10 C 107/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 99 225,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně za dobu od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 55 855,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 624,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 456,87 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 26 705,12 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 705,12 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, částky 32 870 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 573,9 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 091,7 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 032,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 13 032,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 18. 4. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 42 352 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 30 851 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 662 Kč. S úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně (což je mylně uvedeno, když ve smlouvě je uvedeno 86 %). Žalovaná se zavázala uhradit v hotovosti v 21. měsíčních splátkách po 3 541 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 1. 2025. Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila částku 21 500 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 21. 3. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 20 870 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 13 107 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 355 Kč. S úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně. (tato je mylně uvedena, když ve smlouvě je uvedeno 86 % ročně) Žalovaná se zavázala uhradit v hotovosti v 12. měsíčních splátkách po 3 823 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 3. 2024. Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila částku 25 500 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobkyni, a to s účinností k témuž dni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy uzavřené dne 18. 4. 2023 vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 32 000 Kč. Na předmětný úvěr zaplatila žalovaná částku 21 500 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 18. 4. 2023 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Žalobkyně v řízení dále prokázala, že před podpisem smlouvy uzavřené dne 21. 3. 2023 vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 25 000 Kč. Na předmětný úvěr zaplatila žalovaná částku 25 500 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 21. 3. 2023 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná.

5. Za vadná považuje soud u smlouvy uzavřené dne 18. 4. 2023 ujednání o výši poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč, ve spojení se sjednaným úrokem v částce 30 851 Kč, a s ujednáním za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 662 Kč, když žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 32 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatků ve výši 42 352 Kč, tedy celkem částku 74 352 Kč, při sjednané splatnosti závazku v délce 21 měsíce. Dále je ve smlouvě uvedeno, že úroková sazba činí 86 % ročně. Za vadná považuje soud ujednání u smlouvy uzavřené dne 21. 3. 2023 o výši poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč ve spojení se sjednaným úrokem v částce 13 107 Kč, a s ujednáním za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 355 Kč, když žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatků ve výši 20 870 Kč, tedy celkem částku 45 870 Kč, při sjednané splatnosti závazku v délce 12 měsíců. Dále je ve smlouvě uvedeno, že úroková sazba činí 86 % ročně. V článku 6., 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve shora uvedené výši, pak je zřejmé, že v případě těchto „poplatků“ nejde o nic jiného než o další formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V daných smlouvách byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok ve výši 86 % ročně, avšak s ohledem na poplatky a úrok se jednalo o úrok ještě ve vyšší výši, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů se splatností nad 1 rok do 5 let pohybovala okolo 9,7 % ročně, tj. sjednaná úroková sazba tuto převyšuje téměř 9x. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání u smlouvy uzavřené dne 18. 4. 2023 pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku ve výši 32 000 Kč a žalovaná uhradila částku 21 500 Kč, výrokem I. tak soud žalobě co do částky 10 500 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009 sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené se žalovaná dostala s dlužnou částkou u smlouvy ze dne 18. 4. 2023 do prodlení až dne 1. 2. 2026, neboť dne 16. 1. 2026 jí byla zaslána předžalobní výzva, v níž jí byla určena lhůta k plnění do 31. 1. 2026.

7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání u smlouvy uzavřené dne 21. 3. 2023 pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku ve výši 25 000 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku 25 500 Kč, výrokem II. tak soud žalobu ohledně této pohledávky zamítnul.

8. Výrokem II. soud rozhodl tak, že i ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v úrocích a poplatcích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

9. Nad rámec uvedeného soud dodává, že právní předchůdce žalobkyně řádně prozkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně dotvrdila, že ze zákaznické karty ze dne 18. 4. 2023, 21. 3. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (04/2016) a z výplatních pásek (01,02,03/2023). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 23 177 Kč resp. 20 715 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dále žalovaná čestně prohlásila, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu této karty pravdivý. Současně prohlásila, že nezamlčela žádný údaj podstatný v souvislosti s žádostí o zápůjčku.

10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že větší poměr úspěchu byl na straně žalované, která však žádné náklady neuplatňovala a ani jí dle názoru soudu žádné nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.