11 C 259/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení úroku a úroku z prodlení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 4 149,04 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 29 877,36 Kč od 20. 1. 2024 do 22. 8. 2024 a z částky 82 532,84 Kč od 15. 5. 2024 do 22. 8. 2024, a dále úrok z prodlení ve výši 3 973,11 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 29 877,36 Kč od 20. 1. 2024 do 22. 8. 2024 a z částky 82 532,84 Kč od 15. 5. 2024 do 22. 8. 2024, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 385 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po částečném zpětvzetí žaloby po žalovaném zaplacení příslušenstvím úvěrových pohledávek uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný je právním nástupcem , Anonymizováno, , jméno FO, a vznikla mu povinnost uhradit nesplacené úvěrové příslušenství z úvěrové smlouvy ke kreditní kartě č. , hodnota, , na jejímž základě byl úvěrované poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč, který se zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 1/10 vyčerpané jistiny a zaplatit úrok ve výši 14,75 %., a dále příslušenství z úvěrové smlouvy o povoleném přečerpání na běžném účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě byl předchůdkyni žalovaného poskytnut debetní zůstatek na běžném účtu do 30 tis. Kč. Ačkoliv žalovaný v pozůstalostním řízení po , jméno FO, nabyl pozůstalost v čisté hodnotě bezmála 1,7 mil. Kč, ze které měl vyplácet podíl dalšího dědice, závazky, které na něj smrtí zůstavitelky rovněž přešly, neuhradil.Žalovaný ve svém vyjádření namítl, že žalobkyně své pohledávky přihlásila do pozůstalostního řízení v jiné výši a navíc požadavek žaloby na zaplacení „tří druhů úroků“ považuje za rozporný s dobrými mravy.Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předloženého dodatku ke smlouvy o zřízení a vedení , Anonymizováno, je zřejmé, že žalobkyně vedla pro , jméno FO, běžný účet č. , č. účtu, , na kterém bylo možno čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku, přičemž z doloženého výpisu z běžného účtu je pak patrno, že i po smrti zůstavitelky docházelo k zaúčtování transakcí (zejm. zadaných příkazů k úhradě a sjednaných poplatků) z běžného účtu až do debetního zůstatku ve výši 29 877,36 Kč, kdy skutečností úmrtí klienta běžný účet nezanikal, jak vyplývá z čl. 12 všeobecných obchodních podmínek. Úrok z nepovoleného debetu činil dle oznámení , právnická osoba, . 25 % ročně. Výše úroku z úvěru je pak patrná z jednotlivých výpisů z účtů, kterým nadto svědčí domněnka § 562 odst. 2 občanského zákoníku. Smlouvou o úvěru ke kreditní kartě ze dne , datum, si pak , jméno FO, sjednala se žalobkyní čerpání revolvingového úvěru až do výši 90 tis. Kč, který zůstavitelka dle historického výpisu z účtu načerpala do výši 82 532,84 Kč, kdy ke dni , datum, činila nesplacená výše kapitalizovaného úroku z úvěru 4 816,88 Kč a výši kapitalizovaného úroku z prodlení 3 973,11 Kč. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 12. 2023, č. j. 0 D 472/2020-261, pak bylo prokázáno, že žalovaný jako jediný z dědiců nabyl veškerý majetek pozůstalosti po , jméno FO, v čisté hodnotě , hodnota, , 689,48 Kč spolu s povinností vyplatit jednomu z dalších dědiců částku 564 230 Kč na dědický podíl.Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě shora uvedených důkazních listin a s přihlédnutím ke skutečnosti, že pohledávky žalobkyně byly předmětem pozůstalostního řízení po , jméno FO, , aniž by byly kterýmkoliv z dědiců (vč. žalovaného) v jejich meritu zpochybňovány, a navíc bylo jistinu těchto pohledávek také plněno, lze uzavřít, že žalobkyně prokázala sjednání platných úvěrových smluv dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku s právní předchůdkyní žalovaného, současně i vyplacení úvěrů a přechod závazků z těchto úvěru na žalovaného. Bylo tak na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti vylučující uplatněné nároky, nicméně žalovaný sám vyjádřil ochotu k jejich úhradě. Pokud pak jde o uplatněnou obranu žalovaného, pak tuto nelze považovat za důvodnou, neboť pohledávka byly přihlášena do pozůstalostního řízení v té výši, v jaké byla v době konání pozůstalostního řízení, nicméně jsou-li nároky z hlediska své výše vázány na běh času, pak v jeho průběhu dochází logicky k jejich nárůstu. Kapitalizovaný úrok pak není nějakým zvláštním druhem úroku, nýbrž jde o běžící úrok, který je za určité pevně vymezené období vypočten na konkrétní sumu (tj. kapitalizován k nějakému konkrétnímu datu, zde ke dni 14. 5. 2024). Úrok z úvěru přitom představuje standardní odměnu za dočasné přenechání peněžních prostředků a představuje tak „cenu peněz“, tedy stejně jako je třeba platit za jakoukoliv jinou komoditu či službu na trhu. Úrok z prodlení pak představuje zákonnou sankci za prodlení s úhradou peněžitého závazku (dluhu) a jako takový vyplývá přímo ze zákona, včetně jeho výše. Není-li dluh splněn řádně včas, musí dlužník zaplatit úrok z prodlení. Soud proto žalobě v částce odpovídající uplatněnému příslušenství vyhověl a přiznal žalobkyni též úrok ve sjednané výši a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Je třeba doplnit, že žalobkyně v řízení nepožadovala úroky a úroky z prodlení ani za celé období, za které by k jejich úhradě byla oprávněna. Žalobkyni se přitom dostalo plnění jejích pohledávek teprve po uplynutí více než čtyř let od úmrtí zůstavitelky, navíc nikoliv od žalovaného, jakkoliv právě žalovaný z pozůstalosti nabyl majetek v hodnotě přes 1 mil. Kč. Po žalovaném tak byla ve výsledku požadována toliko úhrada příslušenství v souhrnné výši nepřesahující 20 tis. Kč.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 22 480 Kč za čtyři úkony právní služby před částečným zastavením řízení (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, částečné zpětvzetí žaloby) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a odměny zástupce žalobkyně ve výši 3 800 Kč za dva úkony právní služby z nového merita sporu po částečném zastavení řízení (vyjádření k odporu žalovaného, účast na jednání soudu) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za šest úkonů právní služby celkem ve výši 2 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu (u čtyř úkonů ve znění účinném do 31. 12. 2024 a u dvou úkonů ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrady cestovného na trase Praha – Cheb a zpět k jednání soudu ve výši 1 617 Kč (při počtu ujetých a účtovaných 212 km, průměrné spotřebě vozidla 5,1 l benzinu/100 km a amortizaci dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu v rozsahu účtovaných šesti půlhodin ve výši 900 Ke dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 6 488 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.