11 C 138/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o výživné pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen hradit žalobkyni v období od 1. 11. 2023 do 31. 8. 2024 výživné ve výši 6 800 Kč měsíčně a dále s účinností od 1. 9. 2024 výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, splatné vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci předem.

II. Nedoplatek na výživném za období od listopadu 2023 do listopadu 2024 ve výši 83 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných splátkách, které jsou splatné spolu s běžným výživným, ve výši 3 500 Kč měsíčně až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výši rozdílu mezi povinností žalovaného k úhradě výživného ve výši 11 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2023 a povinností uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 892 Kč k rukám zástupce žalobkyně do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení výživného na částku 11 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2023 s tím, že žalovaný je jejím otcem, nicméně výživné hradí od listopadu 2023 pouze částečně a nepravidelně. Žalobkyně přitom studuje Fakultu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, v rámci denní formy studia, přičemž bydlí ve sdíleném bytě v , Anonymizováno, , ve kterém hradí polovinu nájemného a nákladů spojených s bydlením, dále má náklady spojené se stravováním, dopravou v rámci , Anonymizováno, a dále do místa bydliště, dále náklady spojené s pořízením studijních pomůcek a náklady na zajištění oblečení, na sportovní a kulturní potřeby, jejichž výši žalobkyně konkrétně specifikovala. Tyto náklady žalobkyně hradí jednak z výživného matky, která pracuje jako sestra – sanitářka s příjmem 24 – 25 tis. Kč měsíčně a dále má příjem z činnosti předsedy SVJ, jednak si žalobkyně přivydělává jako učitelka v mateřské školce s nepravidelným příjmem do 10 tis. Kč měsíčně, jednak pak matka žalobkyně pobírá dávku tzv. Kindergeld ve výši 183 euro. Žalovaný podle informací žalobkyně naposledy pracoval ve SRN jako řidič kamionu s příjmem 2 200 euro měsíčně a dále s dalším příjmem z brigád ve výši 450 euro měsíčně. Původně měl vyživovací povinnost ještě k mladší sestře žalobkyně Karolíně, nicméně ta nastoupila od září 2024 do zaměstnání. K výzvě soudu posléze žalobkyně uváděné údaje dále upřesnila.

2. Žalovaný se žalobním požadavkem nesouhlasil a dožadoval se nařízení jednání soudu, kterého se však posléze bez omluvy nezúčastnil. Poukázal na skutečnost, že každá z dcer dostává výživné ve výši 4 000 Kč a dále tzv. Kindergeld ve výši 230 euro, že bývalá manželka podniká „na černo“ a že po ní bude sám požadovat výživné. Žádné z těchto heslovitých prohlášení ovšem nijak nedoložil, posléze přestal reagovat na výzvy soudu a k nařízenému jednání soudu se nedostavil, ačkoliv si byl probíhajícího řízení vědom.

3. Z rodného listu je zřejmé, že žalobkyně je dcerou žalovaného. V rámci brigády v mateřské školce pak dosahovala příležitostného příjmu ve výši 10 tis. Kč měsíčně v období ledna až března tohoto roku, v dubnu pak přes 6 000 Kč, v květnu ničeho a v červnu 2024 opět 10 tis. Kč, jak patrno z výplatních pásek 1st , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Od září si pak žalobkyně dle své výpovědi přivydělává doučováním částku průměrně 4 000 Kč měsíčně. Dle potvrzení o studiu , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobkyně aktuálně studuje pátým rokem prezenční studium bakalářského oboru na Fakultě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V místě studia žalobkyně bydlí v pronajatém bytě 2+kk s dalším spolubydlícím za nájemné ve výši 16 900 Kč měsíčně (v r. 2023 pak 15 900 Kč měsíčně), což je zřejmé z nájemních smluv ze dne 7. 2. 2023 a ze dne 1. 6. 2024. To odpovídá též údajům evidenčního listu, podle kterého bylo nájemné zvýšeno na částku 16 900 Kč již od dubna 2024 a současně musí žalobkyně se svým spolubydlícím hradit zálohy na služby ve výši 3 846 Kč měsíčně, které byly za r. 2023 vyúčtovány s přeplatkem 2,8 tis. Kč, jak patrno z vyúčtování za uvedený rok. Dle vyúčtování , právnická osoba, . pak žalobkyně má se svým spolubydlícím povinnost k úhradě záloh na elektřinu ve výši 1 370 Kč měsíčně s vyúčtováním nedoplatku , právnická osoba, tis. Kč. Výše měsíčních nákladů na bydlení připadající na žalobkyni tak činí cca 11 tis. Kč (do dubna 2024 pak cca 10,4 tis. Kč). Průměrné měsíční náklady žalobkyně na telefon a mobilní připojení k internetu se dle doložených vyúčtování pohybovaly v rozhodném období mezi 550 Kč až 780 Kč. Z výpovědi žalobkyně pak vyplynulo, že cena průkazky MHD v , Anonymizováno, činí 1 280 Kč ročně, přičemž v , Anonymizováno, se žalobkyně zdržuje zpravidla od října do června, přes léto bývá v zahraničí a do bydliště matky se vrací cca 1 x za čtvrt roku. Na studijní materiály žalobkyně vynaloží v průměru částku 1 000 Kč měsíčně, kdy se jedná především o náklady na učebnici a provoz tiskárny. Potřeby sportovního vyžití žalobkyně realizuje především prostřednictvím tzv. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která stojí 1 600 Kč měsíčně. Náklady na kulturní vyžití a na oblečení činí dle výpovědi žalobkyně cca 2 000 Kč měsíčně, stejné náklady pak vynaloží na pořízení kosmetiky a hygienických potřeb. Zvýšené náklady spojené s nepříznivým zdravotním stavem žalobkyně nemá. Konečně pak žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že její sestra v tomto roce ukončila školu a nastoupila do zaměstnání jako zdravotní sestra. Lze doplnit, že žalovaný byl k úhradě výživného vyzýván již prostřednictvím zástupce žalobkyně dopisem ze dne 19. 2. 2024.

4. Matka žalobkyně dosahuje dle potvrzení účetní společnosti zaměstnavatele ze dne 17. 7. 2024 průměrného měsíčního příjmu za r. 2024 ve výši 23,7 tis. Kč, přičemž i v roce předchozím mělo jít podle žalobkyně o příjem obdobný. Dále z titulu funkce statutárního orgánu SVJ domu , adresa, , 14 obdržela matka žalobkyně odměnu ve výši 25 500 Kč za rok, zatímco v r. 2023 takto pobírala cca 1 000 Kč měsíčně, jak vyplynulo z potvrzení o výši příjmů a mzdového listu. Matka podle výpisu z katastru nemovitostí vlastní bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve , adresa, a dále je spolu se žalovaným rovnodílným spoluvlastníkem pozemku v katastrálním území , adresa, I.

5. K poměrům otce bylo z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne , datum, , č. j. 19 Nc 43017/2022-26, a dále z výpovědi otce učiněné v rámci jiného soudního roku konaného dne , datum, před Okresním soudem c Chebu zjištěno, že otec měl v této době dvě vyživovací povinnosti, k žalobkyni a k její sestře, a dosahoval příjmu z pracovního poměru v SRN ve výši 2 200 euro měsíčně, jiný majetek neměl. Žalovaný dále uvedl, že přes týden bydlí v SRN, kde si platí byt, jehož náklady činí včetně služeb částku 450 euro placené z brigády, kterou si za tím účelem sjednal. Dále žalovaný v rámci své výpovědi poukázal na skutečnost, že příjem z Kindergeldu se vyplácí toliko v období od října do května a že on sám má pouze náklady na pořízení kontaktních čoček ve výši cca 1 300 Kč za čtvrt roku a dále náklady dojíždění do zaměstnání cca 5 tis. Kč. měsíčně. K tomu žalobkyně doplnila, že hypoteční úvěr zmíněný v citovaném rozsudku byl již doplacen. Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení o vlastní vůli pasivní a žalobkyně neměla k tomuto postupu námitek, neshledal soud důvodu, pro který by nebylo možno vycházet z posledních známých poznatků o poměrech žalovaného. Koneckonců alternativou k tomuto postupu je v případě pasivity osoby výživou povinné postup dle ustanovení § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ostatně sám žalovaný se ve svém vyjádření dovolával toho, že na výživném (pro obě dcery) hradí částku 8 000 Kč. Lze také připomenout, že rozsah dokazování a míra důkazu se vždy odvíjí od míry aktivity procesních stran, jak to odpovídá kontradiktorní povaze sporného řízení. Nelze očekávat, že skutečnosti a tvrzení, které některá ze stran nezpochybňuje, bude za takto nečinnou stranu rozsáhle zjišťovat a ověřovat soud.

6. Soud zamítl důkazní návrhy nadbytečné a irelevantní, tedy výpisem z účtu sestry žalobkyně (z hlediska předmětu řízení bezvýznamné) a výslechem matky žalobkyně (relevantní skutečnosti čerpány z jiných důkazů), nebo nerealizovatelné, tedy důkaz spisem (neurčitost důkazního návrhu, ale i nadbytečnost vzhledem k tvrzeným skutečnostem) nebo výslechem žalovaného a potvrzením o příjmu otce, které by vyžadovaly přítomnost žalovaného při jednání, jeho souhlas a dále označení aktuálního zaměstnavatele, pokud by se změnil. Pokud ovšem žalovaný v tomto ohledu ničeho (odlišného oproti žalobním tvrzením) netvrdil, pak se takové důkazní návrhy jeví i jako nadbytečné.

7. Podle ustanovení § 910 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, když podle ustanovení § 911 občanského zákoníku je podmínkou přiznání výživného neschopnost oprávněného sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (§ 913 občanského zákoníku). V dané věci uplatnila žalobkyně návrh na určení výživného, neboť výše výživného doposud soudem určena nebyla. Výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let nazpět od podání žaloby (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku).

8. Po provedeném zhodnocení dokazováním zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně doposud nenabyla schopnost sama se živit, neboť se v rámci prezenčního studia na vysoké škole připravuje na výkon budoucího povolání, přičemž příjmové a majetkové poměry obou rodičů takové studium umožňují. Jakkoliv přitom došlo k určitému prodloužení pravidelné doby trvání studia, nelze přehlédnout, že žalobkyně je v rámci studia sama poměrně výrazně výdělečně činná, což se podle všeho ovšem negativně promítlo do možnosti zvládat studijní povinnosti. Pokud by si žalobkyně nemusela při studiu přivydělávat za účelem úhrady nákladů spojených se studiem, lze předpokládat (a event. požadovat), že by studijní povinnosti zvládla v kratším úseku a naopak. Vyživovací povinnost rodičů k žalobkyni tak nadále trvá. Lze tedy shrnout, že odůvodněné (nezbytné) náklady žalobkyně spojené s plněním jejích studijních povinností se v rozhodném období (listopad 2023 až duben 2024 a posléze zvýšené o navýšené náklady bydlení) pohybují v rozmezí 22 – 22,6 tis. Kč měsíčně, oproti kterým stojí příjem z veřejných zdrojů ve výši cca 4 500 Kč měsíčně (tzv. Kindergeld) a dále vlastní příjem žalobkyně, která byla schopna do léta 2024 průměrně dosahovat vlastního příjmu ve výši cca 8 000 Kč měsíčně (příjem cca 10 tis. Kč měsíčně rozpočtený na 10 měsíců v roce po zohlednění dvou měsíců zkouškového období), resp. cca 3 000 Kč měsíčně (podobně rozpočtený příjem cca 4 tis. Kč měsíčně). V průběhu prázdnin lze očekávat a požadovat výkon výdělečné činnosti. Celkové příjmy matky žalobkyně činí cca 25 tis. Kč měsíčně, resp. od r. 2024 cca 26 tis. Kč měsíčně, zatímco celkové příjmy otce činí cca 55 tis. Kč měsíčně, od kterých nutno odpočíst náklady na dojíždění ve výši 5 000 Kč měsíčně, kdy žádné další náklady (nad rámec hrazení nákladů bydlení z jinak nezohledněného příjmu z brigády) žalovaný netvrdil, ani neprokazoval. Aktuálně již žádný z rodičů nemá další vyživovací povinnost, kromě té k žalobkyni. Dle orientačních tabulek Ministerstva spravedlnosti ČR by měl základ určení výše výživného zletilého dítěte představovat cca 20 % příjmu osoby výživou povinné, tedy se pohybovat v případě žalovaného někde okolo částky 10 tis. Kč. Příjmy matky a otce jako dvou osob výživou povinných jsou ve vzájemném poměru 2:1, přičemž u žádného z nich v zásadě nelze zohlednit zajištění osobní péče o žalobkyni, neboť žalovaný ji nevykonává vůbec, matka žalobkyně pak s ohledem na tvrzení žalobkyně o počtu návštěv v místě bydliště matky toliko sporadicky. Jak již bylo uvedeno, část výdajů žalobkyně je pokryta z vlastních příjmů (přivýdělek, Kindergeld), kdy takto nekryté výdaje žalobkyně činí do léta 2024 částku cca 10 tis. Kč měsíčně a od léta 2024 (od září 2024 do budoucna) částku cca 15 tis. Kč, na kterých by se měl žalovaný vzhledem k poměru příjmů obou rodičů podílet ze dvou třetin. Při aplikaci popsaných zásad tak soud dospěl k závěru, že žalovaný by měl na výživu žalobkyně přispívat částkou 6 800 Kč měsíčně s účinností od listopadu 2023 a dále částkou 10 000 Kč měsíčně s účinností od září 2024, se splatností dle žalobního požadavku k 15. dni v měsíci předem (výrok I. tohoto rozsudku). Z toho dále plyne i výše nedoplatku za období žalobou uplatněné do doby vyhlášení rozsudku, kdy za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2024 (tj. 13 měsíců) vznikl nedoplatek na výživném v celkové výši 83 500 Kč, kdy od souhrnu dlužného výživného za uvedené období bylo nutno odečíst uhrazených 14 500 Kč dle tvrzení žalobkyně. Dlužno připomenout v této souvislosti, že žalovaný v tomto směru ničeho netvrdil, ani neprokazoval. Vzhledem k vyšší částce nedoplatku na výživném soud uložil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu povinnost k jeho úhradě v přiměřených splátkách splatných spolu s běžným výživným (výrok II. tohoto rozsudku). Nejblíže splatným je výživné za prosinec 2024, které je splatné předem do 15. listopadu. Ve výši rozdílu mezi požadovaným výživným a výživným soudem přiznaným pak soud žalobu zamítl (výroku III. tohoto rozsudku).

9. Výrok VI. o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož převážně úspěšné žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Při určování odměny zástupce žalobkyně za zastoupení soud vycházel z ustanovení § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (ustanovení § 9 odst. 3 advokátního tarifu, jak uvedeno ve vyúčtování žalobkyně, se ve věcech určení výživného, které představuje typicky peněžité plnění, neuplatní), kdy žalobkyně se domáhala určení výživného na částku 11 000 Kč měsíčně, tedy tarifní hodnota činí 660 000 Kč a odměna pak 10 940 Kč za 1 úkon právní služby. Náklady žalobkyně pak sestávají z odměny zástupce žalobkyně dle § 7 a § 11 advokátního tarifu za tři celé úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu) v celkové výši 32 820 Kč a dále za jeden poloviční úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 5 470 Kč. Dále žalobkyni náleží paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby celkem ve výši 1200 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada 21% DPH ve výši 8 293 Kč. Celková výše nákladů na straně žalobkyně tak činí 47 783 Kč, nutno však zohlednit, že v požadavku na přiznání běžného výživného byla žalobkyně zčásti neúspěšnou (v částce 1 000 Kč měsíčně, tj. z cca 9 %), za období před zářím 2024 ještě více (v částce přes 4 000 Kč měsíčně, tj. cca z 38 %). S přihlédnutím k předpokládané době trvání studia jeví se nalézacímu soudu adekvátním zohlednit míru úspěchu žalobkyně z 75 %, tedy má žalobkyně právo na náhradu 50 % účelně vynaložených nákladů řízení, tj. částku 23 892 Kč. Soud tak uložil žalovanému dle § 151 odst. 2 občanského soudního řádu povinnost zaplatit žalobkyni náhradu uvedené částky nákladů k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu).