11 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 31 510,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 510,60 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 2 217,99 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 19 280 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1 692,29 Kč, úrok z úvěru ve výši 7 407,80 Kč a dále ve výši 28 % ročně z částky 19 280 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 814 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 22 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 18 766 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 3 793 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 164 Kč a z nákladů na administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 819 Kč) zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 680 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 24. 6. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 19 280 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 12 230,60 Kč, dále úroku ve výši 28 % ročně kapitalizovaného za dobu od 16. 2. 2018 do 24. 9. 2019 ve výši 7 407,80 Kč a dále ve výši 28 % ročně z jistiny zápůjčky od 25. 6. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 30. 12. 2016 do 24. 6. 2019 ve výši 3 910,28 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.

3. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatky ve výši 18 776 Kč uhradit v 60ti týdenních splátkách po 680 Kč. Ve smlouvě žalovaná současně potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Nabytí pohledávek ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalované.

4. Jakkoliv byl zjištěný skutkový stav ve shodě s uplatněnými žalobními tvrzeními, soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněný nárok na úrok zčásti postrádá podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve shodě s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná čerpala zápůjčku ve výši 22 000 Kč a dále se platně zavázala uhradit původní věřitelce pevný úrok ve výši 3 793 Kč a dále též úhrady za zpracování, doručení a flexibilní splácení a dále za administrativní činnost a komfortní splácení. Jakkoliv jde v případě posléze uvedených úhrad o poměrně vysoké částky v poměru k sumě čerpané zápůjčky, nelze přehlédnout, že cena těchto služeb (nákladů) byla řádně a srozumitelně sjednána přímo v hlavním textu smlouvy, kdy přímo v čl. 2 smluvních podmínek bylo konkrétně vyloženo, jakých služeb se žalované oproti úhradě těchto poplatků dostává. V případě komfortního splácení se pak jednalo o nadstandardní inkasní službu, tedy sjednání výjimky ze zásady donosnosti peněžitého dluhu (§ 1955 odst. 1 občanského zákoníku). Soud tedy žalobě v rozsahu nesplacené jistiny a nesplaceného poplatku vyhověl, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny od 16. 2. 2018 do zaplacení (výrok I. tohoto rozsudku). Předchozí splatnost celé jistiny zápůjčky nepřipadá v úvahu, neboť z ničeho neplyne, že by žalobkyně vůči žalované uplatnila tzv. ztrátu lhůt dle ustanovení čl. 10 smluvních podmínek. Jelikož žalobkyně soudu nezpřístupnila informace o době částečných plnění žalované, nemohl soud přiznat úrok z prodlení za dobu předcházející datu splatnosti celé zápůjčky. V části takto nedůvodně uplatněného kapitalizovaného úroku z prodlení a v nedůvodném úroku, jak je vyloženo dále pod bodem 5., pak soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

5. Důvodným soud neshledal požadavek na úhradu úroku, jak byl žalobou požadován v kapitalizované výši a dále do zaplacení, neboť takový nárok žalobkyně opírá o ustanovení smlouvy, podle kterého je výše úroku činí 28 % ročně, a to v situaci, kdy současně v předchozím textu smlouvy strany výslovně sjednaly, že za poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavazuje zaplatit úrok ve výši 3 793 Kč. Nelze přitom přehlédnout, že ujednání o pevné výši úroku částkou 3 93 Kč představuje centrální a jedinou ručně (individuálně) dopisovanou pasáž jinak formulářové smlouvy, na kterou je nutně koncentrována pozornost spotřebitele a která se zřetelně odlišuje od zbylého souvislého textu smlouvy vyhotoveného drobným písmem o shodných formálních parametrech jako připojené úvěrové podmínky. Ujednání o pevné výši úroku je přitom ve finanční praxi relativně běžné a soudu není zřejmé, z čeho by měl laický spotřebitel (potažmo soud při posouzení smlouvy) dovozovat, že klíčové a zřetelně zvýrazněné ujednání o pevné výši úroku vlastně není míněno tak úplně vážně, neboť úrok má činit ve skutečnosti 28 % ročně po celou dobu dispozice žalované se zapůjčenými peněžními prostředky. V kontextu naprosto jasného ujednání o pevné (limitované, zastropované) výši úroku totiž nic takového neplyne ani z toho, že podle dalšího ujednání výše úroku činí 28 % ročně, neboť i úrok 28 % ročně činí za určité pevně dané období 3 793 Kč. Pokud totiž měla být výše úroku sjednána procentuální výší za celou dobu čerpání zápůjčky, pak by v centrálním textu smlouvy musela být uvedena právě tato procentuální výše. Nicméně v centrálním ručně dopisovaném textu smlouvy sama zapůjčitelka jako autorka smluvního textu žalované výslovně stvrdila, že na základě této smlouvy jí žalovaná na úroku zaplatí částku 3 793 Kč.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná z 65 %, tedy má právo na náhradu 30 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 261 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 30 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 814 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § ustanovením 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Na existenci svého závazku vč. možnosti soudního vymáhání byla žalovaná upozorněna již v rámci notifikace postoupení učiněné předchozí věřitelkou, čímž byl zcela vyčerpán smysl předžalobní výzvy dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu a následnou výzvu zástupce žalobkyně již nelze považovat za účelně vynaložený úkon.