9 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 000 Kč ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 4. 2024 do zaplacení a částku 1 770 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 585,52 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 10. 12. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 4. 2024 do zaplacení a částku 1 770 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná dne 4. 12. 2023 a 5. 12. 2023 uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobce poskytl žalované úvěr dne 4. 12. 2023 a 5. 12. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaná se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobcem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 4. 4. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 4. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 8. 4. 2024. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2. 10. 2024. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 7. 4. 2024. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 8. 4. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 2. 10. 2024. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 1 770 Kč.

2. Žalobce byl vyzván k tomu, aby doplnil svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru a k tomu žalobce na výzvu soudu sdělil, že úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. S odkazem na Všeobecné obchodní podmínky VOP čl. 10.1., registrací na webových stránkách žalobce klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti. K ověření výše příjmu klient poskytl žalobci čtyři výpisy ze svého bankovního účtu za období od května do srpna roku 2023.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Smlouva o úvěru prokazuje, že byla uzavřena mezi účastníky za podmínek uvedených v odstavci 1 tohoto rozsudku. Žalobce žalované úvěr poskytnul, a to ve výši 10 000 Kč.

5. Skutkovým závěrem soudu je žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 10 000 dne 4. 12. 2023 a 5. 12. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaná se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobcem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 4. 4. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 4. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 8. 4. 2024. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2. 10. 2024.

6. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje, aby žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pokud měl žalobce k dispozici výpisy z běžného účtu žalované, za jejichž pomoci posuzoval úvěruschopnost žalované, má soud za to, že neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, neboť z těchto výpisů je zřejmé, že jediným příjmem žalované je platba od úřadu práce, která představuje příspěvek na bydlení, rodičovské příspěvky a příspěvek na dítě. Je-li žalovaná odkázána pouze na dávky státní sociální podpory, jde o skutečnost, že žalovaná má výrazně omezenou možnost úvěr splácet. To vede soud k závěru, že žalobce nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované tak v projednávané věci vede k neplatnosti smlouvy. Žalobce má tedy nárok pouze na jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou žalované poskytnul a ta ji žalobci nevrátila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nevyjádřil se tedy ani k tomu, zda je v jeho poměrech zaplatit ve stanovené lhůtě. Soud proto stanovil lhůtu s ohledem na výši žalované částky a délku prodlení s jejím placením. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítnul ve výroku II. tohoto rozsudku.

7. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Pokud by byl žalobce ve věci plně úspěšný a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, tedy o 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Celkem činí náklady řízení 2 252 Kč. Soud žalobě vyhověl do částky 10 000 Kč, což je úspěch v 63 %. Do částky 5 770 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, což je neúspěch ve 37 %. Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů ve výši 26 % (rozdíl úspěchu 63% a neúspěchu 37%) z částky 2 252 Kč, tedy částka 585,52 Kč.