11 C 343/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr Stanislavem Brabcem ve věci zástavní věřitelky: osobní údaje zástavní věřitelky zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti zástavní dlužnici: osobní údaje zástavní dlužnice zastoupená titul titul . jméno jméno sídlem adresa o nařízení soudního prodeje zástavy <b>Nařizuje se prodej zástavy, a to:</b> <b>- bytových jednotek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] všechny v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v katastrálním území a obci [obec],</b> <b>- jiných nebytových prostor [číslo] [číslo] [číslo] všechny v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v katastrálním území a obci [obec],</b> <b>- pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí],</b> <b>pro uspokojení pohledávek zástavní věřitelky za zástavní dlužnicí z úvěrové smlouvy reg. [číslo] ze dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, ve výši 95 508 276,07 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 12 528 592,49 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 95 508 276,07 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z částky 95 508 276,07 Kč ve výši součtu sazby 3M PRIBOR + 1 % ročně od [datum] do [datum] a ve výši součtu sazby 3M PRIBOR + 1,5 % ročně od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019.</b> Zástavní věřitelka se domáhala svým návrhem nařízení prodeje zástavy uvedeného ve výroku tohoto usnesení s tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba] a zástavní dlužnicí byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na kterou navázaly čtyři další dodatky a na jejímž základě byl zástavní dlužnici poskytnut úvěr ve výši 95 508 276,07 Kč, který byl na základě zástavní smlouvy [číslo] ze dne [datum] zajištěn zástavním právem k pozemkům parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] a k budově [adresa], která se posléze stala součástí uvedeného stavebního pozemku a došlo v ní k vymezení jednotek shora uvedených. Z důvodu prodlení zástavní dlužnice přistoupila původní zástavní věřitelka dne 22. 6. 2018 k zesplatnění celého úvěru. Zástavní dlužnice namítala, že podstatná část úvěrem čerpaných prostředků v souhrnné výši 41 893 500 Kč byla poskytnuta a následně použita v rozporu s podmínkami čerpání úvěru sjednanými v úvěrové smlouvě, tedy že tyto prostředky nebyly využity v souladu s účelem úvěru na financování stavby/rekonstrukce bytového domu„ [anonymizováno]“ v [obec], nejde tak o prostředky vyčerpané podle výše uvedené úvěrové smlouvy a jejich úhrada tak není zajištěna zástavním právem. V průběhu řízení došlo k právním nástupnictví na straně zástavní věřitelky, které bylo reflektováno usnesením nadepsaného soudu ze den 2. 10. 2020, č. j. 11 C 343/2019-159. Podle ustanovení § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. V dané věci zástavní věřitelka doložila vznik závazku z úvěrového vztahu mezi její právní předchůdkyní a zástavní dlužnicí, a to ve výši 95 508 276,07 Kč, jak plyne z dodatku [číslo] úvěrové smlouvy, kdy z jednotlivých žádostí o čerpání a platebních příkazů je zřejmé načerpání úvěru podle předmětné smlouvy ve výši 95 000 000 Kč, přičemž celková výše načerpaných prostředků podle úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] činila podle výslovného shodného prohlášení stran v písemném dodatku [číslo] z [anonymizováno] [rok] právě částku 95 508 276,07 Kč (sestávající z jistiny úvěru a kapitalizovaného příslušenství), což odpovídá též údajů výpisu z účtu ze dne 31. 10. 2019. Závazky dlužnice z uvedené smlouvy pak byly zajištěny zástavním právem k nemovitostem uvedeným v odůvodnění, které prošly posléze transformací na bytové spoluvlastnictví v podobě jednotek a svázaných podílů na společných částech domu a pozemku. Obdobně je zástavní právo a jeho předmět (zástava) jednoznačným způsobem doložena výpisy z katastru nemovitostí. Konečně pak bylo v řízení doloženo též zesplatnění celého úvěru oznámením ze dne 22. 6. 2018, když zástavní dlužnice ani netvrdila, že by na úvěr plnila. S ohledem na předpoklady nařízení prodeje zástavy formulované v ustanovení § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a s přihlédnutím k judikatuře vrcholných soudů, kterou je nadepsaný soud vázán, nepovažoval soud námitky zástavní dlužnicí uplatněné v rámci řízení o soudním prodeji zástavy za relevantní, neboť skutečnosti rozhodné pro nařízení prodeje zástavy byly na základě listin předložených zástavní věřitelkou řádně osvědčeny a za těchto okolností nemůže zástavní dlužnice zabránit vyhovění návrhu, jakkoliv tyto rozhodné skutečnosti popírá a nabízí k jejich prokázání důkazy, neboť povaha nadepsaného řízení dokazování pojmově vylučuje a uvedené námitky mohou být relevantní pouze ve fázi výkonu (exekuce) prodejem zástavy. Jinak řečeno, povaha řízení o soudním prodeji zástavy neumožňuje provést dokazování ke sporným tvrzením účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017). Povaha námitek zástavní dlužnice (čerpání části úvěru v rozporu s účelem úvěru a podmínkami jeho čerpání) tak není způsobilá zabránit vyhovění návrhu na soudní prodej zástavy, proto jej soud nařídil, a to pro pohledávku ve výši 95 508 276,07 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši odpovídající článku I dodatku [číslo] ze dne [datum]. Úpravy výše zajištěné pohledávky nepředstavují změnu návrhu, neboť předmětem řízení je nařízení prodeje konkrétní zástavy, nikoliv zaplacení pohledávky. Ze stejného důvodu se návrh dle názoru soudu zčásti nezamítá, pokud byl navrhován prodej pro úrok vyšší v rozporu s ujednáním dodatku [číslo] úvěrové smlouvy. Nad rámec této základní úvahy si pak nadepsaný soud dovoluje upozornit, že do převážné části zajištěné pohledávky žádné námitky zástavní dlužnice nesměřovaly, tudíž k nařízení prodeje zástavy by muselo dojít tak jako tak, byť pro uspokojení nižší pohledávky. Dále je třeba uvést, že jakkoliv nalézací soud vnímá podstatu námitek zástavní dlužnice, přesto soud považuje jejich relevanci i obecně za krajně diskutabilní, neboť i kdyby skutečně docházelo k porušení podmínek jednotlivých čerpání úvěru a k jeho čerpání v rozporu se sjednaným účelem, přesto nelze přehlížet, že obě zúčastněné strany by si byly takového postupu v rozporu s ujednáním své úvěrové smlouvy, která nijak nezasahuje do práv třetích osob, plně vědomy a navzdory tomu měla zástavní věřitelka umožňovat takové čerpání a zástavní dlužnice měla o takové čerpání v rozporu se smlouvou vědomě žádat a fakticky jej realizovat. Jinak řečeno, zástavní dlužnice se zde ve svůj prospěch ex post dovolává toho, že ve vzájemném srozumění se svou zástavní věřitelkou porušovala jejich vzájemnou smlouvu. Ustanovení o podmínkách čerpání úvěru a jeho účelové vázanosti je přitom typicky jednáním, které slouží k ochraně zájmů věřitele (úvěrujícího). Pokud na jejich dodržení netrvá věřitel (úvěrující), pak se jich stěží může dovolávat dlužník (úvěrovaný). O tom, že se jednotlivá čerpání realizovala právě na základě (s odkazem na ni) úvěrové smlouvy [číslo] není z předložených listin pochyb a výslovně to deklaruje preambule dodatku [číslo] ze dne [datum], a to dalece nad rámec pouhého„ řádného osvědčení“, které se jinak vyžaduje. Za bezvýznamné pak soud považuje nastolené otázky možného porušení podmínek čerpání úvěru od [právnická osoba], který byl předmětným úvěrem pouze refinancován, neboť to se vztahu mezi účastníky úvěrové smlouvy [číslo] netýká dle názoru soudu vůbec. Usnesení neobsahuje v souladu s ustálenou a závaznou judikaturou Ústavního soudu ČR (př. rozhodnutí ze dne 19. 4. 2007, sp. zn.

II. ÚS 114/06, rozhodnutí ze dne 10. 5. 2017, sp. zn.

II. ÚS 68/16, rozhodnutí ze dne 31. 10. 2017, sp. zn.

I. ÚS 2246/17 a řada dalších) i judikatury Nejvyššího soudu ČR (př. usnesení ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2380/2017, usnesení ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 310/2019, usnesení ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2046/2018) výrok o nákladech řízení, neboť až v rámci vykonávacího řízení lze učinit definitivní závěr o tom, že v řízení o soudním prodeji zástavy bylo rozhodnuto v souladu s právem.