10 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 36 018,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 818,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 387,94 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a částky 200,44 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 29. 3. 2025 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 19 900 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla splatná dne 28. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 9. 2026. Úvěr ve výši 16 000 Kč byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 28. 7. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 29. 7. 2025. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1.02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Klidné spaní”, v původní výši 69.54 Kč. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaná dostala do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 29. 4. 2025 do 28. 7. 2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Z jediných dvou navrhovaných důkazů, jenž žalobkyně navrhla k důkazům (úvěruschopnost a dotaz na banku) a soud při jednání provedl, nevyplynulo založení smluvního vztahu mezi účastníky. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma výše uvedených, žádný další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva.

4. I přesto, kdyby soud provedl v dokumentech neoznačenou úvěrovou smlouvu, mohl by toliko dospět k závěru, že úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), jež byla uzavřena mezi účastníky dne 29. 3. 2025, obsahuje ujednání o tom, že žalovaná za poskytnutý úvěr bude hradit denní úrok ve výši 1,016 % denně, a tedy výše úroku z tohoto úvěru dosahuje 370,84 % ročně. RPSN uvedené ve smlouvě tak činilo 1759,13 % při čerpání celého úvěrového limitu. Obvyklá výše úroku v březnu 2025 činila u úvěrů pro domácnost na spotřebu se splatností od 1 roku – 5 let činila 8,01 %, jak prokazuje výpis z databáze ARAD České národní banky. Sjednaná výše úroku tak více jak 46 x převyšovala obvyklou výši úvěrů. Dále má soud za prokázané, že částka ve výši 16 000 Kč byla žalované poskytnuta na její účet a že žalovaná žalobkyni na dlužnou částku ničeho neuhradila.

5. Soud by tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 29. 3. 2025 je neplatná s ohledem na smluvenou výši úroků ve výši 370,84 % ročně a celkovou koncepci smlouvy. Jedná se tedy v souladu s ustanovením § 580 OZ o neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, když k této neplatnosti soud v souladu s ustanovením § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. Shora uvedená výše úroků je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. OZ, přičemž podle § 1813 OZ, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému hodnotí jako smlouvu ve vztahu k žalovanému jako smlouvu výrazně nevýhodnou, smlouvu proto soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Nicméně, jak výše uvedeno, sjednaný úrok přesahoval obvyklou úvěrovou míru několikanásobně. Nutno dále dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné.

6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k výše uvedeným závěrům, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 16 000 Kč a žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila, soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč.

7. Výrokem II. soud žalobu zamítnul nad rámec bezdůvodného bohacení, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy, a i pokud by bylo, tak s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru, jakožto neplatného právního jednání by byly další nároky spočívající poplatcích, smluvním úroku a smluvní pokutě nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

8. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ., když procesně úspěšnější byla žalovaná. Žalovaná však žádné náklady neuplatňovala a dle názoru soudu jí ani žádné nevznikly.