10 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Alexandry Vaňkové a přísedících Ivany Skočilové a Bc. Zdeňka Pěnčíka v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14 852,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 852,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 8 260 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný dne 1.7.2020 uzavřel s žalobkyní pracovní smlouvu, na základě které měl žalovaný u žalobkyně pracovat jako montážní dělník. Současně s pracovní smlouvou bylo žalovaným podepsáno seznámení s vnitřním předpisem žalobkyně, kterým se upravují pracovní nároky zaměstnanců. V tomto seznámení byl žalovaný mimo jiné informován o povinnosti vlastnit nezbytné certifikáty s ohledem na nástup do zaměstnání a druh přidělované práce, o jejich zajištění a financování. Dne 5.7.2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kvalifikační dohoda. Z tohoto důvodu bylo za žalovaného žalobkyní uhrazeno kurzovné za zvýšení kvalifikace, konkrétně certifikáty SCC 018 a Flansch EN 1591-4 v celkové výši 14 852,75 Kč. Žalovaný však do zaměstnání i přes přísliby a upozornění žalobkyně nenastoupil a žalobkyni tak vznikla škoda ve výši uhrazeného kurzovného za zvýšení kvalifikace ve výši 14 852,75 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný dne 1. 7. 2020 uzavřel s žalobkyní pracovní smlouvu, na základě které měl žalovaný u žalobkyně pracovat jako montážní dělník. Žalovaný byl seznámen s vnitřním předpisem žalobkyně, ve kterém byl žalovaný mimo jiné informován o povinnosti vlastnit nezbytné certifikáty s ohledem na nástup do zaměstnání a druh přidělované práce, o jejich zajištění a financování. Dne 5. 7. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kvalifikační dohoda. Z tohoto důvodu bylo za žalovaného žalobkyní uhrazeno kurzovné za zvýšení kvalifikace, konkrétně certifikáty SCC 018 a Flansch EN 1591-4 v celkové výši 14 852,75 Kč. Dále byl v kvalifikační dohodě poučen o tom, že pokud ukončí pracovní poměr dříve než po roce, musí tyto certifikáty uhradit ve výši 17 350 Kč. Žalovaný však do zaměstnání nenastoupil a žalobkyni tak vznikla škoda ve výši uhrazeného kurzovného za zvýšení kvalifikace ve výši 14 852,75 Kč. Žalobkyně žalovnaému vystavila dne 4. 9. 2020 na částku 14 852,75 Kč fakturu [číslo] se splatností dne 18. 9. 2020. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení této částky, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. V daném případě žalobkyně dostatečným způsobem prokázala, že jí žalovaný dluží výše uvedenou částku, tudíž bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal úhradu. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval výši dlužné částky, stejně tak nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že ničeho na svých závazcích neplnil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho závazku předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2020. <i>5. Podle § 234 odst. 1 z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“) uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.</i> 6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kvalifikační dohody podle § 234 a násl. ZP, podle kterých vznikla žalovanému povinnost na základě kvalifikační dohody uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel, tj. žalobkyně, na zvýšení kvalifikace žalovaného vynaložila, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál a na žalobkyní vystavenou fakturu za zvýšení kvalifikace ničeho neuhradil. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení, úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta ve výši 1 700 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 5 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.