10 C 18/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 90 449,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 189,14 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 1. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 65 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 830,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že Smlouva o zápůjčce [číslo] mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku dne 7. 1. 2020. Na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobkyní žalovanému dne 7. 1. 2020 vyplacena zápůjčka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 95 260 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 43 660 Kč a administrativní poplatek ve výši 21 600 Kč, a to v 53 měsíčních splátkách po 1 765 Kč a v 54té (závěrečné splátce) ve výši 1 715 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 22. 2. 2020. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a žalovaný je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně zápůjčku zesplatnila, a to ke dni 5. 1. 2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 48% ročně, RPSN 91,6 %, administrativním poplatkem ve výši 54 x 400 Kč, tedy celkem částky 21 600 Kč, včetně jistiny v 54 splátkách. Tedy celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 65 260 Kč. V čl. 11 pak strany sjednaly oprávnění žalobkyně přistoupit k zesplatnění zápůjčky v případě porušení povinnosti k úhradě splátky, pokud dlužník nesplní ani v dodatečné lhůtě stanovené upomínkou. Z doloženého výpisu splátkového kalendáře pak plyne, že žalovaný neuhradil ničeho. Dle předloženého Sazebníku poplatků účtovala žalobkyně náklady na komunikaci s klientem v prodlení k možnostem umoření sankcí ve výši 750 Kč měsíčně, úrok ve výši 48 % p.a., smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně za prodlení s úhradou splátek s horním limitem výše pokuty, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuálně dlužné částky po zesplatnění. Zesplatnění pak žalobkyně prokázala oznámením o zesplatnění ze dne 5. 1. 2021. <i>4. Podle § 2911 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 5. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 7. 1. 2020 uzavřená mezi účastníky, je neplatná. Jedná se tedy v souladu s ustanovením § 580 OZ o neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, když k této neplatnosti soud v souladu s ustanovením § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný sice akceptoval formulářovou smlouvu, avšak její obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni vyjma úroku ve výši 48 %, taktéž administrativní poplatek v celkové výši 21 600 Kč, tedy celkem vyjma jistiny zápůjčky částku ve výši 65 260 Kč. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru o neplatnosti této smlouvy, a to hned z několika důvodů, když jednak soud má za to, že sjednaný úrok je nepřiměřeně vysoký. V projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 48 % ročně, tedy byl sjednán úrok cca 6,5 x převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Když v měsíci lednu 2020 činila úroková sazba u úvěrů poskytovaných domácnostem cca 7,35 % ročně. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Nicméně, jak výše uvedeno, sjednaný úrok přesahoval obvyklou úvěrovou míru téměř 6,5 x. K administrativnímu poplatku, který zahrnuje zejména odměnu za poradenství a klientský servis, za provozování Klientského centra, za poskytnutí informací o Spotřebitelském úvěru, vydání potvrzení (například kvitance), korespondenci s klientem a služby infolinky; soud uvádí, že toto činí více než jednu třetinu jistiny zápůjčky, kdy v takovém případě považuje soud sjednaný administrativní poplatek za zisk žalobkyně, a tedy další sjednaný úrok. Pokud se pak jedná o sankce za porušení povinností žalované, byla výše smluvních pokut obsažena v sazebníku žalobkyně, kdy již z tohoto důvodu by v souladu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, bylo takové sjednání neplatné, když je přitom nerozhodné, že tento sazebník byl podepsán žalovaným. S ohledem na celkové znění smlouvy, rozsah sankcí v podobě smluvních pokut, výši úroku, výši administrativního poplatku, povaze smlouvy jakožto smlouvy adhézní, stejně jako skutečnosti, že žalobkyně naopak nebyla pro případ porušení smlouvy ohrožena žádnými sankcemi, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ neplatné.

6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 30 000 Kč a žalovaný již zaplatil částku 4 810,86 Kč, výrokem I. tak soud žalobě co do částky 25 189,14 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2009 sp.zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce, jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě, poplatcích a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

8. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě úspěchu na straně žalované má tato nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že na její straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.