10 C 170/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 049,53 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 816,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 2 233,07 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 179 částku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 26. 10. 2017. Právní předchůdce žalobkyně následně pohledávku postoupil žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.

5. Soud dospěl k závěru, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26. 10. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 11 000 Kč, a to částkou ve výši 8 000 Kč dne 26. 10. 2017, částkou ve výši 2 000 Kč dne 20. 11. 2017, částkou 1 000 Kč dne 13. 2. 2018 a to bezhotovostním převodem na bankovní účet vedený na jméno žalovaného číslo [bankovní účet]. Soud má tedy za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná, když se jedná o neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, když k této neplatnosti soud v souladu s ustanovením § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. Soud vychází z toho, že považuje za vadná ujednání o úroku ve výši 8,5 % měsíčně, když se tak žalovaný smlouvou zavázal hradit úrok ve výši 102 % ročně. Současně měl žalovaný hradit poplatek za čerpání ve výši 12,5 % z čerpané částky, a RPSN činila 264,42 %, což vzhledem k posouzení celkové částky za poskytnutí úvěru, je to výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. OZ, přičemž podle § 1813 OZ, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k výše uvedenému tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému i s ohledem na sjednanou smluvní pokutu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, a povinnost náhrady„ účelně“ vynaložených nákladů vzniklých při prodlení klienta se splacením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a všechny další sjednané poplatky hodnotí jako smlouvu výrazně nevýhodnou, a proto ji soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům.

6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 11 000 Kč a žalovaný již zaplatil částku 8 183,54 Kč, výrokem I. tak soud žalobě co do částky 2 816,46 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009 sp.zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy, jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě, poplatcích a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

8. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 56 % předmětu řízení (výrok I.), neúspěšná v rozsahu 44 % (výrok II.). Soud tak žalobkyni po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 % Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně, tedy DPH v částce 189 Kč, celkem náklady řízení ve výši 1 489 Kč, z čehož 12 % činí částku 179 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.