11 C 313/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 66 701,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 701,54 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 118 248,32 Kč a dále ve výši 11,99 % ročně z částky 65 061,54 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 78 863,10 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů z částky 66 701,54 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 129 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., úvěrovou smlouvu, na jejímž základě úvěrující poskytla žalované úvěr ve výši 80 tis. Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 11,99 % ročně v měsíčních splátkách po 1 802 Kč. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatky za správu úvěru ve výši 80 Kč měsíčně a poplatky za upomínání ve výši 500 Kč za odeslanou upomínku. Žalovaná však úvěrové splátky řádně a včas nehradila, proto úvěrující ke dni 30. 12. 2008 celý úvěr zesplatnila. Pohledávky z úvěrové smlouvy nejprve úvěrující uplatnila v rozhodčím řízení, ve kterém o nich bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, v červenci 2009, přičemž následně probíhalo exekuční řízení, které posléze zastaveno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 pak úvěrující pohledávky ze smlouvy se žalovanou postoupila společnosti , právnická osoba, , která je postupní smlouvou z téhož dne postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 65 061,54 Kč, dále osmi poplatků za správu úvěru v období v celkové výši 640 Kč a dvou poplatků za upomínání žalované v celkové výši 1 000 Kč, dále úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu do 5. 5. 2023 ve výši 118 248,32 Kč a dále ve výši 11,99 % ročně od 6. 5. 2023 do zaplacení a takové úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu do 5. 5. 2023 ve výši 78 863,10 Kč a dále ve výši 11,99 % ročně od 6. 5. 2023 do zaplacení2. Žalovaná v rámci své obrany namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení z důvodu neplatnosti postupních smluv s ohledem na neurčité vymezení postupovaných pohledávek s tím, že žalované nebylo doručeno oznámení o postoupení. Dále žalovaná poukazovala na nedostatečné prokázání uplatněných pohledávek, zejm. poplatků. Konečně pak žalovaná namítla promlčení uplatněných pohledávek i překážku věci pravomocně rozhodnuté.

3. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy č. , identifikace, plyne, že úvěrující se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 59ti měsíčních splátkách po 1 802 Kč včetně úroku ve výši 11,99 % ročně a současně se zavázala uhradit poplatky za správu úvěru ve výši 80 Kč měsíčně a dále poplatky za upomínání ve výši 500 Kč za upomínku neprovedení splátky úvěru. V úvěrové smlouvě byla rovněž sjednána doručovací adresa žalované (, adresa, ). Vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou žalobkyně prokázala historickým výpisem z úvěrového účtu žalované, ostatně žalovaná samotné čerpání úvěru žádným relevantním způsobem nezpochybnila, ač takovou možnost opakovaně v minulosti měla. Krom toho lze poukázat na ustanovení § 562 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, které představuje toliko (nové) legislativní vyjádření skutkové domněnky běžně uznávané i za předchozí právní úpravy. Ostatně historický výpis zachycuje především historii částečných úhrad žalované, jejichž realizaci by jinak musela prokazovat sama žalovaná, pokud by zamýšlela zabránit uložení povinnosti k úhradě celé čerpané jistiny úvěru. Nadto pak ovšem bylo čerpání úvěru prokázáno žádostí žalované o poskytnutí úvěru žádostí žalované ze dne 19. 3. 2007 ve spojení s interním účetním dokladem z téhož dne, podepsaným žalovanou. Z historického výpisu rovněž patrno, že žalovaná na své závazky z úvěrové smlouvy naposledy plnila v květnu 2008 a že následně úvěrující žalované vyúčtovala úhradu dvou poplatků za upomínání, v červenci a v srpnu 2008, v celkové výši 1 000 Kč, a také úhradu sjednaných za správu úvěru v období od června 2008 do ledna 2009 v celkové výši 640 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy strany učinily úvěrové podmínky, podle kterých byla jistina úročena metodou 360/360 dní (čl. VII. podmínek), byla sjednána rozhodčí doložka odkazem na seznam rozhodců vedený Společností pro rozhodčí řízení, IČO , IČO, (čl. XIV. podmínek), a také oprávnění úvěrující požadovat okamžité splacení celé úvěrové pohledávky s příslušenstvím či odstoupit od úvěrové smlouvy v případě prodlení žalované s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku z úvěrové smlouvy. Sdělením ze dne 15. 12. 2008 bylo prokázání zesplatnění všech úvěrových závazků žalované z uvedené smlouvy. Nabytí uplatněných pohledávek od úvěrující, a tedy aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení má soud za prokázanou předloženými postupními smlouvami, vč. jejich příloh a dodatků. Postupované pohledávky byly v přílohách těchto smluv řádně identifikovány odkazem na číslo úvěrového účtu, na kterém byly úvěrující pro žalovanou vedeny, přičemž předmětem postoupení dle postupních smluv byly veškeré úvěrové pohledávky, včetně jejich příslušenství, smluvních pokuty, zajištění a práv s těmito pohledávkami spojenými. Prokázána byla rovněž notifikace postoupení pohledávek ze společnosti , právnická osoba, , na žalobkyni, která byla adresována na doručovací adresu žalované, tedy do sféry její dispozice (lhostejno, zda se v místě reálně zdržovala či nikoliv). K proběhlému rozhodčímu řízení dlužno z hlediska vznesené námitky promlčení doplnit, že pohledávky úvěrující byly nejprve řádně uplatněny v rozhodčím řízení žalobou ze dne , datum, , kdy rozhodčí nález ukládající žalované povinnost k jejich úhradě nabyl právní moci dne 16. 9. 2009, jak plyne z jeho obsahu, přičemž vzápětí byla podle vydaného rozhodčího nálezu usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, nařízena exekuce, a to na základě návrhu oprávněné ze dne 13. 10. 2009, jak vyplynulo z citového usnesení a z doloženého souhlasu žalobkyně se zastavením exekuce ze dne , datum, , přičemž tato exekuce vedená pod č. j. , Anonymizováno, byla zastavena až v květnu 2023, jak se podává z obsahu usnesení o zastavení exekuce ze dne 17. 5. 2023, Anonymizováno, Nadepsané řízení zahájeno žalobou o dva dny později.

5. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, poskytla její právní předchůdkyně žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných splátkách včetně úroku z úvěru. Současně žalobkyně prokázala ujednání stran a vznik povinnosti žalované hradit sjednané poplatky za správu úvěru a upomínání. Žalobkyně prokázala i nabytí těchto pohledávek od právní předchůdkyně, která ji řádně nabyla od úvěrující. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalované, uplatněnou obranu žalované ovšem soud neshledal důvodnou, jak vyloženo dále, proto soud žalobě zcela vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny a sjednaných poplatků, a to včetně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanoveném ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Výše příslušenství pochopitelně adekvátním způsobem reflektuje dobu, po kterou žalovaná své závazky neplnila.

7. Obranu žalované pak soud neshledal důvodnou z následujících důvodů. Na základě provedeného dokazování není pochyb o aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení, tedy převodu pohledávek z úvěrové smlouvy jejich postoupením žalobkyni, neboť postupované pohledávky byly v rámci úvěrových smluv identifikovány zcela určitým způsobem. Každopádně identifikace postupovaných pohledávek (resp. obecně předmětu jakéhokoliv převodu) je primárně věcí smluvních stran, jimž musí být zřejmé, které pohledávky učinily předmětem převodu, zatímco třetím osobám námitka neplatnosti postoupení zásadně nepřísluší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022). Notifikace postoupení byla dle provedeného dokazování činěna jediná a jako taková byla adresována na stranami sjednanou doručovací adresu. Zda si ji žalovaná na jí samotnou označené adrese také vyzvedla, je z hlediska účinků doručení lhostejné (zcela postačující je možnost se s obsahem zásilky seznámit). Každopádně notifikace postoupení již jde nad rámec průkazu postoupení založeného postupními smlouvami. Pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy má soud za dostatečně prokázané, jak vyloženo výše. Důvodnými pak soud neshledal ani námitku promlčení, ani námitku rei iudicatae s ohledem na rozhodnou úpravu a judikaturu vrcholných soudů. V dané věci jde o pohledávky z úvěrové smlouvy podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, tedy pohledávky z tzv. absolutního (nominálního) obchodu dle § 261 odst. 3 obchodního zákoníku, kdy obecná promlčecí doba činí 4 roky (§ 397 obchodního zákoníku) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 obchodního zákoníku). Lze doplnit, že podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, promlčecí lhůty započaté dle dosavadních předpisů běží až do svého zakončení dle dosavadních předpisů. Pokud tedy byly pohledávky z úvěrové smlouvy, které jsou předmětem tohoto řízení, zesplatněny v prosinci 2008 a již v dubnu 2009 uplatněny v rozhodčím řízení, které trvalo do září 2009, aby hned v říjnu 2009 byla na základě vydaného rozhodčího nálezu zahájena exekuce, která trvala až do r. 2023, kdy byla v květnu zastavena, aby žalobkyně podala vzápětí žalobu k nadepsanému soudu, pak dlužno uzavřít, že ze čtyřleté promlčecí lhůty uplynulo sotva pár měsíců, tedy k promlčení nedošlo. S ohledem na uvedené se pak neuplatní ani obecné omezení promlčecí lhůty podle § 408 obchodního zákoníku, neboť nároky byly uplatněny v exekučním řízení již v r. 2009. K celé problematice je pak nutno doplnit, že celý postup žalobkyně, resp. jejích právních předchůdkyň, byl ovlivněn důsledky judikatury vrcholných soudů k otázce vydaných a následně i vykonávaných rozhodčích nálezů podle absolutně neplatných rozhodčích doložek, tedy doložek neobsahujících přímé určení rozhodce ad hoc a pouze odkazujících na rozhodčí řády arbitrážních center, které nebylo možno považovat za stále rozhodčí soudy, jak tomu bylo i v řešené věci. Pokud byla věřitelem uplatněna rozhodčí doložka před 11. 5. 2011, jak je tomu v řešené věci, pak docházelo dle judikatury vrcholných soudů ke stavení promlčecí doby v souladu s obecnou úpravou obchodního zákoníku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 7.2019, sp. zn. I. US 1091/19, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 29 ICdo 63/2018). Exekuční řízení vedené podle rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky muselo být v každého jeho fázi zastaveno, jak se také posléze stalo (př. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012) a rozhodčí nález vydaný na základě uvedené rozhodčí doložky nezakládá překážku věci rozhodnuté (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4576/2016).

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 669 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 13 230 Kč za tři celé úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření k obraně žalované) a jeden poloviční úkon právní služby (prostá výzva k plnění) podle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 3 030 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 20 129 Kč pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.