10 C 297/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 440 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 239,58 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 13 592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 368,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 384,2 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 3 165,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 237,13 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, částky 12 688 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 483,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 424,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 5 872,88 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 658,92 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 26. 1. 2022 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 328 Kč, a to ve lhůtě do 26. 3. 2023 V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 7 237,13 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 268,01 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 3 252 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 989,15 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 1 285,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 384,20 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 608,08 Kč. Dále uvedla, že dne 3. 9. 2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to ve lhůtě do 3. 11. 2022. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 5658,92 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 213,96 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 2 553 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 497,83 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 964,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 281,16 Kč, z úroku z prodlení ve výši 1 333,98 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a to s účinností ke dni 25. 3. 2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že dle jejího názoru je pohledávka promlčená. Dále namítla, že úroky z prodlení a smluvní pokuty požadované žalobkyní požaduje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Dne 26. 5. 2025 zaslala žalobkyni písemný návrh na uzavření splátkového kalendáře, když na toto nebylo reagováno. Dále požádala o možnost splácet případnou dlužnou částku ve splátkách.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaná na tyto uhradila částku 5 560 Kč a 18 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 26. 1. 2022 a smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 3. 9. 2021 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné.

4. Za vadná považuje soud u smlouvy č. , hodnota, ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 4 900 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 1 800 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázala společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 18 592 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 507 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 8 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 8 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 8 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 8,04 % ročně, a nikoliv výše uvedených více než 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala téměř 10,7 x obvyklou výši úroků. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

5. Za vadná považuje soud u smlouvy č. , hodnota, ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 7 350 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 2 700 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázal společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 1 444 Kč zaplatit celkem částku 12 888 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 1 444 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 15 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 15 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 15 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 7,13 % ročně, a nikoliv výše uvedených 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala 12 x obvyklou výši úroků. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání u smlouvy č. , hodnota, pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku ve výši 10 000 Kč, z níž byla odečtena částka 5 560 Kč, již žalovaná žalobkyni uhradila, tj. částka 4 440 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 4 440 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání u smlouvy č. , hodnota, pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni by tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč, když žalovaná však již částku 18 000 Kč žalobkyni uhradila a žalobkyně tak z titulu této pohledávky nemá žádný nárok. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., respektive žalobkyně tyto požadovala v nižší výši než zákonem uvedené.

7. K námitce žalované ohledně promlčení soud sděluje, že tato námitka je zcela lichá. Promlčecí lhůta dle ustanovení § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, činí 3 roky ode dne zesplatnění. Žaloba byla podána dne 14. 10. 2025. Pohledávky tedy s ohledem na jejich zesplatnění (4. 11. 2022 a 27. 3. 2023) promlčené nejsou.

8. Žalovaná v odporu ze dne 3. 11. 2025 a i v dalším podání požádala o možnost splácet dlužnou částku ve splátkách. Soud proto žalovanou přípisem ze dne 26. 11. 2025 vyzval, nechť soudu doloží veškeré listinné důkazy, na základě nichž by soud mohl dospět k závěru o povolení splátek. Podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při úvaze, zda se peněžité plnění může stát ve splátkách, je nutno vycházet nejen z majetkových, sociálních a finančních poměrů dlužníka, nýbrž je nutno posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje, s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit finanční a majetkové poměry dlužníka. Žalovaná požádala o možnost splácení dlužné částky ve splátkách s tím, že uvedla, že je samoživitelka, pečuje o dceru, která studuje a syna, který je bez zaměstnání. K žádosti o splátkách však nedoložila žádné důkazy, z nichž by soud mohl vycházet. Navíc je nutno poukázat na to, že syn je zřejmě zletilý, nestuduje, ba naopak ani nepracuje a žalovaná tak nemá povinnost k jeho výživě. S ohledem na výši přiznané dlužné částky a s ohledem na výše uvedené soud nepovolil splácet dlužnou částku ve splátkách. Nicméně soud určil delší lhůtu k plnění, jenž umožní žalované danou částku včasně uhradit a lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil 30 dnů.

9. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv o úvěru jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že větší poměr úspěchu byl na straně žalované, avšak na její straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.