10 C 225/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Alexandry Vaňkové a přísedících Eleny Gyepešové a Jany Futterové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost rozvázání pracovního poměru <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci žalovanou dne 16. 7. 2020, doručené dne 20. 7. 2020, je neplatné.</b> <b>II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 42 018 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 7. 2020, dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, doručeného žalobci dne 20. 7. 2020 s odůvodněním, že žalovaná okamžité zrušení odůvodnila tím, že žalobce opustil dne 13. 7. 2020 údajně bez omluvy pracoviště a poté nedocházel do zaměstnání, čímž měla žalobci vzniknout třídenní neomluvená absence. Žalovaná dále uvedla, že byl žalobce dvěma dopisy vyzván k odstranění nedostatků v práci, když žalobce je toho názoru, že tvrzené pochybení nenastalo v takové míře a nebylo to toliko jeho pochybením, když například k práci mu nebyly přidělovány vhodné nástroje a musel si do práce nosit nástroje vlastní. Důvody okamžitého zrušení jsou dle názoru žalobce žalovanou vykonstruované. U žalobce se nejednalo o neomluvenou absenci, ale o překážky v práci na straně zaměstnavatele. Žalobce proto považuje okamžité zrušení za neplatné. Pracovní poměr měl skončit dne 20. 7. 2020. Dne 21. 7. 2020 žalobce žalované doporučeným dopisem ze dne 20. 7. 2020 zaslal písemné oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že neuznává nárok uplatněný v žalobě a to ani zčásti. Žalobce začal svoji práci zanedbávat, a tak mu byly postupně uděleny dvě výtky písemné. První Výzvu k odstranění nedostatku I., si žalobce dne 1. 7. 2020 přečetl, ale odmítnul ji převzít a podepsat. Druhou Výzvu k odstranění nedostatku II. si žalobce dne 13. 7. 2020 přečetl, ale odmítnul ji převzít a podepsat. Žalovaná dále uvedla, že žalobce přišel v pondělí 13. 7. 2020 po týdenní dovolené do kanceláře žalované, kde si přečetl v pořadí druhou písemnou výzvu k odstranění nedostatků v jeho práci, poté tuto kancelář a areál pily opustil, toho dne ani nezačal pracovat a do práce nenastoupil ani v následujících třech dnech 14. 7, 15. 7, 16. 7, ani nikdy poté.

3. Z důkazů provedených soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce se žalovanou uzavřel dne 1. 3. 2020 pracovní smlouvu na dobu určitou do 31. 12. 2020 a to na pozici„ obsluha pásové pily". Žalovaná dala žalobci dne 1. 7. 2020, datovanou dnem 29. 6. 2020, Výzvu k odstranění nedostatku I. ve které uvedla, že dne 26. 6. 2020 bylo vedoucím žalobce zjištěno, že žalobce nerespektoval příkazu nadřízeného, když nařezal prizmy a dále znehodnotil řezaný materiál špatným měřením a upnutím materiálu. Žalovaná dala žalobci dne 13. 7. 2020 výzvu k odstranění nedostatku II., ve které jako důvod uvedla, že dne 1. 7. 2020 bylo vedoucím žalobce zjištěno, že žalobce i přes opakované ústní výzvy neuložil nařezaný materiál dle technologického postupu, se kterým byl seznámen. V obou výzvách k odstranění vad bylo uvedeno, že žalovaná vyzývá žalobce k okamžitému odstranění uvedených nedostatků. Na výzvu k odstranění nedostatků I. reagoval žalobce dopisem ze dne 5. 7. 2020 tak, že žalované zaslal dopis, v němž uvedl důvody, proč řezal materiál a tento i upevnil uvedeným způsobem. Na tento dopis reagovala žalovaná nedatovaným dopisem, ve kterém uvedla, že má za to, že pochybení při řezání vzniklo ze strany žalobce a že porušil příkaz svého nadřízeného pana [celé jméno svědka]. Dále má soud ze shodných tvrzení účastníků za nesporné, že žalobce se ráno dne 13. 7. 2020 dostavil do zaměstnání k žalované a z této práce následně odešel. Dne 14. 7. 2020 žalobce odeslal žalované doporučený dopis, jenž byl žalované doručen dne 23. 7. 2020, s tím, že žádal žalovanou o sdělení, kdy mu umožní pracovat a kdy mu bude přidělena práce dle jeho pracovní smlouvy. Dále v dopise uvedl„ V pondělí 13. 7. 2020 jsem se po skončení čerpání dovolené (7- 10. 7. 2020) dostavil na pracoviště, přičemž jste mě poslali domů se sdělením, že pro mě nemáte práci. Také v úterý 14. 7. 2020 jsem se ráno dostavil na pracoviště a opět jste mě poslali domů. Protože nemám k dispozici žádný dokument o skončení mého pracovního poměru, můj pracovní poměr stále trvá a já mám zájem pracovat dle své pracovní smlouvy.“ Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 16. 7. 2020, doručeným žalobci dne 20. 7. 2020, byl s žalobcem rozvázán pracovní poměr ze strany zaměstnavatele podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním:„ Dne 13. 7. 2020 jste obdržel výzvu k odstranění nedostatků. Po této výzvě jste opustil pracoviště bez řádné omluvy a nadále bez řádné omluvy do zaměstnání nedocházíte, čímž Vám k dnešnímu dni vznikla neomluvená absence v rozsahu celých 3 směn. K odstranění nedostatků jste byl již 2x vyzván dopisem ze dne 1. 7. 2020 a 13. 7. 2020, což jste však neučinil. V tomto [příjmení] počínaní shledáváme zvlášť hrubé porušení povinností, vyplývající z pracovněprávních předpisů, vztahujících se k Vámi vykonávané práci.“ Žalobce následně dopisem ze dne 20. 7. 2020, doručeným žalované dne 22. 7. 2020, na okamžité zrušení pracovního poměru reagoval tak, že jej považuje za neplatné, když se nejedná o jeho absence, ale o překážku na straně zaměstnavatele. Na tento dopis reagovala žalovaná dopisem ze dne 24. 7. 2020 s tím, že si není vědoma, že by žalobci dne 13. 7. 2020 nařídila nucenou dovolenou nebo by mu bránila ve výkonu zaměstnání.

4. Z výplatní pásky žalobce za měsíc duben 2020 má soud za prokázané, že tato byla žalovanou minimálně 2x vyhotovena a nikoliv duplicitně, když je zřejmé, že na každé pásce je uvedeno něco jiného. Žalovaná tvrdila, že jde o stejnou výplatní pásku, toliko jednou se jedná o tzv. ucelenou verzi a jednou o tzv. zkrácenou verzi, což bylo při řízení zcela vyvráceno. Žalobce v dubnu 2020 vždy pracoval od 7:00- 15:30 hodin, a že za měsíc duben odpracoval všechny směny v plné míře, je zřejmé z jeho tvrzení a i z výslechu svědka [celé jméno svědka]. Avšak v původní výplatní pásce je uvedeno odpracovaných 159,5 hodin a v upravené výplatní pásce je uvedeno 143,5 hodiny, tedy tak, aby souhlasila s výkazem práce. Výkaz práce doložený žalovanou nebyl žalobcem ani podepsán. Dále je na každé výplatní pásce pokaždé jiný zůstatek dovolené, když na tzv. zkrácené verzi je uvedeno 16,5 dne a na tzv. ucelené verzi je uvedeno 5 dnů.

5. Z návrhu dodatku pracovní smlouvy ze dne 12. 6. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná chtěla žalobci snížit mzdu, připravila dodatek pracovní smlouvy s datem 12. 6. 2020 a že tento návrh nebyl žalobcem akceptován a ani podepsán.

6. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] má soud za prokázané, že svědek byl zakladatelem žalované společnosti a byl v ní i společníkem a jednatelem. Následně společnost z finančních důvodu a z důvodu exekuce převedl na svoji přítelkyni paní [příjmení], což sám uvedl při svém svědeckém výslechu. Dále má toto soud za prokázané z úplného výpisu z obchodního rejstříku. Svědek dále uvedl, že žalobce měl standardní pracovní dobu od 7:00 do 15:00 hodin a do dne 13. 7. 2020 neměl žalobce nikdy problémy s docházkou, vždy docházel a odcházel včas. Dále svědek sdělil, že pokud někdy žalobce přišel déle, tak si to napracoval. K vytýkacím dopisům a jejich předání žalobci svědek uváděl nesrovnalosti, například, že paní [příjmení] se neúčastnila předání vytýkacího dopisu (když toto popsal velmi detailně), avšak u vytýkacího dopisu je podepsaná pod tím, že žalobce jej odmítnul převzít.

7. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že některé zakázky museli po propuštění žalobce zrušit, nicméně ze zakázek doložených žalovanou za období duben – prosinec 2020 toto nevyplývá. Žalovaná po okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce navíc ani dalších 2,5 měsíce nové zaměstnance dle doloženého výpisu nezaměstnala a veškeré zakázky zvládal pan [celé jméno svědka] za pomoci jeho partnerky a jednatelky žalované společnosti paní [příjmení]. Z výslechu žalobce soud zjistil, že pan [příjmení] a jeho partnerka pracovali u žalované od dubna 2020, takže soud je toho názoru, že žalovaná měla minimálně na výpomoc další osoby. Následně nejdéle od října 2020 byla do pracovního poměru přijata paní [jméno] [příjmení], což je dle sdělení právního zástupce žalované„ přízeň pana [celé jméno svědka]“.

8. K doložené listině –docházka za duben 2020 nutno konstatovat, že docházku žalobce a její zápis dle tvrzení svědka [celé jméno svědka] prováděl on sám každý den v kanceláři a to vždy hned ráno při příchodu žalobce do zaměstnání. Na dotaz, zda byl s docházkou žalobce někdy problém, svědek [celé jméno svědka] nejprve odpověděl, že až do pondělí 13. 7. 2020 žalobce přicházel i odcházel vždy včas, přičemž za dobu pracovního poměru potřeboval žalobce jen jednou odejít dříve. Následně na dotaz, proč jsou v docházce žalobce uvedeny různé časy příchodů a odchodů, svědek [celé jméno svědka] svou odpověď změnil tak, že měl žalobce někdy chodit později, ale toto se neřešilo, neboť si vše vždy napracoval. Skutečnost, že žalobce vždy odpracoval 8 hodin denně svědek [celé jméno svědka] opakovaně potvrdil a s jistotou uvedl, že žalobce do práce chodil a z práce odcházel vždy včas. Na pozdější dotaz právního zástupce žalované, zda je výkaz práce žalobce za duben 2020 správný, když dle něj není odpracována pracovní doba v plném rozsahu, svědek [celé jméno svědka] začal nově tvrdit, že co je ve výkazu napsáno, je správně.

9. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že tento dorazil dne 13. 7. 2020 do zaměstnání k žalované. Následně mu pan [celé jméno svědka] řekl, ať se dostaví do kanceláře. [příjmení] rozpory ohledně určení času, tj. kdy přesně po dojití do práce byl žalobce zavolán do kanceláře žalované, soud přičítá tomu, že se jedná o delší časový odstup od dané události. Bylo mu řečeno, že na pásové pile skončily zakázky, že mu všechno, co se týče ukončení pracovního poměru, přijde poštou domů a byl odeslán domů. Dne 17. 7. 2020 šel žalobce do práce a jednatelka žalované mu opětovně sdělila, že mu vše přijde poštou. Dále žalobce sdělil, že první problémy mezi účastníky se objevily někdy po obdržení výplatní pásky, na kterou si stěžoval, že je chybná. Uvedl, že dělal chyby, ale také proto, že mu byly přiděleny špatné nástroje a následně si tam musel nosit vlastní nástroje. Od dubna ve firmě pracoval pan [příjmení], který tam řezal špalky a přítelkyně pana [příjmení], která štípala dřevo na štípacím zařízení. K dotazu, zda se pan [celé jméno svědka] podílel na vedení společnosti, žalobce odvětil, že ano, že vše řídil, tj. práce, zakázky, jednání se zákazníky, paní [příjmení] dělala spíše pomocné práce.

10. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že žalobce je její partner. K dané věci uvedla, že ví, že žalobce odmítnul pod nátlakem podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru a následně obdržel okamžité zrušení. Svědkyně spontánně uvedla, co dělal žalobce u žalované za práci, jak dodržoval pracovní dobu, a uvedla problémy, jenž žalobce řešil se žalovanou. Dále také uvedla, že jí přišlo divné, že partner si nosil do práce pomůcky, jako lopatu a další, kdy jí k tomuto sdělil, že s tím co má v práci přiděleno se nedá pracovat. Svědkyně dále sdělila, že ví, že již jednou v květnu se žalovaná zachovala obdobně, kdy žalobce poslala z práce domů že pro něj nemá práci a následně po jejich návratu z dovolené dne 13.7.2020 se to stalo opět. Řešili to tak, že odeslali žalované výzvu, že by mu měl zaměstnavatel přidělovat práci a ví, že ten dopis si zaměstnavatel převzal až o několik dní později, protože se stále nic nedělo, tak tam žalobce v pátek 17. 7. vyrazil znova ráno na 7 hodinu v pracovním oblečení a byl připraven pracovat. Svědkyně sdělila, že měli tušení, že to není standartní situace a doporučila partnerovi, aby si ten rozhovor nahrával, kdy na nahrávce je slyšet, jak jde žalobce na pracoviště a mluví s paní [příjmení] a ta mu říká, že má veškeré dokumenty v poště a více se s ním nebavila.

11. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen„ ZP“) platný a účinný v době, kdy k ukončení pracovního poměru došlo, tedy naposledy ve znění zákona č. 285/ 2020. <i>12. Podle § 55 odst.1 písm. b) ZP zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.</i> <i>13. Podle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.</i> <i>14. Podle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.</i> <i>15. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.</i> 16. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci dané dne 16. 7. 2020, doručeno dne 20. 7. 2020, tedy ve lhůtě stanovené v § 58 odst. 1 ZP. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno v písemné formě a důvod byl skutkově nezaměnitelně vymezen souladu s § 60 ZP. Žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla uplatněna u soudu dne 15. 9. 2020, tedy včas (§ 72 ZP).

17. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2020 a že žalovaná s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem ze dne 16. 7. 2020, jenž žalobce obdržel poštou dne 20. 7. 2020. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalobce obdržel od žalované před skončením pracovního poměru dvě výzvy k odstranění vad, a dále to, že žalobce se dne 13. 7. 2020 dostavil do práce a následně pracoviště opustil. Spornou skutečností mezi účastníky zůstalo, zda žalobce dne 13. 7. 2020 pracoviště opustil a další dny se nedostavil na pracoviště z důvodu, že žalovaná jej měla poslat domů s tím, že pro něj nemá práci a že se mu ozve, či zda žalobce dne 13. 7. 2020 pracoviště svévolně opustil a v následujících dnech, tj. dne [číslo], [číslo] a 16. 7. 2020 se na pracoviště bez omluvy nedostavil.

18. Mezi základní náležitosti okamžitého zrušení pracovního poměru patří skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Soud má za to, že žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně skutkově vymezil dva důvody tak, aby nemohly být zaměněny s jinými v souladu s § 60 ZP. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1760/2002 ze dne 4. 3. 2003 vyplývá, že:„ Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, postačí lze-li výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen.“ Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. V daném případě byl v okamžitém zrušení pracovního poměru přesně specifikován a skutkově vymezen důvod, respektive dva důvody a to:„ Dne 13. 7. 2020 jste obdržel výzvu k odstranění nedostatků. Po této výzvě jste opustil pracoviště bez řádné omluvy a nadále bez řádné omluvy do zaměstnání nedocházíte, čímž Vám k dnešnímu dni vznikla neomluvená absence v rozsahu celých 3 směn. K odstranění nedostatků jste byl již 2x vyzván dopisem ze dne 1. 7. 2020 a 13. 7. 2020, což jste však neučinil. V tomto Vašem počínaní shledáváme zvlášť hrubé porušení povinností, vyplývajíc z pracovněprávních předpisů, vztahujících se k Vámi vykonávané práci.“ Sama žalovaná dále ve vyjádření k žalobě uvedla, že„ přikročila k okamžitému zrušení pracovního poměru ve smyslu § 55 odst. 1 písmeno b) zák. práce z důvodů, které v rozvazovacím právním jednání ze dne 16. 7. 2020 popsala, jmenovitě proto, že žalobce obdržel výzvu k odstranění nedostatků, poté bez řádné omluvy opustil pracoviště a do 16. července 2020, kdy žalovaná napsala listinu o okamžitém zrušení pracovního poměru, do zaměstnání bez řádné omluvy nedocházel.“ Tudíž sama žalovaná potvrdila, že jako okamžité zrušení pracovního poměru uvedla 2 výše uvedené důvody. O soustavné méně závažné porušování pracovní kázně se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost. Z důvodu dvou výše udělených výtek daných žalovanou žalobci však nelze přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru, když z těchto důvodů lze dát toliko výpověď dle § 52 odst. f) ZP. Navíc dle názoru soudu nebyla žalobci poskytnuta ani adekvátní lhůta k nápravě. Z důvodu udělených výtek nešlo s žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr.

19. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu, dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný i pro druhý důvod uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru. V daném případě soud zkoumal, zda je pravdivé tvrzení, že měl žalobce neomluvenou absenci u žalované ve dnech 13. 7 – 16. 7. 2020 a zjistil, že tomu tak nebylo. To, že se žalobce dne 13. 7. 2020 ráno dostavil do práce, potvrdila i sama žalovaná. Z důkazů provedených při jednání však má soud z prokázané, že následně téhož dne jej žalovaná poslala domů a nikoliv, že svévolně odešel. Žalovaná vzhledem k tomu, že v rozporu s § 38 odst. 1 písm. a) ZP nepřidělovala žalobci práci podle pracovní smlouvy, nebyl žalobce povinen zdržovat se po tu dobu na pracovišti. Žalobce byl připraven práci konat a žalovaná mu přestala přidělovat práci a následně jej k nástupu do práce ani nevyzvala. To potvrzuje nejen výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], ale i dopis žalobce ze dne 14. 7. 2020, jenž odeslal žalované doporučeně, v němž žádal žalovanou o sdělení, kdy mu umožní pracovat a kdy mu bude přidělena práce dle jeho pracovní smlouvy. Nebylo by logické, kdyby žalovaný z práce svévolně odešel a následně do práce nedocházel, aby žalobkyni zaslal dopis, v němž uvedl, že v pondělí 13. 7. 2020 se po skončení čerpání dovolené (7- 10. 7. 2020) dostavil na pracoviště, přičemž jej poslali domů se sdělením, že pro něj nemá žalovaná práci. A také, že v úterý 14. 7. 2020 se ráno dostavil na pracoviště a opět jej poslali domů. Sám žalobce v dopise uvedl, že nemá k dispozici žádný dokument o skončení jeho pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že žalovaná si tento doporučený dopis převzala až dne 23. 7. 2020, je logické, že s tímto tvrzením nikterak nepočítala. Soud je toho názoru, že žalobce se stal pro žalobkyni„ obtěžujícím“, když prvotně namítal nesprávnosti na výplatní pásce za měsíc duben 2020, kdy toto pochybení na výplatní pásce má soud za prokázané, a následně odmítnul podepsat navrhovaný dodatek k pracovní smlouvě ze dne 12. 6. 2020, na základě kterého chtěla žalovaná žalobci snížit mzdu. To, že žalobce z práce svévolně odešel a v dalších dnech se nedostavoval, tvrdila toliko paní [příjmení] odmítla vypovídat jako účastnice řízení a svědek pan [celé jméno svědka] svědeckou výpověď soud považuje za nevěrohodnou a to s ohledem na to, že svědek byl zakladatelem žalované společnosti a následně společnost z finančních důvodu převedl na svoji přítelkyni paní [příjmení], což je současná jednatelka žalované společnosti. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že se i nadále aktivně staral o chod společnosti, když například i sídlo společnosti se nachází v domě jeho rodičů. Svědek dále uvedl, že žalobce neměl nikdy problémy s docházkou, avšak následně po dotazu právního zástupce žalované svoji výpověď zcela změnil. K vytýkacím dopisům a jejich předání žalobci svědek [celé jméno svědka] uváděl nepravdivá tvrzení, což vyplynulo z následných dotazů právní zástupkyně žalobce na svědka. Soud je dále i toho názoru, že žádné výkazy práce nikdy zapisovány nebyly, jak svědek tvrdil, což má soud za prokázané z účastnického výslechu žalobce, z toho, že výkaz nebyl žalobcem podepsán a i z toho, že mezi účastníky probíhá též spor o doplacení mzdy za dva dny státních svátků v dubnu 2020, (když již výše soud uvádí, že výplatní pásky byly žalovanou evidentně upraveny) a že po upozornění ze strany žalobce na nesrovnalosti, vyhotovila žalovaná upravený výkaz práce za duben 2020. Soud tak ze všech výše uvedených důvodů nepovažuje svědka a jeho svědeckou výpověď za věrohodnou, neboť je v rozporu s provedenými důkazy.

20. Žalobce a svědkyně [celé jméno svědkyně] na soud naopak působili věrohodně. Výpověď žalobce zcela koresponduje s výpovědí svědkyně a s provedenými důkazy. Soud uvěřil výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], neboť při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují). Celkové posouzení uvedených hledisek poskytlo závěr o pravdivosti tvrzených skutečností. Samotná okolnost, že ohledně svědkyně jde o osobu, která má k žalobci vztah, neboť jde o jejího přítele, nemůže mít za následek hodnocení její výpovědi jako nevěrohodné. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi (viz též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikovaný v Právních rozhledech, 1998, č. 7).

21. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem sestry paní [příjmení] a jejího manžela, když žalobce nebyl schopen soudu sdělit přesná jména svědků, jež navrhoval a nakonec sdělil, že na výslechu těchto svědků ani netrvá.

22. Dále soud zamítnul návrh žalované na provedení důkazu listinou – výkaz docházky za červenec 2020, když tento důkaz byl žalovanou označen a navržen až po koncentraci řízení a k prolomení koncentrace nedošlo, když žádné další skutečnosti a důkazy od doby koncentrace řízení (tj. po skončení prvního jednání) až do navržení důkazu žalovanou (ještě před začátkem druhého jednání) ani posléze nenastaly. Tento důkaz tak žalovaná mohla navrhnout ještě před koncentrací řízení, když jej zcela jistě měla mít již tehdy k dispozici a jak již soud uvedl, následně žádné další skutečnosti nenastaly ani nebyly provedeny žádné důkazy, jenž by opravňovaly k prolomení koncentrace řízení. Shrnutí doposud zjištěných skutečností žalobcem nelze pokládat za nové skutečnosti. Nad rámec výše uvedeného soud poukazuje na vyjádření žalobce, se kterým se soud ztotožňuje, který uvádí:„ Skutečnost, že byl výkaz práce za červenec 2020 žalovanou vyhotoven až dodatečně (po vyjádření žalobce ze dne 23. 7. 2021), dokládá rozpor mezi tímto výkazem práce, tvrzeními samotného žalované i výpovědí pana [celé jméno svědka]. Žalovaná tvrdí, že se žalobce dne 13. 7. 2020 dostavil do zaměstnání. Pan [celé jméno svědka] pak vypověděl, že každé ráno seděl v kanceláři a žalobci zapsal čas příchodu. Na výkazu práce za červenec 2020 nicméně žádný čas příchodu pro den 13. 7. 2020 uveden není, ačkoli mezi stranami není sporu o tom, že se žalobce na pracovní směnu dostavil. Dne 13. 7. 2020 je, stejně jako ve dnech následujících, uvedeno pouze„ A“. I kdyby bylo tvrzení žalované o tom, že žalobce údajně dne 13. 7. 2020 opustil bez vysvětlení zaměstnání, nemohla by toto žalovaná či pan [celé jméno svědka] téhož dne ráno předvídat, pokud by tedy nebyl výkaz antedatován pro účely tohoto soudního řízení.“ 23. Dále soud zamítnul návrh žalobce na provedení důkazu v podobě zvukové nahrávky na mobilním přístroji, když tento důkaz žalobce navrhnul až po koncentraci řízení. Nahrávka mezi žalobcem a jednatelkou žalované měla být pořízena v červenci 2020 a dle názoru soudu tak nebyl důvod k prolomení koncentrace a k připuštění tohoto důkazu.

24. Ze všech výše uvedených důvodů soud proto žalobě zcela vyhověl.

25. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a jednak v nákladech právního zastoupení žalobce advokátem, kde odměna zástupce žalobce činí podle § 9 odst 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) ve spojení s § 7 bod 5 AT za 9 úkonů právní služby po 2 500 Kč (1. převzetí a příprava věci, 2. podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru, 3. vyjádření ze dne 8. 2. 2021, 4. účast u jednání u OS v [obec] dne 9. 6. 2021 – 2 úkony, 5. vyjádření z 23. 7.2021, 6. vyjádření z 9. 8. 2021, 7. účast u jednání u OS v [obec] dne 11. 8. 2021 – 2 úkony), celkem částku 22 500 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobce představuje částku 2 700 Kč za 9 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Podle § 13 odst. 5 AT má zástupce žalobce dále nárok na úhradu cestovného k jednání ze sídla advokáta z [obec] do [obec] a zpět dne 9. 6. 2021 a 11. 8. 2021, osobním automobilem [registrační značka], jedna cesta 370 km, při spotřebě podle předpisu č. [příjmení] 2004 10,6 litrů benzinu na 100 km a ceně 34,90 Kč za 1 litr (podle dokladu z čerpací stanice) a 4,40 Kč jako sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel podle vyhl. č. 589/2020 Sb. Sb., celkem tedy jízdné ve výši 5 670 Kč a na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT za 22 půlhodin ve výši 2 200 Kč. Advokát má též nárok podle § 137 odst. 1 OSŘ na náhradu 21 % DPH, a to z částky 33 070 Kč ve výši 6 948 Kč Náklady řízení tedy činí celkem částku 42 018 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.

26. Záloha složená žalobcem ve výši 1 000 Kč bude po právní moci rozsudku vrácena žalobci na č.účtu [bankovní účet]. Záloha složená žalovanou ve výši 2 000 Kč bude po právní moci rozsudku vrácena žalované.