10 C 32/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 45 840,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 840,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 873,47 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne 12. 9. 2023 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil volitelné služby, v souladu s čl. VII, odst. 4 Smlouvy a to služba “Presto” za poplatek ve výši 1 320 Kč. První splátka byla splatná dne 12. 10. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 5. 3. 2025. Žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho. Žalobkyně tak požaduje částku ve výši 45 840,64 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 26 708,64 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 379,57 Kč, smluvní úrok 17 967,17 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 785,26 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně následně doplnila, že kreditní rámec byl dle článku VI. úvěrové smlouvy schválen ve výši 30 000 Kč. V případě, že byl kreditní rámec již vyčerpán, mohl žalovaný čerpat další finanční prostředky pouze po splacení části úvěru. Dále uvedla, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši 47 243 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyní označená úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), jež byla uzavřena mezi účastníky dne 12. 9. 2023, obsahuje ujednání o tom, že žalovaný za poskytnutý úvěr bude hradit denní úrok ve výši 0,866 % denně, a tedy výše úroku z tohoto úvěru dosahuje 316 % ročně. RPSN uvedené ve smlouvě tak činilo 1231,89 % při čerpání celého úvěrového limitu. Obvyklá výše úroku v lednu 2024 činila u úvěrů pro domácnost na spotřebu se splatností od 1 roku – 5 let činila 9,79 %, jak prokazuje výpis z databáze ARAD České národní banky. Sjednaná výše úroku tak více jak 32 x převyšovala obvyklou výši úvěrů. Dále má soud za prokázané, že částka ve výši 33 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho účet a že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 47 243 Kč.

5. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 12. 9. 2023 je neplatná s ohledem na smluvenou výši úroků ve výši 316 % ročně a celkovou koncepci smlouvy. Jedná se tedy v souladu s ustanovením § 580 OZ o neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, když k této neplatnosti soud v souladu s ustanovením § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. Shora uvedená výše úroků je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. OZ, přičemž podle § 1813 OZ, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému hodnotí jako smlouvu ve vztahu k žalovanému jako smlouvu výrazně nevýhodnou, smlouvu proto soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Nicméně, jak výše uvedeno, sjednaný úrok přesahoval obvyklou úvěrovou míru několikanásobně. Nutno dále dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla by se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 33 000 Kč a žalovaný zaplatil na pohledávku 47 243 Kč, (bezdůvodné obohacení tak žalobkyni již byla zaplaceno) soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl, že žalobu zamítnul. Soud by žalobu (při přiznání bezdůvodného obohacení) zamítnul nad rámec bezdůvodného bohacení, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru, jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající poplatcích a smluvním úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

7. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.