9 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 74 334,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 34 491,89 Kč ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 38 997,67 Kč a v části zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 373,40 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení a do částky 844,55 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 6. 11. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 73 489,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 373,40 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení a částku 844,55 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 16. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 34 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 15. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 9. 4. 2026.

2. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „, Anonymizováno, “, který byl soudu zaslán v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 28 765 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_, Anonymizováno, .pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 16. 10. 2024, Centrální evidence exekucí: 16. 10. 2024, ISIR: 16. 10. 2024, Neplatné doklady MV ČR: 16. 10. 2024. Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobci potvrdil ve Smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobce společnosti , Jméno žalobkyně, . z jeho bankovního účtu číslo , č. účtu, zřízeného a vedeného na jméno žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce takto: dne 27. 10. 2024, v částce 1 Kč, dne 14. 1. 2025 v částce 17 644 Kč a dne 16. 10. 2024 v částce 17 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši 296, 46 Kč, služba “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 24 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Žalovaný splatil na jistinu celkem 153,11 Kč, a to následujícím způsobem: dne 17. 10. 2024 částku 1.06, dne 15. 11. 2024 částku 35,35, dne 13. 12. 2024 částku 42,66, dne 8. 1. 2025 částku 0,01, dne 10. 1. 2025 částku 5,43, d ne 14. 1. 2025 částku 61,18, dne 16. 1. 2025 částku 7,42. Částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 16. 5. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 17. 5. 2025. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobci nesplacený dluh v celkové výši 73 489,56 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina 34 492,57 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 632,25 Kč, smluvní úrok 38 116,16 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 87,84 Kč, poplatek za službu „Presto“ 137,70 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 23,04 Kč Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Klidné spaní”, v původní výši 296,46 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 165 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Informační SMS servis”, v původní výši 24 Kč. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 14. 2. 2025. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 15. 2. 2025 do 16. 5. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 9. 2025.

3. Žalobce byl vyzván k tomu, aby doplnil skutková tvrzení o tom, jakým způsobem ověřoval úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, z jakých dat bylo vycházeno, tedy jak byly zkoumány příjmy a výdaje žadatele o úvěr a jaký byl závěr posouzení ohledně celkových sociálních a majetkových poměrů žadatele o úvěr v době uzavření smlouvy o úvěru. Tato výzva zůstala bez odpovědi i po lhůtě stanovené soudem.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků rozhodnul soud podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

5. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 10. 2024 prokazuje, že byla uzavřena mezi účastníky způsobem a za podmínek uvedených v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Potvrzením o zaslání částky 1 Kč dne 27. 10. 2024, částky 17 644 Kč dne 14. 1. 2025 a částky 17 000 Kč dne 16. 10. 2024 na účet č. , č. účtu, je prokázáno, že žalobce žalovanému poskytnul úvěr ve shora uvedených částkách, tedy v celkové výši 34 645 Kč a sdělením , právnická osoba, je prokázáno, že vlastníkem účtu shora uvedeného je žalovaný. Smlouva rovněž prokazuje, že si žalovaný zvolil služby „Klidné spaní“ za poplatek 296,46 Kč, službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a „Informační SMS servis“ za poplatek ve výši 24 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 153,11 Kč.

6. Skutkovým závěrem soudu je, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 16. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 34 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 15. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 9. 4. 2026. Žalobce žalovanému poskytnul úvěr v celkové výši 34 645 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 153,11 Kč.

7. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje, aby žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž zkoumáním se míní také ověřování tvrzení, která žalovaný učiní. V listině přiložené k žalobě nazvané Žalobce při poskytnutí úvěru vycházel z toho, že Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 4 700 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 7 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 1 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 28 765 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 25 000 Kč, rezerva pro výdaje: 500, vypočítané minimální výdaje: 12 460. Na výzvu soudu však žalobce nepředložil žádné důkazy, které by prokazovaly, ža měl žalobce k dispozici podklady pro shora uvedené závěry. Žalobce tady neprokázal, jak ověřil příjem žalovaného a pak je jeho prověřování neúplné i při vědomí toho, že byly činěny dotazy v registrech uvedených v odstavci 2 odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobce tak postupoval v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce má tedy nárok pouze na jistinu ve výši 34 645 Kč, kterou žalovanému poskytnul a ten z ní uhradil pouze 153,11 Kč, je povinen zaplatit žalobci jistinu 34 491,89 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nevyjádřil se tedy ani k tomu, jaké jsou jeho poměry tak, aby mohl soud stanovit lhůtu pro zaplacení částky uložené mu k zaplacení tímto rozsudku. Soud proto stanovil lhůtu s ohledem na výši žalované částky a dobu prodlení s jejím zaplacením. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítnul ve výroku II. tohoto rozsudku.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uplatňoval nárok na zaplacení 73 489,56 Kč a soud vyhověl pouze do částky 34 491,89 Kč, jde o poměr úspěchu a neúspěchu, který vede soud k závěru, že o nákladech řízení je třeba rozhodnout podle § 142 odst. 2 občanského soudní řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.