11 C 160/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 530 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 466,62 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 822,86 Kč a dále ve výši 7,5 % ročně z částky 2 990 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 9 063,38 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 495,95 Kč a dále ve výši 7,5 % ročně z částky 9 063,38 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úrok ve výši 9 063,81 Kč a dále ve výši 21 % ročně z částky 12 053,38 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 12 540 Kč, který sestával z úroku ve výši 1 915 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a dále poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč, zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 459 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas. Pohledávky z dané smlouvy původní věřitelka postoupila dne 17. 6. 2016 žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny půjčky ve výši 12 053,38 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 3 476,62 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 17. 10. 2012 do 17. 6. 2016 ve výši 3 318,81 Kč a dále rovněž v zákonné výši z jistiny půjčky od 18. 6. 2016 do zaplacení a dále úroku z úvěru ve výši 21 % ročně kapitalizovaného za období od 19. 11. 2012 do 17. 6. 2016 ve výši 9 063,81 Kč a dále ve výši 21 % ročně z jistiny půjčky od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.

3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne [datum] byla uzavřena smlouva o půjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se ji zavázala spolu se„ poplatkem“ ve výši 12 540 Kč uhradit ve shora uvedených splátkách. Ve smlouvě pak žalovaná současně potvrdila převzetí půjčky v hotovosti. Současně si strany ve smlouvě dohodly, že plnění žalované budou užity nejprve na úhradu jistiny a teprve po jejím úplném zaplacení na úhradu poplatku. Nabytí pohledávek ze smlouvy o půjčce a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikací postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalované.

4. Po provedeném dokazování soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněné nároky zčásti nemají podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve shodě s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, na jejímž základě žalovaná čerpala sjednanou půjčku a dále se platně zavázala uhradit původní věřitelce úrok ve výši 1 915 Kč za dobu trvání každé smlouvy a též odměnu za hotovostní inkaso splátek (pravidelně každý týden) oprávněným zástupcem věřitelky v bydlišti žalované ve výši 7 775 Kč. Jakkoliv jde v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek o poměrně vysokou částku v porovnání s náklady alternativních způsobů postupné úhrady 60ti splátek, nelze pominout, že cena této nadstandardní služby byla řádně a srozumitelně sjednána; ostatně př. i náklady na úhradu stejného počtu poštovních poukázek by představovaly řádově srovnatelnou sumu. Nelze dále přehlédnout, že jde o cenu plnění, tudíž možnosti ingerence soudu jsou v tomto směru i v rámci spotřebitelských smluv limitované. Žalobkyně současně prokázala nabytí těchto pohledávek od původní věřitelky postoupením. Žalobu tak soud považoval za důvodnou v rozsahu nesplacené půjčky ve výši 2 990 Kč, neboť žalovaná si půjčila částku 15 000 Kč a uhradila celkem částku 12 010 Kč, přičemž plnění žalované se dle výslovného ujednání smlouvy započítávala nejprve na dlužnou jistinu, která tak zůstala neuhrazena ve výši 2 990 Kč. Současně soud žalobě vyhověl v požadavku na zaplacení úroku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, které považoval za důvodné do částky 3 476,62 Kč, jak odpovídá žalobnímu požadavku, kterým je soud vázán. Žalobě tak bylo soudem vyhověno do částky 6 466,62 Kč, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 2 990 Kč za dobu od 17. 10. 2012, tedy ode dne následujícího po splatnosti celé jistiny, do zaplacení (výrok I. rozsudku). Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl z důvodů dále uvedených (výrok II. rozsudku).

5. Důvodným naopak soud neshledal požadavek na úhradu poplatku v části odpovídající tzv. administrativnímu poplatku, neboť z důkazů žalobkyní navržených a soudem provedených není vůbec zřejmé, oč se jedná a jakou protislužbu by měla žalovaná za tento„ poplatek“ obdržet. Možná je vhodné připomenout, že v českém soukromém právu neplatí a nikdy neplatila zásada autonomie vůle v podobě tak vulgární, že by umožňovala sjednat cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Tedy pokud je sjednán v podstatě jakýkoliv poplatek, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně vyloženo, jaké protislužby se straně platící poplatek (úhradu, odměnu, protiplnění) má oproti zaplacenému poplatku dostat. Jelikož z obsahu smlouvy, ani z celého kontextu právního jednání nevyplývá (naopak to lze v kontextu komerčního dočasného přenechávání peněžních prostředků jinému bezpečně vyloučit), že by měla žalovaná v úmyslu původní věřitelce částku administrativního poplatku darovat, pak nelze hovořit o platném ujednání, a to pro jeho neurčitost (§ 37 občanského zákoníku), neboť zavazuje spotřebitele k plnění, za které se mu nedostává žádného určitým způsobem vymezeného protiplnění. Lze tak pouze uvažovat (při absenci jakýchkoliv tvrzení žalobkyně v tomto směru jde ovšem pouze o spekulaci), že náklady na administrativní činnost nejsou ničím jiným, než interními náklady na provoz podnikatelského subjektu při poskytování půjček či úvěrů. K úhradě těchto nákladů a ke generování zisku ovšem slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem již strany sjednaly výslovně zvlášť a soudem byl přiznán, jak je uvedeno výše. Lze tedy uzavřít, že buď je ujednání o administrativním poplatku pro neurčitost neplatné anebo jde o skrytou podobu odměny za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem a jde tedy o ujednání neplatné pro jeho nemravnost (§ 39 občanského zákoníku), kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru (průměrná úroková sazba střednědobých spotřebitelských úvěrů v srpnu 2011 činila dle databáze úrokových sazeb evidovaných ČNB 13,4 % ročně), když předstírá úrokovou sazbu 21 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou o cca 150 % vyšší, tedy spolehlivě se dostává z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 08. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 aj.). V rámci požadavku na zaplacení poplatku tedy by nebylo lze mít žalobu za důvodnou v rozsahu, která by odpovídala tzv. administrativního poplatku, nicméně v rozsahu odpovídajícímu tomuto poplatku nebyl poplatek vůbec uplatněn, jak je uvedeno výše.

6. Dále ovšem nebylo možno žalobě vyhovět ani v požadavku na obchodní úrok, jak byl žalobou požadován v kapitalizované výši a dále do zaplacení, neboť takový nárok je vyloučen samotnými ujednáními stran. Z čl. 3 smluvních podmínek a ostatně i ze samotné smlouvy jednoznačně plyne, že úrok je sjednán pevnou částkou pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 1 915 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Ve stejném článku si pak strany sjednaly, že v případě prodloužení doby trvání smlouvy nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina již vůbec úročena. V čl. 20 smluvních podmínek, na který je odkazováno, se přitom stanoví doba určitá smlouvy dle počtu splátek s tím, že účinnost smlouvy se (logicky) prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky, pokud v době splatnosti poslední splátky bude žalovaná v prodlení s některou ze splátek. Ze spojení obou ustanovení plyne jednoznačně vůle stran půjčku po uplynutí sjednané doby splátek neúročit (čl. 3), a to i kdyby se žalovaná dostala se sjednanými splátkami do prodlení a došlo z toho důvodu k prodloužení smlouvy dle čl.

20. Argumentace žalobkyně v žalobě založená na rozlišování mezi prodlením s úhradou jedné či poslední splátky a prodlením s úhradou více splátek je dle názoru soudu očividně umělá a ex post vykonstruovaná. Každopádně, i kdyby uvedená ustanovení obchodních podmínek byla výkladově nejistá, musela by být nutně vyložena ve prospěch spotřebitele a nikoliv ve prospěch profesionálního poskytovatele finančních produktů, který je sám takto naformuloval do vlastních obchodních podmínek (§ 55 odst. 3 občanského zákoníku). Opět se zde vnucuje úvaha o nepoctivém postupu profesionála vůči neznalému a neorientovanému spotřebiteli. Také v požadavku na úrok v kapitalizované výši 9 063,81 Kč a dále ve výši 21 % ročně do zaplacení tak soud žalobu zamítl, neboť je v rozporu s ujednáním stran (výrok II. rozsudku).

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla převážně úspěšnou žalovaná, nicméně na straně žalované soud žádné náklady řízení neshledal, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.