat, že motocykl byl používán na závody nebo trénink. Motor má tzv. ztrátové mazání. Původně byl olej z motoru vypouštěn na dráhu. Později se musel olej zachytávat v nádržce. Skříň podlahové hřídele je upravená, není v originálním stavu, zapalování je z novějšího typu, spojka není originální, má již šest pružin. Původní měly pouze tři pružiny. Kryt primárního řetězu je plastový, použit z novějšího typu 897, rychlopalka s rukojetí na řídítkách není originální, ale z jiného motocyklu a přední kolo nemá již prachové krytky na zakrytí ložiska – RS, jde o novější typ. K motocyklu bez motoru je uvedeno, že zadní blatník plastový je plastový, přičemž blatník z plastu byl používán od roku 1979 na typu [číslo], hliníková nádrž není z motocyklu 890, ale z typu [číslo], stejně jako držák řídítek. [ulice] kolo je novější, bez prachovek, ložiska jsou zakryta - 2RS.

27. Po doplněném dokazování je skutkovým závěrem soudu to, že žalobce byl závodníkem ploché dráhy, byl také členem Plochodrážního klubu [obec]. Jak je prokázáno výpovědí svědka [jméno] [příjmení], bylo běžné, že členové klubu měli plochodrážní závodní stroje ve svém držení, v klubu je fyzicky předváděli vždy pouze při inventuře. Důvodem byla skutečnost, že si jednotliví jezdci připravovali závodní stroje sami na závody, které se konaly dvakrát až třikrát týdně a nebylo možné, aby žalobce vracel po závodech stroje do klubu v [obec]. Dne 12. 4. 2002 Plochodrážní klub [obec], zastoupený [jméno] [příjmení] prodal žalobci dva kusy závodních motorek Jawa 500DT, každou s motorem typu 890, rok výroby 1970 a 1976, včetně náhradních dílů. Důvodem prodeje, který byl uveden i ve smlouvě samotné a potvrdil to i svědek [příjmení] před soudem bylo to, že vzhledem ke stáří a životnosti byly stroje pro klub nepotřebné, když byla zohledněna i životnost strojů, která byla uváděna maximálně pět let. Cena každého ze strojů byla stanovena na 2 000 Kč. Plochodrážním sportem se zabýval i otec účastníků [celé jméno žalobce] starší a částečně i žalovaný. S tím souvisí skutečnost potvrzená svědky uvedenými shora, že se v domě účastníků v [anonymizováno] ulici v [obec], kde bydlí žalovaný, nacházely za života otce účastníků plochodrážní závodní stroje, i další motocykly, mimo jiné i Honda Four a Honda 50 (Monkey). Otec účastníků zemřel 18. 2. 2018 a pozůstalost po něm byla projednána Okresním soudem v Českých Budějovicích notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pozůstalostní řízení bylo skončeno usnesením, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2018. V pozůstalostním řízení nebyly projednány stroje, které jsou předmětem tohoto řízení.

28. Pokud existuje kupní smlouva, na jejímž základě měl žalobce nabýt stroje označené jako Jawa 500DT, každá s motorem typ 890, rok výroby 1970 a 1976 včetně náhradních dílů, kterými jsou písty, hlavy, válec, ventily, vahadla, kartery, atd. hodnotil soud shora uvedené důkazy z návaznosti na tuto listinu a dospívá k závěru, že tato listinu není antedatovaná. Vychází přitom z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], kterou považuje za věrohodnou v té podstatné části, že došlo k prodeji takto označených strojů a náhradních dílů žalobci. Bylo-li zpochybňováno, že svědek uvedl v kupní smlouvě telefonní číslo, které v té době neexistovalo, byla tato skutečnost vyvrácena, když se potvrdilo, že číslo uvedené ve smlouvě již v době jejího uzavření existovalo a bylo společností [právnická osoba] přiděleno právě panu [jméno] [příjmení]. Tento svědek také věrohodně popsal to, že žalobce měl uvedené stroje ve svém držení již zhruba od roku 1984, což odpovídá i skutečnostem prokázaným výpovědí svědka [celé jméno svědka]. Ten, stejně jako žalobce, na těchto strojích závodil a jeho výpovědí shodnou s výpovědí svědka [příjmení] je prokázáno, že závodníci, a konkrétně i právě žalobce, měli ve svém držení tyto stroje tak, aby je mohli připravovat na závody, aniž je museli po závodu odevzdávat klubu. Skutečnost, že žalobce měl tyto stroje u sebe, ještě když závodil, prokazuje i svědek [příjmení] s tím, že žalovaný závodil již kolem roku 1980 [celé jméno žalobce] mladší, syn žalobce pak vypověděl, že sice neví, kdo je vlastníkem motocyklů, ale jsou od klubu, což navazuje na kupní smlouvu a výpověď svědka [příjmení]. Vlastnictví žalobce k těmto motocyklům prokazuje i svědek [jméno] [příjmení], který to sice uvedl slovy, že mu bylo řečeno, že vlastníkem je žalobce a má je od klubu, jeho výpověď však navazuje na existenci kupní smlouvy, výpověď žalobce, svědka [příjmení] i svědka [celé jméno svědka]. Na jednom z těchto motocyklů jezdil otec účastníků veteránské závody. Pokud žalovaný tvrdil, že docházelo k určitým opravám a úpravám těchto strojů, pak takové skutečnosti potvrzuje svědek [jméno] [příjmení], když uvádí, že jeden z motocyklů byl upraven tak, aby na nich mohl jezdit otec účastníků [celé jméno žalobce] starší veteránské závody. Jeden ze strojů tak byl upraven do pojízdného stavu tak, aby odpovídal co nejvíce původnímu stavu a mohl se účastnit veteránských závodů. To, že docházelo k této úpravě a mohl pro otce účastníků, není důkazem o tom, že by vlastníkem motocyklu byl právě otec účastníků nebo dokonce žalovaný, který se snad mohl i podílet na těchto opravách. Po novém hodnocení důkazů tak má soud za to, že žalobce prokázal vlastnictví k uvedeným motocyklům, byť jsou nyní ve stavu jiném, než jak je v domě otce účastníků zanechal. V tomto směru je třeba zhodnotit i důkaz pozůstalostním spisem Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. [spisová značka], kterým je prokázáno, že otec účastníků zemřel 18. 2. 2018 a do protokolu o předběžném šetření dne 20. 3. 2018 v odstavci 13„ motorová vozidla včetně přívěsů“ je uvedeno„ motorky – [příjmení] 2x, možná motorky Jawa“. V průběhu pozůstalostního řízení pak byly dohledány motorky typu Jawa, ovšem jiné modely, a to Jawa Roadster, označené [registrační značka] a Jawa 50 – 20 Pionýr [registrační značka] Tyto byly uváděny ještě v protokolu o jednání před soudním komisařem dne 16. 5. 2018 a 6. 11. 2018, ačkoliv v konečném usnesení ze dne 6. 11. 2018 se již tyto motocykly neobjevují a žádný z účastníků proti tomu nic nenamítá. V pozůstalostním řízení také nebylo žádným z účastníků uvedeno nic dalšího o motocyklech [příjmení], a pokud jde o motocykly Jawa, pak žalobce již 18. 4. 2018 v pozůstalostním řízení předložil kupní smlouvu z 12. 4. 2012 o prodeji dvou kusů závodních motorek Jawa 500DT od Plochodrážního klubu [obec] Tyto motocykly, stejně jako motocykly Honda, nebyly evidovány v evidenci motorových vozidel na rozdíl od dvou osobních automobilů a dvou Jaw model Roadster a Pionýr. Pozůstalostním spisem je také prokázáno, že nemovitost, v níž se motocykly nachází, nabyl do svého výlučného vlastnictví pozůstalý syn [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný. Namítal-li žalovaný, že v kupní smlouvě je uvedená nesprávná adresa žalovaného, pak výpisem z technologického centra MVČR (CEO) má soud za prokázané, že žalobce měl trvalý pobyt hlášen na adrese [adresa] adrese [ulice a číslo], to však není skutečnost, která by zpochybňovala platnost kupní smlouvy a skutečnost, že byla uzavřena uvedeného dne.

29. Skutkové závěry týkající se Hondy Four jsou takové, že ačkoliv je výpověďmi svědků prokázáno, že v domě žalovaného v [anonymizováno] ulici v [obec], kde do své smrti bydlel otec účastníků, nacházela se Honda Four, žalobce neprokázal, že je vlastníkem právě toho stroje, který má ve svém držení žalovaný. Důkazy, které byly v řízení provedeny, prokazují tu skutečnost, že vlastníkem Hondy Four byl otec účastníků [celé jméno žalobce] starší, který ji koupil jako zkušební ze [obec], přičemž tuto skutečnost uvedl a tvrdil i sám žalobce. Pokud žalobce tvrdil, že se podílel na kupní ceně tohoto motocyklu Honda Four 25 000 částkou 13 000 Kč, pak tato skutečnost není prokázána. Protože v tomto řízení se domáhá žalobce vydání Hondy Four po žalovaném, je pro rozhodnutí soudu podstatný pouze závěr o tom, zda žalobce je či není vlastníkem Hondy Four, které má v držení žalovaný a pokud dospěl soud k závěru, že toto tvrzení žalobce neprokázal, soud se již dále nezabývá tvrzením žalovaného o tom, že motocykl Honda Four, který je v jeho držení, je také jeho vlastnictvím, tedy že nejde o motocykl, který koupil [celé jméno žalobce] starší. Důkazy výpověďmi svědků, které žalobce navrhl k prokázání skutečnosti, že je vlastníkem Hondy Four, takové tvrzení prokázáno není. Svědkyně [příjmení] k tomu uvedla, že na tomto motocyklu jezdil [celé jméno žalobce] starší, pouhou domněnku, že vlastníkem byl [celé jméno žalobce] starší, vyjádřil i svědek [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že motocykl koupil ve [obec] někdy v roce 1995 nebo 1996 – 1997 otec účastníků s tím, že žalobce na kupní cenu snad nějak přispěl. V tomto směru neurčitě vypověděl i svědek [jméno] [příjmení] tak, že žalobce snad na kupní cenu nějak přispěl. Svědek [příjmení] [příjmení] k tomu pak vypověděl, že tento motocykl koupil otec účastníků [celé jméno žalobce] starší, rovněž v shodě se svědkem [příjmení] uvedl, že se tak mělo stát ve [obec]. Skutečnost, že tento svědek pomáhal motocykl se žalovaným seřizovat, spíše nasvědčuje tomu, že to nebyl žalobce, kdo byl vlastníkem tohoto motocyklu. Ojedinělá výpověď v tomto směru je pak výpověď svědka [jméno] [příjmení], který potvrzuje tvrzení žalovaného o tom, že motorku koupil sám žalovaný v [obec] přes Mototechnu v 80. letech někdy před rokem 1989. Věrohodnost takového tvrzení je snižována skutečností, že by žalovaný motocykl koupil přibližně v 16 letech, což se nejeví jako pravděpodobné. Žádný z důkazů shora uvedených, žádný svědek v řízení vyslechnutý tak nepotvrdil to, že žalobce je vlastníkem tohoto motocyklu.

30. Skutkovým závěrem týkajícím se Hondy 50 Monkey je to, že v roce 1970 koupil [celé jméno žalobce] starší tento motocykl ve Velké Británii a jeho vlastnictví k tomuto motocyklu prokazuje technický průkaz, ve kterém je jako vlastník zapsán. To, že motocykl přivezl z Velké Británie, je prokázáno také svědky a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Ze skutečnosti, že [celé jméno žalobce] starší přivezl Hondu 50 Monkey v době, kdy měl pouze syna [celé jméno žalobce], tedy žalobce, nelze dovodit to, že by došlo k darování ve smyslu § 628 tehdy platného občanského zákoníku [číslo] neboť v roce 1970, kdy byl motocykl přivezen, byly žalobci necelé tři roky, a i když [celé jméno žalobce] starší budoval vztah svých dětí k motorkám již od mládí, jak prokazují výpovědi svědků a fotografie, darování žádný z provedených důkazů neprokazuje.

31. Shora uvedené skutkové závěry týkající se motocyklů Honda Four a Honda 50 Monkey vedou soud k závěru, že žaloba v této části není důvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobou na vydání se může domáhat vydání věcí pouze vlastník těchto věcí, jak uvádí § 1042 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a žalobce neprokázal, že je vlastníkem. Zamítnuta byla i část návrhu, podle kterého měla být žalobci zaplacena za každý ze shora uvedených motocyklů částka po 150 000 Kč, pro případ, že je nebude moci žalovaný vydat.

32. Žalobce byl úspěšný pouze v části svého nároku, a to v rozsahu jedné poloviny, v druhé polovině byl úspěšný žalovaný. Soud tak rozhoduje o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.