11 C 306/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno za účasti vedlejší účastnice: Jméno účastnice ., IČO IČO účastnice sídlem Adresa účastnice o zaplacení částky 505 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 505 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 22. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 145 617 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 3 755 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 562 tis. Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náhradu škody vzniklé na jeho vozidle , Anonymizováno, . zn. , SPZ, , v důsledku dopravní nehody, k níž došlo dne , datum, na silnici č. , hodnota, v katastru obce , adresa, a která byla způsobena chybně provedeným odbočovacím manévrem vozidla ve vlastnictví žalovaného (traktor zn. , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, ). Podle žalobce vozidlo žalovaného nesignalizovalo změnu směru jízdy při odbočování vlevo na úsek mimo pozemní komunikaci.

2. Žalovaný naopak namítal zapnutí signalizace změny směru jízdy ze strany řidiče traktoru a řádné provedení odbočovacího manévru s tím, že dopravní nehoda byla způsobena riskantní jízdou samotného žalobce a porušením jeho dalších povinností dle § 17 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

3. Vedlejší účastnice, která do řízení vstoupila ve fázi nového projednávání věci po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem, nad rámec dosavadní obrany žalovaného své námitky směřovala především k identifikace jednotlivých nedostatků odborného vyjádření společnosti , právnická osoba, ., kterým byla stanovena obvyklá cena vozidla žalobce k datu škodní události, byť toto odborné vyjádření měla za znalecký posudek.

4. Nebylo mezi stranami sporu o tom, že žalobce byl v době dopravní nehody vlastníkem shora uvedeného vozidla zn. , Anonymizováno, a žalovaným vlastníkem a provozovatelem shora uvedeného traktoru, kdy toto navíc vyplývá rovněž z doložené pojistky Generali Pojišťovna a.s. z dubna 2017 či z kopie technického průkazu zvláštního motorového vozidla.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z úředních záznamů o podání vysvětlení před Policií ČR ze dne , datum, i z účastnické výpovědi žalobce i výpovědi svědka , adresa, lze dovodit toliko zásadně odlišný pohled na otázku přítomnosti či absence signalizace změny směru jízdy ze strany svědka , adresa, jako řidiče traktoru, jinak obecnou shodu na těch fázích průběhu nehodového děje, které nejsou z hlediska uplatněného nároku podstatné. Přesto lze z podaného vysvětlení řidiče , adresa, vytěžit sdělení, že odbočovací manévr zahájil v tom okamžiku, kdy ve zpětném zrcátku zkontroloval pozici vozidla žalobce ve vzdálenosti nejméně 200 metrů, přičemž k nárazu došlo ve chvíli, kdy byl traktor natočen v protisměrné části vozovky. Zatímco při podání vysvětlení na Policii ČR uvádí svědek , adresa, , že již 100 metrů před odbočkou (na pole) zapnul levý ukazatel změny směru jízdy, v rámci své výpovědi před soudem uvedl, že směrové světlo zapnul bezprostředně před zahájením odbočovacího manévru. To vše v situaci, kdy sám udává (v rámci vysvětlení) poměrně nízkou rychlost 40 km/hodinu. Konečně pak svědek , adresa, uvedl, že v okamžiku nárazu byl předními koly traktoru již na krajnici a žalobce je mohl předjet zprava (rovně ve svém směru jízdy). Naopak žalobce své výpovědi akcentoval plynulost svého předjížděcího manévru za prvým předjíždějícím vozidlem s tím, že traktor neměl zapnuté směrové světlo (v rámci výpovědi), resp. žalobce signalizaci změny směru jízdy neviděl (v rámci vysvětlení před Policií ČR). Bezprostřední ponehodový stav je zachycen v potvrzení Policie ČR o účasti na dopravní nehodě ze dne , datum, , včetně doložené fotodokumentace a plánku z místa dopravní nehody, kdy v tomto ohledu nebylo mezi stranami sporu, přičemž celá dokumentace byla předmětem důkladného znaleckého posouzení.

6. Posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, byla určena technicky přijatelná střetová rychlost traktoru 15 km/hod. a střetová rychlost vozidla , Anonymizováno, 90 km/hod. s tím, že v okamžiku střetu již vozidlo zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, brzdí. Za technicky přijatelné místo střetu označil znalec bod v rovině VBM (tj. výchozí bod měření, k němuž se stanoví vzdálenosti jednotlivých stop a objektů v místě dopravní nehody, v tomto případě bližší betonová propust vjezdu na pole) a cca 2 metry vpravo od roviny z pohledu směru jízdy vozidel, přičemž průběh postřetového pohybu v provedené simulaci s přijatelnou přesností koresponduje s dokumentovaným poškozením vozidel i jejich konečnými polohami. Ze simulace předstřetového pohybu v době 1,3 s před střetem se vozidlo , Anonymizováno, nachází cca 35,6 m před místem střetu, celým objemem v protisměrném jízdním pruhu a má okamžitou rychlost cca 100 km/hod., zatímco traktor se nachází cca 7,1 m před místem střetu a má okamžitou rychlost cca 24 km/hod. Ze simulace předstřetového pohybu je dále zřejmé, že za předpokladu plynulého příčného předjíždění zahájilo vozidlo , Anonymizováno, předjížděcí manévr již v čase , právnická osoba, s před střetem, v rychlosti cca 100 km/hod. a ve vzdálenosti cca 91,1 m před místem střetu. Určená rychlost vozidla zn. Volva podle znalce koresponduje s existencí podnětu pro reakci v podobě zahájení oblouku odbočování traktorem. V závěrech posudku je pak konstatován jednoznačný závěr, že ke vzájemnému střetu obou vozidel došlo poté, co řidič traktoru zahájil oblouk odbočovacího manévru v době, kdy již byl předjížděn vozidlem žalobce. Tento závěr pak znalec označil za jediný jednoznačný technicky přijatelný závěr o příčině vzniku dopravní nehody. Lze jen dodat, že závěry znaleckého posudku soud považoval za komplexní a logickým způsobem odůvodněné, ani žádná ze stran pak vůči závěrům posudku žádné námitky nevznesla. Z toho důvodu také soud nepovažoval za nutné ústní podání posudku, který je vyčerpávajícím způsobem odůvodněn a má dominantně technickou povahu.

7. Obvyklá cena vozidla zn. , Anonymizováno, před nehodou byla stanovena na částku 562 tis. Kč odborným vyjádřením společnosti , právnická osoba, ., jehož závěry žalovaná strana v době do vyhlášení původního rozsudku žádným způsobem nezpochybnila, tudíž soud neměl důvodů z jeho závěrů nevycházet (obecnou cenu vozidla je schopen pravidelně stanovit každý průměrný prodejce vozidel). Podle odborného vyjádření , jméno FO, ze dne , datum, , opět nikým nezpochybněného, došlo při předmětné dopravní nehodě k tzv. totální škodě na vozidle a jeho výsledná minimální hodnota je rovna nákladům na vytěžení náhradních dílů a likvidaci vozidla, tj. je nulová. V obou případech jde o odborná vyjádření, jak nalézací soud opakovaně zdůraznil již v původním rozsudku (bod 7. odůvodnění).

8. Dopisem ze dne 20. 5. 2020 vyzval žalobce prostřednictvím své zástupkyně žalovaného k náhradě škody vzniklé na vozidle zn. , Anonymizováno, , vč. škod souvisejících, na což reagoval zástupce žalovaného odmítnutím požadavku žalobce a uplatněním vlastního nároku na náhradu škody, a to dopisem ze dne , datum, .

9. S výjimkou fotodokumentace žádná ze stran nenavrhla k důkazu žádnou část přestupkového spisu Policie ČR, resp. , právnická osoba, v , Anonymizováno, , byť na tuto možnost byly obě strany při jednání soudem výslovně upozorněny. Z uvedeného spisového materiálu tak lze konstatovat pouze tolik, že věc byla po provedeném šetření Policie ČR i , právnická osoba, v Chebu odložena s tím, že nelze určit, který z obou účastníků předmětné nehody porušil dopravní předpisy a nehodu zavinil.

10. Z hlediska řešení věci nutno konstatovat, že provedeným dokazování se nepodařilo zjistit (obdobně jako tomu bylo v předchozím přestupkovém řízení, kde došlo k odložení věci), zda odbočující traktor žalovaného a koneckonců i vozidlo žalobce signalizovalo změnu směru jízdy, kdy v tomto směru se výpovědi obou řidičů (žalobce a svědka , adresa, ) podle očekávání rozcházejí, neexistuje záznam z palubní kamery některého z vozidel, není k dispozici ani jiný (nezúčastněný) svědek samotného nehodového děje. Lze jen dodat, že tuto (spornou) otázku by nevyřešil ani výslech policisty provádějícího šetření předmětné dopravní nehody (nprap. , jméno FO, ), neboť ani ten nebyl samotnému nehodovému ději přítomen a sám již byl pouze ex post konfrontován s rozdílnými skutkovými verzemi obou řidičů. Žádné světlo by do věci nevneslo ani objasnění tvrzení žalovaného o funkční signalizaci směrovky po opětovném připojení baterie, neboť i kdyby šlo o technicky přijatelný děj, nebylo by nikdy možno vyloučit variantu zapnutí směrového světla teprve po nehodě nebo v průběhu (tj. beztak opožděně) odbočovacího manévru při pohybu volantem. Dokonce i varianta zapnutí směrového světla bezprostředně před zahájením odbočovacího oblouku, jak ji lze někdy v provozu registrovat, je variantou opožděnou. Vzhledem k tomu, že i sama žalovaná strana považovala tento výslech za nadbytečný, jej soud z důvodů výše uvedených zamítl.

11. V řízení nebylo prokázáno, že by ukazatel změny směru jízdy (směrové světlo) byl na traktoru umístěn způsobem, při kterém by nebyl viditelný pro ostatní účastníky silničního provozu (byl by zakryt výstražným trojúhelníkem pomalu jedoucího vozidla), kdy fotografie pořízené bezprostředně po dopravní nehodě očividně zachycují traktor v nepřirozeném sklonu způsobeném odtržením přední nápravy. Na ostatních fotografiích, které zachycují traktor v běžné situaci, je směrové světlo viditelné, přičemž není vcelku pochyb o tom, že by jakékoliv vozidlo se zakrytým osvětlením, byť jen částečným, nemohlo projít pravidelnou technickou prohlídkou (v době mezi pořízením traktoru a rozhodováním věci by mělo jít o dvě absolvované technické prohlídky), která se primárně soustředí právě na tyto technické aspekty kontrolovaných vozidel. Na druhou stranu z dokumentace pokynů k přepravě čelního nakladače je patrné, že traktor měl být při provozu na veřejné komunikaci vybaven jednak výstražnou značkou pomalu jedoucího vozidla, jednak zapnutým výstražným zařízením (majákem) oranžové barvy.

12. Za bezvýznamné soud považoval odepření souhlasu s vydáním lékařské zprávy, resp. nahlédnutím do zdravotnické dokumentace, ze strany matky nezletilých dětí žalobce, které byly účastny dopravní nehodě. Za podobně bezvýznamné považoval soud poukazy svědka , adresa, na jednání a vyjádření třetí osoby, která se měla posléze dostavit na místo nehody a hovořit se svědkem , Anonymizováno, , neboť v tomto směru nebyly uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, které by se vztahovaly k průběhu nehodového děje a jeho objasnění. Strana žalovaná v tomto směru žádná konkrétní skutková tvrzení, která by mohla mít vliv na hodnocení nehodového děje a podílu obou řidičů na jeho vzniku, neuplatnila, stejně tak v tomto směru nenavrhla žádné doplňující dokazování.

13. Z výše vyloženého skutkového stavu pak vycházel nalézací soud ve svém rozsudku ze dne 15. 9. 2023, č. j. 11 C 306/2020-262, kterým žalobě z převážné části vyhověl, když současně zohlednil snížením přiznané náhrady protiprávní jednání žalobce spočívající v překročení dovolené rychlosti. V rámci tohoto rozsudku se nalézací soud pokusil identifikovat míru účasti každého z účastníků předmětné dopravní nehody v situaci zjevné (objektivní) důkazní nouze, kdy jasně limitovaný okruh disponibilních důkazních prostředků byl zřejmý od samého počátku (tj. již od bezvýsledného šetření příčin dopravní nehody příslušnými správními orgány). Za klíčový aspekt posouzení věci bylo možno považovat spornou otázku signalizace změny směru jízdy řidičem traktoru žalovaného, kterou ovšem vzhledem ke konkrétnímu řešenému skutkovému stavu věci nebylo možno objasnit (prokázat), pokud pomineme prohlášení samotných účastníků nehody (v tomto ohledu tak jde o klasickou probatio diabolica pro kohokoliv, koho v řízení stihne důkazní břemeno). Současně nelze podle názoru nalézacího soudu přehlédnout, že v řešené věci se jedná o určení míry účasti na způsobení škody při vzájemném střetu dvou provozů (§ 2932 občanského zákoníku), které bude z povahy věci vykazovat znaky tzv. iudicii duplex, neboť žalobu mohla podat kterákoliv z obou stran. Pak z toho ovšem za shora popsaného skutkového stavu nutně plyne, že (negativní) výsledek by byl v podstatě předurčen náhodným faktorem, který ze dvou provozovatelů vzájemně se střetnuvších provozů podal žalobu. Při tomto předpokladu se tedy logicky nabízí otázka, proč se vůbec v těchto věcech obracet na soud. Pro nepřijatelnost takového závěru (srov. čl. 36 odst. 1 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky) tedy nalézací soud v původním rozsudku při úvahách o rozhodnutí akcentoval jiné skutkové aspekty věci, ze kterých bylo možno dle názoru nalézacího soudu dovodit míru účasti každého z řidičů na střetu provozů, zejména (v podrobnostech srov. bod 13. rozsudku ze dne 15. 9. 2023) povinnost svědka , adresa, jako řidiče pomalu jedoucího vozidla dbát zvýšené opatrnosti při odbočování, zvláště byl-li si velmi dobře vědom za ním rychle jedoucího vozidla žalobce, jehož předjížděcí manévr musel očekávat, dále závěry posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , podle kterého řidič traktoru zahájil odbočovací manévr v době, kdy již byl předjížděn vozidlem žalobce, dále rozpory mezi popisem přednehodového děje ze strany svědka , adresa, (pokud jde o dobu spuštění levého ukazatele změny směru jízdy, která se lišila při podání vysvětlení na Policii ČR a při podání svědectví před soudem) a závěry znaleckého posudku. Především ale soud vycházel z toho, že svědek , adresa, podle svého vlastního prohlášení tedy prováděl odbočovací manévr na 100 m dlouhém úseku vozovky před odbočkou při plném vědomí skutečnosti, že pouhých 200 m za ním jej následuje mnohem rychlejší vozidlo žalobce, které jej jistě bude předjíždět, což představuje (v silniční dopravě) extrémně dlouhý časový úsek nejméně 7 s, aniž by se bezprostředně před stočením volantu vlevo (po ujetí 100 m a uplynutí nejméně 7 s) znovu přesvědčil, zda není předjížděn, což koneckonců výslovně potvrzuje i sám žalovaný ve svém odvolání ze dne 8. 11. 2023 (na s. 4) s tím, že řidič traktoru jednoduše spoléhal na to, že ostatní účastníci provozu dodržují pravidla. O tom, že takto absolutně formulovaný předpoklad nemá oporu v platném (dopravním) právu, svědčí rozsáhlá judikatura trestních soudů formulující principy tzv. omezené důvěry v dopravě. Z uvedených důvodů tak nalézací soud nejprve dospěl soud k závěru, že příčinou dopravní nehody bylo porušení povinnosti řidiče Hrušky dbát při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci zvýšené opatrnosti a neohrozit za ním jedoucího žalobce zahájením odbočovacího manévru, spočívajícím současně ve vybočení ze svého směru jízdy, v době, kdy již byl předjížděn žalobcem. Podle § 2932 občanského zákoníku tak nalézací soud nejprve uložil žalovanému uhradit žalobci způsobenou škodu po jejím snížení o 10 %, jak již bylo uvedeno.

14. Rozsudek nalézacího soudu ze dne 15. 9. 2023, č. j. 11 C 306/2020-262, byl posléze k odvolání žalovaného obratem (do tří pracovních dní od předložení spisu odvolacímu soudu) zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2023, č. j. 61 Co 279/2023-283, kterým se odvolací soud jednak ztotožnil s některými shora uvedenými závěry nalézacího soudu (body 6. a 7. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), nicméně neztotožnil se se způsobem, jakým nalézací soud posoudil (z hlediska zatížení stran důkazními břemeny) zásadní otázku signalizace změny odbočovacího manévru řidičem traktoru s tím, že žalobce je (podle závěrů odvolacího soudu) v řízení v důkazní nouzi, jestliže k prokázání této otázky mohl nabídnout pouze svůj účastnický výslech, zatímco žalovaný naopak výslech svědecký (bod 11. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Dále nalézacímu soud vytkl, že neučinil žádný hodnotící závěr o nevěrohodnosti svědka , adresa, , a přesto pominul rozhodnou skutečnost (spuštění či absence) signalizace změny směru jízdy, akcentoval přitom též, že tvrzení žalovaného potvrdil právě svědek , adresa, jako řidič traktoru (bod 13. odůvodnění).

15. V intencích uvedených závěrů odvolacího soudu nalézací soud při nově nařízeném jednání přeformuloval otázku rozložení důkazního břemene ve sporu, přičemž k dotazu soudu žalobce potvrdil předem (od zahájení řízení) zřejmý fakt, že vskutku nemá k dispozici žádný důkazní prostředek, jímž by mohl prokázat, že řidič traktoru nedával znamení o změně směru jízdy (viz bod 11. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, podle kterého je žalobce v důkazní nouzi ohledně svého tvrzení, že řidič traktoru nedával znamení o změně směru jízdy). Pak tedy nutno skutkově vycházet z toho, že řidič traktoru znamení o změně směru jízdy dával, zvláště je-li toto skutkové tvrzení žalovaného podle závazného názoru odvolacího soudu potvrzeno též výslechem svědka v kontrastu s pouhou účastnickou výpovědí žalobce (body 11. a 13. usnesení odvolacího soudu), tedy žalobce nemohl zahájit předjížděcí manévr, nýbrž musel vyčkat dokončení (jakkoliv dlouhého) odbočovacího manévru řidiče traktoru, který se tak nemohl dopustit porušení dopravních předpisů. Žalobu tak soud musí v důsledku shora uvedeného způsobu rozložení důkazního břemene, jak vyplynulo ze závazného pokynu odvolacího soudu, nutně zamítnout, neboť žalobce vůbec neprokázal porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, resp. při jeho důkazní nouzi (ohledně komplexního objasnění skutkového děje) nelze kvalifikovaně zjistit (dovodit) podíl každého z provozů na dopravní nehodě. Je totiž třeba připomenout, že i samotný znalecký posudek erudovaného znalce v oboru objasňování příčin dopravních nehod vychází z předpokladu, že nelze zjistit, zda některý z účastníků dopravní nehody dával znamení o změně směru jízdy či nikoliv. Pokud přitom odpadají cenná zjištění posudku, pak jsme z logiky věci opět na původním okruhu důkazů/skutkových zjištění z doby šetření dopravní nehody ze strany Policie ČR. Žádné další důkazní návrhy odborně zastoupený žalobce neučinil, přičemž z provedených důkazů při zohlednění závěrů odvolacího soudu nelze žádný relevantní závěr o míře účasti obou řidičů na příčinách dopravní nehody učinit. Žaloba tak musela být zamítnuta pro důkazní nouzi žalobce (non liquet).

16. Pro úplnost je třeba k výtkám odvolacího soudu (bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu) doplnit, že hodnocením věrohodnosti svědka , adresa, se nalézací soud zabýval v bodech 5. a 13. odůvodnění svého původního rozsudku, byť poměrně stručně, neboť ji považoval za natolik očividnou, že neshledával nutným zatěžovat rozsah odůvodnění notorietami. Tak především, jak svědek , adresa, jako řidič traktoru, tak žalobce jako řidič druhého vozidla, jsou podle názoru nalézacího soudu jako jediní dva účastníci téže dopravní nehody z hlediska věrohodnosti v tomtéž postavení, bez ohledu na zcela náhodný faktor jejich odlišného procesního postavení v konkrétním řízení (svědek vs. účastník), který je dán pouze tím, že v prvém případě měl traktor odlišnou osobu řidiče a provozovatele, zatímco ve druhém případě šlo o osobu jedinou. Odlišné procesní postavení tak zde zapříčinila pouhá konstrukce rozhodné právní normy, nicméně materiálně to na postavení obou vypovídajících osob nemění ničeho. Jak žalobce, tak svědek , adresa, , byli v postavení účastníků předmětné dopravní nehody a z tohoto úhlu pohledu oba potenciálně ohroženi totožným komplexem velmi tíživých právních následků předmětné dopravní nehody, od následků administrativně-právních či dokonce trestněprávních po následky občanskoprávní, v případě svědka , adresa, navíc i pracovněprávní. S vědomím těchto následků podali tomu odpovídající popis nehodového děje před správními orgány a není nejmenšího důvodu se domnívat, že by jej měli v pozdějším řízení před soudem měnit, zvláště pokud by změna mohla vyvolat nástup dalších negativních následků, zatímco při setrvání na původní skutkové verzi žádnému riziku vystaveni nejsou, neboť oba dobře vědí, že kromě jich samotných není s reálným nehodovým dějem seznámen nikdo jiný. Z toho důvodu měli výpovědi obou účastníků dopravní nehody pro soud hodnotu v podstatě nulovou, pokud jde o pozitivní zjištění, bylo možno pouze uvažovat o zjištění nějakých rozporů v některé výpovědi, což nastalo spíše u svědka , adresa, , jak bylo vyloženo již v původním rozsudku. Rozhodně ale nelze podle nalézacího soudu uvažovat o tom, že by nějaká tvrzení žalovaného „potvrdil svědek , adresa, “, neboť právě od něj má žalovaný veškeré své poznatky o nehodovém ději, ať již pravdivé či nepravdivé. Nad rámec právě uvedeného je pak třeba zdůraznit zcela triviální skutkový poznatek, že jednotlivé manuální úkony při řízení motorového vozidla mají zkušenější řidiči záhy natolik zautomatizované, že výkon jednotlivých úkonů řízení (jízda na konkrétní rychlostní stupeň, sešlápnutí spojky, vyřazení rychlosti, signalizace změny směru jízdy atd.) pravidelně vůbec nevstupuje do vědomí řidiče, čili jakékoliv sdělení řidiče o tom, že signalizoval změnu směru jízdy, ekvivalentně odpovídá jeho subjektivnímu přesvědčení, že jistě učinil všechny úkony, které si daná dopravní situace vyžadovala.

17. Lze samozřejmě přitakat závěru, že pominutí okolnosti, zda řidič , adresa, signalizaci o změně směru jízdy spustil či nikoliv, z důvodu, že se jí nepodařilo prokázat, jde výhradně k tíži žalované strany. Na druhou stranu to koresponduje se zásadou, že sporná strana prokazuje ty skutečnosti, kterou jsou jí ku prospěchu. Především to ale umožnilo učinit pokus o rozklíčování příčin dopravní nehody za pomoci jiných důkazů (znaleckého posudku po provedeném místním šetření ve spojení s tvrzeními stran). Pokud totiž na druhou stranu konstatujeme, že některou ze stran tíží důkazní břemeno v otázce signalizace změny směru jízdy, která je pro výsledek sporu určující, pak to jde pochopitelně také výhradně k tíži některé ze stran, tentokrát však v tak razantním významu, že nemá smysl ani spor zahajovat.

18. Vzhledem k zamítnutí žaloby se soud již nezabýval navrženým doplněním dokazování o znalecký posudek k určení výše škody na vozidle žalobce, který by i při nastalé koncentraci v nalézacím řízení nepředstavoval nepřípustnou novotu (§ 205a písm. c) občanského soudního řádu), jakkoliv byla uplatněna až v odvolacím řízení poté, kdy v původním řízení žalovaná strana jakékoliv námitky vůči odborným vyjádřením k ceně vozidla neprezentovala. Zcela závěrem lze připomenout, že veškerá poučení soudu se činí vzhledem k aktuální fázi řízení a procesní situaci, tedy bez ohledu na to, co si strany v předchozím průběhu řízení vyslechly, platí před vyhlášením rozsudku pouze takové poučení, které se stranám dostane právě před jeho vyhlášením, tedy v tomto případě sdělení soudu z jednání ze dne , datum, , že soud nemá prokázáno, že by kterýkoliv z účastníků (tj. ani řidič traktoru) dával před nehodou znamení o změně směru jízdy. Z jakého důvodu bylo opakovaně operováno s očividně neaktuálním poučením soudu z jednání předcházejícího o více než rok a jakou by mělo mít vůbec relevanci, tak není nalézacímu soudu známo. Rozhodný je pochopitelně obsah spisového materiálu, nikoliv tendenčně a eklekticky formulovaný obsah odvolání některé ze stran.

19. Zcela úspěšnému žalovanému a rovněž tak i vedlejší účastnici náleží vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu20. Náklady řízení na straně žalovaného přitom sestávají z náhrady hotových výdajů za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 25 290 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměny zástupce žalovaného ve výši 63 480 Kč za šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání v březnu 2022, formulace otázek na znalce, účast na jednání v září 2023 a odvolání) dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, odměny zástupce žalovaného ve výši 31 020 Kč za tři úkony právní služby (vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, , účast na jednání v červnu 2024) dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za devět úkonů služby celkem ve výši 2 700 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrady cestovného na trase , adresa, – , adresa, a zpět k jednáním soudu (při počtu ujetých 75 km, kombinované spotřebě 5,7 l nafty/100 km a amortizaci dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a vyhlášky č. 467/2022 Sb.) v celkové výši 1 044 Kč (507 Kč v r. 2022 a 537 Kč v r. 2023) podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a dále náhrada za promeškaný čas při cestě ke třem jednáním soudu v rozsahu 6 hodin ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 20 883 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Celková výše nákladů řízení na straně žalovaného tak činí 145 617 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalovaného (výrok II. rozsudku). Oproti vyúčtování zástupce žalovaného soud nezohlednil pouze náklady cestovného k poslednímu jednání soudu vozidlem Škoda Enyaq, neboť soudu nebyly dodány jakékoliv podklady umožňující zohlednit technické parametry spotřeby takového vozidla, tedy určit cestovní výdaje. V případě nákladů řízení soud nevyzývá na náklady daňových poplatníků profesionály ve svém oboru k dokládání vlastních účtovaných nákladů.

21. Náklady řízení na straně vedlejší účastnice přitom sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony (vstup do řízení, příprava na jednání v červnu 2024, účast na jednání v červnu 2024, vyúčtování nákladů) ve výši 1 200 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a dále z cestovného na trase , adresa, a zpět k jednání soudu (při počtu ujetých 342 km, průměrné spotřebě 4,9 l benzinu/100 km a amortizaci dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) ve výši 2 555 Kč. Celková výše nákladů na straně vedlejší účastnice tak činí 3 755 Kč. Za účelně vynaložené náklady nelze považovat ty účtované náklady, které byly spojeny s odstraňováním nedostatků prvotního podání vedlejší účastnice (konkrétního tvrzení a úplného dokládání právního zájmu na vstup do řízení, se kterým žalobce nesouhlasil), neboť nejde o náklady, jejichž vznik by zapříčinil žalobce, naopak je lze přičíst zavinění vedlejší účastnice.