9 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 862,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 999,96 Kč ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 324,16 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení, částku 9 714,31 Kč a 148,28 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 18. 12. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit 17 714,27 Kč, zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 8 324,16 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení a částku 148,26 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 2. 2. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 27 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 2024-03-03 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23. 7. 2025. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Případně žalobce vycházel žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 12 958 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobci potvrdila ve Smlouvě. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jí uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce dne 2. 2. 2024 v částce 8 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 2. 12. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 3. 12. 2024. Žalovaná má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobci nesplacený dluh v celkové výši 17 714,27 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 7 999,96 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 159,20 Kč, Smluvní úrok: 9 390,11 Kč, Poplatek za službu „Presto“: 165 Kč. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 165 Kč. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a žalovaná se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatila. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalované pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 2. 3. 2024. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaná dostala do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 3. 3. 2024 do 1. 6. 2024.

2. Na výzvu soudu, aby žalobce doplnil svá skutková tvrzení, jak posuzoval úvěruschopnost spotřebitele a k těmto doplněným skutkovým nebo označil důkazy, žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedl žalobce způsobem uvedeným v žalobě (odstavec 1 odůvodnění tohoto rozsduk). Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 12 958 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované, což žalobce doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Jak vyplývá z čl. IX. souhlasu se zpracováním s osobními údaji (soubor s názvem „gdpr.pdf“), žalobce využívá služeb společnosti Kontomatik, která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž je žalovanou uvedený účet veden, nejprve přijme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze závěr o skutkovém stavu a právní hodnocení.

4. Skutkovým závěrem soudu je, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 2. 2. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 27 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 2024-03-03 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23. 7. 2025. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost způsobem uvedeným odstavci 1 a 2 odůvodnění tohoto rozsudku. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce dne 2. 2. 2024 v částce 8 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 2. 12. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne.

5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje, aby žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž zkoumáním se míní také ověřování tvrzení, která žalovaný učiní. Žalobce postupoval jistě správně, když úvěruschopnost ověřoval způsobem uvedeným v odstavci 1. a 2. Pokud měl žalobce k dispozici také výpis z běžného účtu žalované zpracovaný společností Kontomatik, jsou z něho sice patrné příjmy od společnosti , právnická osoba, , nejsou však dostatečně specifikovány výdaje, které žalovaná měla. Při porovnání příjmů a výdajů je z výpisu z běžného účtu patrné, že tyto jsou zcela vyrovnány. Za stavu, kdy žalobce nezjišťoval řádně rovněž výdaje žalované dospívá soud k závěru, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované, tak jak to vyžaduje § 86 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce má tedy nárok pouze na jistinu ve výši 7 999,96 Kč, kterou žalované poskytnul a ta ji žalobci nevrátila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nevyjádřila se tedy ani k tomu, zda je v jejích poměrech zaplatit soudem uloženou částku ve stanovené lhůtě. Soud proto stanovil lhůtu splatnosti ohledem na výši částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit a délku prodlení. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítnul ve výroku III. tohoto rozsudku.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. a skutečnosti, že poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je pro obě strany téměř shodný, žádný z účastníků tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení.