11 C 182/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného neznámého bydliště zastoupený opatrovníkem titul . et titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 14 215 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 215 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 869,32 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 8 798,29 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 49,35 Kč, úrok ve výši 2 524,61 Kč a dále ve výši 20,5 % ročně z částky 8 798,29 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 760 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Soud přiznává ustanovenému opatrovníkovi [titul]. et [titul]. [jméno] [příjmení], advokátovi v [obec], sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 14 tis. Kč, kterou se žalovaný včetně„ poplatku“ ve výši 11 705 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 1 843 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 877 Kč a z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 985 Kč) zavázal vrátit v 60ti týdenních splátkách po 429 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 14. 6. 2018 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 8 798,29 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 5 416,71 Kč, dále úroku ve výši 20,5 % ročně kapitalizovaného za dobu od 17. 12. 2016 do 14. 6. 2018 ve výši 2 524,61 Kč a dále ve výši 20,5 % ročně z jistiny zápůjčky od 15. 6. 2018 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 24. 3. 2017 do 14. 6. 2018 ve výši 918,67 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 15. 6. 2018 do zaplacení.

2. Opatrovník žalovaného namítl absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úplaty za poskytnutou zápůjčku a dále namítl promlčení a dále poukázal na uplatněný požadavek na zaplacení úroků z úroků.

3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se ji zavázal spolu s poplatkem ve výši 11 705 Kč uhradit v 60ti týdenních splátkách po 429 Kč. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí půjčky v hotovosti, přičemž ustanovením čl. 11 strany shodným projevem lhůtě prodloužily promlčecí lhůtu na 6 let. Nabytí pohledávek ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému a skutečnost, že žalovaný požádal žalobkyni o plnění svého dluhu ve splátkách, jak plyne z uznání dluhu a vyjádření zákazníka ze dne 16. 8. 2017. Jinak šlo ovšem o listinu bez důkazního významu, neboť jakkoliv obsahuje prohlášení žalovaného o uznání dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 17 712 Kč, jde o jednání toliko zdánlivé pro jeho neurčitost (§ 553 občanského zákoníku). Pokud totiž ze smlouvy vzniká řada nejrůznějších nároků rozdílné výše jako v tomto případě, pak pochopitelně projev„ uznání“ specifikovaný odkazem na jejich souhrnnou výši a podkladovou listinu je zcela bezobsažný. Není žádného zvláštního důvodu se domnívat, že žalovaný zamýšlel v dané listiny uznat právě a pouze těch šest nároků, které osoba odlišná od zapůjčitelky o bezmála dva roky později uplatnila žalobou.

4. Jakkoliv byl zjištěný skutkový stav ve shodě s uplatněnými žalobními tvrzeními, soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněný nárok na úrok zčásti postrádá podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve shodě s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný čerpal zápůjčku ve výši 14 000 Kč a dále se platně zavázal uhradit původní věřitelce úrok ve výši 1 843 Kč za dobu trvání smlouvy a též úhradu za hotovostní inkaso splátek (pravidelně každý týden) oprávněným zástupcem věřitelky v bydlišti žalovaného ve výši 6 985 Kč (výjimka z pravidla donosnosti peněžitého dluhu). Jakkoliv jde v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek o poměrně vysokou částku (přes 100 Kč za jednu inkasní návštěvu) v porovnání s náklady alternativních způsobů postupné úhrady stejného počtu splátek, nelze pominout, že cena této nadstandardní služby byla řádně a srozumitelně sjednána; ostatně př. i náklady na úhradu stejného počtu poštovních poukázek by představovaly řádově srovnatelnou sumu (takový náklad na splátku zápůjčky by přitom ještě ani nemusel být konečný). Nelze dále přehlédnout, že jde o cenu plnění, tudíž možnosti ingerence soudu jsou v tomto směru i v rámci spotřebitelských smluv značně limitované, neboť soudy nepředstavují orgány nepřímé cenové regulace, ani orgány dodatečné korekce ekonomicky naivních či lhostejných úvah spotřebitelů. Každopádně úhradu této specifické služby nelze ztotožňovat s cenou zápůjčky, se kterou vůbec nesouvisí. To co bylo uvedeno o odměně za hotovostní inkaso splátek, platí dle názoru soudu obdobně o sjednaném poplatku za administrativní činnost ve výši 2 877 Kč, který lze považovat rovněž za platné smluvní ujednání za situace, kdy je v čl. 2 smluvních podmínek podrobněji vyloženo, jakých služeb se žalovanému za tento poplatek dostávalo (zákaznická podpora, telefonické upomínání v případě prodlení, možnost mimořádného splácení na pobočce aj.), což jsou služby, které mohou být a bývají u jiných finančních institucí zpoplatněny zvláště (případně jsou paušalizovány například v podobě poplatku za vedení účtu, jehož obecná přípustnost byla deklarována závazným stanoviskem Nejvyššího soudu ČR). Z vyložených důvodů tedy soud neshledal důvodnou námitku opatrovníka žalovaného o rozporu smlouvy s dobrými mravy s ohledem na výši celkové úhrady ve smlouvě sjednané, neboť naprostou většinu těchto úhrad reprezentuje cena zvláštních služeb. Neobstojí ani námitka promlčení, neboť ta nebyla ujednána v neprospěch žalovaného (neuplatní se tudíž hypotéza normy ustanovení § 630 odst. 2 občanského zákoníku). Nic totiž nebrání ujednání delší promlčecí lhůty, pokud je sjednána pro obě strany shodně (tj. pro všechna práva, která z dané smlouvy vzniknou, ať již kterékoliv straně) jako v tomto případě. Pokud tedy promlčecí lhůta byla sjednána šestiletá, pak u nároků ze smlouvy uzavřené v říjnu 2015 (a splatných v průběhu dalších šedesáti týdnů) nelze o promlčení vůbec uvažovat. Soud tedy žalobě v rozsahu nesplacené jistiny a nesplaceného poplatku vyhověl, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny od 24. 3 2017 do zaplacení, jak odpovídá žalobnímu požadavku s tím, že soud pouze upravil nesprávně kapitalizovanou (vypočtenou) výši úroku z prodlení, která za uvedené období činí toliko 869,32 Kč V části nesprávně vypočtené výše kapitalizovaného úroku z prodlení a v nedůvodném úroku, jak je vyloženo dále pod bodem 5., pak soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Úrok z prodlení přitom byl vypočten pouze z jistiny zápůjčky, nikoliv z částky„ poplatku“, tedy není důvodnou ani námitka anatocismu.

5. Důvodným soud neshledal požadavek na úhradu úroku, jak byl žalobou požadován v kapitalizované výši a dále do zaplacení, neboť takový nárok žalobkyně opírá výlučně o ustanovení čl. 4 smluvních podmínek, podle kterého je výše úroku neměnná po celou dobu trvání smlouvy a činí 20,5 % ročně, a to v situaci, kdy současně přímo v textu smlouvy strany sjednaly, že výše úroku činí 1 843 Kč, což u průměrného laického spotřebitele musí nutně vyvolat dojem, že zápůjčka se poskytuje pouze za tuto pevnou částku úroku, že nebude nadále úročena, že nikoliv zanedbatelné platby uvedené v hlavním textu smlouvy jako„ poplatek“ jsou jedinými platbami, které za čerpanou zápůjčku uhradí a že tedy nemá důvod hledat dál v drobným písmem psaném textu smluvních podmínek další ujednání, které tyto nejprve jasně a jednoznačně uvedené platby zcela relativizují a rozšiřují jejich rozsah. Ostatně z praxe nadepsaného soudu se podává, že původní věřitelka, která je autorkou posuzovaného smluvního textu, při vymáhání svých pohledávek žádný úrok nad rámec pevného úroku sjednaného v textu smlouvy nepožaduje, tudíž lze spíše usuzovat, že žádný další úrok sjednávat nezamýšlela. Text„ smluvních podmínek“ přitom dle názoru soudu lze podřadit pod institut obchodních podmínek, na jejichž povaze průvodního, technického a vysvětlujícího dokumentu se nemění nic pouze tím, že se formálně připojí na stejnou listinu, na které se nachází samotná smlouva, a nechají se případně i podepsat. Je to dáno mj. tím, že smluvní podmínky obsahují celou řadu ustanovení upravující situace, které v režimu dané konkrétní smlouvy o zápůjčce vůbec nemohly nastat (př. bezhotovostní režim výběru splátek, různá výše úroků pro různé režimy splátek atd.). Pokud pak smlouva ve svém textu, do kterého ujednání o ceně plnění svým významem výlučně náleží, jednoznačně jistinu zápůjčky úročí jedinou pevnou částkou, což je samozřejmě možné a v praxi frekventované, pak se následný text obchodních podmínek, do kterého naopak ujednání o ceně hlavního plnění zásadně nepatří, od textu smlouvy evidentně odchyluje, jestliže naznačuje (resp. umožňuje výklad) možnost úročení jako opakujícího se plnění a pak smluvní ujednání mají dle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku před textem obchodních podmínek přednost. Znovu je třeba zdůraznit, že v případě ujednání o výši úroku se jedná o ujednání o ceně za hlavní předmět plnění, tedy obsah právě takového ujednání musí být naprosto nepochybný a neobstojí vedle sebe dvě ujednání o výši úroku, která lze vyložit odchylným způsobem. Jediné řešení spočívá tedy v upřednostnění smluvního ujednání před ujednáním obchodních podmínek, neboť v případě postavení obou ustanovení na stejnou úroveň by se soud nutně musel zabývat určitostí těchto ujednání (pod sankcí jejich zdánlivosti, tedy ohrožující smlouvu jako celek), platností čl. 4 adhézní smlouvy s ohledem na ustanovení § 1800 občanského zákoníku či výkladem daných nejasných ustanovení smlouvy o zápůjčce ve prospěch žalovaného jako spotřebitele (§ 1812 občanského zákoníku) anebo prizmatem aplikace zásady poctivosti (§ 6 občanského zákoníku), kdy původní věřitelka jako profesionální poskytovatel zápůjček těží z neznalosti laického spotřebitele a ke sjednání zápůjčky jej zláká pod příslibem určité ceny zápůjčky, jak je prezentována v centrálním textu smlouvy, a současně do smluvních podmínek, které samozřejmě spotřebitel nemá důvodu podrobněji pročítat, neboť nemůže předpokládat, že zcela jasné ujednání o ceně zápůjčky by v nich mělo doznat nějakých změn, pokoutně a jednostranně vmísí ustanovení, které zcela zásadním způsobem jejich původní ujednání o úrocích mění. V požadavku na úrok nad rámec úroku sjednaného pevnou částkou 1 843 Kč tedy soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná ze 66 %, tedy má právo na náhradu 22 % jí vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměny zástupce žalobkyně ve výši 3 400 Kč za dva úkony právní služby (účast na jednání, vyjádření ze dne 22. 5. 2020) podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, odměny zástupce žalobkyně ve výši 850 Kč za poloviční úkon právní služby (toliko procesní vyjádření ze dne 9. 3. 2020) podle § 7 a § 11 odst. 2 a odst. 3 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 1 100 Kč dle 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 1 249,50 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 22 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 1 760 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Na existenci svého závazku vč. možnosti soudního vymáhání byl žalovaný upozorněn již v rámci notifikace postoupení učiněné předchozí věřitelkou, čímž byl zcela vyčerpán smysl předžalobní výzvy dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu a následnou výzvu zástupce žalobkyně již nelze považovat za účelně vynaložený úkon. Podobně neúčelným soud shledal nadbytečné vyjádření ze dne 1. 7. 2020 učiněné bez výzvy soudu.

7. V souladu s ustanovením § 140 odst. 2 občanského soudního řádu soud přiznal ustanovenému opatrovníkovi odměnu za zastupování podle ustanovení § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 a 12a advokátního tarifu odměnu zastupování při pěti úkonech právní služby (převzetí zastoupení, nahlížení do spisu dne 28. 4. 2020, vyjádření ze dne 13. 5. 2020, vyjádření ze dne 16. 6. 2020, účast na jednání) v celkové výši 6 800 Kč (tedy s ohledem na 20% snížení sazby odměny), paušální náhradu hotových výdajů za pět úkonů ve výši 1 500 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu DPH ve výši 1 743 Kč, tedy celkem ve výši 10 043 Kč.