10 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Alexandry Vaňkové a přísedících Eleny Gyepešové a Jany Futterové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 97 416 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný pracoval pro žalobkyni od 1.3.2020 do 30.9.2020 v pracovním poměru na pracovní pozici dělník logistiky, řidič. Dne 27.7.2020 žalovaný při výkonu práce řidiče svým jednáním poškodil rampu č. 66 výrobní haly v [obec] v majetku [právnická osoba], s.r.o. Dne 19.11.2020 obdržela žalobkyně od pronajímatele [právnická osoba] fakturu [číslo] vystavenou dne 19.11.2020 na částku 97 416 Kč za opravu poškozené rampy č. 66, již uhradila dne 18.12.2020. Následně dne 20.11.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného doporučeným dopisem k úhradě náhrady škody, kdy žalovaný nikterak nereagoval. Dále je žalobkyně toho názoru, že při zákonném limitu čtyřapůlnásobku průměrného hrubého výdělku lze po žalovaném požadovat celou výši škody.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nesouhlasí s podanou žalobou, když je toho názoru, že žalobkyně nemůže vymáhat škodu způsobenu dopravním prostředkem, který provozovala, pokud na straně žalovaného nebyly okolnosti vylučující krytí z pojištění. Pokud žalobkyně svévolně pojistnou událost nenahlásila své pojišťovně, pak nesplnila svoji povinnost a nemůže škodu, kterou tím způsobila vymáhat po svém bývalém zaměstnanci. A to i za situace, kdy při ukončení pracovního poměru nejsou žádné nevypořádané závazky jeho jako zaměstnance zmíněny. Dále žalovaný sdělil, že nehoda se stala neúmyslně, nepodepsal dohodu o škodě a nebyl jako zaměstnanec seznámen s postupem v případě nehody. Dále žalovaný při jednání uvedl, že nepoškodil rampu, ale vrata rampy.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný pracoval pro žalobkyni v pracovním poměru na pracovní pozici dělník logistiky, řidič, a to na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 3. 2020. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do dne 30. 9. 2020. Dne 26. 8. 2020 účastníci uzavřeli dodatek k pracovní smlouvě týkající se pracovní doby. Dne 27.7.2020 žalovaný při výkonu práce řidiče svým jednáním poškodil vrata rampy č. 66 výrobní haly na adrese [adresa], [PSČ] [obec] v majetku [právnická osoba], s.r.o., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], která je pronajímatelem žalobkyně. (Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se jednalo o poškození rampy, ale z provedeného dokazování i z žalobkyní doložené faktury vyplývá, že se jednalo o vrata rampy a nikoliv rampu) Žalobkyně tedy není vlastníkem poškozených vrat, je toliko nájemcem. Dne 27.7.2020 byla žalobkyní vyhotovena listina nazvaná poškození rampy 66, na které je uvedeno:„ dne 27. 7. 2020 jste při výkonu práce řidiče poškodil rampu č.

66. Rozsah poškození: viz přiložené fotografie. Škoda takto vzniklá Vám bude dána k úhradě.“ Tuto listinu žalovaný odmítl podepsat, proto mu ji žalobkyně následně odeslala doporučenou poštou. Z potvrzení o zaměstnání – Zápočtový list (včetně dodatků) vyplývá, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalovaného činil 25 672 Kč, a čistého 19 757 Kč. U nařízených a smluvních srážek ze mzdy ani u jiných sdělení není ničeho uvedeno. Dne 19.11.2020 obdržela žalobkyně od pronajímatele [právnická osoba] fakturu [číslo] vystavenou dne 19.11.2020 na částku 97 416 Kč za„ opravu vrat“, když na faktuře není nikterak specifikována vyúčtovaná částka, není zde záznam o provedení prací či rozpis prací, ani jak bylo dospěno k výsledné částce. Žalobkyně fakturu uhradila dne 18.12.2020 [právnická osoba], s.r.o., což je zřejmé z výpisu z účtu banky Commerzbank. Z žalobkyní vyhotovené listiny ze dne 7. 1. 2021 je zřejmý průměrný hrubý měsíční výdělek žalovaného za 2. čtvrtletí 2020, jenž činil částku 25 672 Kč. Z doložených důkazů dále vyplývá, že žalovaný řešil škodnou událost se svojí pojišťovnou, zasílal pojišťovně jí vyžádané dokumenty, když dokument –„ sdělení z jakého důvodu nebyla vzniklá škoda řešena z povinného pojištění vozidla“ žalovaný nedoložil, vzhledem k tomu, že žalobkyně na žádost žalovaného a pojišťovny o doložení nikterak nereagovala. Ze sdělení pojišťovny žalovaného [pojišťovna] vyplývá, že vzhledem k tomu, že se na poškození vrat rampy číslo 66 vztahuje povinné pojištění vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena, musela být událost, nahlášena žalovaným, odložena bez náhrady.

4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu, dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je nedůvodný. Žalovaný sice zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů poškodil vrata rampy č. 66, když nevynaložil dostatečnou pozornost při řízení služebního vozidla, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný poškodil vozidlem ve vlastnictví žalobkyně vrata v majetku [právnická osoba], s.r.o., vztahuje se na poškození vrat povinné pojištění vozidla žalobkyně, tj. zaměstnavatele. Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinně uzavírané pojištění, které musí dle ustanovení § 3 odst. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, uzavřít každý vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2012 sp.zn. 25 Cdo 3086/2011 vyplývá, že pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má 2 hlavní cíle. Jednak má zabezpečit, aby poškozenému, kterému při dopravní nehodě byla způsobena újma, byla tato újma nahrazena i v případě, že viník dopravní nehody sám nemá dostatek finančních prostředků; jednak má pomoci viníkovi dopravní nehody, aby mohl využít svého pojištění a nemusel veškerou způsobenou škodu a nemajetkovou újmu hradit poškozeným sám. Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Způsobí-li dopravní nehodu osoba odlišná od pojistníka, tak i na tuto třetí osobu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Tato třetí osoba tak nebude muset platit způsobenou škodu, ale vše má být hrazeno z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V § 7 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jsou taxativně vymezeny případy, na které se pojištění nevztahuje, takové však žalobkyní nebyly tvrzeny natož prokázány. Ze zákona vyplývá, že škoda způsobená v souvislosti s řízením a provozem dopravního prostředku se má prioritně hradit z uzavřeného povinného pojištění vozidla zaměstnavatele a nikoliv z uzavřeného pojištění zaměstnance. Vzhledem k tomu, že se na poškození vrat vztahuje povinné pojištění vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena, je soud toho názoru, že škodu nelze vymáhat na žalovaném. Za předpokladu, že by například žalobkyně neměla uzavřené povinné pojištění k vozidlu, což vzhledem k vysokým sankcím při neuzavření je téměř nemožné, tak Česká kancelář pojistitelů je v rámci plnění na náhradu škody způsobené vozidlem nepojištěným pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem povinna hradit poškozenému. Pokud by žalobkyni z nějakého důvodu nebyla proplacena od pojišťovny celá škoda, tak v takovém případě by neproplacenou část následně mohla požadovat po svém zaměstnanci, tj. žalovaném. Nicméně toto žalobkyně v řízení ani netvrdila ani neprokázala. Soud je toho názoru, že žalobkyně porušila i prevenční povinnost vyplývající z § 2900 z. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z daného ustanovení vyplývá, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromé života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Žalobkyně si tak však nepočínala, když na škodnou událost neuplatnila svoji pojistku na povinné pojištění vozidla.

5. Další důvody pro zamítnutí žaloby spatřuje soud v tom, že žalobkyně ani nesplnila povinnost danou jí ustanovením § 263 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“) a se žalovaným neprojednala výši požadované náhrady škody, když tuto mu toliko velmi stručně oznámila, což má soud za prokázané z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 27. 7. 2020. Soudu nebylo tvrzeno ani doloženo, že by existoval nějaký společný záznam o škodné události, který by obsahoval identifikaci místa a času dopravní nehody, jejich účastníky, vozidlo, její příčiny, průběh a následky, a byl by podepsán účastníky, případně i předán pojistiteli. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je dle názoru soudu i to, že [právnická osoba], s.r.o. sice vystavila dne 19. 11. 2020 fakturu [číslo] na částku 97 416 Kč za opravu poškozené věci, když tato však není prokazatelným důvodem pro přiznání částky ve výši 97 416 Kč za poškozená vrata rampy žalobkyni, když jak již soud uvedl, na faktuře není nikterak specifikována vyúčtovaná částka, není zde záznam o provedení prací či rozpis prací, ani jak bylo dospěno k výsledné částce, natož z čeho se částka za opravu poškozené věci skládá.

6. Soud zamítnul návrhy na provedení důkazy fotodokumentace k záznamu o nehodě (žalobkyně tvrdila, že tuto dokládá k samotné žalobě již dne 5.1.2021, tj. před více než 6 měsíci, avšak neučinila tak), když tato se vzhledem k provedenému dokazování a s ohledem na výše uvedené důvody, jenž vedly soud k zamítnutí žaloby, již jevila jako nadbytečná. Korespondence ze dne 31. 10. 2020, která měla prokázat komunikaci žalobkyně se žalovaným o nehodě a výslech prokuristky žalobkyně, jenž měl prokázat, že prokuristka se žalovaným jednala, byly taktéž nadbytečné a to vzhledem k tomu, že tyto důkazy neprokazovali nic potřebného k rozhodnutí ve věci samotné, stejně jako záznam o jednání z inspektorátu, jenž navrhoval žalovaný. Dále žalobkyně žádala„ aby dostala možnost uvést na pravou míru skutečnost, že k návrhu byly jí přiloženy dva totožné dokumenty“ – avšak k tomuto se po výzvě soudu opět nevyjádřila s tím, že žádá o poskytnutí lhůty, i když bylo zřejmé, že řízení bylo zkoncentrováno ke skončení jednání a že žalobkyně měla více jak půl roku na to, aby soudu doložila veškeré potřebné důkazy a vzhledem k tomu, že ona podávala žalobu, měla by být se všemi skutečnostmi a důkazy jí tvrzenými a jí navrhovanými v návrhu na vydání centrálního elektronického platebního rozkazu zcela obeznámena.

7. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud musel žalobu v celém rozsahu zamítnout.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dale jen“ OSŘ”), podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení procesní úspěch ve věci. V daném případě byl zcela procesně úspěšný žalovaný a proto mu soud přiznal náhradu vyúčtovaných nákladů řízení podle § 137 OSŘ Náklady žalovaného spočívaly v nákladech na jeho zastoupení advokátkou, kdy odměna zástupkyně žalovaného, která žalovaného zastupovala v řízení v době od 13. 4. 2021 do 30. 4. 2021, činí 6 000 Kč za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tariff, kdy je-li sjednaná smluvní odměna podle počtu hodin nebo jiných časových jednotek (dále jen„ časová odměna“), náleží dohodnutá sazba časové odměny za každou započatou časovou jednotku, není-li dohodnuto jinak. Na požádání klienta je advokát povinen při vyúčtování odměny advokáta předložit klientovi časovou specifikaci poskytnutých právních služeb. V předmětném řízení provedla zástupkyně žalovaného tyto úkony: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. nahlédnutí do spisu, 3. jednání s právním zástupcem protistrany a 4. porada s klientem dne 30. 4. 2021. Žalovaný doložil fakturu, na základě které vyúčtovanou částku 6 000 Kč za právní služby advokátce uhradil.