10 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Alexandry Vaňkové a přísedících Ivany Skočilové a Bc. Zdeňka Pěnčíka v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14 852,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 852,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 8 260 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný dne 1.7.2020 uzavřel s žalobkyní pracovní smlouvu, na základě které měl žalovaný u žalobkyně pracovat jako montážní dělník. Současně s pracovní smlouvou bylo žalovaným podepsáno seznámení s vnitřním předpisem žalobkyně, kterým se upravují pracovní nároky zaměstnanců. V tomto seznámení byl žalovaný mimo jiné informován o povinnosti vlastnit nezbytné certifikáty s ohledem na nástup do zaměstnání a druh přidělované práce, o jejich zajištění a financování. Dne 5.7.2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kvalifikační dohoda. Z tohoto důvodu bylo za žalovaného žalobkyní uhrazeno kurzovné za zvýšení kvalifikace, konkrétně certifikáty SCC 018 a Flansch EN 1591-4 v celkové výši 14 852,75 Kč. Žalovaný však do zaměstnání i přes přísliby a upozornění žalobkyně nenastoupil a žalobkyni tak vznikla škoda ve výši uhrazeného kurzovného za zvýšení kvalifikace ve výši 14 852,75 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný dne 1. 7. 2020 uzavřel s žalobkyní pracovní smlouvu, na základě které měl žalovaný u žalobkyně pracovat jako montážní dělník. Žalovaný byl seznámen s vnitřním předpisem žalobkyně, ve kterém byl žalovaný mimo jiné informován o povinnosti vlastnit nezbytné certifikáty s ohledem na nástup do zaměstnání a druh přidělované práce, o jejich zajištění a financování. Dne 5. 7. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kvalifikační dohoda. Z tohoto důvodu bylo za žalovaného žalobkyní uhrazeno kurzovné za zvýšení kvalifikace, konkrétně certifikáty SCC 018 a Flansch EN 1591-4 v celkové výši 14 852,75 Kč. Dále byl v kvalifikační dohodě poučen o tom, že pokud ukončí pracovní poměr dříve než po roce, musí tyto certifikáty uhradit ve výši 17 350 Kč. Žalovaný však do zaměstnání nenastoupil a žalobkyni tak vznikla škoda ve výši uhrazeného kurzovného za zvýšení kvalifikace ve výši 14 852,75 Kč. Žalobkyně žalovnaému vystavila dne 4. 9. 2020 na částku 14 852,75 Kč fakturu číslo se splatností dne 18. 9. 2020. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení této částky, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. V daném případě žalobkyně dostatečným způsobem prokázala, že jí žalovaný dluží výše uvedenou částku, tudíž bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal úhradu. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval výši dlužné částky, stejně tak nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že ničeho na svých závazcích neplnil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho závazku předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2020.

5. Podle § 234 odst. 1 z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“) uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.

6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kvalifikační dohody podle § 234 a násl. ZP, podle kterých vznikla žalovanému povinnost na základě kvalifikační dohody uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel, tj. žalobkyně, na zvýšení kvalifikace žalovaného vynaložila, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál a na žalobkyní vystavenou fakturu za zvýšení kvalifikace ničeho neuhradil. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení, úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta ve výši 1 700 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 5 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.