10 C 61/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa svědkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa svědkyně o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s úroky z prodlení z částky 150 000 Kč ve výši 8,25% ročně od 30. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku 61 244 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna plnění uvedená ve výrocích I. a II. uskutečnit ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobce a žalovaná jako prodávající uzavřeli dne 2. 10. 2018 kupní smlouvu s kupujícím [příjmení] 2020 s.r.o., jejímž předmětem byl prodej spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 2/3 na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Františkovy Lázně. Na základě této kupní smlouvy byla sjednána kupní cena ve výši 300 000 Kč, jenž byla složena do úschovy a z této pak byla kupní cena vyplacena na účet, který oba účastníci uvedli, a to účet vedený u [právnická osoba] [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla žádný právní důvod proto, aby zadržela jednu polovinu kupní ceny, kterou sama získala, přičemž podíl každého z bývalých manželů na prodané nemovitosti byl stejný, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení.

2. Právní zástupkyně žalobce při jednání konaném dne 6. 10. 2021 k dotazu soudu sdělila, že úroky z prodlení žádá žalobce po žalované až ode dne 30. 1. 2021. Soud při jednání vyhlásil usnesení, jímž připustil změnu žaloby, týkající se data, od kdy jsou požadovány úroky z prodlení a to v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že účastníci byli přítomni při jednání, při němž došlo k rozhodnutí, usnesení o změně žaloby jim nebylo třeba doručovat.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že je pravdou, že dne 2. 10. 2018 uzavřela ona a žalobce na straně prodávající se [právnická osoba] 2020 s.r.o. jako stranou kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 2/3 k celku pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], obec Františkovy Lázně, do vlastnictví [právnická osoba] 2020 s.r.o. a dale je pravdou, že ke dni 22. 10. 2007 došlo k zániku společného jmění účastníků. Ze smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení, vyživovací povinnosti a o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu před i po rozvodu manželství ze dne 4. 7. 2007 je patrné, že mezi žalobcem a žalovanou byl mj. vypořádán i pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec], obec Františkovy Lázně, a to tak, že po rozvodu měl tento připadnout do výlučného vlastnictví žalované, stejně jako další nemovitosti. Nabytí tohoto majetku do výlučného vlastnictví žalované bylo jednorázovým plněním výživného rozvedené manželce ze strany žalobce. V rámci výše uvedené smlouvy nedopatřením nebylo vypořádáno vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideálních 2/3 k celku pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], obec Františkovy Lázně, a po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství tak nastala právní domněnka, podle níž se předmětný spoluvlastnický podíl stal podílovým spoluvlastnictvím žalobce a žalované. Úmyslem žalobce a žalované již v době vypořádání společného jmění však bylo učinit i tento spoluvlastnický podíl výlučným vlastnictvím žalované.

4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Z kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí ze dne 2. 10. 2018 má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná jako prodávající uzavřeli dne 2. 10. 2018 kupní smlouvu s kupující [právnická osoba] 2020 s.r.o., jejímž předmětem byl prodej spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 2/3 na pozemku parc. [číslo] o výměře 170 m², v katastrálním území Františkovy Lázně, obec Františkovy Lázně. V kupní smlouvě byla sjednána kupní cena ve výši 300 000 Kč. Tato kupní cena byla složena do úschovy realitní kanceláře a z této byla kupní cena vyplacena na účet, který oba účastníci uvedli, a to č. ú. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] Žalobce a žalovaná v čl. I. odst. 2 smlouvy společně deklarovali, že společné jmění manželů zaniklo dne 22. 10. 2007 a že předmět převodu, nebyl dosud vypořádán ani dohodou ani ohledně něj nebyl v zákonné lhůtě podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, tudíž se uplatnila zákonná domněnka vypořádání dle ust. § 741 písm. b) Občanského zákoníku a předmět převodu je v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů, kdy podíl každého z nich na společné věci je stejný. Z návrhu žalované na zvýšení výživného ke společné nezletilé dceři [jméno], [datum narození], které je vedeno u Okresního soudu v Chebu pod spisovou značkou 19 P 160/2007, 25 P a Nc 244/2020, 25 P a Nc 299/2020 vyplývá, že dne 17. 9. 2020 podala žalovaná návrh na zvýšení výživného a to i zpětně pro nezletilou dceru účastníků a to zejména s ohledem na její zdravotní stav a s tím zvýšené náklady.

5. Žalovaná při své účastnické výpovědi uvedla, že v roce 2007 měli s žalobcem rozvodové řízení a měli majetkové vyrovnání. Tenkrát tam vypadl pozemek [číslo], ale zjistili to až při prodeji pozemku v roce 2018. Žalovaná dale uvedla, že žila pořád v domnění, že je to v majetkovém vyrovnání, protože všech mělo být napsané na ní.

6. Žalobce se k věci vyjádřil tak, že původní cenu za pozemek ve výši 92 800 Kč platil on, když žalovaná byla v té době na mateřské. Dále uvedl, že do doby prodeje nemovitosti, platil za předmětný pozemek daň z nemovitosti. Uvedl, že není pravdou že by úmyslem žalobce a žalované již v době vypořádání společného jmění bylo učinit i tento spoluvlastnický podíl výlučným vlastnictvím žalované.

7. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalovaná za ní přišla s tím, že žalovaná s žalobcem chtějí prodat byt, k tomu byla zahrada. Ve svědecké výpovědi uvedla, že“ oni už asi byli rozvedeni, nevím kolik let, a zjistilo se, že to mají ještě ve společném jmění manželů. Tak jsem řekla žalované, aby prostě řekla žalobci, že on musí přistoupit k podpisu kupní smlouvy. Ničeho víc k dané věci nevím.” Svědkyně nepotvrdila, že při sjednávání prodeje vystupovali žalobce a žalovaná ve shodě s tím, že žalovaná je oprávněným vlastníkem pozemku.

8. Soud zamítl důkaz výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], neboť soudu sdělila, že v dané věci byla předvolána jako svědek, avšak nemůže podat svědeckou výpověď, neboť nebyla žalobcem zproštěna mlčenlivosti stanovené § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii ohledně okolností, za nichž byla mezi účastníky sjednána dohoda významná pro rozhodnutí v této věci a v dané věci vykonávala právní úkony pro obě zúčastněné strany. <i>9. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dale jen“ ObčZ”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Popsaný skutkový stav soud posoudil podle § 2991 odst. 1 ObčZ, tedy kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud je toho názoru, že žalovaná se bezdůvodně obohatila neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla žádný právní důvod proto, aby zadržela jednu polovinu kupní ceny z výše uvedené kupní smlouvy, kterou sama získala, přičemž podíl každého z bývalých manželů na prodané nemovitosti byl stejný, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 150 000 Kč, což je polovina z prodejní ceny v celkové výši 300 000 Kč. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobce požadoval. Žalovaná je v prodlení ode dne 30. 1. 2021, když 23. 12. 2020 uplynula lhůta od první předžalobní výzvy a žalobce při jednání požádal o změnu žaloby s tím, že žádá úroky z prodlení až ode dne 30. 1. 2021. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

11. Nutno podotknout, že žalovaná byla při jednání opakovaně poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. v tom smyslu, že neunáší břemeno důkazní ohledně toho, že úmyslem žalobce a žalované již v době vypořádání společného jmění manželů bylo učinit spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 2/3 na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Františkovy Lázně výlučným vlastnictvím žalované. Nicméně ani přes toto poučení žádné další důkazy k tomuto nenavrhla.

12. K námitce žalované, že úmyslem žalobce a žalované již v době vypořádání společného jmění manželů bylo učinit spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 2/3 na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Františkovy Lázně výlučným vlastnictvím žalované, navíc nutno dodat, že i pokud by toto bylo prokázáno, ničeho by to na věci nezměnilo. Pokud někdy v minulosti takový úmysl účastníků byl, je sice možné, avšak nadále došlo k tomu, že se tak nestalo a naopak se účastníci stali spoluvlastníky podílu o velikosti ideálních 2/3 na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Františkovy Lázně a každému tak naléží ½ kupní ceny z prodané nemovitosti. Soud považoval za lichou i námitku žalované, že žalobce se o pozemek nikterak nestaral, když dle tvrzení žalobce, tento platil za předmětný pozemek daň z nemovitosti. To, že jak uvedla žalovaná, tam od roku 2007, tj. od rozvodu manželů, ani neposekal trávník, na věci opět ničeho nemění.

13. Žalovaná žádala soud, aby ji zprostil povinnosti hradit žalobci náhradu nákladů řízení. Poukazovala jednak na smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobce zapůjčil další osobě 25 000 000 Kč a je tedy dostatečně finančně zabezpečen a dále s ohledem na ustanovení § 150 OSŘ, že jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, když jednání žalobce se příčí dobrým mravům. Žalobce zaslal žalované dvě předžalobní upomínky, když žalovaná ani na jednu z nich nikterak nereagovala a žalobci tak nezbylo než ve věci podat samotnou žalobu. Žalobce tedy hájil svá práva prostřednictvím právního zástupce a není důvod mu tyto náklady nepřiznat a to i s ohledem na to, jakkoliv je finančně zabezpečen. Soud se neztotožnil ani s názorem žalované, že žalobce jednal v rozporu s dobrými mravy. Právní zástupkyně žalované uvedla, že“ žalovaná hradila daň z nemovitosti jako celek z těch nemovitostí, které byly předmětem té smlouvy o vypořádání s tím, že pokud tam ten pozemek [číslo] nebyl zahrnut, tak o tom neměla žádné povědomí do toho roku 2018 Je zřejmé, že tedy žalovaná daň z nemovitosti za předmětný pozemek nehradila, ač tvrdila, že po celou dobu si myslela, že je daný pozemek v jejím vlastnictví. Byl to tedy právě žalobce, kdo hradil daň z nemovitosti za předmětný pozemek. Tvrzení žalované, že tato žaloba je jen reakce na opatrovnické řízení týkající se zvýšení výživného na nezletilou, které je souběžně vedeno s tímto, nebyla prokázána a i za předpokladu jejího prokázání by to bylo pro rozhodnutí ve věci samotné irelevantní a na meritu věci by to ničeho nezměnilo.

14. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 7 500 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta ve výši 7 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 6 úkonů právní služby ve výši 42 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření k odporu žalované, účast u jednání dne 6. 10. 2021, účast u jednání dne 2. 2. 2022) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 6 úkonů právní služby celkem ve výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.

15. Podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při úvaze, zda se peněžité plnění může stát ve splátkách, je nutno vycházet nejen z majetkových, sociálních a finančních poměrů dlužníka, nýbrž je nutno posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje, s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit finanční a majetkové poměry dlužníka. Žalovaná požádala o možnost splácení dlužné částky ve splátkách s tím, že žalovaná se stará o dvě nezletilé děti, dále podporuje zletilou dceru, její průměrný čistý příjem za období leden – srpen 2021 činil 17 803 Kč. S ohledem na vyjádření žalované, doložené listiny a na výši rozsudkem přiznané částky, soud povolil žalované splácet přiznanou částku, jakož i náhradu nákladů řízení, ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, vždy k 25 kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.