10 C 153/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa svědkyně, žalobce a svědka b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 98 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, jíž se žalobci a) a b) domáhali po žalované zaplacení částky 98 000 Kč s úrokem 15 % ročně z této částky od 6. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 29 410 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobci a) a b) se podanou žalobou domáhali po žalované částky uvedené ve výroku I. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci měli u žalované, resp. u svého dědečka, soubor movitých věcí, zejména ručního nářadí, kdy některé z těchto věcí měli dále na sobě vyobrazenou osobní značku žalobce. Jednalo se o: Fabkové zámky různých šířek cca 15 ks fab 5 let 8 000 Kč, strojní i ruční závitníky všech průměrů (od 2×0.4 do 18×1.5) cca 30 ks 10 let 5 000 Kč, závitová očka různých průměrů (od M 2 do M 32) cca 30 ks 10 let 10 000 Kč, velká kovadlina s příslušenstvím cca 80 kg Z. [celé jméno žalobce] 20 let 10 000 Kč, různé měřící přístroje – posuvná měřítka, mikrometr, měrky spárové 0,05 - 1,0 mm 5 let 1 000 Kč, 3 ks svěráků 1x šíře 150 mm, 2x 100 mm [příjmení] 10 let 6 000 Kč, truhlářská skříňka s kompletním vybavením – dláta (od 3mm do 42 mm) min. použitá 10 let 10 000 Kč, truhlářské svěrky - 2x 400 mm, 4x 700 mm, 2x 600 mm, zn. Metalkov Z. [celé jméno žalobce] 10 let 3 000 Kč, rašple plochá, půlkulatá a kulatá na dřevo, délka 300 mm cca 10 ks 5 let 2 000 Kč, zámečnické vybavení – kleště cca 10 ks, kladiva různých velikostí cca 5 ks, šroubováky ploché a křížové různé velikosti cca 40 ks, siki kleště, štípačky kloubové 10 let 5 000 Kč; sada ráčnových očkoplochých klíčů a oboustranných klíčů (rozměry od 6 mm do 40 mm) cca 30 ks 10 let 6 000 Kč, pilníky kruhové, čtyřhranné, trojhranné, ploché různých velikostí (od 100 mm do 300 mm) cca 20 ks 10 let 2 000 Kč; gola sada – malá i velká Narex 10 let 4 000 Kč, měrky na závity 10 let 500 Kč, přímočará pila Narex 10 let 1 000 Kč, příklepová vrtačka s regulací otáček, hlavička do 13 mmm - velká Narex 5 let 1 000 Kč, Aku šroubovák Narex 10 let 1 000 Kč, sekačka na trávu Stiga 15 let 3 000 Kč, svářečka na stejnosměrný i střídavý proud, zn. nezjištěna Z. [celé jméno žalobce] 10 let 5 000 Kč, prodlužovací kabely různé velikosti od 1 m do 5 m 6 ks 5 let 500 Kč, prodlužovací kabel na bubnu 50 m 5 let 1 000 Kč, velká stolní bruska Ø kotouče 150 mm 10 let 3 000 Kč, spojovací materiál – šrouby, vruty, matky, podložky, hřebíky různých velikostí, rozměrů a délek cca 50 kg 5 let 10 000 Kč Tyto movité věci se nacházely v kůlně na zahradě u rodinného domu, kdy k této nemovité věci má užívací právo samotná žalovaná. Žalovaná byla plně ztotožněna s tím, že tyto movité věci má zatím toliko uchovávat, než si je přemístí žalobci. Této své povinnosti však nedostála a tyto movité věci byly z kůlny u zahrady u rodinného domu na adrese [adresa žalované]. Žalovaná věděla o tom, že se v předmětné kůlně nachází majetek třetích osob a tento majetek je na základě poslední domluvy povinna minimálně opatrovat a zajišťovat, a to na základě všeobecné základní zákonné premisy, že si každý má počínat tak, abychom nikomu nezpůsobili škodu.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že zpochybňuje aktivní věcnou legitimaci žalobců. Pan [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [datum narození], žil do své smrti 8. června 2020 v domě žalované. Tento dům s přilehlými pozemky patřil původně jemu, než jej darovací smlouvou ze dne 2. srpna 2005 daroval žalované, a následně v něm bydlel na základě věcného břemena. V kůlně situované v rohu pozemkové parcely [číslo] v kat. území [obec], kterou užíval na základě výprosy, měl [jméno] [celé jméno žalobce] umístěnou dílnu a v ní měl svůj movitý dílenský majetek. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce]

8. června 2020 zemřel, zanechal po sobě 4 syny jako zákonné dědice. Povahu ani rozsah movitého majetku, který měl [jméno] [celé jméno žalobce] umístěný v dílně v kůlně, žalovaná neznala, ani k němu za jeho života ani po jeho smrti neměla přístup, protože klíče od dílny držel [jméno] [celé jméno žalobce] a posléze žalobci. V létě 2020 si žalobci, za přítomnosti žalované část věcí z dílny odvezli a část věcí v ní zanechali s tím, že si ten zbytek odvezou na jaře 2021. To se nestalo a na podzim 2021 žalobkyně b) zjistila, že je kůlna vykradená. Žalovaná popírá, že by s žalobci uzavřela smlouvu o úschově ve smyslu § 2402 a násl. OZ, a to ani konkludentně, ani si žalobci nemohli myslet, že takovou smlouvu spolu uzavírají, protože ona jen vzala na vědomí, že zbytek věcí z dílny, do níž měli přístup jen oni, odvezou na jaře 2021 a explicitně od nich nic nepřevzala. Žalovaná také popírá, že by na žalobce přešla výprosa ve smyslu § 2189 a násl. OZ, která svědčila [jméno] [celé jméno žalobce] právě a jenom proto, že dílnu aktivně užíval, když bydlel v domě žalované. K odcizení věcí z dílny došlo po násilném vloupání neznámého pachatele. Stalo se tak bez vědomí žalované a bez jejího sebemenšího přičinění nebo zanedbání. K odcizení věcí z dílny by nedošlo, kdyby si je žalobci odvezli. Výčet ztracených věcí je v žalobě proveden neurčitě a jejich množství a hodnota jsou zřetelně nadsazené. Lze důvodně pochybovat o tom, že tolik věcí v takovém objemu a hmotnosti by byl schopen neznámý pachatel při vloupání odnést a překonat s ním oplocení. Žalovaná odmítá, že by odpovídala za škodu, která žalobcům odcizením věcí z dílny neznámým pachatelem vznikla, protože neporušila žádnou smluvní povinnost vůči žalobcům, ani zákonnou povinnost, ani dobré mravy.

3. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že nemovitost na adrese [adresa žalované]. Nemovitost patřila původně panu [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 8. 6. 2020 Pan Rudolf [celé jméno žalobce] nemovitost daroval žalované a to darovací smlouvou ze dne 2. 8. 2005. V předmětné darovací smlouvě v čl. III se strany dohodly, že pan [jméno] [příjmení] v dané nemovitosti doživotní bezplatné věcné břemeno. Součástí předmětné nemovitosti je kůlna, jež je situovaná v rohu pozemkové parcely [číslo] v kat. území [obec], kterou užíval na základě výprosy pan [jméno] [celé jméno žalobce], který v ní měl umístěnou dílnu. Žalobce a) při jednání uvedl, že dílna se nezamykala, a když se v létě 2020 zamkla, tak klíče dostala od žalované žalobkyně b). Žalovaná tak neměla přístup do předmětné dílny. Od léta 2020, tj. od smrti pana [jméno] [celé jméno žalobce], do ledna 2021 došlo k úplnému vyklizení většiny věcí a zbytek věcí co tam zůstal, byl dán do jedné kůlny na zahradě. Z usnesení PČR č. j. KRPK-26295-41/TČ-2022-190210 ze dne 12. 7. 2022 má soud za prokázané, že trestní věc podezření ze spáchání přečinu krádež podle § 205 odstavec 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v blíže neupřesněné době od března 2021 do listopadu 2021, za blíže nezjištěných okolností z kůlny nacházející se na zahradě u rodinného domu na adrese [adresa žalované], čímž měl poškozené – žalobkyni b) způsobit škodu stanovenou odborným vyjádřením ve výši 36 200 Kč a poškozenému žalobci a) škodu stanovenou odborným vyjádřením ve výši 2 900 Kč, tedy škodu v celkové výši 39 100 Kč, byla odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě. Žalobkyně b) podala stížnost proti usnesení PČR s odůvodněním, že je nepřezkoumatelné, co do vlastního skutkového vymezení a rovněž je zde vada v podobě nedostatku zákonnosti samotného rozhodnutí. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 2. 8. 2022, č. j. 1 ZN 1048/2022-9 má soud za prokázané, že stížnost žalobkyně b) byla zamítnuta jako nedůvodná. V odůvodnění bylo uvedeno:„ V tomto případě za objektivně zjištěných okolností se [celé jméno žalované] v žádném případě nemohla dopustit přečinu dle § 220 a 221 tr. zákoníku, jak naznačuje paní poškozená. Z opatřených důkazů je zřejmé, že nějaké věci byly v kůlně u [celé jméno žalované] původně uloženy, to ani ona nerozporuje, je tedy nadbytečné vyslýchat další osoby k tomu, zda tam byly nějaké věci uloženy. To, že nějaké věci z kůlny zmizely, je zřejmé, ale nepodařilo se prokázat, jakým způsobem byly odstraněny a kdo je vzal. Z tohoto důvodu tedy policejní orgán nepochybil, když věc podle S 159a) odst. 5 tr. řádu odložil, když dostupnými důkazy se nepodařilo vypátrat pachatele.“ K důkazu též byla při jednání soudu provedena fotografie, z níž není patrno, kdy ani kde byla pořízena, když se mělo jednat o skříň s nářadím z předmětné kůlny, což z ní také nevyplývá.

4. Z účastnického výslechu žalobce a) má soud za prokázané, že po smrti jeho otce v červnu 2020 vyklízel věci po něm a to z domu a z kůlny ve vlastnictví žalované. Uvedl„ to byla ta kůlna, o které se teď tady bavíme, kde byly věci, které byly mojí dcery Laďky [celé jméno žalobkyně] a moje. A byly to věci, které byly zapůjčené panu [celé jméno svědka] plus Laďce [celé jméno žalobkyně]“ Když se vyklízeli věci na zahradě, tak se žalobci domluvili s žalovanou„ ty věci si můžeme u ní uchovat v té jedné kůlně. Ona proti tomu nic nenamítala, byli u toho přítomni, jak už jsem řekl, pan [celé jméno svědka], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno svědka] a moje manželka [celé jméno svědkyně]. Ty lidi u toho byli přítomní a byla tam pouze teda paní [celé jméno žalované], které to nevadilo.“ Dále uvedl„ Ta dohoda zněla tak, že prostě ty věci jí tam nepřekáží a dohoda byla na místě tam, to jsem slyšel a byl jsem u toho, kdy říká, že Laďka, tzn. dcera, [celé jméno žalobkyně], pokud by jí tam ty věci vadily nějakým způsobem, nebo překážely, tak má zavolat a že se domluví, co dál s těmi věcmi bude, nato paní [celé jméno žalované] řekla, že jí to tam určitě nevadí, že to tam může být, jak dlouho chceme.“ Dle jeho tvrzení se jednalo o věci 5, 10 i 20 let staré a žádné doklady k nim rozhodně nemá, možná by našel k něčemu návody, ale rozhodně ne doklady o nabytí těchto movitých věcí. [příjmení] od kůlny měla v dispozici žalobkyně b). Tato následně zjistila, že zámek je vyměněný a žalovaná jí měla sdělit, že„ ty věci tam nebudou věčně a že za likvidaci holubárny ty věci rozdala romským občanům.“ K otázce vlastnictví dále uvedl„ Ty věci byly nabytý postupně, některé věci byly moje, některé věci byly otce, které ještě za svého života daroval jim, jako mladým, když stavěli ten barák, takže z těch věcí, jestli oni si koupili 1/10 jako pan [celé jméno svědka] s [celé jméno žalobkyně], jinak ty věci původně všechny pocházely ode mě a od táty.“ Také uvedl, že on žaluje 3 věci, tj. kovadlina, svářečka a 4 svěrky truhlářské velké, a jeho dcera zbytek, a neumí se vyjádřit k tomu, proč je žaloba na oba žalované ve výši 98 000 Kč. K dotazu, kdy byly věci převezeny do nemovitosti žalované, sdělil„ Tak ty moje věci jsem tam přivezl, když se začal stavět barák, tzn. někdy, řeknu, listopad, prosinec 2019“ a k dotazu, s kým se domlouval na uložení těch věcí v kůlnách, odpověděl„ [jméno] se s nikým nedomlouval, prostě jsem to přivezl a tátovi jsem to dal do kůlny, tam nebylo s kým se domlouvat.“ K dotazu nabývacího titulu k věcem žalobkyně b) sdělil„ zhruba 10 % si koupili oni sami ty věci, 50 % dostali od mého táty za života otce, 40 % dostali ode mě za života mýho.“ Dále uvedl, že žalobkyně b) se domlouvala na uložení věcí v kůlně s jeho otcem a že o věci se žalovaná neměla starat, šlo jen o to, aby„ nám to tam nechala uložené, nic víc, nic míň.“ Šlo o to, aby ty věci zůstaly v té kůlně zamčené tak, jak si je tam uložili. Uvedl, že žalovaná se zavázala k tomu, že to tam můžou mít.

5. Dne 19. 9. 2023 byli žalobci a) a b) prostřednictvím jejich právního zástupce vyzváni usnesením č. j. 10 C 153/2023-48 k zaplacení zálohy ve výši 3 000 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení, a to na náklady spojené s výslechem svědků [celé jméno svědka], [jméno] [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], jejichž výslech měl být proveden u jednání, jež se mělo konat u zdejšího soudu konat dne 4. 10. 2023. Vzhledem ke krátké lhůtě bylo právnímu zástupci žalobce navíc dne 22. 9. 2023, voláno, kdy mu byla sdělena informace, že byli žalobci vyzváni k úhradě zálohy ve výši 3 000 Kč na jimi navržené svědky a zároveň byl vznesen dotaz, zda tyto svědky má předvolat sám soud, či zda je o tomto vyrozumí sama strana žalující, na což bylo právním zástupcem žalobců sděleno, že svědky má předvolat soud. Právní zástupce žalobců byl upozorněn, že je třeba zálohu uhradit co nejdříve, aby se svědci stačili k jednání včas předvolat. Soudem bylo zjištěno, že ve lhůtě stanovené soudem, tj. do 2. 10. 2023 (doručeno pr. z. žalobce do jeho datové schránky fikcí dne 29. 9. 2023) nebyla záloha na náklady zaplacena, proto byli svědci dne 3. 10. 2023 obvoláni a jejich účast u jednání byla zrušena. Dne 4. 10. 2023 volal na soud právní zástupce žalobců s tím, že došlo„ k nedorozumění s ohledem na včerejší odvolání navrhovaných svědků s tím, že informace nebyly předány písemně či přímo právnímu zástupci a on má již na dnešek zařízen jiný program a žádá o odročení“ K tomuto soud poukazuje na to, že jednání nebylo odvoláno! Dvě hodiny před začátkem jednání, kdy byla soudu doručena žádost o odročení ze zcela irelevantního důvodu, nebyl ani důvod, aby jednání bylo odročeno. Žádost o odročení nebyla včasná, nakonec nebyla zaslána ani v písemné podobě a už vůbec nebyla důvodná. Právnímu zástupci žalobců bylo v dostatečném časovém předstihu zasláno usnesení k zaplacení zálohy na náklady spojené s výslechem svědků, tento si jej nevyzvedl a to ani po včasné telefonické urgenci od soudu a bylo mu tak doručeno fikcí (toto je zřejmé z doručenky založené ve spise). Svědci museli být zcela logicky obvoláni, když s tímto počítá i ustanovení § 51 OSŘ, když v naléhavých případech lze předvolat k soudu, tedy i odvolat, telefonicky. Soud čekal do poslední možné chvíle na zaplacení zálohy, tj. do dopoledne dne 3. 10. 2023, když jednání ve věci bylo nařízeno na den 4. 10. 2023 a svědci by se písemně odvolat nestihli. Navíc sám právní zástupce soudu sdělil, aby si svědky soud sám předvolal a tedy si je soud i logicky sám odvolal. Dne 4. 10. 2023 bylo z účtárny zjištěno, že den po lhůtě, tedy až dne 3. 10. 2023 byla záloha na svědky zaplacena.

6. K jednání se dostavil žalobce a) a jeho manželka, jež byla navržena jako svědkyně. Vzhledem k výše uvedenému bodu 5. tohoto rozsudku soud tedy přistoupil k výslechu této svědkyně. Z této vyplynulo, že po smrti tchána museli vyklidit byt po něm s tím, že tam zůstala ještě nevyklizená dílna, do které i z garáže nanosili nějaké věci, které tam byly technického rázu. Žalovaná jim slíbila, že tam ty věci můžou nechat a ať si je žalobkyně b) s partnerem odvezou, až budou moct, že na to žalovaná nespěchá. U tohoto byla přítomna ona, její manžel-žalobce a), její syn a dcera-žalobkyně b) s partnerem. Pak se dozvěděli, že tam ty věci nejsou. K vlastnictví předmětných věcí uvedla, že patřili otci manžela a„ mladým“. Následně k dotazu žalobce b) uvedla, že to byly věci i manžela a její dcery a následně se zmiňovala o jedné z těchto věcí tak, že byla její. Nevěděla, co se do kůlny přemisťovalo, jaké věci se tam následně nacházeli, ani jejich hodnotu. Co se týče ujednání mezi účastníky, uvedla toliko, že„ tam ty věci můžou nechat, že se ta dílna zamkne, ale protože byl od toho jen jeden klíč, takže ona ten klíč dala mladým, s tím, že tedy ty věci si tam pak můžou vzít, až budou potřebovat, že na to nespěchá, na to vyklizení.“ 7. Soud vyhodnocuje věrohodnost výpovědi svědka nejen z toho hlediska, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci, ale též s přihlédnutím ke způsobu reprodukce skutečností, o nichž vypovídá, a k chování při výslechu, tj. zda je svědek přesvědčivý, zda vypovídá s jistotou, plynule a zda je ochoten odpovídat na otázky. Ohledně svědkyně jde o osobu, které má k žalobcům přímý, resp. rodinný, vztah, když jde o vztah dcery a manžela, a má i vztah k projednávané věci, neboť jí záleží na tom, jak bude věc rozhodnuta, když bude buď v rámci rodinných vztahů finančně tratná či naopak. Svědkyně vypovídala nepřesvědčivě, váhavě. Opakovaně po položení otázky hledala oční kontakt u žalobce, a čekala na jeho reakci. Z uvedeného soud mohl posoudit a vzít v potaz vliv skutečností, které se objektivně nedají zachytit písemně v protokolu o úkonu.

8. Soud zamítnul účastnický výslech žalobkyně b) a výslech svědků [celé jméno svědka] – syn manželky žalobce a) a [celé jméno svědka] – partner žalobkyně b). Účastnický výslech žalobkyně sama navrhla, avšak k jednání se nedostavila. Dále soud zamítnul výslech svědků s ohledem na průběh jednání dne 4. 10. 2023. Nutno zdůraznit, že mezi účastníky není ani shoda ohledně toho, zda byly přítomni při ujednávání jakýchkoliv smluvních povinností a toto nebyla schopna prokázat ani svědkyně [celé jméno žalobkyně], a je tak je zřejmé, že tyto výpovědi by neobjasnily žádné relevantní skutečnosti, když naopak při logickém myšlenkovém postupu, kdy soud vychází z posouzení objektivních skutečností zjištěných v konkrétní projednávané věci se navrhovaní jeví jako irelevantní, když jejich výslech nemůže prokázat skutečnosti příznivé pro žalobce a to zejména s ohledem na níže uvedené závěry týkající se neprokázání aktivní věcné legitimace žalobců a neprokázání, že se předmětné movité věci nacházely v kůlně. Výslech těchto dvou svědků by tak neměl žádný význam. <i>9. Podle § 1042 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen“ ObčZ”) vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.</i> 10. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu, dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je nedůvodný. Soud je toho názoru, že zde není dána aktivní věcná legitimace ani jednoho z žalobců. Žalobci tvrdili několik variant, z jakého důvodu je dána jejich aktivní věcná legitimace, nicméně soud považuje všechny za irelevantní. Žalobci v podané žalobě a v jejím doplnění tvrdili, že jejich aktivní věcná legitimace je dána z titulu dědictví. K tomuto soud podotýká, že pan [jméno] [celé jméno žalobce]

8. června 2020 zemřel, a jako zůstavitel po sobě zanechal 4 syny jako zákonné dědice, což účastníci učinili nesporným. Žalobci a) by tak podle tohoto mohl nabýt maximálně ¼ dědického podílu. Žalobkyně b) by v tomto případě nedědila ničeho. Následně při jednání dne 4. 10. 2023 tvrdil žalobce a), že věci, které byly jeho, si koupil, takže je vlastnil, a žalobkyně b) dostala část věcí od něj a část věcí od [jméno] [celé jméno žalobce]. Následně uváděl další variantu, kdy vlastnické právo k některým věcem by dle toho mělo svědčit i panu [celé jméno svědka]. Svědkyně [celé jméno svědkyně] následně tvrdila, že věci patřili [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobkyni b) a panu [celé jméno svědka], a po dotazu od žalobce a) (jejího manžela) jestli byly nějaké věci jeho a žalobkyně b) doplnila,„ No to taky“. Dále svědkyně uvedla, že„ já jsem tam dala, řeknu, sekačku a vím, že je sekačka moje“ Soud je toho názoru, že žalobci nedoložili nabytí vlastnické práva k předmětným movitým věcem, nikterak nedoložili, co komu patřilo (navíc ohledně vlastnictví neurčených věcí bylo mluveno i o manželce žalobce a) a partnerovi žalobkyně b)) a ani z tohoto titulu tak nebyla prokázána aktivní věcná legitimace obou žalobců.

11. Soud je dále toho názoru, že nebylo prokázáno, že se předmětné movité věci nacházeli v kůlně na pozemku žalované. Toto neprokázala ani jedna fotografie nespecifikovaného nářadí, ze které není patrno, kde a kdy byla pořízena (navíc na ní nejsou rozhodně všechny movité věci v žalobě uvedené) ani výslech svědkyně [celé jméno svědkyně].

12. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno vlastnictví žalobců, co se týče předmětných movitých věcí, zabýval se soud druhou skutkovou okolností a to tvrzenou smlouvou o úschově. Smlouvou o úschově totiž věc uložitele nemusí být v jeho vlastnictví. Žalobci tvrdili, že s žalovanou byla uzavřena smlouva o úschově, nicméně toto neprokázali. Žalobce a) u jednání uvedl, že žalovaná se o věci se neměla starat, šlo jen o to, aby„ nám to tam nechala uložené, nic víc, nic míň.“ A dále„ Ta dohoda zněla tak, že prostě ty věci jí tam nepřekáží“. Svědkyně [celé jméno svědkyně] k tvrzené smlouvě o úschově uvedla, že“ se tam ty věci můžou nechat, že se ta dílna zamkne“ a dále„ tedy ty věci si tam pak můžou vzít, až budou potřebovat, že na to nespěchá, na to vyklizení.“ Z tvrzení žalobců ani ze svědecké výpovědi však nelze dovodit, že byla sjednána smlouvě o úschově, co mělo být předmětem, k čemu se žalovaná zavázala a co měla převzít do úschovy. Z provedených důkazů a z tvrzení účastníků a svědkyně má soud za prokázané, že žalovaná se k ničemu nezavázala a toliko vzala na vědomí, že se nějaké věci ponechávají v její kůlně na jejím pozemku.

13. Žalobci dále tvrdili, že na ně přešla výprosa. K tomuto soud dodává, že tato by mohlo přejít z titulu odvozeného od zůstavitele, nicméně ničeho takového prokázáno nebylo. Nebo by výprosu mohli žalobci sjednat se žalovanou a opět soud podotýká, že ničeho takového nebylo prokázáno.

14. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 2. 8. 2022, č. j. 1 ZN 1048/2022-9 má soud za prokázané, že k odcizení věcí z dílny došlo po násilném vloupání neznámého pachatele, bez vědomí žalované a bez jejího zanedbání. Soud je toho názoru, že žalobci si věci ponechali v kůlně žalované s jejím vědomím, avšak bez ujednání jakékoliv domluvy či sjednání smlouvy o úschově. Z provedeného dokazování je zřejmé, že výčet ztracených věcí a jejich množství, je neurčité, když je u těchto uvedeno cca, apod. Taktéž nebyl prokázán nabývací titul žalobců a), b) k jednotlivým věcem. Hodnota věcí je dle názoru soudu neurčitá (a to i s ohledem na nepřesně specifikované věci) a nadsazená a to i s ohledem na to, že v usnesení PČR je uvedeno, že žalobci a) vznikla škoda ve výši 2 900 Kč a žalobkyni b) vznikla škoda ve výši 36 200 Kč, v předmětném řízení je však žalovaná za tytéž movité věci částka 98 000 Kč. Toto žalobce a) odůvodnil tím, že policie tuto cenu uvedla samostatně po zhodnocení amortizace. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobcům vznikla škoda, a i kdyby vznikla, tak v jaké výši a že by za ni odpovídala žalovaná, protože žalovaná neporušila žádnou smluvní povinnost vůči žalobcům, ani zákonnou povinnost. Žalovaná neuzavřela s žalobci smlouvu o úschově ve smyslu § 2402 a násl. OZ, nebylo tvrzeno ani prokázáno k čemu se žalovaná smlouvou měla zavázat a co přesně měla na základě tvrzené smlouvy žalovaná do úschovy převzít. Na žalobce a), b) ani nepřešla výprosa ve smyslu § 2189 a násl. OZ. Nebylo tak prokázáno, že by bylo žalovanou jakkoliv zasaženo do ochrany vlastnického práva žalobců a že by žalovaná porušila jakoukoliv povinnost.

15. Soud poučil žalobce a) a b) jednak přípisem ze dne 18. 4. 2023 a jednak při jednání dne 4. 10. 2023 v souladu s § 118a odst. 1, odst. 3 tak, že nevylíčili všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhli všechny potřebné důkazy k prokázání tvrzení: aktivní věcné legitimace žalobce a) a žalobkyně b); existence smlouvy o úschově, včetně dotvrzení a doložení její okolností uzavření smlouvy o úschově, a co v ní mělo být dojednáno; ceny jednotlivých věcí, přesná specifikace každé jednotlivé věci, dotvrzení a doložení jejich nabývacího titulu; že každá z tvrzených věcí se nacházela v kůlně; kdy, z jakého důvodu a jakým způsobem měla na žalobce a) a b) přejít výprosa. Současně je soud opakovaně vyzval, aby tvrzení doplnili bez zbytečného odkladu, a s tím, aby výše uvedené dotvrdili a důkazy označili bez zbytečného odkladu, jinak se vystavují neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, a tím neúspěchu ve věci. I přes opakované výše uvedené poučení neuvedli žalobci ničeho k tomuto průkazného. Vzhledem ze všech výše uvedených důvodů tak soud žalobu v souladu s výrokem I. v plném rozsahu zamítnul.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady žalované spočívaly v nákladech na její zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to podle § 7 bod 5 za 5,5 úkonu právní služby po 5 020 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání odporu, 3. vyjádření k žalobě ze dne 3. 4. 2023, 4. nahlédnutí do spisu dne 3. 10. 2023 – ½ úkonu, 5. účast u jednání u OS v Chebu dne 4. 10. 2023 – 2 úkony), celkem ve výši 27 610 Kč, dále podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 6 výše uvedených úkonů po 300 Kč Celkem tedy náklady řízení žalované činí částku 29 410 Kč. Zástupkyni žalované nebyl přiznán požadovaný úkon právní služby za poradu s klientem, neboť zápis o této poradě soudu nepředložila. O místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

17. Záloha složená žalobci ve výši 3 000 Kč bude po právní moci rozsudku vrácena žalobcům, jelikož nebyla spotřebována.