10 C 340/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 453 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 241 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 12. 1. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 212 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 12. 1. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 891 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela dne 20. 12. 2021 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně půjčila žalované peněžní prostředky ve výši 17 700 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. bankovní účet dne 20. 12. 2021. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 753 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 11. 1. 2022, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 9 459 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 891 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 062 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 20. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 17 700 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 5 753 Kč, když splatnost byla stanovena na den 11. 1. 2022. Žalované byla částka 17 700 Kč prokazatelně poskytnuta a to zasláním na účet č. bankovní účet dne 20. 12. 2021. Žalovaná na zápůjčku uhradila částku 9 459 Kč.

5. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 17 700 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 20. 12. 2021 ve smyslu ust. § 2390 ObčZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 ObčZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 5 753 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě do měsíce 32,5 % jistiny zápůjčky, tedy 390 % ročně, a RPSN bylo stanoveno ve smlouvě na 740 %. Dále dle ustanovení čl. 2 smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. 2 sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A dále dle čl. 2 sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako v čl. 2 výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev. Je zřejmé, že v případě výše uvedeného„ poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Za úrok soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné jejich označení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 390 % ročně, v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů se pohybovala v prosinci 2021 okolo 10,34 % ročně. Je pravdou, že v případě řádného plnění žalovanou ve lhůtě splatnosti, tento nebyl povinen poplatek hradit, nicméně neúměrná výše tohoto poplatku za situace, kdy se žalovaná dostane do prodlení s plněním, stejně jako sjednání dalších sankcí v podobě smluvních pokut, je zcela v rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ neplatné. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné.

7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 17 700 Kč a žalovaná uhradila částku 9 459 Kč, vyhověl soud žalobě co do částky 8 241 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku a v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání a tak byly i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

9. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě stejného poměru úspěchu a neúspěchu na straně účastníků, kdy tento byl přibližně stejný soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.