10 C 115/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 028 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 10 028 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 028 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku

I.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 2 583,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi společností právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 22. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, a to zasláním financí na jeho bankovní účet pod VS var. symbol. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 9. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně k důkazům navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného právnická osoba., zda byla v měsíci červnu roku 2025 provedena platba ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu a zda je tento účet bankovním účet žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 5. 5. 2026 je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že na tento účet nebyla pod žalovanou uvedeným VS, tj. 482568002, připsána žádná částka. Dále byl k důkazu proveden printscreen výpisu z účtu, z něhož je patrné, že na účet č. účtu byla odeslána částka 20 000 Kč pod VS var. symbol. Při jednání dne 15. 7. 2026 žalobkyně uvedla, že při sepisování žaloby došlo k písařské chybě variabilního symbolu a požádala tak o opětovný dotaz s variabilním symbolem var. symbol. K tomuto se Česká spořitelna, a. s. vyjádřila dne 22. 7. 2026 tak, že na účet byla dne 22. 6. 2025 připsána platba ve výši 20 000 Kč pod VS var. symbol.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 22. 6. 2025 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), když smlouva není žalovaným podepsán (u podpisu není uvedeno ničeho) a smlouva je tedy neplatná. Nebylo prokázané, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo s jejím obsahem souhlasil. Nebyla tak prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu předloženou soudu, neboť ta nebyla žalovaným podepsána takovým způsobem, který by prokazoval, že smlouva byla podepsána právě jím.

5. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že i kdyby smlouva byla podepsána soud by s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroku 279,83 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, či povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů. V dané smlouvě byl tak pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 279,83 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Nutno podotknout, že smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že předmětná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

6. Žalobkyně na výzvu soudu k označení důkazů k tvrzením žalobkyně, že věřitel před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, reagovala toliko obecnými tvrzeními. Žalobkyně řádně nedotvrdila, jaké měl žalovaný příjmy, výdaje, jaká byla jeho finanční a osobní situace, a k těmto tvrzením neoznačila žádné důkazy. Žalobkyně tudíž nedoložila důkazy k prokázání tvrzení, že věřitel v předsmluvní fázi posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy věřitelem nebyla splněna povinnost dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly řádně před poskytnutím úvěrů posouzeny příjmy (míněno prokázané příjmy, nikoliv pouze tvrzené), a výdaje žalovaného. Soud tudíž dospěl k závěru, že se jednalo v případě smlouvy o úvěru o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro všechny výše uvedené důvody, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 20 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, vyhověl soud žalobě co do částky 20 000 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout, a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání, a tak byly i další nároky nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009 sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Ohledně úroků z prodlení tyto soud přiznal v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to až ode dne 30. 7. 2026 do zaplacení, když úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení mohly být žalovanému známy až od okamžiku, kdy se při jednání vyjasnila a byla stanovena výše obohacení. (NS sp. zn. 28 Cdo 297/2023 ze dne 1. 6. 2023) Tedy až v této době byl žalovaný prokazatelně, na základě provedeného jednání dne 29. 7. 2026, v prodlení ode dne 30. 7. 2026.

8. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu představujícím cca 66,6 % předmětu řízení (výrok I.), neúspěšná v rozsahu cca 33,4 % předmětu řízení (výrok II.), přiznal soud žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,2 % (po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 502 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby,) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Dále žalobkyni náleží odměna za úkon ze dne 15. 7. 2026 spočívající v účasti na jednání téhož dne a to podle § 14b odst. 3 AT v souladu s § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 2 340 Kč, paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkony právní služby celkem ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT ve výši 450 Kč. Žalobkyně nepožadovala a soud nepřiznal náhradu jízdného a náhradu za promeškaný čas, když advokát žalobkyně se dne 15. 7. 2026 účastnil u OS v Chebu dalších jednání, a právě náhradu jízdného a náhradu za promeškaný čas mu soud přiznal v řízení pod sp. zn. 10 C 124/2026. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Celkem tak náhrada nákladů činí 7 781,9 Kč, z toho 33,2 % je 2 583,6 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně. Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.