11 C 156/2022
č. j. 11 C 156/2022-39
V PLATNOSTICitované zákony (3)
Plný text
název soudu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona <b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému uveřejnit v nejbližším vydání [anonymizováno] radničních listů odpověď žalobce připojenou k jeho žádosti ze dne 27. 3. 2022 se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se po žalovaném jako vydavateli periodika [anonymizováno] radniční listy domáhal uveřejnění odpovědi dle § 10 tiskového zákona s tím, že dne [datum] byl v tomto periodiku uveřejněn text s názvem„ A teď se to tady začne mazat“, kde se uvádí, že žalobce šíří zcela nepodložená tvrzení o korupci na [anonymizováno] radnici, což se jednak dotýká cti žalobce a jednak vyvolává dojem, že se žalobce dopustil křivého obvinění z korupce. Skutková tvrzení uveřejněného textu tak podle žalobce jej nepravdivě vykreslují jako člověka, který jedná netransparentně, což se závažným způsobem dotýká jeho cti před spoluobčany a voliči [územní celek]. Z toho důvodu žalobce podal dne 27. 3. 2022 písemnou žádost o uveřejnění odpovědi ve znění uvedeném v petitu žaloby a v rozsahu odpovídajícím normě periodika pro publikování článků v nejbližším (květnovém) vydání periodika, nicméně žalovaný odpověď nezveřejnil.
2. Žalovaný v rámci své obrany poukázal na skutečnost, že žalobce totožnou žádost podal již dne 10. 3. 2022, přičemž ani této žádosti žalovaný nevyhověl. Dále podle názoru žalovaného žádost o odpověď neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovení § 12 odst. 2 tiskového zákona, především však v napadaném článku žádné sdělení, které by se dotýkalo cti, důstojnosti či soukromí žalobce uvedené není, neboť je v něm pouze opakováno sdělení uvedené v článku zastupitele pana [příjmení]„ Čeho se obává vedení [obec]“, který vyšel v [anonymizováno] radničních listech [číslo] 2022. I kdyby tedy článek nějaká tvrzení dotýkající se cti žalobce obsahoval, pak by právo na odpověď muselo být žalobcem uplatněno již ve vztahu k článku pana [příjmení], což se však nestalo. Ve zbytku žalovaný odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a namítl, že text navržené odpovědi bezprostředním způsobem nereaguje na uveřejněná sdělení, nýbrž jen rozvíjí obecné úvahy žalobce.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z výtisku [anonymizováno] radničních listů [číslo] 2022 je zřejmé, že se jedná o periodický tisk vydávaný žalovaným s měsíční frekvencí, přičemž na straně 11 tohoto výtisku vyšel text zastupitele města pana [jméno] [příjmení] s názvem„ A teď se to tady začne mazat“, ve kterém autor jednak poukazuje na blížící se komunální volby a s tím související zvýšený zájem o publikaci článků v dané rubrice ze strany zástupců opozice, jednak velmi stručně prezentuje (resp. využívá) některé myšlenky čtyř článků zástupců opozice z minulého čísla (tj. 2/ 2022), kdy kritická pasáž vztahující se k článku pana [příjmení] zní„ pan [příjmení] ([anonymizováno]) si postěžoval, že se neodvážil spolupodepsat článek pana [celé jméno žalobce], protože se obával, že by musel na policii vysvětlovat, o jaké důkazy se opírá jeho zcela nepodložené tvrzení o korupci na radnici“. Tuto velmi zkratkovitou prezentaci myšlenek několika předchozích článků autor doprovází podobně stručným vlastním komentářem, který je do textu organicky zakomponován, jak je koneckonců u textů tohoto druhu běžné. Následně článek obsahuje pouze obecný apel na politické oponenty, aby se v rámci předvolební politické soutěže, kterou autor považuje za jednoznačně přínosnou (a to i ve formě ironie či nadsázky), vyvarovali osobních útoků a manipulace s fakty. Článek pak uzavírá obecný apel na voliče, aby pečlivě sledovali vystupování kandidátů jednotlivých stran v předvolební kampani. Tištěná forma článku zabírá 31 řádků textu, kritická pasáž shora uvedená pak necelé 4 řádky, tj. cca desetinu textu článku. K osobě žalobce se tak vztahuje naprosto marginální část textu (navíc jen zprostředkovaně, neboť primárně se vztahuje k osobě Ing. [příjmení]), rozsáhlejší části textu se týkající opozičních politických subjektů ([jméno], [anonymizováno]) a zcela dominantní část jeho příspěvku se soustředí na obecný apel zachování slušné politické kultury v situaci blížících se komunálních voleb. Dlužno zdůraznit, že článek žalovaný vydal v části věnované prezentaci názorového spektra zástupců komunálních politických subjektů a výslovně upozornil na skutečnost, že prezentované názory nemusí vyjadřovat názor redakce, což koneckonců vyplývá z charakteru rubriky i samotného periodika, u něhož sám zákonodárce považuje vyhrocený názorový střet za žádoucí (srov. § 4a tiskového zákona). [anonymizováno] radniční listy [číslo] 2022 vyšly dne [datum], uzávěrka příštího čísla byla stanovena na [datum]. Článek starosty [anonymizováno] z [anonymizováno] radničních listů [číslo] 2022 navazuje, jak již bylo uvedeno, na předchozí (stručný) příspěvek zastupitele Ing. [příjmení] uveřejněný v [číslo] 2022, ve kterém se autor omlouvá žalobci, že nemohl spolupodepsat jeho článek, který se týkal problematiky umístění nového bazénu, neboť v lednu 2022 obdržel od starosty pana [příjmení] e-mail, v němž byl upozorněn na to, že článek žalobce obsahuje možné obvinění z korupce a bude se proti němu bránit soudní cestou. [anonymizováno] radniční listy [číslo] 2022 vyšly dne [datum].
4. Ze žádosti ze dne [datum] ve spojení s emailovou korespondencí ze dne [datum] až [datum] je patrno, že žalobce podal uvedeného dne žádost o uveřejnění odpovědi dle tiskového zákona, což však nebylo v řízení sporné. Stejně tak nebylo sporné, že žádosti žalovaný nevyhověl. K žádosti byl přiložen jednak návrh odpovědi, jednak článek starosty [jméno] [příjmení], jednak pak„ článek citovaný panem starostou“ nazvaný„ Usvědčeni ze lži“. Dlužno dodat, že tento posléze uvedený článek starosta [anonymizováno] ve svém příspěvku z března 2022 vůbec necituje, naopak očividně reaguje na článek zastupitele Ing. [příjmení] z předchozího vydání ([číslo] 2022). Článek samotného žalobce„ Usvědčeni ze lži“ patrně nikde nevyšel, resp. to žádná ze stran netvrdí. Po obsahové stránce probírá možnosti (výhodného) získání pozemků pro stavbu nového bazénu v [obec], nicméně relativně expresivně se vyjadřuje i k osobám reprezentujícím (tehdejší) vedení města, když mj.„ nominuje“ starostu [anonymizováno] a místostarostu [anonymizováno]„ do krajského přeboru politických lhářů a podvodníčků“ a článek končí otázkou,„ čemu takové podvádění slouží“ (míněno ze strany starosty [anonymizováno], místostarosty [anonymizováno], popř. dalších členů vedení města) s tím, že to na autora článku (tj. žalobce) dělá dojem („ na mě působí“),„ jako by [anonymizována dvě slova] a spol…, chtěli lukrativní pozemku SPÚ podržet, aby je získal některý developer a později, až pánové z politiky bezpečně odejdou, za to být štědře a zcela nedohledatelně odměněni“. Zcela závěrem se autor obrací na čtenáře s otázkou, zda vidí (čtenář) jiný důvod pro lhaní kolem největší investice města. Jinak řečeno, žalobce otevřeně vyjadřuje názor (závěr vlastních myšlenkových úvah), že způsob vystupování (tehdejšího) starosty a místostarosty města v otázce zajištění pozemků pro výstavbu bazénu je motivován korupčně.
5. Ze žádosti ze dne [datum] ve spojení s emailovou korespondencí ze dne [datum] až [datum] je patrno, že žalobce podal již uvedeného dne původní žádost o uveřejnění odpovědi dle tiskového zákona, přičemž se jedná o žádost k uveřejnění odpovědi na stejný článek starosty [anonymizováno] v [anonymizováno] radničních listech [číslo] 2022.
6. Z vyrozumění Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] a [obec] ČR ze dne [datum] je patrno pouze tolik, že žalobce podal státnímu zastupitelství trestní oznámení, přičemž Policie ČR v rámci prověřování nezjistila žádné skutečnosti odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení. Jinak řečeno, o nějaké„ důvodném“ podezření, jak jej užívá žaloba, nelze hovořit, přičemž tvrzení obsažené v návrhu odpovědi o vyhodnocení úsudku žalobce (o korupční motivaci starosty [příjmení]) ze strany Státního zastupitelství v [obec] jako„ opodstatněného“ je z pohledu provedených důkazů zjevně lživé (státní zástupce ve svém vyrozumění informuje podatele toliko o postoupení trestního oznámení, tedy o dalším procesním postupu, aniž by se jakkoliv vyjadřoval k otázce důvodnosti).
7. Po zhodnocení shora zjištěných skutečností soud nepovažuje podanou žalobu za důvodnou, a to hned z několika důvodů dále uvedených. Za prvé lze již z pohledu formálního lze konstatovat, že právo domáhat se uveřejnění odpovědi u soudu zaniklo dle § 14 odst. 2 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), neboť jej žalobce neuplatnil do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi. Vydavatel je obecně povinen uveřejnit odpověď do 8 dní ode dne doručení žádosti, jinak v nejbližším vydání stejného periodického tisku (§ 13 odst. 2 a 3 tiskového zákona), přičemž žádost žalobce o uveřejnění odpovědi k článku starosty [anonymizováno] byla žalovanému prokazatelně doručena již dne [datum], tedy nejbližším vydáním stejného periodického tisku byl duben 2022, kdy dané číslo dle provedeného dokazování vychází k 1. dni příslušného kalendářního měsíce. Pokud pak žalobce právo na uveřejnění odpovědi uplatnil žalobou ze dne [datum], pak jeho právo obrátit se na soud mezitím zaniklo. Argumentace žalobce o jakési„ podstatné odlišnosti“ obou žádostí (ze dne [datum] a ze dne [datum]) jednoduše neobstojí, neboť obě žádosti o uveřejnění odpovědi reagují na totožný příspěvek (skutkové tvrzení) starosty [anonymizováno] z [anonymizováno] radničních listů [číslo] 2022 a s výjimkou dílčí reformulace jediného odstavce se žádosti obsahově neliší (liší se text odpovědi navrhované k uveřejnění). Žádosti o odpověď napadají totéž sdělení. Nelze ztrácet ze zřetele, že právo na odpověď je z pochopitelných důvodů svázáno přísnými formálními parametry, neboť vydavatel periodického tisku musí v extrémně krátkém časovém úseku realizovat vyhodnocení důvodnosti odpovědi a současně zajistit po technické stránce její otištění (v nejbližším vydání). Právo na odpověď je tak do jisté míry již svou povahou vyhrazeno pro jasné (očividné) případy zásahu do cti, důstojnosti a soukromí fyzické osoby, které nevyžadují nějaké důkladnější posuzování a zvažování. S touto povahou práva na odpověď je dle názoru soudu neslučitelné jakési dodatečné upřesňování, doplňování a opravování žádosti a také navrhované odpovědi ze strany žadatele, neboť vnáší zřetelnou nejistotu do úvahy, co a v jakých lhůtách tedy má být ze strany vydavatele vlastně otištěno (žalobce v průběhu lhůty 30 dní ode dne uveřejnění napadeného sdělení podal dvě mírně odlišné žádosti o odpověď k témuž napadenému sdělení, nicméně stejně tak lze uvažovat, že jich žadatel takto podá pět, patnáct nebo i několik desítek). Právo na odpověď dle názoru soudu vyžaduje od prvého okamžiku jasné stanovisko dotčené osoby, jakým způsobem má být napadené sdělení uvedeno na pravou míru. To se v daném případě nestalo a právo žalobce obrátit se na soud zaniklo. Za druhé, navrhovaná odpověď není svým rozsahem přiměřená napadenému sdělení (§ 10 odst. 2 tiskového zákona), neboť napadené sdělení se nijak nepublikovanému článku žalobce věnuje toliko nepřímo a zprostředkovaně (odkazem na otištěný článek jiného zastupitele) a naprosto okrajovým způsobem, přičemž dominantní část příspěvku starosty [anonymizováno] rezonuje obecným apelem na zachování slušné úrovně politické kultury. Bylo by projevem extrémní přecitlivělosti, neslučitelné s povahou médií (tj. i periodického tisku), dané rubriky (sloužící k politickému boji, který jakkoliv má svá pravidla, zůstává stále bojem) a obecně nižšího standardu osobnostní ochrany všech osob, které dobrovolně vystupují v záležitostech veřejného zájmu, považovat i tento obecný apel za relevantní útok na osoby v příspěvku starosty [anonymizováno] přímo či obecně zmíněné. Soudu není známo, že by se pan [příjmení] [příjmení], seniorka [jméno] či komunální političtí reprezentanti [anonymizováno], [jméno] či [anonymizováno] cítili ve své cti a důstojnosti podobně dotčeni a usilovali o zveřejnění obdobných odpovědí. Navrhovaná odpověď žalobce je svým rozsahem naprosto nepřiměřená napadenému sdělení, přičemž rozsah, který stanoví jakási„ norma vydavatele pro publikování příspěvku“ je v tomto směru irelevantní. Za třetí, navrhovaná odpověď není adekvátní napadenému sdělení ani po stránce obsahové (§ 10 odst. 2 tiskového zákona), neboť zatímco příspěvek starosty [anonymizováno] se omezuje na lakonickou kritickou poznámku věnovanou„ zcela nepodloženému tvrzení (žalobce) o korupci na radnici“, rozsahem nepoměrně objemnější návrh odpovědi rozsáhle prezentuje vlastní úvahy žalobce, které jej vedly k závěru o možném korupčním jednání starosty [anonymizováno]. Nejde tak o obsahově adekvátní uvedení nějakého nepravdivého skutkového tvrzení na pravou míru, nýbrž o prostou polemiku s jinými názory na otázku umístění bazénu v [obec] a vcelku nadbytečné dovysvětlování vlastního„ úsudku“ o možném (budoucím) korupčním jednání starosty, kdy autor zastává přesvědčení, že„ jiné vysvětlení se nenabízí“. K tomu lze dodat, že pokud jakákoliv osoba v rámci vlastních myšlenkových pochodů dospěje k závěru o jediném možném průběhu skutkového děje, znamená to, že je přesvědčena o tom, že takový skutkový děj se odehrál či odehraje pouze tím způsobem, k němuž závěr vedl. Jak sám žalobce uvádí, netvrdí nic o tom, že se jeho myšlenkové úvahy zakládají na skutečnosti (tj. nemá o tom žádné důkazy, podklady), nicméně sám si nedokáže představit alternativní motivaci postupu starosty [anonymizováno] a dalších osob při prosazování konkrétního řešení umístění bazénu v [obec] než tu, kterou prezentuje, což je mimo jakoukoliv pochybnost motivace korupční (tj. upřednostnění soukromého zájmu na úkor zájmu veřejného za„ štědrou a nedohledatelnou odměnu“). Pokud tedy starosta [anonymizováno] v napadeném příspěvku z [anonymizováno] radničních listů [číslo] 2022 hovoří o„ zcela nepodloženém tvrzení o korupci na radnici“ pak tím dokonale souzní s obsahem nikde nepublikovaného článku žalobce (tj. s jeho tvrzením). Sám žalobce totiž uvádí, že jde toliko o výsledek jeho vlastních myšlenkových pochodů, aniž by věděl, zda„ to tak je“ (tj. úvaha není ničím podložena, ostatně ani orgánům činným v trestním řízení žalobce zjevně žádný relevantní podkladový materiál nedodal), přičemž výsledkem těchto myšlenkových pochodů je závěr o korupční motivaci jako jediném myslitelném vysvětlení (tj. obvinění z korupce). Žalobce tak v příspěvku starosty [anonymizováno] z března 2023 sklidil přesně to, co sám svým předchozím příspěvkem„ Usvědčeni ze lži“ zasel. Pokud tedy příspěvek starosty [anonymizováno]„ A teď se to tady začne mazat“ výstižně (byť obecně jen nepřímo a naprosto okrajově) reaguje na předchozí vlastní článek žalobce prezentovaný k publikaci, nelze vůbec uvažovat o zásahu do cti a důstojnosti žalobce. Za čtvrté, nelze přehlížet naprosto marginální povahu příspěvku starosty [anonymizováno], který v relevantní části (obecně rozsahem i obsahem zanedbatelné) primárně reaguje na článek jiného zastupitele (Ing. [příjmení]) z předchozího vydání periodika, přičemž tomuto (Ing. [příjmení]) podsouvá obavu, kterou uvedený zastupitel v původním článku přímo neuvedl (Ing. [příjmení] nepublikaci článku žalobce vysvětluje prostě tím, že není jeho autorem, tudíž pravidla publikace jeho otištění nedovolují). Každopádně Ing. [příjmení] se v nadepsaném řízení ničeho nedomáhá a především je třeba zdůraznit, že prezentované polemiky a výpady nijak nevybočují z relativně liberálnějšího (z hlediska ochrany osobnosti) rámce vedení politického boje, přičemž přesně k tomu je daná rubrika [anonymizováno] radničních listů určena a již z toho důvodu je třeba posuzovat daleko zdrženlivěji možnou odpovědnost žalovaného jako vydavatele za obsah právě této části jím vydávaného periodika. Lze také předpokládat, že pokud by starosta [anonymizováno] mínil užít svůj příspěvek jako svého druhu zbraň v předvolebním politickém boji, pak se nabízí spíše úvaha, že ji směřoval vůči relevantní politické opozici, s níž se měl výhledově utkat o politickou moc ([jméno], [anonymizována dvě slova]), tedy v relevantní pasáži vůči Ing. [příjmení], který jej poškádlil v bezprostředně předchozím vydání periodika (oba si přitom svorně vypomohli článkem žalobce, který ze čtenářů dost možná nikdo neviděl). Nadto pak platí, že osoby, které dobrovolně vstupují do veřejného života a dobrovolně se angažují v záležitostech veřejného zájmu, a to tím spíše, pokud se jedná přímo o sféru politického života, musí již z toho důvodu vykazovat vyšší míru tolerance a odolnosti k zásahům do některých složek své osobnosti, jak to odpovídá ustálené judikatuře vrcholných soudů. Pokud se žalobce rozhodne vstoupit do politické soutěže, ať již cestou prezentace svých vyhraněných názorů na jiné politiky vůči veřejnosti či podáváním trestních oznámení, nemůže se následně cítit dotčen, pokud se ke stejným či obdobným opatřením uchýlí i jiné osoby. Pouze pro úplnost lze dodat, že soudu se nepodařilo z dokazování postavit na jisto ani základní předpoklad uplatnění ochrany osobnostního typu, tedy možnost provést relaci mezi určitým zásahem a konkrétní fyzickou osobou. Z kontextu věci plyne, že žalovaný nebyl v rozhodné době zastupitelem města, z čehož by se (snad) dala dovozovat jakási lokální známost jeho osoby. Pak je ovšem nutno si položit otázku, zda existuje nějaká množina čtenářů dané rubriky [anonymizováno] radničních listů, jsou-li vůbec tací, která dokáže identifikátor„ pan [celé jméno žalobce]“, jehož užil starosta [anonymizováno], nebo již zprostředkovaně odkazem na jiné vydání (tedy již vzdáleně)„ [celé jméno žalobce], nesmiřitelný bojovník za umístění nového bazénu do prostoru za [anonymizováno]“, jehož užil Ing. [příjmení], spojit právě s osobou žalobce, což je nezbytným předpokladem k zásahu do jeho osobnostních práv. Může-li soud opomenout dokazování skutečností obecně (a to i místně) či z jeho činnosti známých (§ 121 občanského soudního řádu), pak v tomto ohledu není schopen dát na předchozí otázku kladnou odpověď. To pak platí tím spíše, pokud článek žalobce, okolo kterého se všechno točilo, vlastně ze čtenářů [anonymizováno] radničních listů nikdo neviděl. Nelze si nepovšimnout, že Ing. [příjmení] považuje v úvodu svého příspěvku za nezbytné, osobu žalobce čtenářům blíže uvést (představit). Nadto je pak třeba vnímat i skutečnost, že okruh reálných čtenářů periodického tisku územního samosprávného celku, který je zdarma distribuován do každé domácnosti ve městě (tj. v oboru elektronické komunikace by bylo hovořeno o spamu), lze považovat za kategorii ideální, hypotetickou a zřejmě blíže neurčitelnou. Soud se neodvažuje spekulovat o rozmanitosti způsobů, jimiž je s touto tiskovinou ze strany jejích adresátů nakládáno. Z důvodu shora podrobně vyložených tak soud žalobu zamítl.
8. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči neúspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč, sestávajících z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka za čtyři úkony dle ustanovení § 151 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2013 Sb.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.